Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Všeobecně o hrách

Napsat nový příspěvek
DrolinDrolin
@Charllize (21.07.2020 20:16): To určitě nebude problém. Ono, příchod Spike Chunsoft na PC je asi to nejlepší, co se minulou dekádu odehrálo ve světě videoher! Zero Escape a Danganronpa trilogie, oficiální Steins, skvělé Yu-No a AI, a do toho ještě dungeon Zanki. Škoda, že to Atlus nebere takto poctivě (na PC) také :).
samorostsamorost
@H34D (21.07.2020 21:12): Napíšu dvě věci. Muzika je můj koníček číslo jedna a reklamy všeho druhu přímo nenávidím. Proto dnes třeba vůbec nedokážu poslouchat jakékoli běžné rádio, jelikož je to pro mě absolutní teror. Až mě někdo bude chtít mučit, toto je zaručený recept. :c)) Naštěstí jsou reklamy na CD, resp. digi albech v bezztrátových formátech pouze fikce. Tedy alespoň zatím, čert ví, jaký skvělý marketingový tah nějakého génia v budoucnu napadne. Jinak bych byl tedy opravdu nasraný a byl by to nejspíš konec mého hudebního světa, přes to bych se nepřenesl. Jsem ještě stará škola, desky poslouchám celé a ctím záměr tvůrců. Takže být na CD nějaký přebytečný nežádoucí balast, zřejmě jdu skutečně shánět výbavu na ty chrobáčky. :c)) Ale jinak ne, určitě bych nikdy neposuzoval (jakože opravdu alba hodnotím a občas i nějakou tu recenzi spáchám) album podle „stupně zmršenosti” nosiče, to by si interpret, či onen hudební počin samotný určitě nezasloužil. :c) Pokud to pak vztáhnu na svět videoher, tak třeba dnešní systém distribuce a jeho občasná neuvěřitelná otravnost mi taky dokáže řádně pocuchat nervy a otrávit radost z hraní. Přesto bych určitě žádné hře kvůli tomu nesnižoval hodnocení, to by nebylo fér. Ano, to by opravdu byla laciná a zcela zbytečná póza.
H34DH34D
@samorost (21.07.2020 10:57): Tohle je taky zajímavý post a myslím, že v podstatě potvrzuje i moji hypotézu. Budu už jen stručný. Pokud bys zálibu poslechu hudby na CD dal třeba 90%, protože by to byl tvůj oblíbený koníček a pak by najednou do skladeb začali distributoři dávat reklamy, máš pravdu, že by bylo logičtější žádat nápravu, než jít sbírat brouky, ale taky jde o to, že i pokud bys skutečně měl rád poslech hudby na CD, tak i s těma reklamama by to pro tebe byla pořád dobrá zábava, třeba na 60-70%, ne 20% jako by pro tebe třeba představovalo sbírání brouků. Jestli bys pak ale psal nějakou hudební recenzi nebo šel na databázi hudby a dal danému CD 20%, tak to svědčí spíš o tvé nasranosti, nebo póze než o zodpovědném hodnocení, které by pravdivě reflektovalo tvůj zážitek.
CharllizeCharllize
@Drolin (21.07.2020 08:47): Zanki je supr, pokud sneses ze se ti obcas v parte nekdo pocura :)



@Ringo (21.07.2020 09:17): FF 15? Fajn, jsem zvedav co na to budes rikat. Urcite se koukni pred hranim na film Kingsglaive, dost to hre pomuze. Ten animak Brotherhood co k tomu patri taky neni marne zkouknout pred hraním. ja na to koukal az po dohrani a dost me mrzelo ze jsem to neudelal predtim, jsem si jisty ze bych pak ze hry mel o neco lepsi dojem.
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
@Ringo (21.07.2020 09:17): Bohužel jsem zjistil, že jakmile se zase začaly vydávat krokovací dungeony, tak už vychází i vysloveně průměrné, nebo alespoň nenápadité hry. Každý dungeon crawler není Grimrock. Ale i ten průměr si rád koupím, abych udržel žánr naživu.
samorostsamorost
@Tulareanus (20.07.2020 22:26): S bodováním je vždy problém a nikdy nebudou všichni hodnotit stejným způsobem. V tomto směru je prostě každý výsledek dost značně „pokroucený”. Před lety jsme toto řešili třeba na jednom whisky fóru, kde měl rovněž k hodnocení každý trochu jiný přístup. Někteří využívali celou škálu, ovšem mnoho lidí bodovalo v podstatě jen v omezené části, kdy 50% se bralo jako automaticky udělené tak nějak z úcty, že vůbec daná whisky vznikla, a samotná kvalita/obliba se pak hodnotila od poloviny nahoru. Takže někdo udělil na desetibodové stupnici 5 bodů, druhý 7 a přitom měli na hodnocený produkt v podstatě stejný názor. Co se týče herního světa, mám obecně dlouhodobou zkušenost, že většina lidí má tendenci dávat lehce vyšší hodnocení, obzvláště pak v několika případech:

- když hru dohráli celou, a především, když byla dost obtížná a nedohrál ji jen tak někdo
- když hru dohráli a obodovali jako první (jistý znak exkluzivity a snaha říct světu, jsem první !!! ...a teď je to na vás...)
- když jim hru doporučili kamarádi a oni s nimi chtějí souznít, resp. je jim hloupé jít proti davu, přestože sami to až tak necítí

Z podobných pohnutek se ovšem dávají naopak i hodnocení extrémně nízká a to dost často právě u her známých a obecně dobře hodnocených. Zde jde většinou o snahu se od „stáda” ostentativně oddělit a dát světu na odiv svou jedinečnost a originalitu.

Lehce s tebou ovšem nesouhlasím ohledně těch stereotypů. Podle mě stereotyp není mnohdy vůbec špatný a určitě bych jej nedával vždy do souvislosti s leností, či tak podobně. Stereotyp je kupříkladu v podstatě zcela běžnou součástí a průvodním znakem veškerých sběratelských aktivit, dokonce na něm tyto záliby dost často přímo stojí. Člověka různé stereotypy doprovází prakticky po celý život, prostě najde v něčem zalíbení a rád v této poloze setrvává. Když mu pak někdo tuto oblíbenou kratochvíli naruší, či jakkoli znepříjemní, je samozřejmě rozladěn, v tom nevidím nic nepochopitelného, natož odsouzeníhodného. Pokud někdo rád sleduje TV programy, co proti tomu namítat? Je to jeho záliba. A pokud mu to někdo začne kazit mizernou kvalitou, či reklamami, určitě bude spíše cesta v nápravě, než k přesměrování dotyčných k jiné zábavě, či platformě. To, že jistá část lidí setrvá a doufá ve zlepšení stavu, zatímco druhá část hledá řešení jinde, je jen normální reakce na zhoršení dané situace. V obou případech ovšem nejde o ideální stav, nýbrž o jakési řešení z nouze. Když mi na hudební cédéčka začnou do písniček dávat v polovině reklamy, taky budu znechucený a rozpálený doběla. Pokud bych rozčileně žádal nápravu a návrat ke stavu, se kterým jsem byl léta spokojen, bylo by to myslím logičtější, než kdybych místo svého oblíbeného poslechu muziky začal třeba sbírat brouky. :c)
RingoRingo
@hanak_v_exilu (21.07.2020 08:37): Pár dungeonů na koupi mám taky ještě v plánu, těch novějších, jinak kupuji dost strategie a na ty není skoro teď čas vůbec.

@Drolin (21.07.2020 08:47): Zanki Zero je zrovna super, bohužel jsem skončil v třetí kapitole a od té doby jsem se k tomu neměl čas vracet, mám tam takový zapeklitý úkol a potřebuji zkombinovat různé věky různých postav, aby se mi splnil jeden quest a je to na dlouhé lokte :-) Jinak mám už několik měsíců koupenou Final Fantasy 15 s tím, že jsem ji po koupi chtěl hned rozehrát, ale stále se tak nestalo.
DrolinDrolin
@Ringo (21.07.2020 07:46): To mi připomíná, že jsem posledně kupoval Zanki Zero: Last Beginning (aneb sázka na jistota + si to i Charlize chválil) a Mage's Initiation: Reign of the Elements ale nevím nevím, kdy se k nim vůbec dostanu :). V tomto by to chtělo Steam omezit nebo nekoukat na obchod, protože podobně mám do zásoby UnderRail, Might & Magic X: Legacy, Shadow Tactics: Blades of the Shogun... a mnoho dalších.

Na retro už bohužel čas není skoro vůbec, tento rok to vyšlo na hraní jen pár kratších adventur (Broken Sword II: The Smoking Mirror) nebo VN (jako Dead of the Brain ~Day of the Living Dead~). Je to problém se k nim vracet, když poslední roky je tu trend, že vychází stále lepší hry než tomu bylo například mezi lety 2005 - 2015 (ač zrovna 2020 je zatím slabší).
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
@Ringo (21.07.2020 07:46): To já si nové hry kupuju, ale skoro jenom krokovací dungeony, nebo retro hry. :-) Na GoGu si udržuju poměr alespoň polovina rozehraných her a alespoň třetina dohraných z celkového počtu, jinak si další nekoupím. Na steamu mám šest her :-D Moderní hry by mě i lákaly. Alien Isolation třeba. Jenže z toho kvanta co vychází, bych si zahrál tak každou stou.
RingoRingo
@hanak_v_exilu (21.07.2020 06:36): Tak ono těch her z devadesátek je tolik, že mám stále co hrát, mnohé věci mě minuly, nebo jsem je nesehnal, nebo jsem se k nim z časových důvodů prostě nedostal. Takže vlastně kdyby už nic nového nevyšlo, tak mám stejně o zábavu postaráno do smrti.

Do toho mi ale v roce 2000 přibyly jRPG a tam mám ještě docela dost věcí na PS1 k dohrání, možná by se našla i nějaká zapadlejší jRPG na SNESu, které jsem ještě nehrál (docela přemýšlím o Robotreku :-). Takže rád bych pohnul s těmito resty a pak se uvidí, co s hromadou naskladněných a ještě nehraných her na PS2 a 3DS. Jestli to někdy stihnu. Protože teď mám navíc extra retro náladu a hraji znovu hry, které už jsem dohrál a snažím se tak nějak detailněji, s nějakými těmi poznámkami ke hře a vlastními mapami.

Začínám uvažovat, že přestanu s takovými těmi nákupy novějších her na STEAMu a pod. jen tak proto, že by mě to či ono mohlo někdy bavit. Obvykle to totiž jen nainstaluji, ze zvědavosti projdu pár obrazovek, pak to vypnu a už si na to nevzpomenu. Takových her mám desítky, někdy mě u některých děsí několik let staré savy, když si vzpomenu, že jsem si to tehdy koupil, protože to jako měla být pecka...
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
@Ringo (20.07.2020 22:57): Já hraju staré hry, protože jsem se k nim nikdy dřív nedostal. Beholdery, Dark Savant trilogie, LoL, M&M III - V. Přestal jsem hrát někdy na přelomu tisíciletí a jediné co jsem si zapnul bylo WoWko, DOOM a Dungeon Master. Když jsem se k tomu znovu dostal, řekl jsem si že dohraju klasiky, především RPG a tím tuším strávím ještě pár let. Něco bych si rád zopakoval, ale není čas.
CharllizeCharllize
@Richmond (20.07.2020 22:24): tak s tim jak stare hry hrajes neni divu, jsi porad vzasade na zacatku a nemas se kam moc vracet :)
ber to jako poklonu

hraju co me bavi, co me nebavi nehraju, klidne i 5x nebo vickrat v prubehu let. Ale mam caru pres kterou uz moc nejdu zpet DOS/PS1 uz skoro ignoruju. Jinak v tom moc vedu nevidim, cele je to o volnem case a nalade, nác vic za tim neni, aspon u mne.
RingoRingo
@Red (20.07.2020 20:12): Mám to podobně, nevím, co mě to poslední léta chytlo, ale znovudohrávám staré věci a zjišťuji, jak byly doopravdy dobré (žádná nostalgie) a že když sáhnu po něčem novém, tak mě to za 1. baví mnohem méně a nebo za 2. vůbec :-) Vlastně to opakování her začalo znovuhraním a dohráním The Elder Scrolls Areny. Pak jsem si zopakoval MM 3, 4, konečně jsem dojel i pětku, z nových jsem dohrál MM10, který teda bavil hodně proto, že byl fest retro a pak jsem další roky znovu jel mnohokrát rozehraný Crystal Dragon, konečně jsem jej dojel, stejně tak Abandoned Places 2, dal jsem si stařičké české Rytíře Grálu, abych pokračoval znovu hraním všech Behodlerů, pak Lands of Lore, teď jedu Dungeon Mastera 2 a těším se na znovu hraní Ultimy Underworld a Wizardry 7. Věci dohrané v devadesátkách a asi jsem chytl konečně to období, kdy si říkám, dohraji si to znovu, obzvláště, když jsem toho dost z těch her zapomněl. To pak člověk znovuobjevuje. Ale hlavně dost cítím, ž ty staré hry byly super a hraní mě vlastně pořád baví. Když jsem zkoušel různé novinky a pekelně se u nich nudil, tak už jsem to skoro začal svádět na to, že už mě hraní nebaví a asi s tím končím. No naštěstí to tak není, jen nesmím moc sahat po novinkách :-)

A aby to nebylo o tom, že si znovu opakuji dohrané, případně kdysi ne do konce dotažené, tak docela platí i to, že co mě v devadesátkách minulo a já se k tomu konečně dostal až teď, tak mě taky baví mnohem více než když sáhnu po novince. Samozřejmě čest zářným výjimkám, které ale stejně tak jako tak čerpají z retra. Civ 6, Stellaris, Ori a pod.
RapierRapier
@Richmond (20.07.2020 22:24): aha možná jsem se nevyjádřil správně. Hraji staré hry proto, že mě mnohdy baví víc než ty nové. Nehraji doslovně dokola pořád tytéž hry po X té, i když přiznávám že tak trochu ano (třeba takový DID F-22 TAW si dávám po čase s radostí znovu a znovu a pořád mě baví). :)

Mám hodně dlouhý list nedohraných starých her (zdaleka nikoliv jen leteckých simulátorů), že mám do důchodu co dělat.

Myslím že RED chtěl spíše zmínit, že nové hry nedosahují kvalit těch starých, ale to by bylo očividně na dlouhou debatu. Já mám osobně z nových her podobný pocit, výjimky se samozřejmě najdou.
TulareanusTulareanus
@H34D (20.07.2020 19:39): Ešte som zabudol ako jeden z dôvodov spomenúť Fear of Missing Out. Súvisí z časti s tým, že "čo ak je druhá polovica lepšia?", prípadne človek má určité očakávania a bojí sa, že ak nesplní celý obsah alebo jeho konkrétnu časť, tak sa práve preto nenaplnia. Ale silnejší je sociálny aspekt. Kamaráti hrajú hru x a ja som ju nehral, čo ak prichádzam o pecku? Hrám to a necítim sa naplnený, ale hrám ďalej, pretože kamaráti to hrali a vedia sa o tom baviť alebo sa im to páči. Človek môže nadobudnúť až nedôveru voči sebe, mysliac si, že chyba je na jeho strane a hra je dobrá, len on to nevie doceniť. Prípadne môže cítiť (prevažne sa jedná o mladších ľudí) sociálny tlak v tom, že by sa mu to malo páčiť, keďže sa to páči ľuďom okolo neho alebo ktorých rešpektuje/má rád.

Každopádne Perkmana som nechcel hodnotiť, lebo ho osobne nepoznám a len letmo si ho pamätám z čias levelfóra, ale ani tam sme spolu nikdy nejak veľa nekomunikovali. To čo popisuješ, je vlastne narušenie vnímania a definície toho, čo považujeme za konkrétne hodnoty. Nie je to síce v prípade hodnotenia vec exaktná, ale rôznym percentuálnym hodnotám dávame významy. Tak ako fungujú symboly a piktogramy. No a Perkman nám toto vnímanie a doslova váhu percentuálnych hodnôt narúša odlišným použitím. Je to vlastne všeobecne vtipné ako keby traja ľudia povedali, že niečo je absolútny priemer a dostaneme tri hodnoty: 20%, 50%, 70%. Je to v podstate semiotika a v momente ako prestávajú mať znaky, znamenia a čísla pre nás nejakú ustálenú váhu/hodnotu, tak ich zmysel ako symbolov sa stráca. Preto sa aj matematicky odrážame od polovice (teraz bez ohľadu na dh) a vyššie číslo je brané ako "viac" a nižšie ako "málo".
S tým nereflektovaním zážitku v podstate súhlasím. A to preto, že my nepoznáme jeho zážitok, nebol vysvetlený slovami, hodnotenie definované a jednotlivé semiotické znaky sú používané iným spôbosom ako sme zvyknutí. Napr. v Arménsku som sa stretol so semaformi, kde miesto zelenej používali modrú a miesto červenej oranžovú. Semioticky sa to dotýka našich semaforov v tom, že si tieto "nové" farby identifikujeme s farebným spektrom, kam to najviac sedí a oranžová nám je červenej bližšia než modrá. Samotní arménci to mali ale semioticky spojené s našim použitím znakov v tom, že nešlo len o svetlá, ale tie svetlá obsahovali piktogramy, v modrom svetle panáčik kráčal, zatiaľ čo v oranžovom stál. Perkman však žiadne styčné body neuviedol a preto je nám ten zážitok a vnímanie cudzie.

Čo sa týka stereotypnej zotrvačnosti, tak bežný prípad, s ktorým sa stretávam, sú ľudia, ktorí nadávajú na to, že v televízii nič nedávajú, že program je otrasný a plný reklám, ale i tak pred tým televízorom sedávajú pravidelne, miesto toho, aby našli iný koníček alebo si pozreli niečo na pc, prípadne zaplatili netflix. Stereotyp v kombinácii s lenivosťou alebo únavou je veľmi silný.

@Red (20.07.2020 20:12): No podľa mňa to pôsobí, že ideš úplne podľa toho, čo som spomínal v 4. bode. Ak ťa hry nebavia a ideš len zo zotrvačnosti, miesto toho, aby si hľadal inú zábavu a spôsob trávenia času, ktorý by ti priniesol lepšie uspokojenie.
RapierRapier
@Red (20.07.2020 20:12): nejsi sám! Taky hraji pořád dokola staré hry. Z těch nových mě málokterá dokáže zaujmout tak abych se odpoutal od hraní starých her. Samozřejmě výjimky se najdou ale je jich jak šafránu.
RedRed
No já přidám ještě jedno svoje osobní. Tak nějak jsem čekal evoluci kdy budou hry pořád a lepší. No a nakonec dohrávám po dvacátý napříč žánry civilizaci, doom, mafii, hearts of iron, baldurs gate, fallout, need for speed porsche, gabriel knight, sturmovik. Pro mě to jsou slušný hry, ale říkal jsem si, že touhle dobou už bude něco lepšího. Jediná hra, co mě poslední dobou dostala je Kingdom Come a s přimhouřením očí Into the Breach, jinak jsem tak nějak permanentně zklamáván a fakt nevím jak z toho ven.
H34DH34D
@Tulareanus (20.07.2020 15:31): Díky za reakci. Rozepsal si to hezky a zajímavě, nicméně si myslím, že většina důvodů, které si zmínil (proč se hráči sebetrýzní hrami, které je nebaví) vysvětlují situaci, kdy si hráč koupí/rozehraje jednotlivou hru a tuto nepřestane hrát, i když se mu nelíbí. To je docela srozumitelné, dám 1000 Kč za hru, chci ji dohrát, i když mě zklamala, anebo rozehraju hru, co mi doporučovali kamarádi, nebo co má vysoké hodnocení a i když se mi nelíbí, chci to dohrát, abych věděl, jestli se to nezlepší, anebo abych to mohl ostatním v diskusi nandat, že je to podle mě sračka.

Nicméně situace uživatele PERKmana mi přijde odlišná v tom, že on má přes 100 dohraných her, přes 200 hodnocených a to hodnocení je všude tak nízké. Tohle už není o několika málo titulech, které chtěl dokončit i navzdory, tomu, že se mu nelíbilo, tohle je o hrách jako celku. Já jsem se svoji úvahou v diskusi k Half-Life: Alyx chtěl dopracovat k tomu, že hodnocení takového uživatele jsou méně relevantní a osobně si myslím, že je to hodně póza daného uživatele. Nebo ještě takhle - myslím si, že PERKman "neumí" vlastně správně hodnotit. A nemyslím tím, že nehodnotí jako stádo ostatních, ale myslím si, že jeho hodnocení vlastně nereflektuje jeho skutečný zážitek. Myslím si, že se baví třeba průměrně - nadprůměrně, ale pak se tam vyskytne jedna drobnost, která ho nasere a on to strašně moc chce té hře nandat, popř. to fandům hry vmést do tváře, tak hře nakonec dá 20%. Ale to je samozřejmě jen moje spekulace. Vycházím z toho, že mi přijde krajně nepravděpodobné, aby člověk, co vlastně "nemá rád hry" (viz průměrné hodnocení 44%) nadále ty hry vyhledával. I v jiných oblastech než jsou videohry jsem poznal lidi, co o svých zálibách jsou schopni tvrdit, jaká je to sračka/ztráta času, ale přitom se jí dále věnují - je to tedy spíš o nějaké póze, nebo neschopnosti správně verbalizovat své pocity z dané činnosti.

U Tulareanuse mě zaujal a částečně přesvědčil ten bod 4. - tam si myslím, že je velmi dobrá úvaha v tom, že člověk z důvodu nějakého osobního komfortu a vyhledávání "bezpečné zóny" bude nadále trávit čas hrami, i když ho to vlastně nebaví a to z toho důvodu, že hraní na počítači je něco, co zná a je to pro něj přijatelnější, než jít vyhledávat novou zábavu. Osobně mám podobnou zkušenost, kdy jsem se hodně trápil tím, že jsem jako polo-profesionální hráč Warcraftu a Starcraftu nebyl tak dobrý, jak jsem chtěl, ale nebyl jsem zprvu schopný přestat a stejně jsem tu hru zapnul znova a znova, i když jsem věděl, že budu znova zklamaný. Změnilo se to až když jsem skutečně více dospěl a objevil trochu jiný pohled na život. (ale nechci zde příliš používat "podle sebe soudím PERKmana").

U PERKmana by mě třeba ještě zajímalo, jestli náhodou netrpí depresemi (o čemž nemusí ani on sám vědět), ale to tady už nezjistíme.
PRIVATE MARTINPRIVATE MARTIN
@Rapier (20.07.2020 18:33): S ohľadom na to, že v auguste mi končí predplatné, bol by som rád aj ja. Platím to len kvôli mulťáku a v poslednej dobe ho ani moc nehrám, takže by ma to tiež celkom potešilo.
Aj keď niekedy aj tie Games with Gold stoja za to. V posledných mesiacoch je to slabšie, ale koniec koncov, naposledy som kupoval Gold kvôli druhej Forze Horizon (ktorá sa už nedá digitálne zohnať).
TulareanusTulareanus
Trošku neskôr, ale naväzujem na debatu z Half-Life: Alyxo hodnotení a prečo ľudia hrajú a čo ich motivuje dohrávať hry, prevažne, ak tej hre dajú priemerné a podpriemerné hodnotenie. Naväzujem prímarne na tento H34Dov post: http://dbher.cz/hp358947

@H34D (11.07.2020 20:49): Uf, to by bolo asi fakt na veľmi dlhú debatu a úvahu. :) Narážam teda hlavne na odstavec, kde si ma spomenul. Myslím, že pre nás hráčov, je začiatkom Test hráčskej psychológie od Richarda Bartla, ktorý hráčov podľa motivácii delí na štyri primárne skupiny: achiever, explorer, killer, socializer, pričom tieto skupiny nemusia byť u človeka navzájom exkluzívne. Ak by si niekto ten test chcel spraviť, tak napríklad tu: https://matthewbarr.co.uk/bartle/

Čo by som k tomu v skratke dodal tak niekoľko ďalších dôvodov, prečo sa vlastne hráči púšťajú a niekedy aj sebatrýznia hrami, ktoré vo výsledku hodnotia záporne, tak existuje tiež viacero primárnych dôvodov:

1.dôvod súvisiaci s achieverom - takýto človek chce hru prejsť na 1000, je to completionist, ktorý by sa na to vykašľal, ale má nutkanie jednoducho porobiť všetky úlohy, získať achievementy, atď... Tento proces vie tiež nejedného takého človeka pri hre znechutiť.

2. ekonomický dôvod - menej častý, ale existujúci, človek si kúpil titul, napr. hlavne za plnú alebo skoro plnú cenu a je mu ľúto neinvestovať doň čas, keď už minul svoje peniaze

3. validácia a zaškatuľkovateľnosť vychádzajúce z pudu sebazáchovy - toto je asi najkomplexnejší dôvod vychádzajúci z našej biológie. V rámci pudu sebazáchovy je vedomý a podvedomý motivátor, že chceme, aby bol svet pre nás poznateľný. Vecí, ktoré poznáme, sa nebojíme, lebo vieme, čo si môžeme dovoliť (resp. tu je tá ilúzia toho, že vieme, veľakrát si to len naivne myslíme, že vieme) a aké môžu byť pre nás dôsledky. Taktiež máme pocit, že vieme "objektívne" zhodnotiť to, čo považujeme za pre nás známe. No a tu sa to triešti na dielčie dôvody. Niekto hru dohráva preto, aby jej "nekrivdil", lebo "čo ak je druhá polovica lepšia ako tá prvá, ktorá ma nebavila"?, iný zas chce (zo svojho pohľadu) podoprieť svoj názor a povedať "je to zlé a viem to, lebo som to prešiel/strávil v tom 100 hodín" a sú aj prípady, kedy v tom človek naivne hľadá a v niečo, čo tá hra neponúkne. Prípadne tam môže byť pár aspektov, ktoré človeka bavia, ale prevážia u neho nakoniec tie negatívne. Samozrejme sú ľudia, ktorí sa pustia alebo pokračujú v niečom, čo ich nebaví, aby mohli následne ísť proti prúd a myslia si, že to, že film videli alebo hru dohrali, je sám o sebe dostatočnou validáciou sily ich názoru.

4. poznateľnosť - motiváciou v tomto prípade je to, že človek si vyberie hry, ktoré považuje za pre neho ľahko definovateľné a poznateľné. Príkladom je, že niekto hrá primárne nejaký konkrétny žáner alebo značku bez ohľadu na kvalitatívne rozdiely medzi jednotlivými titulmi. Je to pre neho totiž známa a poznateľná pôda a v takom prípade mu vyhovuje viac aj hra, s ktorou vo výsledku nebude kvalitatívne až tak spokojný, ale je pre neho ľahko poznateľná, čo v hernej praxi znamená, nemusí sa veľmi hre prispôsobovať a učiť sa nové veci, lebo ju pozná. A keďže hry by v podstate mali byť relax a nie každý berie výzvu ako relax, Pre takýto typ motivácie je to pre človeka pocit, že šetrí energiu, lebo sa nemusí učiť nové veci a zároveň to súvisí aj s 3. bodom, pretože prichádza skorá validácia, lebo ak je hra v koľajách toho, čo hráva, je pre toho človeka veľmi poznateľná. Motivátorom býva často práve nostalgia, ktorá veľakrát vytvára pocit známeho a poznateľného.
RapierRapier
Už nějakou dobu čekám kdy bych mohl výhodně zakoupit Xbox Live Gold na 12 měsíců ale ejhle furt nic. Tak se mi zdá, že Microsoft něco chystá ale předpokládám, že kvůli multi-playeru stejně budu muset zaplatit za nějakou službu.
PlutoPluto
@Rapier (18.07.2020 14:16): Mě na jinak hodně obecném a nijak převratném članku nejvíc zaujala věta "Každý si pak může vybrat přesně to, co mu sedí nejvíc." Na mě to pasuje úplně přesně :-)
CharllizeCharllize
@Rapier (18.07.2020 14:33): Tak hraci jsou ruzni, ja treba sony exluzivity nekupuju vubec, az na horizon ktery jsem bohuzel koupil. Playstation mam hlavne kvuli jrpg ktera na xboxu nejsou. Jinak ten primer prodane konzole vs prodane exlizivni hry je podle me pitomost. Nevim co tim chce naznacit. Plno lidi nehraje vsechno. Nebo jako ocekaval ze kdyz se prodalo 100m konzoli ze kazda exluzivni hra proda taky 100 milionu?
Podobnych clanku na ruzna temata jsem videl dost, vzdycky kdyz neco nejde moc dobre tak se objevi nekdo kdo hlasa ze to tak zle neni. Xbox proste tuhle generaci trosku zaspal a doufam ze se mu v tehle nove povede lepe.
RapierRapier
Trochu tady rozvířím diskuzi o konzolových hrách. Co si myslíte Vy po přečtení následujícího článku?

Za sebe bych jen dodal, že mám pouze xbox one s (ne že bych si nemohl koupit jinou konzoli :)) a z tzv. XBOX One exclusive her mám jen Forza u Motorsport 6, Forza Horizont 1,2 kvůli kterým jsem tehda primárně konzoli koupil.
A pak mám pár dobrých ale starých titulů z prvního Xbox/Xbox 360 co mě žánrově zaujaly a jinde bych si je také mohl zahrát (s výjimkou PC) jako Battlefield Bad Company, Red Death Redemption, Ace Combat 6, Black, Mercenaries a Crimson Sky 2.
SamarielSamariel
Jakou světově proslulou knihu z povinné četby byste si dokázali představit zpracovanou v podobě videohry? Já si dokáži představit třeba Čapkovu Válku s mloky (RTS od Blizzardu), Kafkovu Proměnu (akční adventura od Quantic Dream), Boccaciův Dekameron (walking simulátor a là Kojimův Death Stranding).
RapierRapier
@Paul (13.07.2020 10:33): hry po vydání obvykle nekupuji. Výjimka byla Battlefield 3, před objednávka.

Můj známý ale kupuje vše ihned jakmile vyjde a je ochoten stát i na zahájení půlnočního prodeje. :) Hry dohrává do týdne od vydání a bere si na ně dovolenou.

AC mě zatím nechytlo, respektive jsem koketoval jen s jedničkou na Xbox One a Cyberpunk 2077 je rozhodně můj šálek kávy (alá stolní RPG hra Shadowrun kterou jsem kdysi intenzivně hrál) ale hru si zcela jistě koupím až kompletní edici ve slevě.
JumasJumas
@Charllize (14.07.2020 06:13): Já to myslel tak, že budeš čekat s koupí PS5, aby se vychytaly všechny mušky, a to samé dělá spousta dalších uživatelů s hrama.

Jak tu byla debata o těch krabicovkách, které je lepší koupit při vydání, protože pak už nebudou, tak to byl jeden z důvodů, proč jsem si předobjednal Creaks na Xzone. Není to sice typická krabicovka, ale podle předchozích her z edice opravdu brzo nebude. Brány Skeldalu: 7 mágů ani Someday You'll Return už nejsou skladem a Feudal Alloy posledních šest kusů.
Zobrazit starší příspěvky

Diskutující (12)

Témata diskuzí