Hotline Miami 2: Wrong Number

Druhý díl se od prvního nijak zvlášť neliší, stále se tedy jedná o nadupaný akčně logický rychlík s důrazem na brutalitu, násilí a ujetosti všeho druhu. Dvojka je spíše datadiskem; datadiskem, v němž je více postav, příběhu, zbraní, prostoru, prostě všeho. Základ je však stále stejný, splašený paňáca coby hráčovo alterego pobíhá po úrovni a střílí, buší a seká kolem sebe.

Variabilita - úrovní i postav je několik druhů, střídají se klasické úrovně, úrovně z džungle i úrovně, v nichž není možno zabíjet své protivníky. Hraje se za více než desítku postav, každý charakter má svůj vlastní miniaturní příběh. Příběh hry je však slabý nebo špatně podaný, rozhovory mezi misemi jsem přestal číst zhruba ve třetině hry. Nelze se vžít do více než desítky různých charakterů.

V prvním dílu nebylo nouze o překvapivé situace - mise se zdála býti u konce, bylo však třeba vypořádat se s nečekanou situací číhající u východu z budovy apod. Toto ve dvojce není a je to špatně.

V prvním dílu bylo třeba vypořádat se s několika bossy, úrovně mi připadaly nápaditější. Ve dvojce je boss de facto jediný.

Některé úrovně jsou příliš rozlehlé a nezasloužená smrt může číhat téměř kdekoliv.

Jako zápor beru i fakt, že některé úrovně jsou špatně viditelné (kanály, diskotéka).

Některé úrovně jsou přeplácané a na první pohled není jasné skrz co lze střílet, čím lze projít apod. Myslím, že oproti jedničce je prostředí o něco interaktivnější - automat na vodu či počítač lze rozstřelit a podobně.

Hra není dobře odladěná - nepřátelé zamrzají u dveří. Špatné jsou úrovně, v níž ovládáte dvojici postav (druhý paňáca se vás pokouší automaticky následovat).

Soundtrack je na jedničku.

Ve výsledku se to hraje slušně a pořád se jedná o nadprůměr.