Party Hard

Nespoutané mejdany do ranních hodin jsou prima, ale jen když jste jejich součástí. Co když ale podobné veselice pořádají sousedé obden, pozbývají jakéhokoliv sociálního cítění a neberou ohled na druhé? A co teprve policie, odbývající stížnosti slovy: „Máme důležitější věci na práci" anebo „Spěte se špunty do uší“? Pro člověka to může mít pořádně demotivující účinek, který může vést až k nepřátelskému smýšlení. Náš protagonista by mohl vyprávět. Přesně tyto faktory na něho uvrhly tuto bezcitnou agresi. Potřebné spravedlnostní kroky se proto hrdina rozhodne učinit sám a to metodou masového vraždění. Nenápadně se hodlá vmísit na večírek a jednoho po druhém odkráglovat.

Hráči se tedy dostává do ruky maniak s ledovým klidem a s nožem, jehož přítomnost chladnokrevně zabíjí. Čili jde o takový strategický simulátor vyvražďování. Popravovat lze několika způsoby, zpravidla za asistence okolí, elegantně, až po bestiální akty. Např. skrze defaultní nůž, otravu podávaného pitiva, elektrický proud, požár, sabotáž nebo kombinaci, z níž vzejde promyšlená past atp. Hráč si musí počínat tak, aby jej a jeho masakroidní jednání, pokud možno, nikdo z účastníků nespatřil. A rovněž, aby v případě útěkové anabáze posléze neskončil i v klepetech. V této situaci je ideální se vměstnat zpátky do stáda a trsat, navléknout si jiný ohoz, případně kličkovat nebo přečkat shon někde opodál. Někdy taktéž do událostí zasáhne vyšší moc a něčí odchod ulehčí: rvačka, zúčastněný to přepískne s alkoholem...

Celek obsahuje několik rozličných úrovní (př. městská diskotéka, střežené kasino) a pochopitelně, čím je level vyšší, tím jsou likvidace obtížnější i vymazlenější.

Pixel-artovský Party Hard tvůrci obohatili netradičně i příběhem s hlubším podtextem odvyprávěného za doprovodu anglického dabingu a chytlavých dance tracků.