Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

01.04.2015
07.04.2015
kompatibilní
80
96 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Dark Souls II: Scholar of the First Sin je špeciálna edícia pôvodnej hry Dark Souls II, pomenovaná podľa jedného z nových NPC. Je to upravená a vylepšená základná hra s rozsiahlym patchom a troma rozširujúcimi DLC: Crown of the Sunken King, Crown of the Old Iron King a Crown of the Ivory King, ale hlavne s iným zážitkom s hry.

Príbeh síce zostal zachovaný, ale vďaka postave Scholar of the First Sin, novým textom a podrobnejším opisom zbraní a predmetov je viac dovysvetlený.

V Scholar of the First Sin je na mnohých miestach iné rozmiestnenie predmetov, protivníkov, truhiel a vo viacerých lokalitách oveľa väčší počet nepriateľov. Za zmienku stojí napríklad nové NPC Forlorn, ktoré sa zjaví viackrát v hre. Prístup do DLC lokalít je ťažší, keďže teraz na rozdiel od pôvodnej hry musíte nájsť kľúče do vstupu každého z nich. Taktiež pribudli nielen radoví protivníci, ale aj významní bossovia. Spolu s nimi je upravený aj záver hry.

Zásadné zmeny sa týkajú aj online hrania. Pri ohniskách sú označené lokality, kde je najväčšia šanca spojiť sa s iným hráčom. Prízraky taktiež zostávajú vo svete o niečo dlhšie, takže sa nestrácajú počas bojov s bossmi. Online hra bola rozšírená aj pridaním osobitnej položky Agape Ring na reguláciu duší získaných v boji. Počet hráčov, ktorí sa môžu zúčastniť v online stretnutí bola tiež zvýšená zo 4 až na 6 osôb, čo mení dynamiku. Novinkou je aj kúzlo Imitation, ktoré už pôsobí na normálnych nepriateľov.

Z iných vylepšení je vhodné spomenúť ešte menšie grafické alebo zvukové zmeny, ktoré ale zvyšujú hardvérovú náročnosť: Narozdiel od pôvodného Dark Souls II sa už nezaobídete bez plnej podpory DirectX 11 a 64-bitového systému.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Tento díl jsem vydržela hrát celkem pět hodin, když jsem si ho pořídila, a pak jsem ho (zdánlivě) nadobro odložila, že tohle fakt hrát nebudu a zkritizovala ho, jak jen to šlo. O nějaký rok později se ovšem stalo to, že u zbylých dvou dílů jsem zkompletovala achievementy a moje tvrzení, že "u dvojky je fakt teda dělat nebudu, nejsem blázen", začal narušovat vnitřní démon, že ten druhý díl vypadá poněkud trapně vedle nich. Pak přišla fáze zjišťování, co to teda obnáší a jak hrozné to je a .. bylo to v háji.

Zpočátku mi toho vadilo hodně: nelíbily se mi animace, nepřátelé, prostředí, zombie vzhled (to naštěstí řešil pytel na hlavě), rychlé ničení zbraní, neskutečně mě rozčilovalo útočení nepřátel v davech (tady přeháním, ale nějaký takový pocit z toho dodnes mám - zdravím Iron Keep), invade NPC (zvlášť ten troll Maldron mi pil krev) a bossové, kteří mi přišli naprosto nezajímaví a nudní. V průběhu hraní jsem to všechno postupně trochu vzala na milost a sžila se se změnami, byť výhrady jsem k tomu měla a stále mám.

Po narvání nezbytných bodů do agility dokonce přestalo trvat pití flašek zhruba dvakrát déle, než jak se otáčí Země okolo své osy a začalo mě to i bavit. Zvolila jsem nový přístup, a to hraní za mága a musím říct, že ve druhém díle mě to bavilo nejvíce, i když je fakt, že v těch ostatních dvou jsem to tak moc nezkoušela.

Co trochu kazilo moji krasojízdu hrou, tak byly vcelku nudné lokace. Nepřišlo mi, že by to jako celek sedělo a některé části mi přišly násilně naroubované na ten zbytek. Třeba napojení Iron Keepu na Earthen Peak. Bossové, kteří mě bavili a na které jsem se těšila, tak těch jsem napočítala jen pár. Je škoda, že se tvůrci zaměřili spíše na kvantitu než na kvalitu. U takové Nashandry dodnes nevím, jestli jsem ji neměla nějakou rozbitou či to byl záměr, neboť moc útoků nedělala a jako finálního (nebo skoro finálního) bosse ji dodnes moc nechápu. Ovšem vyzdvihla bych Fume Knighta a Sira Alonne z DLC. Z těch mám noční můry dodnes :)

Z celé hry mě nejvíce bavilo dělání úkolů za covenant Pilgrims of Dark. To mi přišlo jako perfektní nápad a bavilo mě probíhat těmi jeskyněmi za tmy a krom daných nepřátel tam tu a tam potkat i nějakého protihráče, na kterého místní osazenstvo také útočilo. Na jejich konečného bosse jsem připravovala tak dlouho, že jsem ho nakonec dala během pěti vteřin.

NG+ je v tomto díle asi nejlépe zpracované. Na hráče čekají noví nepřátelé, kteří se objevují na jiných místech, takže se nedá spoléhat na rozmístění nepřátel z minulého průchodu. Také z bossů padají nové věci a i oni prochází v dalším průchodu menšími obměnami. A systém bonfire ascetic se mi nakonec také zalíbil, bylo to něco nového v rámci série a dle mě to nebylo vůbec špatné.

Z komentáře možná zní více kritiky, než by člověk očekával na 80% hodnocení, ale pořád je to Dark Souls, které mě baví a když se povznesu nad některými věcmi, tak to není až tak hrozné.

Pro: soubojový systém a systém kouzel, odlišné NG+, občas někteří bossové, Majula, NPC

Proti: pro mě nejméně zajímavé prostředí, nudní bossové, někdy absurdní aggro (a to je téhle verzi prý lepší)

+31
  • PC 90
V akej zaujímavej dobe to žijeme, keď vychádzajú remastery hier, ktoré sú len rok staré? Dark Souls II. Scholar of the First Sin, je vlastne remaster hry Dark Souls II. prioritne určený pre konzole Xbox One a PS4. Bol síce vydaný aj pre PC, ale len pre DirectX 11 kompatibilné systémy. Práve preto na prvý pohľad sa príliš nelíši od pôvodnej hry, s výnimkou toho, že obsahuje aj vloženú celú DLC trilógiu a zopár nových NPC.

Minimálny rozdiel je aj v grafickom vzhľade, zmena pridaním DX11 efektov je takmer nepostrehnuteľná a sľubované zmeny zvukov je to posledné, čo hráča u takejto hry zaujíma...
Rozdiel si teda všimnú hlavne hráči pôvodného Dark Souls II. Napriek tomu, že v rámci takejto rozsiahlej hry sa zmeny a úpravy takmer stratili, priniesli pomerne veľký dopad na samotnú hrateľnosť. Novo pridaný NPC invader Forlorn sa mi napríklad zjavil vždy vtedy, kedy som ho najmenej potreboval a často môj už vyhraný boj s nepriateľmi svojim nečakaným zjaveným priviedol do trpkej porážky... Aj už len taký rozšírený popis položiek a zbraní je u Dark Souls takmer požehnaním. Táto hra vám nedá informácie zadarmo, práve naopak... skrýva ich a tají ako ruský špión a príbeh si musíte doštudovať a dokonca až domyslieť. Takže v tomto som bol vďačný doslova za každé slovo navyše...:) Z iných zmien ešte možno spomeniem napríklad zvýšený účinok hrdzavej mince (pre šťastie), či pomerne masívne úpravy online hrania.

Tvorcovia sa rozhodli v tejto rozšírenej edícii využiť veľmi zaujímavú postavu s pôvodného Dark Souls II, teda Aldiu, ktorého vtipne premenovali na "učenca prvého (prvotného?) hriechu". Aldia bol starší brat kráľa Vendricka a pomáhal svojmu bratovi v založení kráľovstva Drangleic. Býval však vo vlastnom sídle a na samote vo svojom panstve hľadal tajomstvo života. V jednej v najvydarenejších lokácií celej hry, teda vo svojej pevnosti, skúmal uväznené príšery a nemŕtvych, aby cez nich našiel kľúč k tajomstvám duše a života. Časom s toho ale zošalel úplne a začal vykonávať hrozné experimenty nielen na príšerách ale ja na zajatých ľuďoch... V hre sa zjavuje na vybraných miestach, ale nie ako nepriateľ, ale aby vo forme akejsi obrovskej zuhoľnatelnej ľudskej hlavy a veľkých konárov v plameňoch predniesol vždy zopár viet.

Dark Souls II Scholar of the First Sin je stále hra, kde sa nemusíte špecializovať na žiadne povolanie, ale pokojne môžete nepriateľa rozsekávať obrovskou sekerou v jednej ruke a smažiť ohnivými guľami v druhej, ale myslím že zážitok je vždy lepší, keď sa predsa len špecializujete... Drvivá väčšina hráčov začína asi hrať za rytiera, predsa len kombinácia štítu, ktorý odráža 100% poškodenia a mohutnej zbroje dáva istý pocit bezpečia, aj ja som za takúto postavu prvýkrát dohral túto hru. Keď som však druhýkrát začal hrať za prísne špecializovaného mága/pyromancera, kde som mal v ruke len katalyzátor s kúzlami alebo pyromancerskú rukavicu vrhajúcu oheň, hneď som zistil, aký rozdiel v hraní ma čaká... Bossovia, ktorý mi robili problém vďaka mojej ťažkopádnosti v ťažkej zbroji, boli usmažení a ustrieľaní kúzlami bez problémov na prvý pokus (týka sa to všetkých nepriateľov v hrade Drangleic aj s jeho minibossmi a bossom.) ale zase taký konský povoz v lokácii Undead Purgatory som nedal čisto s kúzlami skoro ani na 10 pokus... a musel som sa vrátiť až pred koncom hry so superpostavou, kedy som už po ceste nemal skoro žiadneho nepriateľa...:)

Čo dodať na záver? Táto reedícia Dark Souls II., nepriniesla žiadny zázrak, stále sa nechytá na oveľa lepšie dizajnovo urobený, takmer geniálny Dark Souls 1 a pridaní obyčajní nepriatelia (hlavne pridané väčšie množstvo rytierov v Iron Keepe) slabšiu atmosféru nevylepšujú, skôr naopak... Na žiadne DLC sa ani nesiahlo, tie sú úplne bez zmeny, hoci tam to občas škrípalo najviac... viz moja recenzia jedného z nich... Viem však, že samotné jadro hry sa nejakým patchom zmeniť už nemohlo, atmosféra je už taká, aká je, ale samotné vydanie tejto reedície považujem za dobrý nápad a moje tri rozohrané postavy a pomaly už stovky hodín nahraných v tejto hre hovoria za všetko...

Pro: Doladenie pôvodnej hry, nový boss a nové NPC zvyšujú ceľkovú kompaktnosť hry

Proti: Stále slabšie než pôvodný Dark Souls 1

+19
  • PC 70
Proti jedničce doznal několika změn vývoj postavy. Atributy ovlivňující životy, staminu a nosnost jsou tři proti původním dvěma, resistance nestoupají automaticky s každým dalším levelem (životy ano, byť maličko) a pro úspěšné uskakování je důležitá odvozená vlastnost Agility spolu s mechanizmem invincible frames (na základě ATN a AGI). Už neexistuje ukazatel humanity, po smrti se snižuje maximální hodnota zdraví a to postupně až na polovinu maxima (s použitím speciálního prstenu na 3/4), obnovit lze použitím speciálního předmětu u Bonfire. Jinak jsem absolutně nepochopil, proč je nutné k level-up navštívit jedno NPC v hubu místo toho, aby to šlo u každého ohně, je to zbytečně otravné (před samotným level-upem navíc musí nutně pronést několik stále stejných vět).

Změn doznalo také základním vybavení, Estus Flask je na začátku jedna, další je třeba rekonstruovat z nalezených Shards. Zajímavý herní prvek představuje pochodeň, je možné ji zažehnout u Bonfire (a dalších míst) a zapalovat jí rozličné hořlavé předměty (chápu lidi, co v jedničce po zkušenosti se dvojkou v Tomb of the Giants říkali „Kde je ta zatracená pochodeň“).

Prostředí je pestřejší než v jedničce, ale nepůsobí dojmem konsistentního celku. Téměř úplně chybí zkratky (nekoná se tak údiv typu "jé, tady jsem byl před deseti hodinami") zato je možné se bez jakéhokoli vysvětlení od začátku teleportovat mezi již objevenými Bonfire. Jednotlivé levely na sebe nenavazují logicky, jakoby autoři dostaly za úkol naprat za sebe všechno možné bez nějaké ucelené vize. V počáteční vesnici projdu portálem dolů směrem k moři … a dostanu se nepochopitelně k troskám něčeho, co typově připomíná Anor Londo. Projdu doly a přes výtah ve větrném mlýnu přijdu … k lávou zatopené pevnosti. Něco na způsob středoamerické vesnice pokračuje do doupěte pavoučího bosse, z kterého člověk vyjde do malé knihovny s jednou útočící postavou. Perlička je v SotFS drak oddělený od Old Dragonslayera padacím mostem (od mala zjevně nerozluční kamarádi).

Samotná kvalita lokací je velmi proměnlivá, od nádherných (Heide’s Tower, Doors of Pharros, Drangleic Castle, King’s Passage, Shrine of Amana, Undead Crypt) přes průměrné (Majula, Forrest of Fallen Giants, Brighstone Cove Tzelbora) či rozsahem a obsahem z hlediska singlu zhola zbytečné (Cathedral of Blue, Undead Purgatory, Lord’s Private Chamber) až po slabé (No-Man’s Wharf, Shaded Woods) či vyloženě odfláklé (Black Gulch a zejména The Gutter, jestli něco skutečně nepotřebovalo ve dvojce reinkarnovat, tak to byl rozhodně Blighttown).

Boje doznaly dost velkých změn. AI je agresivnější a nepřátel je více (verze SotFS dokonce počty nepřátel proti původní dvojce navýšila, což bylo asi to poslední, co bylo třeba), zbytečně mnoho situací v porovnání s jedničkou ústí do "stunlock death" či vyloženého nepochopení toho, na co jsem právě umřel (v jedničce mi to bylo pokaždé naprosto jasné). Nepřátelé se (krom bossů a unikátů) respawnují pouze 12x, pak už ne (respawn lze vynutit vstoupením do Covenant of Champions, které boje ztěžuje, ale dá se z něj zase vystoupit).

Bossové představují bohužel další krok zpět. Počínaje příliš mnoha "rytíři v brnění" (Pursuer, Dragonrider, Old Dragonslayer, Ruined Sentinel, Two Dragonriders, Looking Glass Knight, Velstadt The Royal Agis) přes recyklaci stejných bossů na různých místech (7x Pursuer, Flexile Sentry, Ruined Sentinels) až po vynucený boj proti několika současně (na což hra v singlu absolutně není stavěná (Ruined Sentinel, Skeleton Lords, Belfry Gargoyles, Two Dragonriders).

Další věc, která dvojku zbytečně sráží dolů, jsou laciné vysíračky. O nutnosti vracet se kvůli každému level-up až do základního hubu už byla řeč. V počáteční fázi hry jsou dost protivní Haides Knights (v původní dvojce nebyly a tak to mělo také zůstat), pro již zmíněného draka místo původního "dvojkového" rytíře totéž. Další klasický příklad je metrový rantl u Belfry Sol Bonfire, díky kterému při teleportování k němu musím projít celé Belfry Sol. Jiný případ jsou sochy, limitující průzkum (nikdy není jasné, která z nich k něčemu je a která ne, dost odkameňovacích hůlek má člověk až na konci hry) nebo nutnost používání Pharrod Cube (na začátku jich je poměrně málo a nepoužívají se pouze k odemykání cest, kdo má dopředu vědět, která odemče třeba past). Bílí duchové v bílé mlze (tato pasáž byla skutečně o oči) nebo respawnující se duchové v Undead Crypt jsou další krystalická ukázka designérských omylů.

Stran technické stránky věci bych zmínil vylepšené UI, které má nicméně pořád k dokonalosti daleko. Proč je oddělená položka sloužící k vybavování postavy od samotného inventáře? Kapitola sama pro sebe je grafika, hra nakonec vypadá jinak než v betaverzi, čímž se ztrácí další spojitost s jedničkou (o atmosféře nemluvě, někdo dvojku výstižně charakterizoval jako Light Souls).

Za mě coby nástupce geniální jedničky zklamání. Celá hra na mě působila tak, že Director nepochopil, v čem spočívala síla jedničky (dvojka je jediný díl Dark Souls, kterému nešéfoval Hidetaka Miyazaki, protože si odskočil k Bloodborne). Není problém udělat hru těžkou pomocí kombinace vysokého počtu nepřátel, designérských chyb a vysíraček, ale je umění udělat hru těžkou a přitom férovou.

EDIT: Pod dohrání všech tří DLC jsem trochu zvedl hodnocení (z 65 na 70). Přestože mi na hře spousta věcí stále vadí, tak jsem se od ní díky DLC neodtrhl i po dohrání základní hry pěkných pár hodin, což jde.

Pro: zajímavé herní prvky typu pochodní, pestré prostředí

Proti: nekonsistentní svět, horší vyvážení bojů, vysoká obtížnost má do férovosti jedničky daleko

+19
  • PC 60
  • PS4 60
Před Elden Ringem se snažím ukojit svojí sebemrskačskou touhu. To znamená, že jsem si musel dát nějakou souls like hru a takovou touhu může ukojit jen trilogie Dark Souls. Druhý díl této série nepatří mezi mé oblíbené hry tohoto podžánru a proto jsem si ho nechal až na konec. Nikdy bych nevěřil, jak hodně bude znát, že hru dělali jiní vývojáři, když si hry zahraji v těsném sledu za sebou.

Začnu změnami, které tak trochu mění tempo hry, jsou otravné, vůbec je nechápu a pokud nejste Happy Hob nebo LobosJr, tak si jich musíte všimnou okamžitě. Mám na mysli animace navíc a jejich dobu trvání. Před bodnutím nepřítele do zad se napřed musí naplácat jeho záda jílcem a až poté se do něj může bodnout. V případě úspěšného parry napřed nepřítel (skoro až komicky) zavrávorá, spadne na zadek a pak teprve je možné mu zasadit ránu. Plunging útok je i přes zaměření si nepřítele nepoužitelný a v drtivé většině případů nedostane nepřítel onu mnohdy důležitou první ránu. Taková menší třešnička – pokud používáte skákání na O (tedy jako v prvním díle), tak v této hře nedoskočíte tak daleko, jako s novým nastavením na L3 (levý analog).

Další problém dokážu pojmenovat jen jako zbytkové momentum postavy. Kromě něčeho tak zásadního jako je nesmrtelnost při rollování, kdy je to buď „perfect roll“ nebo nic, je tohle v mých očích druhá nejnepříjemnější změna. Při bojování v nějaké takové hře, jako je Dark Souls mám rád plnou kontrolu nad svojí postavou a to obzvlášť v lokacích, kde je minimum prostoru na manévrování. Ono manévrovat s postavou, která se ovládá jakoby měla boty od ledu není nic příjemného. K čemuž se dostávám k problému numero uno téhle hry – level design.

Vývojáři se na design vykašlali nejspíš proto, že si řekli „hele, nechápe je se warpovat od bonfirů k bonfirům jak chtějí“ a strašně nechutně a uměle přestřelili obtížnost ve většině lokacích. Mám na mysli pasti v podobě tlakových desek, které při spuštění spustí salvu šípu. Mám na mysli nádoby s různými okouzleními, které berou kompletně životy z HP baru. Mám na mysli všude přítomné jedovaté kaluže a nepřátelé, které dávají poison efekt. Ono totiž není problém upižlat jakéhokoli nepřítele, je problém se pak dostat z lokace pryč. Ne že by to v jiných hrách od Fromu nebylo, jenže normálně existuje balance mezi takovými lokacemi, nepřáteli a bossákama. V tomhle díle je největší nepřítel prostředí.

Jak jsou nudní nepřátelé, tak jsou nudní bossové. Boss je buď obklopen vodou dávající poison nebo jen zpomalující vodou (Mytha, Sinner). Nebo je to menší aréna, která nemá okraje a je možné z ní spadnou (Dragonrider, Old Iron King). Nebo je to boss, který má své otravné pomocníky nebo dokonce sám boss se skládá z více postav (Skeleton Lords, Ruin Sentinels, Freja, Royal Rat). Bossům chybí nějaké to mojo, něco kvůli čemu si je člověk zapamatuje. Souboje s nimi jsou rozhodně výzva, ale nejsou zábava.

Nakonec musím alibisticky zmínit to, že nehrát první a třetí díl před tímto, nikdy bych tuhle hru takhle nepoplival. Vždycky mi tak nějak seděla míň, ale nedokázal jsem přesně pojmenovat problémy, které s ní mám. Je to pořád hratelná hra a jestli někomu přijde jako ta nejlepší, neprosto to chápu. Můj problém s ní je ten, že působí jako samostatná hra mimo trilogii. Nemusela by mít vůbec za jménem číslovku, ale mohlo by to být Dark Souls Reimagination. Když skočím z trojky na jedničku, rozeznám je tak (kromě grafiky duh), že jednička nepůsobí tak začištěně a je o něco pomalejší, ale fungují úplně stejně na stejných principech. Dvojka má problém s balancem obtížnosti a odměňování. S čímž asi přišly právě změny, které nebyly úplně třeba. A na konec zmíním, že si tuhle hru dám pořád radši, než nějaké souls like hry z Polska. 

Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě
+16
  • PC 90
Dark Souls 2 sice nedosahuje kvalit svého předchůdce, ovšem stále je skvělou a velmi zábavnou hrou, kterou můžu doporučit všem, co nemají slabé nervy. :-) Oproti jedničce se základní hra trochu zjednodušila. Zvláště s možnou pomocí od NPC nebo jiných hráčů se dají bossové často porazit i s jednou rukou za zády. To se ale mění s přídavným obsahem, který hodně přitvrzuje. Místní bossové se v jednom člověku dávají hodně složitě, často nepomůžou ani NPC. Ale můžu potvrdit, že se na ně dá zvyknout a jde je porazit i bez pomoci. Nejvíce frustrujícím bossem ale pro mě byl (nepovinný) Dark Lurker ze základní hry, kde je pro každý pokus potřeba využít jistý předmět, který je jen v omezeném množství, dal jsem ho asi na 60. pokus. :-)

Plusy/Mínusy:
+ Atmosféra
+ Obtížnost, ale ne tak vysoká jako u jedničky
+ Konečně normální ovládání pro myš a klávesnici
+ S inventářem se dá konečně normálně pracovat
+ Hollowing - zajímavá a zároveň frustrující novinka
+ Hudba
+ DLC
+- Při častém opakování některé pasáže postupně mizí nepřátelé, tzn. že se postupně daná pasáž zjednodušuje a proto zbyde více HP / Estus flasks na bosse. Ale pak se taky nedá efektivně farmit duše (což jde ale potlačit členstvím v jednom covenantu).
- Level design - není vyloženě špatný, ale jednička byla propracovanější, reputaci však navrací level design v DLCs.
- Fast travel mezi bonfire je přístupný již od začátku, což trošku snižuje hardcore pojetí hry
- Jednodušší bossové
- Trošku mi u bossů chyběla originalita, někteří jsou hodně podobní bossům z jedničky
- Nápovědy pro ovládání jsou zobrazovány pro XBox ovladač

Čas u této hry opět stál za to.

Pro: Atmosféra, Ovládání, Hudba, DLCs

Proti: Jednodušší

+15