Donkey Kong je populární automatovou hrou Nintenda z roku 1981, ve které byl jako vedlejší postava poprvé uveden i nesmrtelný maskot Nintenda, Mario. Před uvedením automatů s Donkey Kongem na trh v USA se vedoucímu prodeje amerického Nintenda hra nelíbila, příliš se lišila od stříleček a všeobecně oblíbených her z prostředí labyrintů. Jiným vadil název. Japonský šéf Nintenda však neustoupil a z několika nespokojených amerických šéfů se za pár měsíců stali milionáři. Po úspěchu automatové verze byla hra vydána na řadě herních platforem Nintendem a portovaná na PC. O PC port se postaralo Atari, ale na rozdíl od konzolových verzí PC verze propadla kvůli slabší grafice a zvukům, které (ne)zvládal PC speaker - hudba chyběla úplně.
Ve hře šplhá Mário po žebřících a nahnutých plošinách vzhůru za svou milou Pavlínou. Přeskakuje přitom sudy, které na něj hází z horního patra mohutná opice. Zcela nahoře stojí Pavlína a volá o pomoc. Hra se odehrává ve 4 průmyslově laděných levelech.
Prvních pár pokusu vypadá jako když se batole učí chodit. Tu něco sejme vás, támhle něco sejmete vy. Postupně se ale naučíte, kdy se vyplatí vyskočit, naučíte se lézt po žebřících, a nakonec si osvojíte i kladivo. A… stejně zemřete. Ale když to budete zkoušet znovu a znovu, vaše tělo pochopí, že je snazší splnit co po něm chcete a poslechne. A vy vyšplháte až nahoru a smůla. Stejně vám opičák vyfoukne přítelkyni pod nosem. (based on true nerd story?) A vy se ocitnete v novém prostředí, s novými překážkami a novými výzvami. A ani tady se záchrany nedočkáte a musíte se podívat až na úplný vrchol budovy.
Navazující obrazovky mi přišly mnohem jednoduší a zajímavé spíš vizuálně než nově představenými mechanikami. A říkám si, proč ve hře vlastně jsou – teda jasně že to chápu. Vyprávějí „příběh“. Ale jen ta první, ta obrazovka se sudy, je opravdová výzva.
Koneckonců, pokud nehrajete v arcade herně a netoužíte po zvěčnění svého jména celá hra je stejně jen o tom snaze vysvobodit Pauline a být spokojený ze svého výkonu. A oboje se mi povedlo.
Navazující obrazovky mi přišly mnohem jednoduší a zajímavé spíš vizuálně než nově představenými mechanikami. A říkám si, proč ve hře vlastně jsou – teda jasně že to chápu. Vyprávějí „příběh“. Ale jen ta první, ta obrazovka se sudy, je opravdová výzva.
Koneckonců, pokud nehrajete v arcade herně a netoužíte po zvěčnění svého jména celá hra je stejně jen o tom snaze vysvobodit Pauline a být spokojený ze svého výkonu. A oboje se mi povedlo.
Pro: Klasika: Jednoduchá ale ZÁBAVNÁ
Proti: Klasika: JEDNODUCHÁ ale zábavná