Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ghost of a Tale

13.03.2018
12.03.2019
08.10.2020
kompatibilní
80
18 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ve fantasy světě ovládaném zvířaty se myší bard Tilo vydává do pevnosti Dwindling Heights zachránit svou milovanou Merru. Pevnost je však pod kontrolou krys, které pojí s myšmi dlouholetý svár, a Tilo zde proto bude muset vážit každý svůj krok a být tichý jako myška. Není totiž žádným válečníkem a při přímé konfrontaci mu krysí stráže snadno vypráší kožich.

Jedná se o akční stealth RPG. Hru má na starosti malé studio, přesto Ghost of a Tale zaujme svým detailním grafickým zpracováním. Podobu hry má totiž na starosti Lionell Gallat, který dlouhá léta pracoval jako animátor a následně jako šéf animace pro hollywoodská studia Universal Studios a DreamWorks.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Když se mi na webu začaly objevovat odkazy na deratizační firmy se slogany "kuny nebo myši v domě?" poté, co jsem párkrát vyhledal info ohledně téhle hry, trochu jsem znejistěl. Jestli si totiž dokázal Google Skynet odvodit, že mám problém s hlodavci (kteří se v GotT vyskytují jako hlavní postavy) a na základě toho mi nabídl reklamu, nedovedu se rozhodnout, jestli se smát nebo se bát.

Ghost of a Tale je krásná hra. Už hlavní postava Tilo je od pohledu xežrání, malebnost ručně vytvořeného prostředí podtrhuje skvělé nasvícení a ozvučení. Jestli si budete připadat rozněžněni při pohledu na prosvítající uši a tlapky Tila, taxi počkejte, až uslyšíte jeho ťapkání na kamenné chodbě.

Že hra vypadá jako pohádka ale ještě neznamená, že je pro děti. Naopak bych řekl, že děti by mohly mít s hraním problém. GotT totiž není úplně jednoduchý. Otevřený prostor místního hradu a jeho okolí může místy působit hodně náročně na orientaci, absence jakýchkoli ukazatelů úkolů a časté vracení se zpět odradí nejednoho netrpělivého hráče. Stráže jsou stále na svých postech, můžete maximálně vrhat větvičky pro odlákání pozornosti nebo omráčit stráž lahví.

Z obrázků se GotT může jevit jako nějaká adventurní skákačka, ale je to vlastně stealth adventura s RPG prvky, v částečně otevřeném světě. Velký důraz je kladený na oblečky, které postupně skládáte a využíváte je k plnění úkolů nebo k ulehčení si cesty, obsažen je bohatý lore, inventář, rozhovory s NPC, získávání skillů a zkušeností nebo plnění vedlejších úkolů. Ty se tady bohužel soustředí na laciné fetch questy. Doporučuji sbírat všechno co najdete, protože to pravděpodobně někde později budete potřebovat.

Trochu mě mrzelo, že úplně chybí dabing. Texty jsou jednoduché, ale zároveň vtipné a třeba u rozhovorů s žabím pirátem Keroldem nebo zlodějskou dvojicí Gusto a Fatale, jsem občas i koutkem škubl. Technický stav hned po vydání nebyl úplně nejlepší a i dnes jsem narazil na pár bugů, které dokázaly potrápit. Autor sice stále vydává další a dalších patche a hra je v pohodě dohratelná, ale je potřeba se mít na pozoru. K ovládání doporučuju gamepad a pokud se vám hra nechce kupovat za vysokou cenu na Steamu, je k dispozici v rámci Origin Access za 4€ na měsíc.

GotT se dá vychválit úplně stejně dobře, jako se dá sepsout. Hratelností trochu jalový, s častým backtrackingem, budete neustále něco hledat, skrývat se před strážnými a plnit questy typu "přines mi 50 hub" (doslova). Možná to nezní moc lákavě, ale já jsem se bavil. Je to originální hra, otevřený level-design a ručně vytvořený svět má co nabídnout a jestli někdy vyjde druhý díl, nenechám si ho ujít.

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 13hod
+30
  • PC 90
Ghost of a Tale je unikátna hra.

Bez preháňania môžem povedať, že niečo také som doteraz nehral.
Ani neviem, ako presne ju klasifikovať – adventúra s RPG prvkami? Immersive sim s RPG prvkami? Asi niečo medzitým.
Príbeh, v každom prípade, tu hrá prím.

Graficky hra patrí k tomu najkrašiemu, čo som doteraz videl a je výborne odladená. Za celú dobu hrania mi nepadla ani raz a ani na žiaden chybný skript som nenarazil i keď chyby tam boli – občas sa postava prepadla cez prostredie, ak sa človek dostal tam, kde s tým autori nerátali + v istom momente sa mi podarilo „obalamutiť hru“ a preskočiť nevidieľnú stenu v prístave, kam som sa dostal skôr, než to príbeh vyžadoval, no ani to hru nerozbilo – proste som len zopár questov mohol dokončiť skôr, než iné a dostal som sa k niektorým predmetom skôr, ako si ich dané postavy vypýtali, takže som si ušetril robotu

O to viac je to obdivuhodné, že na hre pracovalo len 7 ľudí, z toho 2 muzikanti ;) Projekt, ktorý vznikol v hlave bývalého animátora z Disney, a na výslednej hre je to poznať: animácie sú nádherne plynulé, Tilo je rozkošný a detailne vymodelovaný, rovnako tak aj celé prostredie, kde sa hra odohráva.

Každý jeden oblek mu skvelo sadne a rôzne strapce a roľničky, ktoré mu z nich visia, sa uveriteľne hýbu.

Pochváliť treba aj scenáristu Paula Gardnera – postavy sú napísané úsporne, aby text človeka nezahlcoval, no zároveň vtipne a s nadhľadom. Rovnako aj čitateľné predmety boli akourát dlhé a čitateľa nenudili – tým pádom si ich prečítajú aj ľudia, ktorý väčšinou text v hrách preskakujú.

Počas celého hrania som mal pocit, akoby som čítal nejakú rozprávku alebo dobrodružnú knihu určenú násťročným – malé deti by určite zaujala štylizácia, no myslím si, že hádanky by boli pre ne príliš ťažké alebo frustrujúce + tragická minulosť Tilovej rodiny by pre ne nebola úplne vhodná (na druhú stranu, čo si ja pamätám z vecí, ktoré som ja videl ako dieťa a neboli pre mňa určené, skôr som tieto pasáže vtedy ešte nepochopil, poprípade vytesnil).

Celú hru Vás sprevádza minimalsitická orchestrálna muzika, navozdujúca pocit dobrodružstva, ktorá do hry sadne. Platí to aj pre jednotlivé piesne, ktoré síce nie sú naspievané, no pohmkávate si spolu s nimi do taktu.

To, čo musím pochváliť, je zbieranie vecí: neznášam zbieranie vecí a celá táto hra je technicky jeden veľký fetch quest. Avšak je skvelo urobený práve preto, že zberateľných predmetov (collectibles) nie je veľa, teda vás neomrzí ich hľadať jedinou výnimkou boli huby v lese – tam som naozaj musel grindovať a do lesa sa vracať niekoľkokrát, aby som našiel zvyšné hríby – rozhodne na ne odporúčam schopnosť „Red Myst“ mala by uľahčiť ich hľadanie. Ja som ju však získal až potom, čo som ten quest splnil, dosť rýchlo ich naberáte obrovský rozdiel napr. od Assassins Creed II so svojimi 200 vtáčími perami – skúste v tom bludisku mesta hľadať pierko č.157 a zároveň sa väčšina z nich v hre nachádza vo väčšom počte, než potrebujete.

Aj vizuálne nápovedy boli dobre spravené – pokiaľ vidíte nejakú skalnú plošinu, väčšinou sa tam viete nejako dostať a odmení vás v podobe skratky na známe miesto, poprípade objavením novej lokácie. Celá hra nabáda k podrobnému preskúmavaniu a vracaniu sa na známe lokácie, v miere možno až nevídanej v dnešných hrách aby som sa nestrácal v tom, ktoré truhly som už našiel a otvoril, začal som si písať poznámky, no za celú dobru hrania mi to neprišlo prehnané, alebo nudné.

Častokrát sa stane, že nejaký quest nemôžete dokončiť, no len čo sa dostanete daľej, budete ich môcť dokončiť hneď niekoľko naraz.

Kvôli malému a jednoliatemu týmu, je v hre dôsledne uplaťňované pravidlo Čechovovej zbrane - čokoľvek v hre vidíte, je použiteľné alebo to v istom momente použijete jedinou výnimkou je osie hniezdo, na ktoré narazíte hneď z počiatku a z toho, čo som sa dočítal na internete, ide o interný crowdfundingový žart

Spokojný som aj zo záverom hry; mnohé veci ostali neuzavreté, otvorené pre prípadné pokračovanie, ale tie najpálčivejšie a najuktálnešie problémy autori uzavreli – záverečné veslovanie k Periclave bolo veľmi uspokojujúce a oceňujem aj postupné budovanie charakteru Merry, ktorú síce celú hru neuvidíte, ale autori vám o jej osobnosti postupne dokresľujú obraz a dovolím si tvrdiť, že je rovnako dôležitou postavou, ako Tilo – a vidieť ju následne na jednom jedinom (!) obrázku zo šťastnejšej minulosti počas záverečných tituliek bolo oveľa silnejšie, než keby k tomu budovaniu nedošlo.

Ghost of a Tale je daľší z crowdfundingových úspechov a dôvodov, prečo táto platforma na podporu (aj) hier stále existuje i keď dni svojej najväčšej slávy, rovnako ako pevnosť, kde sa celá hra odohráva, má už za sebou.

Pro: Grafické spracovanie, dobrodružný príbeh, explorácia prostredia, dobre zvládnuté collectibles, dĺžka hry

Proti: Hríby, osie hniezdo + trošku ma mrzí, že človek nemohol ísť na pirátsku loď – no z hľadiska príbehu to dáva zmysel a je to vysvetlené

+24
  • PC 80
Ghost of a Tale je zajímavý herní mix. Stealth akční adventura s RPG prvky, zasazená do poměrně propracovaného a zároveň temného světa, ale s ultraroztomilou myší v hlavní roli. Hodnotím celkem vysoko, protože je to fakt strašně hezký a většinu herní doby jsem se skvěle bavil (cca 16 hodin). Občas byly zdejší questy na přesdržku - hledání růží, uren a hub si mohl autor odpustit. Taky zamrzela absence hudby (protože když už hrála, byla vynikající, ale k čemu to, když 95% času je ticho) a dabingu (což chápu, nebyly prachy, a GoaT v ostatních ohledech působí tříáčkově). Napsaný je to ale výborně, alespoň na poměry "temnějších" pohádek. Level design a jeho AHA! momenty také super, velmi soulslike - celý svět je propojený, loading nikde. Trochu zamrzel cliffhangerový závěr, pokračování by bylo potřeba, ale nejspíš nikdy nevznikne.
+24
  • Switch 80
Srdceryvný příběh myšího veršotepce jakoby vypadl z komiksového světa Myší hlídky. Cítil jsem se, jako kdybych místo hry sledoval další z vyprávěných historek od Rudolfina hostince V Červnové ulici, stále se pohyboval kdesi na rozlehlém území Myších teritorií a jen čekal, až se ve hře objeví třeba Justýn, Straš nebo sám Čakan se svou černou sekerou. Ale příběh Tila je spíše komornějšího charakteru a odvíjí se zpočátku zcela nenápadně v prostředí krysácké pevnosti a blízkého okolí.

Jsem rád, že jsem si pořídil edici od Super Rare Games, hra mi přišla s bonusy akorát pod stromeček a hned jsem ji vrazil do Switche. Teď po více než 16 hodinách ve hře mohu říct, že zážitek byl velmi malebný, pohádkový a i když má hra pár mušek, je pro mě vpravdě jedinečnou hrou.
Tilo se ocitá ve sklepní cele. Byl odtržen od své ženy, takže jeho jediným cílem je dostat se na svobodu a najít cestu zpět ke své milované. Aby toho dosáhl, musí se vyhýbat krysím strážím, plížit se chodbami, spojit se s nečekanými obyvateli pevnosti a řešit úkoly stylem slepičky shánějící trochu vody pro kohoutka.

Grafika hry odpovídá pohádkovému, leč poměrně temnému konceptu hry. V podzemí se rozkládají temné chodby, žaláře, kanály; zdi jsou střídmě osvětleny mihotajícími se plamínky loučí. Venku naopak Slunce rozjasňuje pochmurnou atmosféru, den střídá noc a paprsky zbarvují okolí do všech barev, než se s poklonou západu odebere za obzor. Postavy a objekty mi ovšem přišly lehce gumové. Mám podezření, že port na Switch byl z grafického hlediska drobně osekán, protože gameplaye na PC mi připadají hezčí. Anebo se mi to zdá kvůli drobnější obrazovce Switche. Naštěstí atmosféru to nijak nekazí.

Výborný je i hudební doprovod hry, ale trvá vždy krátce, když se změní lokace. Tilo objevuje své okolí postupně a k jednotlivým částem území nachází i kreslené mapky. Nicméně už centrální lokace pevnosti mi zvládla na celou dobu hry tak zamotat hlavu, že jsem se dokázal ztratit i v místech, kudy jsem prošel několikrát předtím. Patrně za to může zdvojené nádvoří, které má podobný design. Všude se válejí nějaké klíče od dveří a truhel; a každé dveře se musejí nejdříve otevřít – až příliš často konkrétním klíčem. Ty se dají postupně všechny získat, ale hledání všech věcí zabere velkou část herního času - nejhorší stránka hry se totiž skrývá v nedostatečné informovanosti hráče, což je úzce spojeno nejen se zmiňovanými klíči, ale také s plněním úkolů. Hráč nemá šanci poznat, kdy který úkol dokončí, respektive v jaké lokaci, v jakém čase, během kterých událostí, protože to celé se zase často odvíjí od postupu v hlavní linii a navíc na mapce chybějí ukazatele. Neustále tak má hráč pocit, že někde něco opomněl nebo nenalezl správnou stopu k řešení problému a neví, zda se později ještě bude moct věnovat rozdělaným úkolům. Výsledek byl pro mě ten, že jsem běhal pořád z jednoho místa na druhé a snažil jsem se najít něco, co se nedalo objevit, načež o dvě lokace dál – „bum! …aha, tak tady to bylo celou dobu.“ Jedním nálezem se pak uzavřou třeba dvě nebo tři úkolové větve, které bývají zase prerekvizitou k něčemu jinému. Pozitivní na tom všem je, že odměna bývá zpravidla adekvátní náročnosti a opravdu jsem chtěl díky tomu vše vyřešit a objevit. Tilo tedy vylepšuje nejen inventář, ale i různé schopnosti hodné myšího průzkumníka. Poznámka – za úkol s hledáním hub by měli autoři dostat za ušiska.

Co však musím velmi vyzdvihnout, jsou parádní dialogy a vůbec psaná část hry. Textu je tak akorát, dialogové možnosti na sebe krásně plynule navazují, dávají smysl, reagují na aktuální události a je radost je číst, protože takovou hravost a užití vtipu jsem dlouho neviděl. Díky tomu jsem si oblíbil kladné, ale vlastně i záporné postavy. Nejvtipnější mi přišel vyšinutý žabák, ale třeba dvojice myších zlodějíčků nebo i sám samolibý velitel pevnosti veršotepec taky nezaostávají v ostrovtipu. Opravdu jsem měl chuť vše pročíst a dozvědět se něco více o Tilově komiksovém – pardon - herním světě.

Líbilo se mi také sbírání a hlavně využití jednotlivých oblečků nebo brnění. Škoda, že v prvním upraveném modelu brnění se nedá pořádně hýbat, ale přesto jsem v něm strávil asi nejvíc času. Po celou dobu hry má však Tilo na zádech loutnu, díky které občas zahraje i nějakou tu píseň, která bývá nejčastějším nositelem skryté historické události, na což zase odkazují jiné herní postavy či situace. Jednotlivé tóny písní dokonce kladou důraz na fonetiku a stavbu slov, takže se dá krásně určit, do kterého tónu zapadá které slovo – hra bohužel postrádá skutečný voice acting.

Ghost of a Tale je nicméně skvělá hra. Bavila mě i přes svou roztahanost s hledáním směrů a předmětů. Bohužel mi během hraní několikrát spadla, nejhorší to bylo v závěrečné akční pasáži vždy při několikátém nahrávání pozice. Dokonce se mi Tilo asi třikrát ve hře propadl někam na dno světa pod textury. Ale jinak jsem naštěstí nenarazil na žádný bug, který by mi bránil hru dohrát. Svět kolem krysí pevnosti jsem si užil. Jedna lokace už byla jak vystřižená z Pána prstenů. Úplný závěr hry k mé nespokojenosti neodpověděl na některé otázky, ale takový už život bývá. Přál bych si nějaké pokračování nebo aspoň komiks doplňující příběh, protože Tilo mě do toho svého dokázal vtáhnout.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 17 hodin

Pro: Krásný svět; živé postavy; skvěle napsané; veršotepectví.

Proti: Občas hra padá; nejistota v plnění úkolů; občas nastane dezorientace.

+20
  • PC 90
Tak jako obraz Boba Rosse začíná jako flek hovna a následně tah štětcem za bukolickým tahem se mění v Monu Lisu krajinkové edice, člověku se sem tam může stát, že dlouhodobě hraje svým způsobem dosti stejnorodé záležitosti, od podprůměrné bojovky přes průměrnou střílečku až po nadprůměrné erpégéčko a pořád tolik násilí, že člověku může snadno z hlavy dočista vypadnout skutečnost, že existují i hry zcela zbavené takových věcí. A pak se nějaká taková hříčka člověku dostane pod ruce a člověk zjišťuje, že přesně tohle potřeboval pro tolik potřebnou herní katarzi. Přesně touto hříčkou se u mě doma stal zdejší myší drag race. 

GoaT je jedna z nejpříkladnějších ukázek toho, jak pracovat s přemírou referencí a inspirací a zároveň všechno smíchat do naprosto unikátního výsledku. Svět? To je jasnej Redwall a Tajemství N.I.M.H. Herní DNA? Neomylně Zelda i nějaký to Ico. World/level design? Bez prdele špetka Dark Souls. Vizuály jsou bez přehánění až hanebně nádherné, lore je napsán bez sebemenšího škytu, animace jsou plynulejší než pohyb střevy po rychlé konzumaci plechovky ananasu společně s pytlíkem Haribo gumáčků (nedávná osobní zkušenost, nedoporučuji). Opravdu to nebyl jen Billův yiffing fetiš, který přiměl Microsoft natáhnout ruku a nabídnout zdejší havěti teplej flek i na iksbounu, udělali to především z toho prostého důvodu, že ta hra vypadá a hraje se naprosto nekompromisně fantasticky.

Samo mohla by se hrát i ještě trochu fantastičtěji. Na hru tak flagrantně zaměřenou na stealth rozhodně umí mechaniky spojené s plížením páchnout lehce po banalitě. Když se se svým hrdinským krysím bardem například krčím nějaké čtyři autobusové zastávky od chrnícího strážce, obezřetně se u něj zjeví černej drahošutr, a jak se začnu přibližovat, šutr začně okamžitě naplňovat menzes. A jakmile se takhle tetka Irma ukáže, tento znamenitý metr ani v tom nejvzdálenějším snu nenapadne znovu začít klesat, dokud nezpomalím pohyb na tempo důchodců v Kauflandu při nákupní špičce, nebo se rovnou ideálně nezastavím komplet. "Tož Jaryn vole, na to bys už mohl bejt zvyklej!" No ba, ale když hraju za myš? Za jedno z nejtišších stvoření na světě? Možná je hra až moc imerzivní, ale tohle mě prostě svou nepřesvědčivostí fakt otravovalo. A je to škoda, když de facto všechny ostatní stránky zdejšího stelfu jsou tak znamenité! Tilo může házet krysím gardům lahváče na hlavy a tím je chvilkově vyřazovat z provozu, nebo jim za stejným účelem na H34Dky dropovat barely, nébo na zem rozlejt trochu oleje a nechat je po něm krásně uklouznout, anébo strategicky odlákávat jejich pozornost mikroaportem a radostně pohazovat klacíky. No ty vole, vona v tom je na dochucení i nejedna pl Sám Doma.

A herně to ani omylem oným stelfem nekončí, naopak to stelfem spíš jen začíná. Pak do hry přichází skládání nových outfitů - což je nejen o oblbování okolních, ale světědifse i o statech - a především plnění vedlejších questů pro vedlejší žďorby. Questy se vážou na expy, protože ano ta hra má i expy, a na questy se váže denní cyklus, protože ano tady se dokonce i střídá den s nocí, a má to dokonce i vliv na nejeden z oných questů! Je pravda, že ve většině případů se jedná o vcelku prostoduché fetchquesty, což je mrzuté, ale stejně z toho jako celku jde hlava kolem. 

Jeho veličenstvo Lionel 'Seith' Gallat je nehoráznej kabrňák. S více jak 15 lety praxe na poli animace a režie se možná není moc čemu divit, ale stejně, to co se mu tady podařilo spáchat je zkrátka mimořádné. Už jen vystavění světa samotného; člověk by od ponuře znějící pevnosti většinou nečekal mnoho co do opulentní krásy, a přesto. Od těch jemně nasvícených chodeb přes vzkvétající nádvořní faunu až po husté okolní lesy a rozpadající se věže, všechno to oplývá vynikajícím smyslem pro detail a každý krůček bere dech. Rozkoš z prozkoumávání tohoto světa má normálně až evergreenskou kvalitu a hádám, že to nadevše pramení z toho, jak to celé působí jako nesporně organická tvorba, na rozdíl od feelingu random rychlokvašky vyškvařené nějakým robotickým worldbuilding algoritmem (zdravím většinu mainstreamové produkce). Nicméně nikde nejsou jeho talenty tak evidentní, jako v samotném protagonistovi – Tilo je naprostým vzezřením. To, jak jeho víčka ustupují, způsob, jakým se jeho čumáček škube, svištění jeho ocáskem a jeho čepička se zvonkem, všechno dokupy to vytváří postavu, která srší nejen neodolatelným šarmem a roztomilostí, ale také poctivou živočišnou nuancí. Považte sami.

GoaT, stejně jako její zdrobnělý hlodavčí protagonista Tilo, pochází z velmi skromného kraje. Financovalo to pouhý litr lidí a valnou většinu práce na tom oddřel jediný člověk. Avšak skrze ukázkovou disciplínu, neochvějnou důslednost vlastní vize, nepředstavitelnou trpělivost a konečnou výpomoc dalších čtyř šikovných jedinců je dnes, 08.01.2022, GoaT naprosto luxusní, nepřeberně šarmantní a ryze překvapivé malé velké dobrodružství. Z každého jednotlivého digitálního póru vyloženě volkánicky stříká tolik srdce a chytrého designu, že se holt do Tila, světa kolem něj, dalších postaviček v onom světéčku, a jeho tůře za nalezením své milované Meery tendlenc třicetiletej chuj regulérně zamiloval. A věřím, že jestli ho necháte nacupitat i k Vám, zamilujete se nabeton stejně.

Pro: Pokud existuje videoherní slovník, pak přesně tato hra by měla být u slova 'okouzlující'; v mnoha směrech designu totálně stará škola; překvapivě bohatý lore; až na slabší náběh do finiše to je i výborně napsané

Proti: Jádro stealthu je prostoduché a ústřední mechanika umí vyloženě iritovat; mohlo to být citelně kratší (čti řada vedlejších úkolů mohla radši být vystřihnuta)

+15