Bloodline

Hororové hry mám docela rád. Nemyslím teda vyloženě strašidelné, nebo sázející na laciné lekačky, ale spíš ty tísnivé, kde máte i ke konci hry radost z každého nalezeného náboje a kde musíte každý náboj a lékárničku použít s rozmyslem, promýšlet každý krok a postupovat pomalu a opatrně. Hry, ve kterých nejste na konci totálně OP.

K Bloodline jsem se kdysi dávno dostal ve formě demíčka na CD Score nebo Levelu. Demo mě dost zaujalo a tak jsem plnou hru dost sledoval a zakoupil ji za plnou cenu hned při launchi. Taky jsem ji hned dohrál a upřímně - zas taková hrůza to na české poměry nebyla. Hodnocení, která dostávala kolem 20 - 30 procent si podle mě nezasloužila. Já si ji docela užil, bavila mě a bál jsem se u ní taky dost. Míra vystrašenosti se například s Doomem 3, který vyšel ve stejné době, nedala vůbec srovnávat. Omezená munice, počet zbraní, schopností bránit se nebo zasáhnout protivníka dělá podle mě lepší horor než hororově laděná střílečka.

Po letech jsem uklízel na půdě, kde jsem našel originální krabici a při listování manuálu jsem dostal chuť si hru zahrát znova. A upřímně jsem se toho dost bál. Ale stejně jako před 16ti lety, hru se mi povedlo nainstalovat a spustit na první dobrou, hra mi ani jednou nespadla, nezamrzla ani jsem nenarazil na žádný bug znemožňující mi hraní. Na druhou stranu je na její technické stránce vidět jistá low costovost, zastaralost a možná nezkušenost autorů. Občas se seknete ve dveřích, skrčit se nebo vyskočit je někdy o nervy (zvlášť když utíkáte před nepřáteli), často mi postava při pokusu o skrčení stále dřepovala, otevírání a zavírání skříněk bylo velice krkolomné, ale zároveň nepřímo přispívalo k hororové atmosféře.

Ta mi totiž přijde i po letech výborná. Celková temnost hry Vás nutí buď hrát v noci při absolutní tmě (žádné odlesky monitoru, okolní světlo z okna atd.), na což já ale nemám nebo při brutálně přesvětleném monitoru. K tomu se přidávají i poměrně kvalitní zvuky a správně dávkovaná hudba. Zachytit tísnivou atmosféru se podle mě autorům celkem podařilo. Velmi zdařilý je i profesionální dabing Zdeňka Mahdala, ten se taky povedl. Grafiku po těch letech samozřejmě hodnotit nebudu, ale žádná špička to nebyla ani při launchi. Na hře je vidět, že už docházely finance a potřebovali to prostě vydat. To je vidět i na prezentaci hry. Hra obsahuje jen Novou hru a Loading, přímo ve hře pak jen save a load. V podstatě ani žádné nastavení ani nic podobného. Volbu rozlišení ani mapování kláves nemá, zvuk a jas si musíte nastavit na reproduktorech / monitoru. Všechny zvukové soubory jsou ve formě mp3 přímo ve složce hry, takže když se chcete zabavit, můžete si (jako já před 15ti lety) všechny rozhovory, dialogy, monology a zvuky nahrát sami přes mikrofon a pak to jen nahradit) - upřímně pak hra ztratí dost ze své hororové atmosféry.:-D Rovněž veškeré popisky a texty jsou ve složce hry v textovém souboru.

Příběh hry je docela plytký, nevýrazný, sice rychle postupuje, ale v podstatě Vás osud hlavní postavy moc nezajímá, i když závěr byl pro mě před lety dost překvapivý a kdybych ho neznal, byl by i teď - během děje k němu nic nevede.

A jen takovou perličku na závěr - co jsem opravdu nečekal, jsou nahrávací časy. Že mi to tenkrát loadovalo celé 2 minuty, jsem přičítal na vrub mému obstarožnímu Pentiu II 233 MHz. Že mi to teď loaduje celé 2 minuty na mašině za 30 tisíc, to už mi mák nebere. Dřív jsem byl daleko netrpělivější, celé dvě minuty jsem u toho seděl a čekal. Teď si jdu uvařit čaj, odskočím si na záchod nebo si zkontroluju telefon. Jenže po dvou minutách loadingu na Vás naběhne zombík a sundá Vás na dvě kousnutí. Takže chtě nechtě u toho stejně musíte ty dvě minuty sedět. Ale i to přispívá k hororové atmosféře. Jak jen ti tvůrci byli už tenkrát mazaní..