1 Moment Of Time: Silentville je hidden object adventúra, ktorá sa odohráva v zvláštnom mestečku Silentville. Je to mesto bez budúcnosti, bez minulosti a aj bez prítomnosti. Jednoducho sa stratilo v akomsi medzipriestore času. Silentville bolo vždy malé, nevýrazné mesto. Ale hlavne, bolo vždy veľmi tiché. Až raz jedného slnečného letného dňa, kedy nikto nečakal nič neobvyklé, sa prihnala veľmi silná búrka. Potom, keď konečne ustalo hromobitie a blesky, ukázalo sa, že všetci obyvatelia zmizli.
Hráč prichádza na scénu tesne po tejto búrke a jeho úlohou je preskúmať opustené mestečko a hľadať stopy po zmiznutých obyvateľoch. Čoskoro sa však ukáže, že obyvatelia nezmizli, ale sú uväznení. Na rôznych miestach sú nútení neustále prežívať ten istý okamih stále dookola. Hráč musí vyriešiť záhadu tohto mestečka a uvoľniť Silentville a jeho obyvateľov z prekliatia neexistencie. Ak však pri tom zlyhá, zostane navždy v uväznený.
Hra kombinuje hľadanie skrytých predmetov z riešením klasických hádaniek a puzzle za pomoci inventára.
adam.kulhanek
Po dlouhé době jsem měl chuť zase na nějakou tu hidden object adventuru a tentokrát se mi do rukou dostala hra s názvem 1 Moment of Time: Silentville, která mne ve výsledku příjemně překvapila.
Příběh je vyprávěn prostřednictvím několika nehratelných sekvencí a následně pomocí rozhovorů se zakletými lidmi, na které hráč postupně naráží. Není nijak složitý či originální, ale rozhodně neurazí.
Během hraní jsem z důvodu snahy o zisk achievementu odmítal použít nápovědu v postupu hry. I tak jsem se snad ani jednou nějak významně nezaseknul, průběh tak byl příjemně intuitivní. Dost k tomu pomohl mechanismus hry, kdy se nějaký méně viditelný objekt občas rozzáří. Tímto elegantním způsobem se tak hráč vyhne proklínanému pixelhuntingu.
Každá správná Hidden Object hra obsahuje celou řadu dalších miniher, což je u adventur vždy voda na můj mlýn. Zde jich je celkem slušné množství, ale je pravdou, že princip otáčení částí cesty pro tvoření celku se zde celkem často opakuje. Asi nejobtížnější na celé hře pak pro mě bylo samotné hledání předmětů. Pro získání předmětu je totiž celkem často potřeba udělat nějakou interakci, jako třeba ohřát čaj, případně něco zkompletovat. Horší ale bylo, že některé věci byly schované na kraji obrazovky a i díky tomu nebyly skoro vůbec vidět.
Jak jsem psal již v úvodu, hra mě příjemně překvapila. Při hraní jsem nenarazil na nějaký mechanismus, který by mi tu vyloženě vadil. Tuto hru tak považuji za nadprůměrný kousek pro příjemné casual hraní.
Příběh je vyprávěn prostřednictvím několika nehratelných sekvencí a následně pomocí rozhovorů se zakletými lidmi, na které hráč postupně naráží. Není nijak složitý či originální, ale rozhodně neurazí.
Během hraní jsem z důvodu snahy o zisk achievementu odmítal použít nápovědu v postupu hry. I tak jsem se snad ani jednou nějak významně nezaseknul, průběh tak byl příjemně intuitivní. Dost k tomu pomohl mechanismus hry, kdy se nějaký méně viditelný objekt občas rozzáří. Tímto elegantním způsobem se tak hráč vyhne proklínanému pixelhuntingu.
Každá správná Hidden Object hra obsahuje celou řadu dalších miniher, což je u adventur vždy voda na můj mlýn. Zde jich je celkem slušné množství, ale je pravdou, že princip otáčení částí cesty pro tvoření celku se zde celkem často opakuje. Asi nejobtížnější na celé hře pak pro mě bylo samotné hledání předmětů. Pro získání předmětu je totiž celkem často potřeba udělat nějakou interakci, jako třeba ohřát čaj, případně něco zkompletovat. Horší ale bylo, že některé věci byly schované na kraji obrazovky a i díky tomu nebyly skoro vůbec vidět.
Jak jsem psal již v úvodu, hra mě příjemně překvapila. Při hraní jsem nenarazil na nějaký mechanismus, který by mi tu vyloženě vadil. Tuto hru tak považuji za nadprůměrný kousek pro příjemné casual hraní.
Gotreg
Armesha
