Kaboom Monsters je karetní hra, ve které je vaším cílem na herní ploše 3x3 pole soupeři sebrat více karet, než on sebere vám. Musíte najít čaroděje, který proklel vaši vesnici, ale má to jeden háček. Je třeba se probojovat přes hordy monster v celkem padesáti úrovních, které jsou rozmístěny po dvou mapách.
Nejprve si zvolíte, zda budete bojovat za klan Blutos, gang Yabba nebo rod Gringran a následovat budou tréninkové bitvy, ve kterých se dozvíte vše potřebné. Na hracích kartách se nalézá pět čísel. Čtyři z nich jsou umístěny na okrajích a znázorňují sílu karty, což znamená, že pokud vaše karta má vyšší číslo než soupeřova s ní sousedící, přemění soupeřovu kartu na vaši. Pokud je číslo stejné nebo nižší, nestane se nic. Páté číslo se nachází v levém horním rohu a uvádí, kolik tahů karta vydrží. Pokud se je rovno nule, karta při dalším tahu zmizí z herní plochy.
Za vyhrané bitvy získáte kapky džusu, které zde slouží jako platidlo a dále také karty a materiály. Kovář vaše karty vylepší pomocí zbraní nebo štítů, zatímco kouzelník může ze správné kombinace tří karet vyrobit jednu velmi silnou. Dále je k dispozici trh, kde lze nakupovat materiály, zbraně, štíty, karty nebo celé balíčky karet.
Když nepočítám Srdce, FreeCell, Solitaire a případně ještě Spider Solitaire, tak jsem téměř žádnou karetní hru na PC ještě nehrál. Kaboom Monsters jsem si však chtěl zahrát už od té doby, co moje žena tento titul vyhrála na SteamGifts, což je přes dva roky. Ten správný čas na vyzkoušení přišel až teď.
O příběh zde ani tak nejde, protože mimo několika komiksových scének jsem se o něm moc nedozvěděl. Bylo úplně jedno, že jsem si zvolil klan Blutos, protože na dostupnost karet, o kterou jde především, to nemá žádný vliv a mohl jsem tak používat i karty Yabbské, Gringranské, ale i jakékoli jiné.
Samotné přebíjení je opravdu zábavné a neomrzelo mě ani na konci padesátého, tedy posledního levelu. Zpočátku to bylo hodně jednoduché a vyhrál jsem každou bitvu, ale po úvodních kolech je třeba již trochu taktizovat a přizpůsobit se hře soupeře. Bavilo mě vytváření vylepšených karet u kouzelníka, ale po té, co jsem zjistil, že daleko jednodušší a hlavně levnější je kupování již hotových karet v obchodě, přestal jsem jeho služeb využívat.
Kováře jsem navštívil jen jednou, abych zjistil, co nabízí, ale vylepšení karet pomocí zbraní nebo štítů nebylo vůbec potřeba. Stejné to bylo i se surovinami a speciálními balíčky karet, které byly zbytečně předražené.
Škoda, že hra už asi napořád zůstane nedokončená, protože je to na ní hrozně vidět, ať už ve formě častých bugů či obrazovek s příslibem nových funkcí. Zbytečně tím ztrácí své prazvláštní kouzlo, které mě zlákalo k hraní.
O příběh zde ani tak nejde, protože mimo několika komiksových scének jsem se o něm moc nedozvěděl. Bylo úplně jedno, že jsem si zvolil klan Blutos, protože na dostupnost karet, o kterou jde především, to nemá žádný vliv a mohl jsem tak používat i karty Yabbské, Gringranské, ale i jakékoli jiné.
Samotné přebíjení je opravdu zábavné a neomrzelo mě ani na konci padesátého, tedy posledního levelu. Zpočátku to bylo hodně jednoduché a vyhrál jsem každou bitvu, ale po úvodních kolech je třeba již trochu taktizovat a přizpůsobit se hře soupeře. Bavilo mě vytváření vylepšených karet u kouzelníka, ale po té, co jsem zjistil, že daleko jednodušší a hlavně levnější je kupování již hotových karet v obchodě, přestal jsem jeho služeb využívat.
Kováře jsem navštívil jen jednou, abych zjistil, co nabízí, ale vylepšení karet pomocí zbraní nebo štítů nebylo vůbec potřeba. Stejné to bylo i se surovinami a speciálními balíčky karet, které byly zbytečně předražené.
Škoda, že hra už asi napořád zůstane nedokončená, protože je to na ní hrozně vidět, ať už ve formě častých bugů či obrazovek s příslibem nových funkcí. Zbytečně tím ztrácí své prazvláštní kouzlo, které mě zlákalo k hraní.
Pro: komiksová grafika, karty, přebíjení, kouzelník, hudba
Proti: nedokončené, bugy