Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Syberia

Microïds •  TetraEdge Games (DS) •  Koalabs (Switch, Android, iOS)
09.01.2002
28.03.2003
23.07.2003
11.09.2006
14.12.2008
23.12.2013
03.12.2014
20.10.2017
kompatibilní
81
349 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Výpravná adventura z pera Benoita Sokala. Mladá právnička Kate Walker přijíždí do francouzského městečka Valadilene, aby uzavřela smlouvu o koupi místní továrny na hračky. Po příjezdu ji ale čeká nepříjemné zjištění: majitelka továrny Anna právě zemřela a pravděpodobně existuje právoplatný dědic. Je to její mladší bratr, geniální konstruktér a vynálezce, který je však dlouhá léta nezvěstný. Kate se tedy vydává na dlouhou pouť po jeho stopách, která je zároveň cestou k poznání sama sebe.

Svého času si Syberia v recenzích vysloužila velmi vysoká hodnocení a to zejména díky svému vizuálnímu zpracování a také příběhu s uvěřitelnou hrdinkou na své životní cestě - tyto aspekty hráče vtáhnou a nedovolí mu během putování přes polovinu světa předčasně vystoupit.

V roce 2004 vyšla Syberia II a o více než 13 let později Syberia 3.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Precizně zpracovaná hra, nádherný příběh kombinující fantazii a realitu, krásné grafické zpracování (ač pro mě grafika je vždy až to poslední, co od hry vyžaduju). Dodnes vzpomínám na to, jak jsem tuto hru hrál, a takových her opravdu není mnoho. Pokaždé jsem se těšil na nové a nové vynálezy a automaty, které jsou zcela jistě, to nejhezčí, co lze ve hře vidět.

Nejsem bezbřehý fanda adventur, ale sem tam si nějakou zahraju, no a toto byla dobrá volba. Nechci jen chválit, takže i já musím připomenout občas zdlouhavé procházení lokacemi sem a tam, ale na další zápor si už nevzpomínám. Ke hře jsem se nedávno vrátil, abych si vše zopakoval před hraním dvojky a opět jsem byl unešen.

Pro: příběh, neotřelost, fantazie, krásné obrázky, vynálezy a automaty

Proti: občasné opakované procházení lokací

+48 +50 −2
  • PC 85
Jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších adventur, jaké jsem kdy hrál. Dobrodružná cesta, napříč originálními, graficky skvěle zpracovanými a rozsáhlými lokacemi, která pomalu mění i hlavní hrdinku Kate Walkerovou. Žánrově se příběh pohybuje spíše na úrovni pohádky, ale nabízí i mnoho otázek k zamyšlení (plnění dětských snů, pomíjivost slávy,...). Za zmínku stojí i překrásná hudba,která zaznívá vždy, když dojde k určitému postupu a i když jsou skladby jen 4, krásně se poslouchají.

Poněkud horší jsou pak charaktery postav. Některé působí bohužel vyloženě směšně, až křečovitě (rektoři, důstojník) a některé naopak nepostrádají patřičnou hloubku a věrohodnost, což je jen dobře. Místa, kterými procházíte na mě působila opuštěně a pochmurně, jakoby byla odříznutá od světa, což vyvolávalo zajímavou atmosféru, jenže tu často kazila přítomnost mobilního telefonu, přesněji častých telefonátů od nejrůznějších známých, které Kate má. Mobil se tak stává jakýmsi spojením s životem hýřícím světem a pocit opuštěnosti se vytrácí.

Syberia je jedna z mála adventur, kterou jsem si při druhém hraní užil snad ještě více. Nestaví totiž na přeplněném inventáři (dokonce ani nedovoluje kombinovat mezi sebou předměty) ale zato obsahuje mnoho "prázdných a vycpávkových" obrazovek, kterými probíháte sem a tam a pokud dopředu nevíte, co dělat dál, můžete se takto zaseknout na hodně, hodně dlouho. Na první (a ještě na pár dalších) pohledů jsou lokace krásné a je na co se dívat, ale když jimi procházíte desetkrát už to není ono.

Nakonec ještě pár slov k herním mechanismům. Obvyklé prohlížení a komentování aktivních předmětů naprosto chybí, takže se jednak nedozvíte nic o okolí a druhak nezjistíte nic o názorech Kate (samozřejmě se dozvíte kupu věcí z rozhovorů ale to je něco jiného). Může se to zdát jako nevýhoda ale má to minimálně jedno pozitivum v rychlejším spádu hry. Jasné negativum však vidím v neoznačených východech z obrazovek, kdy dopředu nevíte, kam se dostanete. Jediné, co vás upozorní na možnost přechodu je rozsvícení kursoru, ale bez udání směru, takže může dojít k tomu, že zkrátka přehlédnete další cestu, když jsou dvě blízko u sebe. Další zápor, i když ne zcela jednoznačný je v neodebírání témat při hovorech. Můžete se za postavami stále vracet a mluvit o tom samém, ale někdy dojde ke změně, kdy stejné téma vyústí k novým informacím, ale vy to nezjistíte, dokud rozhovor nezahájíte.

Podtrženo sečteno - Syberia je adventura na dlouhé večery, která zajistí nezapomenutelný zážitek těm, kteří upřednostňují kvalitní emotivní příběh před spoustou ryze logických problémů.

Pro: emotivní originální příběh, krásně zpracované lokace, hudba, atmosféra, vývoj hrdinky

Proti: občas nevěrohodné postavy, stálá témata rozhovorů, špatné značení východů z lokací

+43 +44 −1
  • PC 90
Belgický tvůrce komiksů Benoit Sokal pronikl na pole počítačových her již na sklonku tisíciletí, kdy se podílel na adventuře Amerzone. Mnohem větší slávu mu však přinesly až následující tituly, v čele s dnes již legendární Syberií.

Když vydali v roce 2002 Microids první díl Syberie, bylo to jako zjevení. Klasická 2D point and click adventura s nádhernou grafikou, propracovaným dobrodružným příběhem a hlavně neskutečnou atmosférou všech míst, která při této dobrodružné cestě navštívíte. A to vše stále funguje i nyní, bezmála po dvaceti letech...

V roli americké právničky Kate Walkerové přijíždíte do zapadlé alpské vesničky Valadilene vyřešit banální převod jedné krachující továrny do rukou nového investora. Smrt hlavní majitelky však jednoduchou transakci komplikuje a tak Kate nezbývá než vypátrat dědice, který by byl schopen tuto smlouvu podepsat. Valadilene je horská vesnice obmotaná kolem místní továrny na mechanické hračky. A s úpadkem prodeje těchto hraček upadá i život v obci. Právě ponurá a osamocená atmosféra horské vesnice prošpikovaná spoustou roztomilých mechanických hraček a udělátek je to první, co hráče uchvátí. A s postupujícím příběhem, kdy se Kate a tudíž i hráč seznamují s pohnutou historií rodiny i sourozeneckého vztahu, začne se měnit i přístup samotné Kate k životu. A začne pátrání po geniálním, leč duchem prostším vynálezci Hansi Voralbergovi.

Hra je koncipována spíš pohodovějším stylem, ve hře není skoro žádná větší akce, naopak se vše odehrává v poklidu a nabízí tak ideální příležitost vychutnat si celé prostředí, genialitu jednotlivých mechanických hraček i vývoj samotného emotivního příběhu, ve kterém pátráte po Hansi Voralbergovi a sledujete, zda se mu podaří naplnit jeho sen. Ve hře je několik zajímavých puzzlů, při jednom z nich si vyrobíte i vlastního společníka - automata jménem Oskar. A přestože se jedná o mechanickou hračku, i u něj můžete v průběhu celé výpravy sledovat jeho emocionální vývoj.

Při výpravě za tajemnou Syberií však nebudete jen ve Valadilene, ale zamíříte i na řadu dalších míst, kudy v minulosti prošel Hans Voralberg a zanechal tam kus ze svého génia. A přestože je každé z těchto míst diametrálně odlišné, všechny mají svou vlastní specifickou atmosféru, která hráče drží v napětí i motivaci podívat se zase dál.

Sokalovi se podařilo vytvořit mistrný kousek, který bezesporu patří do zlatého fondu adventur. Napínavý, emotivní a místy i smutný příběh rodiny Voralbergů, specifická atmosféra dýchající z každého místa, které navštívíte i roztomilé mechanické automaty jsou hlavními klady, proč si tuto hru zahrát. Je jen škoda, že kvůli rozsáhlosti byli tvůrci nuceni v průběhu vývoje rozdělit hru na dvě části, a tak první Syberie, i když svým rozsahem odpovídající standardům, je v samotném finále jaksi neukončena.
+42
  • PC 80
Už dlouho jsem si nezahrál nějakou starší, tradiční adventuru a dlouho jsem měl chuť se vrátit právě k Syberii. Vím, že jsem nedojel desítky alternativnějších kousků z 90. let, ale nějak jsem měl náladu spíše na něco klasického.

Syberia je ve spoustě ohledů úžasná. V příběhu sledujeme mladou právničku Kate Walkerovou, která se vydává do zapadlého francouzského městečka Valadilene podepsat smlouvu o prodeji staré továrny na hračky. Nejsou to ale ledajaké hračky, jsou to automatony, geniální stroje na klíček, které zastávají nespočetně funkcí, od těch nejjednodušších jako razítko až po překrásný mechanický vlak a jeho strojvůdce. Prodej komplikuje fakt, že majitelka továrny Anna Voralbergová zemřela a její bratr je neznámo kde. A tak se Kate pouští napříč Evropou po stopách Hanse Voralberga, muže který díky nehodě v dětství nikdy nepřestal být "jednodušším" a přes spoustu vynálezů nikdy nepřestal snít dětský sen - najít mamuty.

Příběh je fantastický - hrabání se v rodinné historii doplňují mini příběhy postav, které Kate potkává - vysloužili kosmonaut, zestárlá operní zpěvačka, či ješitný, urážlivý a pedantský strojvůdce Oskar, který má v sobě na automatona více emocí, než spousta postav z jiných her. A nejlepší je samotná Kate. Uťáplá holčina, která si nechá kálet na hlavu od kdekoho a její svět definují 4 postavy na telefonu. Majetnický a sobecký přítel, povrchní kamarádka, panovačný šéf a přehnaně pečovatelská matka. V průběhu hry se Kate mění v sebevědomou ženu, která se vypořádá s povrchními vztahy a v krásném finále volí dobrodružství před jistotou. Ano Syberia končí v půlce, to všichni kdo dohráli vědí, ale není to cliffhanger, je to uzavření jedné etapy a začátek druhé.

Samotný příběh by byl k ničemu bez grafiky a tady se tvůrci vytáhli. Kate se objevuje ve 4 lokacích - městečku Valadilene, německém Barrockstadtu s univerzitou, pozůstatku sovětského průmyslového šílenství Komkolzgradu a lázních pro papaláše Aralsbadu. Všechny místa jsou nádherně nakreslené, skoro liduprázdné, vyzařuje z nich smutek, deprese a opuštěnost a všechny působí, jako by se v nich zastavil čas, jako by ani nebyl rok 2002. Obrovitá socha ruského úderníka vypadá i po letech děsivě. Úžasnou grafiku doplňuje překrásná hudba a naprosto fantastické animace, které většinou zobrazují fungování nějakého automatonu, nebo znázorňují cestu dále na východ.

To vše by bylo na 100%, ale Syberia není film, je to hra a hratelnost po letech vázne. Ano hra netrpí žádnými neduhy 80-90. let. Žádné dead endy, time limity, objevování se aktivních míst, šílenými kombinacemi. Práce s inventářem je jednoduchá, stejně jako průzkum a až na pár výjimek tu není ani pixelhunting. Většina věcí co uděláte je přísně logická.

Bohužel každé místo má desítky prázdných obrazovek, které slouží na to, abyste se kochali a nic se v nich nedá dělat. Jen úvodní Valadilen je v tomhle otřesný, na každém místě jsou dveře, které nejdou otevřít, ulice jsou liduprázdné, než se dostanete z jedné lokace do druhé, projdete deset úplně zbytečných obrazovek. A protože netušíte, jestli na té konkrétní obrazovce něco není, tak zpočátku pečlivě prohledáváte, ale časem pozornost otupí a pak si nevšimnete aktivního místa a zákys je na světě.

Ne Syberie není těžká hra, do návodu jsem nakoukl jen dvakrát, ale ta prázdnota byla občas ubíjející. Dovedu si představit, že kdyby mě nechytla grafika a příběh, kdybych neměl nostalgické vzpomínky, šel bych jako prvohráč s hodnocením asi i níž. Takhle dávám herně možná trošku nezasloužených 80%.
+39
  • PC 60
Je mi jasné, že tímhle komentářem tu asi mnoho lidí nepotěším. Ale přesto musím říct, že Syberia je jedna z nejrozporuplnějších adventur, co jsem kdy hrál.

Po Sinking Island je Syberia druhou hrou, kterou jsem hrál, se kterou má co dočinění jméno Benoit Sokal. Hned po spuštění jsem se cítil jako doma. Originální prostředí ve stylu art deco mixnuté steampunkem, troška tajemna a především zajímavě vypadající příběh. Úvodní lokace městečka Valadilene je moc pěkná a příběh startuje velmi zajímavě. Hlavní hrdinka Kate Walker tak trochu jako správný stalker nakukuje pod pokličku zámožné rodiny s pohnutou minulostí a postupně za pomocí různých dopisů zjišťuje, co se na tomto podivuhodném místě stalo. Osobní příběh jak má být. Dosud paráda.

Zlom nastane v momentě, kdy Kate Walker odjíždí z Valadilene. Hlavní příběh se jakoby zastavuje a následuje várka výplňových epizodek, které s hlavním dějem zas až tak nesouvisí a které působí až příliš za vlasy přitaženě. Já přeci pátrám po ztraceném dědici a nechci řešit generála, co si plete pařez s jezdcem na koni, nechci řešit úchylného velitele opuštěné sovětské továrny, co touží po světoznámé zpěvačce. Já prostě chci pokračovat v načrtnutém příběhu. S tím se také váže další problém hry. Ano, je to celková roztahanost. Hra obsahuje desítky přechodových obrazovek, které tam prostě jsou jen proto, že je někdo nakreslil. To by ani tak nevadilo, kdyby alespoň šlo na co klikat. Ne, Syberia je velice neinteraktivní adventura, kde se dá kliknout jen opravdu na to nejpodstatnější. A tohle vidím jako docela zásadní problém. Osobně velice rád zkoumám každou blbost a poslouchám, co mi k tomu postava, za kterou hraji, povídá. To má i další důvod než jen dialogy navíc – rozvoj charakteru. Jelikož je prostředí neinteraktivní, Kate Walker mlčí a o její postavě se hráč dozví jen velmi málo. Vlastně jediné, co se tam hráč pořádně dozví, je fakt, že její přítel je děsný kretén. Jediné, co tedy postavu rozvíjí, jsou mírně otravné telefonáty s rodinou, kreténem a kolegy a nějaké úsměvné slovní přestřelky mezi Kate Walker a jejím průvodcem Oskarem. Tohle všechno by mi třeba nevadilo, kdyby příběh táhnul tak, jako táhnul v úvodní lokaci. A tomu tak bohužel není.

Obtížnost není naštěstí nikterak vysoká, hádanek a předmětů je minimum, ale výše uvedené výtky způsobují další problém – občasný pixelhunting a velmi lehké přehlédnutí důležitého předmětu. Poměrně často se mi stávalo, že jsem prostě přehlédl nějaký malinký klíč schovaný v jedné z těch 30 jinak prázdných lokací. Občas tedy nebylo k zbytí a nakouknutí do návodu jsem se nevyhnul. Vizuálně je hra moc pěkná, ale aktivní předměty často velmi lehko splynou s okolím. Díky bohu, že byli tvůrci alespoň benevolentní ve velikosti aktivních oblastí okolo oněch předmětů, takže to není ten pixelhunting v úplně tom doslovném slova smyslu.

Samotné dialogy jsou ale napsány dobře, často docela vtipně, ale ve většině případů velmi decentně a možná někdy až trochu suše. Kate Walker není zrovna charismatická postava, ale aspoň není otravná, jak ta kráčmera z prvního dílu Secret Files. Interface také není navržen úplně šťastně – od mizerného značení východů z lokací, přes nezvládnuté dělení dialogů, jejichž nabídka je statická a hráč tak netuší, kdy a jestli se dialog změní a kdy se má pořádně na co zeptat. Hra je v tomhle naštěstí docela logická a dá se to odtušit. Nevyhnul jsem se ale momentům, kdy jsem prostě musel proklikat všechna témata rozhovorů jen proto, abych se ujistil, že náhodou najednou postavy nezačnou žvatlat o něčem novém. Ale jak říkám, naštěstí se to dá často odtušit. Také bych vypíchnul i podivné rozdělení předmětů v inventáři na předměty klasické a na dokumenty. K čemu vlastně?

Abych to shrnul. K Syberii jsem tak trochu zbytečně přistupoval jako k velké klasice žánru a z toho nejspíš pramení i mé zklamání. Není to špatná hra, vlastně je to mírně nadprůměrná adventura. Má atmosféru, má pěkně nakreslené lokace, ale řada věcí mi vadila natolik, že jsem si hru až tak moc neužil. Po skvělém začátku to má dějově velice sestupnou tendenci - hra naláká na něco, co nakonec nepřijde (možná ve dvojce?), díky čemuž jsou výše zmíněné nedostatky o to výraznější.

Pro: pěkné lokace a celkový art design, místy atmosféra, vše co se týká prostředí i historie Valadilene, dialogy, vynálezy

Proti: prázdnota lokací, natahovanost a zdlouhavost, otravné záseky, dějový úpadek, hra běží ve velmi nízkém rozlišení

+37