Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

Vysněnej Fotřík je sympatický příběh o péči o druhé, zasazen do sympatického alternativního univerza Maple Bay, ve kterém se sexualita a její nálepky prostě...nijak neřeší. A jelikož tvůrci vskutku chtěli pro jednou vytvořit LGBTQSAFJ+ fikci, která bude zproštěna úzkosti a nervů spojenými s menšinovou myslí, a místo toho to všechno prostě co nejvíc normalizovat, tak bych řekl, že rozhodně dosáhli svého.

Abych pravdu řekl, na Dream Deádýho jsem se vůbec nechystal, protože jsem nespadal do cílovky. Né protože je to hra o udržování dobrého vztahu s pubertální dcerkou, na pozadí čehož se randí s jinými fotříky, a to za doprovodu přemíry taťkovských džouků a baklažánských smajlíků - ostatně, kdybych se neuměl odosobnit a jen si prostě fiktivní dílo užít, asi by bylo dalekosáhle víc znepokojující, že si užívám třebas takové gétéáčka, než nevinnou vizuální povídečku o namakaných chlapech - ale protože jsem fakt nikdy nebyl VN pozitivní. NICMÉNĚ! Od té doby, co jsem v rámci letošní výzvy dohrál Thronebreaker: The Witcher Tales, jsem vám docela chytil slinu, a tak jsem napříč listopadem víc četl, než hrál. A pak jsem si vzpomněl tady na Taťuldu, a jelikož jsem docela velkej fanda Arina Hansona a jeho GG, nebylo dále co řešit.

Mno a ve výsledku jsem spokojen. Neojel jsem všechny fot...erm, tedy neprojel jsem si všechny linky, neboť mě některé prostě ze srdce opravdu nezajímaly, ale Craiga, Damiena, Roberta, a Jožku jsem pečlivě vyrandil, i s opakovanými reloady, jen abych za každou schůzku slíznul eSkovou odměnu, a zajistil si tak jejich nejlepší konce. Ono vůbec to, jakým způsobem tu je simulováno budování obliby, a až jak překvapivě snadné je něco posrat a udělat tak z nich zvadlíky s nezájmem, a že i v té formě pořád můžou být rande, jen asi bez happy endingů ;), má rozhodně ocenitelně poučný přesah. Tedy, určitě bych to nikomu nedoporučoval jako pickup učebnici (ale já bych vlastně v prvé řadě nedoporučoval pohlížet na pickup artistry jako legitimní umění/skill, je to jen další z mnoha kapucí, do které schovat reálně velmi nízké sebevědomí), ale pár poznatků si z toho nestoudně odnáším.

Je to většinově dobře napsaný (akorát to občas tlačí na pilu, občas se to až moc snaží být vtipné, a občas je disparita mezi heslovitou dialogovou možností a tím, co pajdulák fakt řekne, mrtě ostrá), příjemně nakreslený a zanimovaný (ale fest by tomu bodlo víc unikátních renderů, některé citově vypjaté momenty docela trpí a ztrácí na síle jen kvůli jejich absenci), a navzdory hodně niche zaměření to mělo i výrazný finanční úspěch (pravda, to hlavně kvůli známé značce tvůrce, ale i tak to značí, že něco soudruzi udělali dobře). Za těch aktuálních 15 éček to s klidem na duši nedoporučím, ale jestli nemáte problém se odosobnit a brát věci tak, jaké jsou, tedy nebrat moc vážně hru, která sama sebe taky nebere vůbec vážně, tak někdy ve slevě směle do toho. Zasmějete se, pobavíte se, budete dojatí.