Halo 3

No hurá, výtky, které jsem směřoval k prvním dvěma dílům jsou fuč. Třetí Halo nerecykluje lokace, ale je to jízda od začátku až do konce. Oproti Anniversary remakům je audiovizuálně pochopitelně místy o trochu slabší, zejména co se rozlišení textur a hlavně kvality zvuku týče. I tak ale trojka umí vykouzlit díky pěkným 2D spritům parádní scenérie. Jen u finálního úprku jsem několikrát umřel, protože jsem se kochal a zapomněl střílet. Potěšilo mě, že tvůrci přidali na počtech nepřátel a zároveň je o něco oslabili, takže jsem si konečně při jejich kosení připadal skutečně jako master chief a ne jako ti infantilní prchající žvatlající joudové.

Škoda, že trojka už zase neobsahuje ty pěkňoučké CGI cutscény z remakované dvojky. Jestli něco tvůrci v enginu hry fakt nezvládli, tak to jsou xichty. Zejména v pohybu. Všichni jsou tam šerední jak noc a co si budem, dojem to docela kazí. Obzvlášť, když zavzpomínám, že v témže roce nedlouho po Halo vyšla glorious pc master race pecka Crysis.

Gunplay mě však tentokrát bavil zdaleka nejvíce. Kromě klasických pozemských zbraní jsem si oblíbil Spiker, palící po nepřátelích jakési hroty a zároveň je to, jak je vidno z obrázků, i parádní zbraň na blízko. Hra je na normal oproti předchůdcům výrazně lehčí a to i proto, že hráč není prakticky nikdy sám. Stále okolo něj pobíhají vojáci, spřátelení covenanti nebo létající robo-střílny a nepřátele často směřují svou palbu všude možně, jen ne na hráče. Pokud vám obtížnost předchozích dílů vyhovovala, dejte to asi rovnou na hard...

Ano, tentokrát to už klaplo. Tvůrci mákli, dali si bacha na recyklaci stále stejných chodeb a více se soustředili na exteriéry. Zároveň oslabili nepřátele, čímž zrychlili tempo a díky tomu je Halo 3 konečně tou správnou sci-fi střílečkou, jak jsem si ji od začátku představoval. Sice ne světobornou, ale poctivou.