Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Super Mario 64

23.07.1996
19.11.2006
01.04.2015
18.09.2020
83
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Super Mario 64 je první 3D série o slavném italském instalatérovi. Hráč se jako vždy ujímá Maria, který musí zachránit princeznu Peach, kterou unesl zlý Bowser. Hráč musí absolvovat zhruba 20 úrovní. Každá z nich je vlastní uzavřený svět, kde má hráč volnost pohybu a může jej prozkoumávat. Musí přitom dávat pozor na nepřátele, kteří na Maria útočí. Mario se může bránit tím, že je praští a nebo jim skočí na hlavu. Cílem je posbírat co nejvíce hvězd, přičemž každý svět ukrývá 7 hvězd. Další úrovně se otevírají po získání určitého počtu hvězd. Hráč také může narazit na několik speciálních čepic, které mu dají zvláštní schopnosti jako létání, změnu v kovového Maria či procházení určitými zdmi.

Vstup do jednotlivých úrovní je v hradu princezny Peach. Vedle zmíněných 20 úrovní je zde i několik dalších, kde hráč absolvuje buď boss fight s Bowserem, který musí hráč absolvoval, aby se mohl dostat do další části hradu. Pak je zde i několik nepovinných miniúrovní, kde může hráč získat hvězdy navíc. Hvězdy lze nalézt i v samotném hradu.


Poslední diskuzní příspěvek

@instageek_cz (komentář): Ještě bych po delší době rád dodal, že jsem těch 120 hvězd nakonec nasbíral, protože mi došlo, že jsem se snažil s Mariem létat stejným stylem jako v Super Mario World (SNES, později GBA), což byl strašný nesmysl, jelikož v obou hrách funguje létání úplně jinak:)) Ve finále tak s pohybem ve vzduchu nemám žádný problém, chce to jen trochu cviku:)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • N64 100
Super Mario 64 je dle mého názoru stěžejní hra platformy N64. Je to také jedna z prvních, co na daný systém vyšla. Pamatuji si, že jsem měl trochu strach z toho, jak dopadne přesun 2D Mária na 3D prostředí a dost jsme to tenkrát řešili. 3D prostředí z Playstationu se mi tenkrát moc nelíbilo, jelikož bylo moc kostičkované a prostě jsem tak nějak miloval 2D chodičky v čele s Máriem. Naštěstí byly moje obavy po spuštění hry velmi rychle rozehnány a nastoupil takový ten blažený pocit, znáte to, takový ten pocit, když se něco opravdu povede. Po spuštění Mária jsem spíše valil oči na to, jak to všechno skvěle funguje, na tu nevídanou grafiku a hlavně lehkost ovládání a také na to, jak vývojáři vlastně ten celý svět vymysleli.

Co se týče hudby, ta je opravdu skvělá a velmi rád poslouchám uklidňující podvodní svět. Rád také nechávám Mária déle prospat, abych se mohl zasmát nad tím, jak ze snu říká to, jak má rád špagety a jiná podobná jídla :D

Nemohu si pomoct, ale nintendo mělo tenhle žánr a převážně Mária vždy o krok napřed před konkurencí. Super Mario 64 byla a je bezesporu famózní hra, která se drží v topce her všech dob a myslím, že jí jen tak něco nesesadí. Dodnes si jí občas se synovcem pustíme a procházíme všech 120 hvězd.

Pro: Grafika, Hratelnost, Hudba, Systém ovládání, geniální producent a ředitěl hry Shigeru Miyamoto

Proti: napadá mě asi jen pár bugů

+14
  • N64 80
Super Mario 64 poměrně zásadně překopal dlouholetou šablonu 2D série a z lineárních plošinovek, zaměřených na testování hráčovy zručnosti ve překonávání stále těžších a těžších překážek, se stala skoro až akční adventura, v níž je důraz kladen na poklidnější prozkoumávání otevřených úrovní.

Na designu a variabilitě úrovní hra podobného stylu stojí a padá, v čemž Mario 64 obstojí bez problémů i dnes. Fantazie tvůrců jela na plné obrátky a téměř každý svět je unikátní nejen vizuálně, ale i co se týče hratelnosti. Najdete tu úrovně podvodní, ledové, pouštní, podíváte se do hodinové věže, do strašidelného domu či se budete teleportovat mezi dvěma různě velkými verzemi jednoho ostrova. Na svou dobu jsou úrovně velmi rozlehlé a prošpikované různými detaily, které vysloveně lákají k jejich prozkoumávání. Potěší fakt, že i když vás hra názvy misí navádí ke konkrétním cílům, máte téměř úplnou volnost a hvězdy, jejichž sbírání je cílem hry, můžete najít a sebrat bez jejího pobídnutí.

Příjemně překvapilo i pohodlné ovládání, které by Mariovi 64 mohla závidět leckterá moderní plošinovka. O těžkopádnosti se nedá mluvit a nové pohyby jako triple jump či walljump působí v Mariově repertoáru zcela přirozeně. Co už tak dobře nezestárlo, je kamera, kterou za vámi na obláčku drží dříve nepřátelský želvák Lakitu. Ten Maria očividně stále nenávidí a najít tak vhodný kamerový úhel je leckdy téměř nemožné. Podobně nikoho dnes asi nenadchne grafika. Nízkopolygonová stylizace sice má svůj šarm, ale určitě by se nikdo nezlobil, kdyby se hra dočkala podobně kvalitního remaku jako byla Ocarina of Time 3D či Star Fox 64 3D.

Je Super Mario 64 i dnes hratelný a zábavný? Nepochybně. Nováčkům série bych však spíš doporučil začít u Super Mario Galaxy či nejnovější Super Mario Odyssey, která vzala koncept Mario 64 a po všech stránkách ho vylepšila. Případně je možnost začít u původní 2D trilogie z NESu, pokračovat SNESovým Super Mario Worldem a až potom si zahrát Mario 64, abyste mohli lépe docenit, jak moc velký pokrok série v relativně krátkém čase udělala.
+13
  • Switch 100
Legendy nelhaly! Super Mario 64 si svůj kultovní status bezesporu zaslouží a udržuje si fantastickou hratelnost i 25 let od premiéry. A to navzdory lehce smutné skutečnosti, že se Nintendo rozhodlo nepřidělávat si žádnou práci a v limitované kolekci Super Mario 3D All-Stars vydalo na Switch tuhle ikonu bez jakéhokoliv grafického vylepšení.

Údajně tím chtělo pamětníkům dopřát přesně takový zážitek, jaký měli při hraní před čtvrt stoletím, a to samé poskytnout i gamerům, kteří tehdy ještě nebyli na světě... No, dobře, Nintendo, budeme věřit, že šlo skutečně o tuto ušlechtilou cestu zpátky do minulosti... a nikoliv o vědomí, že si to na svých nových televizích budeme chtít všichni zahrát tak jako tak!:)) (Sáhnout po oficiální verzi je zkrátka mnohem pohodlnější, než řešit různé emulátory.)

Já už každopádně na světě byl a dodnes si pamatuju, jak jsem někdy v roce 1998 stál ve frontě mnoha dalších dětí v Datartu v plzeňském Carrefouru (nyní Tesco) a čekal, až na mě přijde řada a budu si moct tu neskutečně krásně vypadající hru na chvilku vyzkoušet (cítíc v zádech tlak pohledů nedočkavců za mnou:)) ).

A protože mám tu scénu navždy vyrytou v paměti, jasně vidím, jak jsem běžel na vrchol nějaké hory či co a proti mně se valily velké černé koule. Tehdy jsem znal jen klasického „placatého“ 2D Maria z „televizních her“, takže jsem fakt zíral, jaká je to nádhera. Dnes už vím, že to byl svět zvaný Bob-omb Battlefield, a díky verzi pro Switch jsem poprvé v životě nejen, že vyběhl až na vrcholek oné hory a porazil Bob-omba, ale také dokončil celou hru!

Pravda, chvílemi se to neobešlo bez skřípění zubů. Těch uplynulých 25 let je znát nejen na grafice, ale i na celkovém technickém zpracování (přesnost ovládání, pohyb kamery). A měl jsem i pár okamžiků, kdy jsem si říkal, že se na to prostě vykašlu, že mi to za ty nervy nestojí. Ale veškeré krize jsem zdárně překonal.

Ono kritizovat v dnešní době Super Maria 64 je ošidné. Je to, jako kdybychom vyčítali Rolling Stones, že už jsou vrásčitější než kdysi, a že máme v současnosti spoustu energičtějších a nabušenějších kapel. No jo, jenže Stouni jsou nesmrtelnou legendou, jejímuž významu a vlivu na hudební průmysl se může rovnat málokdo a máloco. A stejně tak je to ve světě videoher i s Mariem a jeho „šedesátčtyřkovým“ dobrodružstvím.

Osobně s old school gamingem problém nemám. Naopak jsem se až nedávno začal vyloženě nutit, abych přestal neustále pařit všechny ty 15, 20, ale klidně i 30 a více let staré hry... a moc se mi to nedaří!:)) Pokud však někomu vadí hranatá retro grafika, ale chce si i tak užít hraní naplno, doporučuji zkusit se myšlenkami přenést zpět v čase. Představovat si, že je znovu rok 1996 a vy se s Mariem poprvé v životě rozbíháte po překrásném 3D Mushroom Kingdom.

Už ten centrální HUB, jeden z nejlepších, který se ve hrách kdy objevil, je pastvou pro oči. Jasně modrá obloha, zelená tráva, ptáci zpívají, a vy se díváte na hrad princezny Peach, k němuž vede padací most přes vodní příkop. I dnes je radost odhalovat veškerá zdejší tajemství, potkávat duchy v zahradách, bloumat temnými sklepeními, procházet zrcadlový sál, hradní akvária a další prostory.

Při tom všem zjišťujete, že Mario umí plavat, potápět se, předvádět různá salta či jiné akrobatické kousky a frajeřinky, za které by se nestyděli ani parkouristé! Zkrátka ho, stejně jako celou hru, definuje jedno velmi příjemné a vždy vítané slovo – volnost! Hráči konečně mohli na vlastní oči spatřit to, co si ve 2D Mariovi dlouhé roky jen představovali, a jejich fantazii to svou zábavností, nápaditostí a vizuální i herní pestrostí ještě překonalo.

Ať už se potápíte k vraku v zátoce, sjíždíte zasněženou horu, nebo se boříte do písku kolem pyramid, pořád se tu děje něco nového. Každý svět je úplně jiný, má svoje pravidla a nástrahy, takže monotónost určitě nehrozí.

Kapitolou sama pro sebe je hudba. Každý svět má vlastní výrazné melodie, a já k jejich dokreslení musím opět sáhnout po slovíčku „překrásné“. Vždy perfektně pasují. Jízda po obří skluzavce je díky nim správně bláznivá, hlubiny zátoky Jolly Roger Bay magické, a do bitev s Bowserem vás naladí stejně bojovně, jako kdybyste poslouchali Eye of the Tiger!:))

Není tedy náhodou, že se Nintendo do kolekce pro Switch (kde krom „64“ najdete i Sunshine a Galaxy) rozhodlo zvlášť přidat i kompletní soundtrack (což ostatně platí pro celou trojici zde přítomných Mariů). Je to něco, k čemu se dá po čase vracet, abyste si připomněli své herní zážitky... a možná také traumata:))

Obtížnost „64“ totiž osciluje od úrovně „příjemný relax“ po úroveň „prohodím ovladač obrazovkou“:)) S postupem do dalších světů přibývá těch náročnějších, a jak už jsem říkal, kamera i ovládání vám občas hodí pořádnou kládu pod nohy. Ve hře se nachází celkem 120 hvězdiček, k úspěšnému dokončení vám jich stačí posbírat 70. S tím jsem se spokojil i já. Ze dvou důvodů.

Zaprvé jsem nabyl pevného přesvědčení, že získat hvězdy v levelech, kde musím s Mariem létat, prostě nikdy nedokážu:)) A zadruhé jsem se nemohl dočkat, až začnu hrát Super Mario Sunshine!:)) I tak ale budu vždycky moc rád, že jsem bájné Super Mario 64 dotáhl do konce. Byla to výzva, ale zároveň i splněný dětský sen.

A jsem si jistý, že ten malý kluk, který stál před čtvrt stoletím ve frontě v Carrefouru, aby si tuhle novinku mohl aspoň na chvilku vyzkoušet, by z toho měl ohromnou radost. 

PS: Moje další nejen videoherní recenze a články najdete na instagramovém profilu instageek_cz

Pro: Nesmrtelná legenda, která bude navždy vedená mezi nejdůležitějšími a nejlepšími hrami všech dob.

Proti: Kamera, občas ne úplně perfektně reagující ovládání, a někdy taky trochu frustrace z náročnosti. Ale to všechno ke starým hrám patří:)

+9