Druhý díl plošinovkové série Super Mario nepřinesl mnoho vylepšení, ale je nechvalně proslulý svou extrémní obtížností. Pro hráče, kterým přišel první díl příliš jednoduchý, se jednalo o vítanou změnu, pro ostatní je dodnes černou ovcí Mario série.
Základní hra obsahuje 32 úrovní rozdělených do 8 světů, které v obtížnosti pokračují tam, kde první díl skončil. Pokud se na konec osmého světa dostanete bez použití warpů, odemknete tím devátý svět. Pokud celou hru dohrajete osmkrát, odemknete tím bonusové světy A až D, čímž se hra rozšíří na 52 úrovní.
Na rozdíl od prvního dílu není Super Mario Bros. 2 hratelný v multiplayeru. Místo toho dává hráči na výběr mezi Mariem a Luigim, kteří se na rozdíl od prvního dílu trochu liší v ovládání – Luigi má delší skoky, ale menší třecí sílu při sprintování a Mario je rychlejší. V rámci ztěžování byly do úrovní také přidány nové prvky – negativní warpy, které vás vrátí o několik úrovní zpět, jedovaté houby nebo vítr.
Jelikož byla hra americkou pobočkou Nintenda označena za příliš těžkou pro americké hráče, dočkala se vydání na západě až po sedmi letech v kompilaci Super Mario All-Stars pro konzoli SNES pod názvem Super Mario Bros.: The Lost Levels. V roce 1988 vydalo americké Nintendo "vlastní" druhý díl, taktéž zvaný Super Mario Bros. 2, což byla přeskinovaná verze původně japonské hry Yume Kōjō: Doki Doki Panic.
Super mario bros 2 nebo lost levels jak kdo chce je asi nejhardcore dil z cele serie pak uz snad jen jednicka a asi proto vysel jen v japonsku libi se mi novinka a tou je vitr ktery vas skoro odfoukne kdyz se to zrovna nehodi dale pak vetsi propasti nez v prvnim dile houba ktera vas po sebrani zabije moznost hrat za luigiho a to aniz byste museli mit druhy ovladac
Pro: hardcore,hudba,hratelnost,dalsi svety po dohrani,continue
Proti: Nic