Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doki Doki Literature Club!

22.09.2017
75
60 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Doki Doki Literature Club! je vizuální román, sledující studenta střední školy, který se přidá do literárního klubu složeného ze čtyř dalších studentek. Byl vydán 22. září 2017 pro Microsoft Windows, MacOS a Linux a 6. října téhož roku vyšel i na Steamu. Hra obsahuje většinou lineární příběh, někdy s alternativními scénami a zakončením v závislosti na výběru hráče. Zatímco na první pohled se hra zdá být bezstarostná, je to ve skutečnosti psychologický horor, který využívá tzv. rozbíjení čtvrté stěny.

Většina hry se skládá ze čtení příběhu s malým dopadem na to, jakým směrem se děj bude odehrávat. V určitých bodech hry má hráč na výběr z rozhodnutí, která můžou ovlivnit průběh příběhu. Hra také obsahuje mechaniku psaní poezie jako součást literárního klubu. Dostanete seznam různých slov, z nichž vytvoříte svou báseň. Každá dívka má různé slovní preference a ocení, když hráč vybere slovo, které se jí líbí. Pokud hráč píše básně zaměřené na chutě určité dívky a zvolí správné dialogové možnosti, může si tím odemknout speciální scény. Tím zároveň hráč ovlivní konec příběhu.

Hra byla vyvinuta během přibližně dvou let týmem vedeným Danem Salvatou, známým již dříve díky jeho modifikacím pro Super Smash Bros. Melee. Podle Salvata jeho inspirace pocházela ze smíšených pocitů k anime a fascinací znepokojivými zážitky. Doki Doki Literature Club! získal chválu u kritiky za své metafikční a hororové prvky, například webem PC Gamer byl označen za "jednu z nejvíce překvapivých her roku".


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
nedá sa očakávať
nedá sa neusmiať
nedá sa nechcieť
nedá sa neponoriť


h
l
b
š
i
e


nedá sa kričať
nedá sa nevidieť
nedá sa odísť
nedá sa nedať sa


h
_l
__b
___š
_____i
________e


kto dovidí na breh zo dna oceánu?

Pro: dostať sa hlbšie...

Proti: ...znamená začať na povrchu

+22
  • PC 80
This is not for you.

I still get nightmares. In fact I get them so often I should be used to them by now. I’m not. No one ever really gets used to nightmares...

...For some reason, you will no longer be the person you believed you once were. You'll detect slow and subtle shifts going on all around you, more importantly shifts in you. Worse, you'll realize it's always been shifting, like a shimmer of sorts, a vast shimmer, only dark like a room, But you won't understand why or how. You'll have forgotten what granted you this awareness in the first place.

Old shelters-television, magazines, movies-won't protect you anymore. You might try scribbling in a journal, on a napkin, maybe even in the margins of this book. That's when you'll discover you no longer trust the very walls you took for granted. Even the hallways you've walked a hundred times will feel longer, much longer, and the shadows, any shadow at all, will suddenly seem deeper, much, much deeper.

You might try then, as I did, to find a sky so full of stars it will blind you again. Only no sky can blind you now. Even with all that iridescent magic up there, your eye will no longer trace constellations. You'll care only about the darkness and you'll watch it for hours, for days, maybe even for years, trying in vain to believe you're some kind of indispensable, universe-appointed sentinel, as if just by looking you could actually keep it all at bay. It will get so bad you'll be afraid to look away, you'll be afraid to sleep.

Then no matter where you are, in a crowded restaurant or on some desolate street or even in the comforts of your own home, you'll watch yourself dismantle every assurance you ever lived by. You'll stand aside as a great complexity intrudes, tearing apart, piece by piece, all of your carefully conceived denials, whether deliberate or unconscious. And then for better or worse you'll turn, unable to resist, though try and resist you still will, fighting with everything you've got not to face the thing you most dread, what is now, what will be, what has always come before, the creature you truly are, the creature we all are, buried in the nameless black of a name.
And then the nightmares will begin.


Předem se omlouvám anglicky ne moc zdatným jedincům, ale úvodní pasáž z té možná nejzlověstnější a nejděsivější knihy, kterou jsem kdy četl je dost na místě, protože "Doki Doki Literature Club!" a kniha "House of Leaves" mají jeden společný prvek a tím je tzv. "proboření čtvrté stěny."

Je chyba psát cokoliv dalšího - hra je vizuální román a to se na ni nezmění - jen přibude zajímavý prvek. Hru budete muset "dohrát" alespoň třikrát, což zabere nějakých 5hodin (já četl hodně rychle a pamatoval jsem si opakující pasáže, tak jsem to sfoukl za tři hoďky. Hra je mimochodem zadarmo. Ale... můžu ke hře říct něco víc? Cokoliv je spoiler a ty jsou zde nežádoucí snad víc než kde jinde.. Protože na nich stojí a padá celý zážitek. Čtení House of Leaves občas vyžadovalo zrcátko - tak si to přirovnejte ke hře a možná to ve vás probudí tu zvědavost. Ale máte li zájem vyhněte - se - spoilerům.

Na začátku hry je varování o doporučeném věku hráče a také o tom, že by hru neměli hrát lidé trpící úzkostí a depresemi. Inu, ono varování zde je na místě a nejedná se o varování před nahotou a náznaky erotiky.. to opravdu ne. Tohle není simulátor randění.

GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD
GET OUT OF MY HEAD
...
..
.
...now everyone can be happy..

Pro: Proboření čtvrté stěny

+20
  • PC 90
Představte si, že jste ve škole, kde vás vaše otravná anime kamarádka donutí vstoupit do literárního klubu, kde jsou další její tři anime kamarádky (dvě kozatý a jedna, která vypadá jako nezletilá), které vám jasně dávají najevo, že vás prostě chtějí. Na vás pouze je to, abyste psal básničky a pokusil se jednu (či všechny) svým kreativním a tvůrčím psaním ohromit a bůh ví co dalšího se stane... Možná vám vypadnou oči z důlků, či si samou radostí hodíte mašli... :^)

Neoriginální začátek, neobyčejně originálního dating simulátoru, vás po moc nezáživné hodince vcucne, párkrát vás přežvýká a vyflusne jako malého uplakánka až na samotném konci (to poslední jsem trošku přehnal.) Největší chybou, co jsem mohl udělat bylo to, že jsem si o hře něco málo zjišťoval. Pokud se rozhodujete, že si Doki Doki Literature Club! zahrajete, tak si NIC nezjišťujte. Také bych vás varoval, že je zde hromada textu, ale když se do hry zažerete, tak vám to ani nebude vadit.

Na závěr povím jen toto: Ať už holdujete anime a vlastníte doma body pillow svojí milované anime waifu, a nebo chodíte do knihkupectví se sirkami a kanystrem plného benzínu, jenom proto abyste spálili oddělení mangy, dejte této hře šanci. Věřte mi, litovat nebudete... Osobně jsem si hru užil, s radostí si ji za nějakou dobu opět zahraji a s klidným svědomím ji dávám 9/10.

**PS - jako důkaz přikládám fakt, že tato hra okouzlila i moji milovanou anti-anime přítelkyni.**

Pro: Zajímavý a originální příběh, postavy, hudba

Proti: Děj může být místy předvídatelný, podle mě celkem krátká herní doba

+16
  • PC 75
Kdybych psala hodnocení hned po dohrání, nejspíš by obsahovala víc pochval než jsem řekla za celý rok dohromady. Nicméně po pár dnech to prvotní nadšení a dojmy vyprchaly a ukázalo se i pár negativních věcí.

Napřed to pozitivní. Hra úžasně klame a dokonale buduje atmosféru. Jakmile se přehoupne přes "normální" úvod, stane se z ní jedna z nejvíc creepy věcí co jsem kdy hrála (na druhou stranu je fakt, že jsem toho za poslední dobu moc nenahrála a co se týče hororovek, měla jsem panické ataky i Pony Islandu a Cat Lady). Vizuálně je to strašně povedené, japonské školačky v twisted provedení jsou totálně kouzelné.

Za zvláštní zmínku stojí spousta textu a bizarních easter eggů, nad jejichž významy můžete opravdu HODNĚ dlouho uvažovat.

A teď to negativní - hra je rozdělená do čtyř částí, z nichž opravdu skvělé jsou asi jen ty dvě prostřední. Ta úvodní je lehce zdlouhavá a otravná, a ta poslední, kde má být to velké rozuzlení, je trochu plochá a laciná, rozhodně mě pointa tak nešokovala jak by asi měla.

Nicméně, i tak by si to měl každý zahrát, už jenom proto, aby viděl, co všechno se může skrývat pod povrchem :)

"A wheel rotating in six dimensions. Forty gears and a ticking clock. A clock that ticks one second for every rotation of the planet. A clock that ticks forty times every time it ticks every second time. A bolthead of holy stakes tied to the existence of a docked ship to another world. A kaleidoscope of blood written in clocks."

Pro: originální, šokující vývoj příběhu, dokonalá práce s atmosférou

Proti: některé pasáže jsou příliš dlouhé, rozuzlení působí trochu lacině

+15
  • PC 80
Zkusím bez spoilerů, ale kdoví jak se to vyvrbí...

Neopakovatelná školní harémovka. Zprvu zklamání, chybí aspoň jedna brejlatá, což bych teda u literárního klubu čekal! Nu což, budu muset vystačit s ohraným složením: kamarádka z dětství, dvě něco-dere a rozumná "kajčó". Dá rozum že jsem si vybral rozum. Teda Moniku! Bohužel věci v klubovně nešly podle představ a ani lepou básní jsem se jí dvořit nemohl... Přišlo i pár nedorozumění, nic co by nespravila New game a já začal mít pochyby. Avšak nepřestal jsem doufat. A i osud tomu chtěl, nebo někdo jiný?, že to nakonec s Monikou klaplo! Romantika hadr.

Pro: trochu jiná VN, grafika - hlavně efekty

Proti: každý přečtený komentář před zahráním snižuje dopad hry

+14