Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Count Lucanor

03.03.2016
19.10.2017
21.11.2017
09.01.2018
21.03.2018
kompatibilní
66
8 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hans sa veľmi tešil na tento deň. Mal osláviť svoje desiate narodeniny. Jeho otec však išiel bojovať do vojny a on žije vo veľkej chudobe so svojou mamou v malom domčeku kdesi uprostred ničoho. Preto sa rozhodne vydať do sveta zažiť dobrodružstvo a hlavne získať bohatstvo.

Ako to v klasických rozprávkach už chodí, postupne na svojej ceste krajinou stretáva rôzne postavy ako starenku, obchodníka alebo pastiera a môže sa k nim zachovať dvoma rôznymi spôsobmi. Už prvú noc na jeho ceste sa však začnú diať veľmi divné veci a on dostane ponuku od modrého ducha, ktorého prezýva Kobold. Jeho pán gróf Lucanor nemá dediča, ktorému by odkázal svoje nesmierne bohatstvo. Ten kto splní špeciálnu skúšku a uhádne Koboldove práve meno, sa stane právoplatným dedičom hradu a majetku grófa Lucanora.

Hans sa tak dostane do grófovho hradu Tenebre, v ktorom rieši logické hádanky, puzzle, komunikuje s niekoľkými NPC, aby našiel písmená, z ktorých pozostáva Koboldovo meno. V prvom rade sa však snaží prežiť, nielen mnohé puzzle sú smrtiace, ale hrad je očividne prekliaty a jeho obyvatelia sa netaja tým, že chcú Hansa zabiť. I preto sú najdôležitejším artiklom sviečky. Tie hráč potrebuje nielen na to, aby videl kadiaľ kráča, ale musí si nimi takticky aj osvetlovať konkrétne časti hradu, aby tak nevbehol nejakému obyvateľovi hradu doslova do vražedného náručia.

The Count Lucanor kombinuje logickú adventúru v pixel artovom 2D prevedení so survival hororom. V hre vôbec nie je ťažké umrieť a hra sa dá ukladať len na špecifických miestach vhodením zlatej mince do studne (a tých rozhodne nie je v hre na rozhadzovanie). Tým, spolu s tmou, sa zvýrazňuje atmosféra hororovej rozprávky o prekliatom hrade.

Autori sa podľa vlastných slov inšpirovali hrami ako The Legend of Zelda alebo Silent Hill rovnako ako aj starými rozprávkami o strašidelných hradoch. Kombinujú tak západoeurópsky a japonský štýl výstavby deja a herných mechanizmov.

Hra má 5 rôznych koncov. Tie sa odvíjajú podľa toho, ako sa hráč zachoval v určitých situáciach a ako veľa informácii získal pri objavovaní tajomstva hradu Tenebre. Hra neobsahuje dabing a všetky rozhovory prebiehajú len formou textu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 20
The Count Lucanor je pixelartový mix adventury, RPG a stealth. Hlavní postavou je desetiletý fracek, který je zklamaný, že mu maminka nepřichystala žádný dárek ani sladkost na narozeniny, což omlouvá nedostatkem peněz. To mladého fracka naštve natolik, že se okamžitě vydá do světa. Nejdříve se prochází krajinou, kde potká tři živé osoby a pár zvířat a může je obdarovat věcmi, ze svého inventáře. Po relativně krátké procházce přichází tma, návrat částí krajiny zpět až k hradu, do kterého hlavní postava vstoupí. Zde začíná další úkol - získat poklad, kde prvním zásadním úkolem je zjistit jméno modrého skřítka. Základní náplň z venku zůstává - chození odnikud nikam, sbírání jídla na doplňování energie a také zlaťáků. Ty jsou potřeba k ukládání hry, což jde jedině u fontány v atriu uprostřed hradu. K tomu přibývá konečně aspoň trochu zábavná část - řešení logických úkolů v jednotlivých místnostech hradu. Ty nejsou nijak zázračné, ale každá je aspoň jiná a některé jsou i celkem povedené. A aby to nebyla taková nuda, po čase přibudou do hradu duchové či jiné potvory, kterým je potřeba se vyhýbat.

Takže abych to shrnul - o kvalitě hlavního příběhu si můžete udělat názor sami, dialogy jsou vesměs o ničem a soustředí se jen na základní informace. Hlavní náplní je pak procházení se po přírodě/hradě, prohledávání nejmenších zákoutí a hledání jídla pro doplňování života případně zlaťáků, aby bylo možné nakupovat věci a hlavně ukládat, což jde jen u zmíněné fontány u atria. Jednotlivé puzzly v místnostech jsou aspoň trošku světlejším bodem, nejsou nijak zvlášť nápadité, ale aspoň trochu zabaví.

Přiznám se, že už po pár minutách jsem přemýšlel, proč hrát dál. Hlavní hrdina mi byl nesympatický už od úvodního intra, příběh se nikam pořádně neposunul, dialogy minimalistické, logické puzzly celkem jednoduché a občas zdlouhavé. A když se k tomu přidaly potvory, které znemožňovaly plynulý průchod jak hradem, tak dokonce řešení některých logických úkolů, tak jsem to definitivně vzdal.

Můžu s čistým svědomím po odehrání více než tří hodin prohlásit, že tohle není hra pro mě...

Pro: čeština, některé puzzly

Proti: všechno ostatní

+17 +18 −1
  • PC 80
Splnené v rámci HC módu hernej výzvy 2018 - "V zemi nikoho".

The Count Lucanor je jedna z tých hier, ktorá ma dokázala prekvapiť svojou komplexnosťou na malom priestore cca 4-5 hodín hernej doby (v záležitosti od toho, či snoríte v každom kúte a skúšate viacero koncov, ktorých je dokopy 5).

Napriek veľmi jednoduchej grafike, vie kombinácia hudby/zvukov s nedostatočným osvetlením a putovaním so sviečkou v ruke navodiť naozaj peknú, strašidelnú atmosféru. Pripomenulo mi to niektoré pasáže z Dobšinského rozprávok (Zakliata hora a rôzne prekliate zámky, ktoré sú cez deň prázdne, v noci sa s úderom hodín zrazu objavujú ich obyvatelia a nikdy sa z nich ešte nikdy nevrátil), čo bol pre mňa samozrejme výrazný plus. Je pravda, že minimálne prvých pár minút (úvodný dialóg s matkou je našťastie asi jediný naozaj slabý moment) príbehu pôsobí ako klišé, ale obsahuje viacero pekných zvratov. Tie momenty Lucanora, ktoré sa v rozprávkach dajú považovať za klišé, sa naopak v hrách pričasto neukazujú. Hororovosť a nemožnosť uložiť hru hocikedy taktiež pomáhajú atmosfére, no hra nie je natoľko prísna, aby týmto mechanizmom hráča frustrovala a zabíjala pričasto. Aj keď to samozrejme z časti záleži od schopností hráča a ako veľmi počúva/číta, čo mu postavy hovoria.

Jednotlivé puzzly nie sú veľmi ťažké, ale sú zábavné, zvyčajne sa vyskytujú 1-2x počas celej hry, takže nie sú ani stereotypné, takisto ako slovné hračky a nápovedy, ktoré nie sú vždy povinné na priechod ďalej, ale ak chcete najlepší koniec alebo objaviť čo najviac z príbehu, určite sa oplatí byť pozorný.

Čo zamrzí je absencia dabingu, práve takýto typ hry by s ním vyslovene vynikol. Taktiež druhov "obyvateľov" zámku mohlo byť viac a neviem odkiaľ prečo si autori mysleli, že ak bude Hans hovoriť v dialógoch "Zowie!" bude to cool. Nie, nebolo. Ale to sú naozaj maličkosti.

Vo výsledku bol pre mňa The Count Lucanor veľmi pozitívnym prekvapením od ktorého som čakal slabší zážitok ako ten, ktorý som dostal.

Pro: neopozeraný rozprávkovo-hororový setting, atmosféra, 5 koncov, príbeh

Proti: málo druhov "nepriateľov", absencia dabingu, mohlo to byť dlhšie, úvodná časť príbehu

+16 +17 −1
  • PC 80
Není nad to mít na Databázi her kamarády a občas si nechat doporučit nějaké hry. Zrovna The Count Lucanor mi před dalekými časy doporuči M.a.t.t. a s radostí mohu konstatovat, že teď přišla její chvíle.

The Count Lucanor na první dobrou vypadá jako takové ty stařičké japonské RPGčka. Nekonečná, s epickým příběhem, dost se opakující. To ale naštěstí pro tuto hru neplatí, byť příběh, můžeme říct, epický vlastně docela i je.

Hans je mladík, žije v chalupě se svojí matkou, ale na to, jak je mladý, už má roupy a tak se matce začne vzpouzet. Tohle ho nebaví, tamto ho štve. "Mami, já chci do světa", praví. A tak začíná jeho příběh. Okamžitě jsem pochopil, že tady jsem s těmi japonskými RPGčky vedle, jak ta jedla. Inspirace je sice v grafice, ale hodně rychle si uvědomíte, že tohle je spíš takový 16ti bitový Dink Smallwood. Hans tak na své výpravě poměrně rychle spadne do průseru, respektive do spár Hraběte Lucanora a v tu ránu se rozjíždí hodně napínavý, temný a místy dost krvavý příběh na nějakých 5 hodin hraní.

Příběh je obrovské plus celé hry. Na to, jak dětská je Vaše postava, je prostředí kolem Vás prosáklé hrůzou a krví až běda. Myslím si, že kdejaké dítě by z takové výpravy chytlo psotník dřív, než by vůbec přišlo na to, co to je. I já jsem kolikrát měl co dělat, abych si nestřík do textilu. Hra pak vybízí ke klasickému procházení místnostmi, hledání klíčů a pokračování příběhem dál, až do zdárného konce, kterých je pět, což je víc, než by Vás vůbec napadlo.

Samostatný odstavec si určitě zaslouží ukládání hry. To totiž funguje tak, že nacházíte mincičky a těmi si pak uložíte pozici u fontány uprostřed hradu. Jednou mě museli zabít, abych se probral skoro na začátku hry, po druhé jsem si to vypnul, abych druhý den zjistil, že jsem opět skoro na začátku hry. Takže až na potřetí jsem sklízel patřičné ovace, když jsem havranovi vložil do spár mincičku, aby došlo k uložení hry.

The Count Lucanor je ale i přesto hodně zábavnou a neotřelou hrou s odkazem na 16ti bit. Je dlouhá tak akorát, kreslená ještě víc tak akorát, aby všem, kteří mají podobný styl rádi, dělala radost. a s příběhem, který mě překvapil ze všeho nejvíce. S příběhem, který si zaslouží potlesk, protože právě příběh dělá hru tak zajímavou, jaká ve skutečnosti je. Za málo peněz je tohle opravdu dost muziku. Více, než bych vůbec čekal.

Pro: Chytlavá a nápaditá adventura z vrchu, která vládne neotřele temným příběhem s pěti různými konci, hezkou grafikou a neopakujícími se nápady.

Proti: K mínusu můžeme zmínit třeba absenci dabingu, malé množství nepřátel, popřípadě poměrnou jednoduchost děje, ale sper to ďas, já se bavil.

+10 +11 −1