Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Syberia II

Syberia 2

Microïds •  TetraEdge Games (WMobile)
30.03.2004
05.10.2004
26.11.2004
02.03.2007
03.12.2014
25.03.2015
01.04.2015
13.05.2015
30.11.2017
80
230 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Druhý díl cesty Kate Walker za objevením bájné Syberie začíná přesně tam, kde první skončil. Společně se starým vynálezcem Hansem Voralbergem a automatem Oskarem se snaží splnit Hansův životní sen - najít živé mamuty a dokázat, že dosud nevymřeli.

Oba díly měly původně vyjít jako jedna hra. Kvůli datu vydání byla Syberia nakonec rozdělena a na dokončení příběhu si hráči museli počkat přibližně dva dlouhé roky. Ten příběh Kate Walker uzavřel, ale v roce 2009 byly oznámeny přípravy třetího dílu, který byl vydán v dubnu roku 2017.


Poslední diskuzní příspěvek

@Stanley27 (03.12.2020 18:29): budu jí hrát v nejbližších dnech ;) Čeština je, český dabing samozřejmě není. Dabingy se obecně už téměř nedělají, pokud se nejedná vyloženě o dětskou hru, nebo českou hru, ač ani takový Kingdom Come: Deliverance dabing nemá, takže asi tak ;) Doporučuju spíš diskutovat vždycky u příslušné hry, Syberia 3, je to pak přehlednější pro každého ;)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
K hraní dvojky jsem se dostal až nedávno (asi po 5 letech po dohrání jedničky). Má očekávání byla celkem malá, vzhledem k rozporuplnému přijetí hry na DH. Chtěl jsem se však dostat na konec příběhu, který byl v předchozím dílu přetržen trochu nešetrně.

Už od počátku působila hra trochu jinak, už nešlo o "detektivní" práci jako dříve, ale spíše o pomáhání a doprovod osoby, kolem které se obě hry točí. S tím nepřímo souvisí praktické vymizení vynálezů a automatů, které pro mě osobně byly to nejlepší na minulé hře. To vše je tedy nahrazeno interakcí s živými tvory, kteří jsou velmi rozmanití, takže se člověk nenudí.

Grafika se mírně zlepšila, takže prostředí jsou nádherně vykreslená a člověk se často místo plnění úkolu jen kochá. Přesto člověka nepotěší, když jde již prozkoumanou lokací poněkolikáté a nemůže průchod jakkoliv urychlit, tento neduh tedy přetrval z minulého dílu.

Největší chybou, lépe řečeno zbytečností, je červená nit táhnoucí se celou hrou v podobě videí o pátrání po vás, která nakonec nic nevyřeší a vyšumí do ztracena. Naštěstí jsou tu i herní videa, která nádherně dokreslují příběh a je radost sledovat je, na to závěrečné budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Syberii II nelze brát, alespoň já to nedokážu, jako samostatnou hru (bez hraní jedničky by byl zážitek sotva pětinový), ale jako pokračování a zakončení nádherného příběhu, s kterým se ve hrách nesetkáváme každý den.

Pro: dokončení příběhu, nádherné lokace, syberia

Proti: vymizení vynálezů a automatů, opakovaná procházení lokací

+38 +39 −1
  • PC 80
Druhý díl Syberie vznikl 2 roky po prvním a spíše než o pokračování se jedná o doplnění příběhu jedničky. Novinky tu prakticky nenajdete, hned na začátku Vás uvítá naprosto stejné menu jako v jedničce a naprosto stejně se to také ovládá a hraje. Jedinou změnou v enginu je že zářící kolečko, označující východ z lokace má nyní nepatrnou šipku, tažek poznáte, když se dá vyjít ven dvěma různými směry poblíž sebe.

Grafika k té není co psát. Opět jsou tu bezchybné animace a nádherné prostředí. Při procházení magickou zasněženou divočinou jsem měl chuť típnout pár obrázků a dát si je na pozadí i když něco podobného nikdy nedělám.

Příběh už se netočí kolem toho vzorce vyřešit v lokaci všechny úkoly a natáhnout vlak pro cestu dál. Ze začátku to tak vypadá, když zastavíte v Romansburgu, poslední výspě "civilizace" před nekonečnou divočinou, ale situace se komplikuje a nakonec ani vlakem neodjedete. Dvojka se samozřejmě týká završení pátrání po bájné Syberii plné mamutů. Ubylo automatonů a městeček, přibylo divočiny, nechybí vesnička Youkolů, které se nepodařilo změnit ani misionářům, ani brutálnímu sovětskému režimu. Dá se říct, že už to není tak strhující jako jednička, ale i tak jsou tu dojemné a nezapomenutelné scény smrt Oskara, finální shledání Hanse s mamuty.

Hratelnost se trošku změnila. Ubylo bezcílného bloudění prázdnými obrazovkami, na většině míst je co dělat. Přibylo adventuření a obtížnost přituhla. Romansburg a divočinu jsem vyřešil bez návodu, ale ve vesničce Youkolů jsem se beznadějně ztratil a návod otevřít musel. Tady jsem tvůrce proklínal už kdysi dávno při prvním hraní. Pokud totiž uděláte lokaci se spoustou obrazovek, které navazují všemi možnými směry, mělo by to jít nějak zmapovat. V RPG/dungeonu bych měl mapu, v 3D hře bych měl buď mapu, nebo aspoň vlastní orientační smysl. Jenže tady jdete na obrazovce vlevo a přijdete zespod... to se pak zmapovat nedá. Navíc je tu spousta obrazovek prázdná a mezi nimi se skrývají věci kterých si nevšimnete a dost jsem netušil co mám dělat. Příklad - přesvědčíte Youkoly, aby zahákovali vlak. Najdete kladku, kterou by se měl vlak přitáhnout, ale nic se nestane. Obcházíte dokola a hledáte, jak lano upevnit - nic. V životě by mě nenapadlo znovu kliknout na kotevní hák a lano napnout u vlaku, protože to nedává smysl. Přibylo různých puzzlů, něco jsem vyřešil sám (letadlo/radar, vlak), něco jsem netušil a ani po přečtení návodu nebyl moudřejší (hodiny, srdce).

Sybria 2 jako pokračování rozhodně nedělá ostudu. Je tu trošku méně bloudění, o fous slabší příběh a o fous tužší hratelnost. 80% si ale stále zaslouží.
+32
  • PC 85
Dva roky po prvním díle přichází na řadu pokračování celkem násilně přetrženého příběhu americké právničky Kate Walker a rodiny Voralbergů. Příběh úvodního dílu je připomenut v krátkém souhrnném videu, přesto je pro správné pochopení děje a nasátí té správné atmosféry nejdřív lepší zahrát si první díl.

Jestliže tedy znáte základy z prvního dílu, příliš věcí vás nepřekvapí. I nadále se budete v tomto dobrodružném eposu pokoušet splnit sen Hanse Voralberga - dostat se na ostrov Syberia, kde by měli žít poslední mamuti na světě. A opět budete k dopravě používat výhradně mechanický vlak, který však bude častěji stát a čekat na natažení.

Tvůrci ve hře pokračují v nastoleném trendu, kdy se vše odehrává v poklidném tempu, postavy přechází z místa na místo a řeší většinou celkem jednoduché úkoly. Pokud se zaseknete, tak ve většině případů jen proto, že přehlédnete nějaký předmět. Opět je vše vyvedené v pěkné grafice, s líbivou hudbou a hutnou atmosférou.

Přesto je nutno přiznat, že druhý díl je slabší toho prvního. Impozantní příjezd do Valadilene a naladění na tu správnou vlnu atmosféry se těžko může něco vyrovnat. Navíc, jak Hanse Voralberga, tak i automata Oskara už znáte z dřívějška. A Kate Walker už dávno není ta uťápnutá právnička z Ameriky, ale pravý kovaný dobrodruh. Takže jen pokračujete v zaběhnuté "rutině". Sice se ji tvůrci pokouší rozbít zařazením záškodníků, ale přesto je nutné přiznat, že celkový výsledek je slabší. I přesto je však hra stále vysoce nadprůměrná. Stejně tak slabší je vedlejší linka - rodinné problémy s přítelem z prvního dílu střídá celkem nudná honba soukromého detektiva vyslaná šéfem právnické kanceláře, aby Kate našel. Ten je však věčně pozadu a jeho vstupy většinou akorát překáží.

Horší je to i s prostředím, kam společně s Kate zamíříte. Zatímco v prvním díle došlo k postupnému přerodu z technického, ale malebného Valadilene přes technokratickou univerzitu a starou důlní továrnu v Rusku po omšelé lázeňské město, v druhé Syberii je prostředí mnohem stereotypnější. Drtivá část se odehrává v Rusku, navíc je vše zasněžené a tak nějak jednotvárně bílé. Celkem logicky pak bohužel ubylo i těch kouzelných automatů z dílny Voralbergů, protože se pohybujeme místy, kde Hans Voralberg ještě nebyl. Bohužel však ubylo i emotivních situací a také míst, kde by nastal nějaký zásadnější zvrat v příběhu.

Je škoda, že Syberia nevyšla v celku, jak bylo původně plánováno. Na druhém díle jde poznat, že jde místy o nástavbu. Přesto rozhodně stojí za zahrání a jedná se o důstojné zakončení emotivního dobrodružství.
+30
  • PC 70
Po dlouhých dvou letech se fanoušci dočkali pokračování příběhu s Kate Walker, který byl možná zbytečně rozdělen do dvou samostatných her. Vzpomínám si, jak jsem tehdy po dohrání jedničky nadával na vývojáře, protože jsem o této skutečnosti bohužel nevěděl. O to víc jsem byl natěšený, když jsem poprvé spouštěl dvojku. Dnes to už samozřejmě není problém a každý si může zahrát oba díly hezky po sobě. V menu je dostupné krátké video shrnující ve zkratce předchozí díl, osobně ale nikomu nedoporučuji hrát dvojku bez dohrání jedničky, protože si podle mě hráč nevybuduje takový vztah k hlavním postavám, nebude znát jejich povahy a hlavně poslední scéna s Oskarem nejspíš nebude až tak velkým emociálním zážitkem, jakým by měl být..

Hra nám nabízí prakticky to samé, co jednička. Příběh mi tentokrát přišel trošku kratší, obsahující spíše menší lokace (s výjimkou obří Yukolské vesnice, která je naopak rozlehlá až moc :) ). Trochu mě mrzí, že je do příběhu méně zapojené používání telefonu, místo toho tu máme scény vyprávějící o najatém detektivovi, který je tu podle mě úplně zbytečně. Navíc jeho akce prakticky vůbec nic v příběhu neovlivní.. Trošku mě zklamalo i to, že moje oblíbená vedlejší postava, Oskar, je přesunuta na druhou kolej, teda s výjimkou zmíněného smutného závěru, takže prakticky všechno nyní stojí jen na Kate. Potom jsem také narazil na pár nelogičností, jako dojíždění vlaku na drezíně poháněné Yukim. Je pravda, že Oskar do telefonu říkal, že vlak zpomalí. Ale Kate vyjela až několik desítek minut po odjezdu, no nevím, nevím, jestli by ten vlak dojela. Nebo koleje vedoucí do skryté Yukolské vesnice, kdo by to tam stavěl a proč? A asi největší chybou jsou tučňáci, kteří se na severní polokouli nevyskytují (ale ok, jsme na cestě na bájný ostrov s mamuty, tak jsou v okolí i tučňáci).

Scenérie jsou opět krásné na pohled, zvláště ty v divočině, hudba se dobře poslouchá, prostě všechno, na co jsme zvyklí. Fajn je i rozšíření vzhledu kurzoru o šípku v případě najetí kurzoru na východ z obrazovky, kde se nyní navíc zobrazuje šipka určující směr východu, což pomáhá rozlišovat různé východy. Na druhou stranu se mi stávalo, že u některých popisů předmětů vypadával dabing. Jakoby Kate nedořekla větu a byla v půlce odseknutá (to může být samozřejmě problém typu novější počítač vs stará hra).

Hra je opět povedená a přináší nám dokončení původního příběhu. Trpí ale hlavně tím, že byla násilně rozdělena do dvou celků a řekl bych, že tady byl do příběhu násilně doplňován nějaký obsah, aby to nebylo až příliš krátké. Nicméně závěr příběhu určitě stojí za to a každý, koho bavila jednička, ten se bude určitě bavit i zde.
+30
  • PC 75
Druhý díl Syberie byl pro mě po výborné jedničce spíše zklamáním. Spoustu drobných detailů a maličkostí, které z dílu prvního dělaly poměrně unikátní záležitost, ve dvojce prostě přestalo fungovat a hra tak pro mě ztratila velkou část svého kouzla. Kvůli tomu se asi nevyhnu častému srovnávání obou dílů.

Automaton Oskar, nejzajímavější a můj nejoblíbenější charakter z prvního dílu, je v této hře naprosto zbytečnou postavou. Po celou dobu hraní s ním neproběhne jediný poutavý dialog a jeho odpovědi se v podstatě omezují jen na poznámky o nutnosti pokračovat v cestě. Ostatně jiné vedlejší charaktery na tom nejsou o mnoho lépe. Snad kromě mnicha z opatství působí všechny postavy ve hře hrozně předvídatelně, nejsou příliš propracované a těžko vás tak něčím překvapí. Oproti jedničce tedy spíše zklamání.

Tou ale úplně nejhorší složkou druhé Syberie je podle mě vedlejší dějová linie, kdy Katin zaměstnavatel posílá na Sibiř svého agenta, aby přivedl mladou advokátku zpátky domů. Tato dějová odbočka se jako červená nit táhne téměř celým příběhem a tvoří také přibližně polovinu veškerých animací ve hře. V praxi se ale jedná o neustálé monotónní omílání jedné a té samé skutečnosti, pokaždé komentované trochu jinými slovy. Navíc tato dějová linka v závěru graduje do naprosto absurdního "rozuzlení" a její smysl ve hře mi uniká dodnes. S tím souvisí i občasné telefonní rozhovory, kdy si Kate povídá například se svou matkou. V prvním díle tyto dialogy určitě měly své místo. Nejenom že poodhalovaly pozadí Katina života, ale nepřímo tak mapovaly i určitou vnitřní proměnu hlavní hrdinky, ke které během hraní došlo, a která nakonec vedla k onomu zásadnímu rozhodnutí v úplném závěru hry. Ve druhém díle nejenom že Kate žádným vývojem neprochází, ale veškeré telefonické rozhovory se omezují jen na monotónní výzvy k návratu domů a neméně monotónní odmítavé odpovědi. Telefonáty tak považuju v druhé části Syberie za naprosto zbytečné a samoúčelné.

Za zápor považuju i logické puzzly, které kolikrát nemají s logikou vůbec nic společného a spíše se jedná o jakési minihry, kde musíte vyzkoušet všechno na všechno (namátkou: mince do automatu, lovení ryb, lezení po horské stěně).

Ale abych jenom neházel špínu. I přes zmiňované chyby má i druhý díl Syberie pořád něco do sebe. Před vydáním jsem se nejvíce obával grafiky a stereotypních zasněžených krajin, ale autoři si s tímhle poradili poměrně dobře. Navíc se jim z prvního dílu podařilo zachovat určitý osobitý grafický styl a zvláštní romantický nádech, který hře dodává opravdu výjimečnou atmosféru. Cesta do věčně zmrzlých severských pustin za splněním celoživotního snu navždy mladého chlapce, uvězněného v těle umírajícího stařečka, je krásný námět, který mě osobně dokázal oslovit a vzít za srdce. Druhý díl však již není o postupném odhalování spletité historie a objevování nových skutečností, ale připomíná spíše předem danou cestu za jasně určeným cílem. Dvojka nebyla původně plánovaná a autoři už v ní evidentně neměli moc co říct a nastavovali kde se dalo. Tím pádem je pro mě druhý díl jen prostým dokončením příběhu.
+27