The Norwood Suite

Norwood Suite se mi dostal do povědomí díky kanálu Cool Ghosts na youtube (jejich první epizoda nového formátu pojmenována Cool Ghosts: Episode 1). Díky těm dvěma týpkům jsem vyzkoušel už několik indie titulů, a ještě nikdy jsem nebyl zklamán. To koneckonců platí i pro Norwood Suite, ačkoliv titul nemůžu doporučovat na potkání, já osobně jsem byl natolik potěšen, že když se mi hra v 90 % bugnula (zaseknutý ve zdi), tak jsem ji rozehrál znovu. Ano, jednalo se o pouhé dvě hodinky, ale věřte, že u mě je to velký úspěch.

Ve hře jste hostem v jednom surrealistickém hotelu, vše kolem vás je divné, postavy místo dabingu vydávají rozbitě znějící hudební tóny, hotel je prošpikován tajemnými chodbami, které nedávají smysl a všichni kolem vás se chovají švihle.

Nejlépe to definovali Cool Ghosts ve svém videu – hry jsou divné a vývojáři tráví nemálo času tím, aby působily co nejvíc uvěřitelně a snaží se skrýt onen fakt, že se jedná o hry – ať už nedokonalou grafikou, nesmyslný design prostor, špatným dabingem a vzhledem postav obecně. Ale co když všechny tyhle neduhy akceptujeme – a postavíme na nich hru?

Není přece vždy trochu toho dobrodružství dostat se někde glitchem do nehotové oblasti, nebo si spawnout příšeru, která byla ze hry vystřižená? Já považuju tyhle „mrtvé oblasti“ her, které jsou ztraceny v procesu tvorby jako něco kouzelného. Viz například různé alfa verze STALKERa. Norwood Suite je stále „hotová“ hra a s těmihle pocity to není tak horké. Ale hraje se na podobnou strunu. Je to něco, co nám jsou schopny zprostředkovat jen hry.

Takže… pokud se rádi propadáte pod textury a budí ve vás nadšení oblasti, které nedávají smysl a byly ze hry vystřiženy, zkuste si zahrát tuto hru. Budete si chvílemi připadat jako jediní na světě, co hrají něco takového.

Hra je mimochodem poskládaná pouze z konverzací, fetch questů a mačkání velmi viditelných "skrytých" tlačítek. Je to ale jedinečný zážitek, který bych rád vídal častěji.