Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Agony

Agony UNRATED

29.05.2018
kompatibilní
38
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Agony je survival horor z pohledu první osoby, kde se jako ztracená duše v pekle bez vzpomínek na dřívější život snažíte dostat z tohoto místa a zjistit, proč jste se sem vůbec dostali. Abyste toho dosáhli, musíte konfrontovat bájného démona, Rudou bohyni, jednoho ze zakladatelů samotného pekla.

Jako duše máte speciální schopnost se převtělit do těl trápících se mučedníků a později i do samotných démonů, kteří v pekle dohlíží na "pořádek" a od kterých získáváte další speciální schopnosti.

Pro slabší povahy je nutno podotknout, že je hra velmi krvavá a brutální a obsahuje řadu sexuálních scén.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
Inner Chains 2.0. Morbidně krásné, surrealistické peklo s debilními mechanikami, zabugovaný až do posledního, nejhlubšího, nejchladnějšího kruhu. Toporný, frustrující, herní agonie v tom nejčistším významu slova.

Nejlepší a zároven nejsmutnější na tom je ten kontrast výrazných barev a naprosté temnoty, výborná hra světla a stínů a do malých detailů vypracované lokace. To vše jest, v biblickém slova smyslu, líbezné podium, na nemž se odehrává morbidní, groteskní, nechutné divadlo. Násilí všeho druhu pácháno na všech a na všem, bez příkras a servítek.

Agony je snad první hra, u které jsem si říkal "sakra, kéž by to byl walking simulator s environmental storytellingem" Protože to, co má bejt jako hra, je prostými slovy řečeno... rozbitý. Docela bych se i odhodlal to skrze mé latentní masochistické chutě dohrát, kdyby hra 7x za hodinu a půl nespadla nebo nezamrzla. Nebo kdyby ta hra měla fungovat jak má.

Nu, myslím, že jsem napsal dost, nemám sílu o tomto výblitku psát více slov. Pokud máte odvahu poznat co to je bolest, klidně to vyzkoušejte. Možná vás hra oblbne dostatečně na to, aby ste ji dohráli do konce. Kdo ví, možná si někteří z vás dokáží časem vybudovat onen proslulý Stockholmský syndrom.

P.S. Jestli stejně dopadně i SCORN, tak si hodim mašli.
+29 +30 −1
  • PC 70
Jakožto velký milovník gore, brutality a nechutností mi samozřejmě neunikla hra Agony. Říkal jsem si v té době, že konečně vyjde hra, co by mohla uspokojit moje choutky a ukázat nám, jaký zvrácený svět dneska je....tedy vlastně on byl takový už od počátků a zvrácený ještě bude. Celá kontroverze kolem Agony, kdy nakonec tvůrci museli hru ořezat, aby náhodou někdo nepřišel k újmě jí málem zničila. Na steam se totiž dostala narychlo dodělaná syrová verze, která bohužel díru do světa neudělala i když tam potenciálu bylo neskutečné množství. Ve výsledku jsem odehrál nějaký dvě hodiny a pak to vypnul s tím, že se k tomu vrátím. Ale už jsem se nevrátil. Násilí bylo fajn, ale to, co mělo dělat hru hrou postě nějak nefungovalo. Nekonečné bloudění, kde vám cestu ukazovaly pouze omezená světýlka z vašich rukou způsobovalo akorát frustraci, protože trajektorie světýlek si dělala co chtěla a dost často vás posílala tam, kam neměla. Hide 'n' Seek prvek mi ani nevadil, ale údajně slepí Onoskelisové neboli vaginaheadi jak jsem jim říkal já byli neskutečně OP a skoro se kolem nich nedalo proklouznout aniž by nenásledoval instakill. Po smrti vaše duše opustí tělesnou schránku a v časovém limitu musíte najít jiného hostitele, protože jinak jdete od checkpointu. Jako jo v pohodě mechanika, nicméně ten limit si mohli Poláci odpustit, protože ovládání duše bylo tak neskutečně zkurvený, že jsem to radši vzdal a šel od checkpointu. Škoda...

Pak ale Steam dostal rozum a dovolil vydat Unrated verzi, která měla jít původně ven a konečně se to dalo hrát a začalo to být zábavné. Nejen, že to hře dalo znovuhratelnost v podobě Succubus módu, ale přidalo to......M I N I M A P U. Jo přesně minimapu, konec frustrujícího bloudění a zbytečných smrtí. Už se nemusíš bát jestli ta díra pod tebou je cesta dál anebo je to prostě game over. No ale postupně. Příběh zůstal stejný a prakticky mě ani nějak moc nezajímal, cut-scény vám toho moc neřeknou a číst poznámky mě nějak těžce nebavilo, jde si ale spoustu věcí domyslet. Ovšem jednotlivé konce stojí za to. Je jich celkem 8 a povedly se všechny a není podmínkou hrát pokaždé od začátku do konce. Hra totiž ukládá progress a po prvním dohrání můžete vycestovat na libovolný chechpoint ve hře, abyste mohli něco dosbírat nebo splnit vedlejšák.

Hra jako taková není zrovna extra dlouhá, dá se dohrát za jeden večer. Já jí dokonce dohrál třikrát během jednoho víkendu. Tvůrci do hry totiž přidali sbírání nepovinných collectibles, které natáhnou dobu hraní minimálně dvakrát. Jsou dokonce zvýrazněné na minimapce, ale to ještě neznamená, že stačí dojít tam, kde svítí symbol předmětu. Většinou je totiž v cestě nějaká překážka, která nelze jen tak obejít a musíte tedy najít způsob, jak se tam dostat. Pokud vás sbírání collectiblů a hledání secretů nebaví, stačí prostě jít dál. Trochu debilní je ale to, že jsou zde secrety, kam se dostanete jen se Succubou anebo naopak jen s Martyrem a hra vám to neřekne. Dost často se mi stalo, že po půlhodinovém hledání způsobu, jak se dostat dovnitř jsem si pak na netu našel, že se tam prostě nedostanu. A nenasere nic víc, než když vaší Succubu, která kuchá srdce z těla zaživa, zastaví debilní křoví. Protože křoví musíte zapálit pochodní, když hrajete za člověka, aby zmizelo, to dá rozum....v pekle. Ovládání není nejhorší, ale chtělo by to dopilovat. V levelech je spousta neviditelných zdí, protože nesmíte zkoušet udělat něco jinak. Za odměnu se buď zaseknete nebo zemřete. Dost často se taky nevejdete do futer a musíte se jimi proplížit, aby týpkovi nedrhla pleška o horní část. Succuba má aspoň tu výhodu, že při plížení je rychlejší než v běhu a dá se dostat skoro všude. Jo a tu pasáž na ledu si studio mohlo odpustit, protože horší pohyb snad ve hře ještě nikdy nebyl. Připadal jsem si jak kámen v Curlingu nebo jako kulička v Pinballu. 

Vizuál je ovšem provedený přímo excelentně. Atmosféra pekla je jedinečná, level-desing velice uspokojivý. Všudypřítomné mučení, šťavnatý gore, prcání a lesbické orgie, krvavé lázně, pavoučí porody....prostě poklona Polákům, že měli koule to tam dát. Akorát u zabíjení nemluvňat jsem se docela styděl za to, že jsem to dělal. Sice jsou téměř všechna různě znetvořená, ale jednoho ďáblíka mám taky doma. Hudební složka hry doprovázená různými skřeky a sténáním nebožtíků se celkem taky povedla, song při titulkách je skvělej!

Unrated verze hru naštěstí vyšvihla nad průměr. Takže pokud někomu nesedla adventurní složka hry ve story mode a chce jen kochat vnitřnostma a kozama, stačí navolit Succubus mode a kuchat vše živé/mrtvé.
+18
  • PC --
Nejpůsobivější hra, kterou jsem si potají přál, aniž bych si pomyslel, že se jí dočkám.

Vize tvůrců, slibující nekompromisní smyslovou zkušenost, jejíž nehostinnost, mnohem spíše než zasazení, vystihoval metaforicky výraz „peklo“, mě zaujala od první zmínky a výživných, několikaminutových ochutnávek z hraní. Ústup před vydáním od viscerálního zážitku k mnohem doslovnějšímu zpodobnění, kdy prostředí pekla prohlédlo a bylo zabydleno sukuby, rarachy a anděly, pro mě znamenalo zklamání, div jsem na hru kompletně nezanevřel. Co se však nestalo, byl jsem ve zlé předtuše vyvrácen – docíleno bylo naprosto dechberoucí fúze obou přístupů: čarokrásné senzorium střídají známější obrazy pekla, které mě svými originálními evokacemi zvládaly překvapovat a znovuprobouzet velmi různorodé emoce.

Zopakoval jsem si s touto hrou pocity, o nichž jsem měl za to, že je již nezažiji. Upřímný strach, kdy stojím na ostrůvku a nechci se ponořit, ne snad kvůli tomu, že jej obtéká krev, nýbrž že skrz zarudlé čmouhy na hladině občas zahlédnu nechutného hada, u něhož ani nevím, co mi může provést; úzkost z neznámého, co na mě čeká za úhorem z lidských končetin, zda jedna z nich neobživné, aby mě přidržela, zatímco se do mě ostatní pustí; neklidné sny o chapadlech a lidských tělech, jejichž otvory – například očima a ústy – chapadla prochází takovým způsobem, aby dotyční zůstali naživu. Nechtěl jsem se tam vracet, ale nenechalo mě to spát; musel jsem. Hodně tomu přidává, že autoři nemají žádné zábrany: stát se může doslova cokoliv. Moje první výprava peklem se tudíž nesla ve znamení neopakovatelného zážitku. Že jsem se musel účastnit výprav dalších, o tom rozhodlo, když ani rok po zařeknutí, že jednou to stačilo, jsem se nedokázal zbavit nutkavých myšlenek na čoud spáleného masa a síru.

Strastiplná pouť ve stopách tajemného K.N. nevychází z horroru, jako spíše z transgresivní fikce, přičemž limitní je nejen co do toho, co bezostyšně zobrazuje, ale i herních mechanismů. Nevyzpytatelné prostředí prosté míst k spočinutí (ne bezdůvodně ve hře, kde je někdy lepší nedýchat, ovládáme i dech); všechno je tu živé, cizí a neznámé. Stromy z údů, zkažený vzduch, jenž omámí nebo změní stav vědomí, či divně zbarvené tekutiny nezaručují bezpečí ani přístřeší. Zdali ze zdi nevymrští chapadlo, z černoty mezer nevystřelí ozubený kotouč, nezpřítomní se kalný přízrak, v horším případě znepřátelený vlastní stín, není nikde a nikdy jisté.

Výprava peklem hraničí s endoskopickou prohlídkou dutin či projekcí ze snů ukutých děsů, které ochromují samotné vnímání – vyhřezlé orgány nebo porůznu mokvající hmota, klenoucí se nezřídka namísto stěn nebo podlahy, na nichž vypučely putrefaktivní výrůstky, se obměňují s výjevy arkadických skvostů polární záře či malebných vyhlídek. Kde mi obvykle nedělá problém se vyznat a získat nad prostorem převahu, mezi potoky žaludečních šťáv a praskajícími abscesy, za porostem, který ze všeho nejvíce připomíná čísi řasy, se přímícími zlověstnými horami a úctu budícími horizonty (na výhled ze stromu života nikdy nezapomenu; při pohledu na oblohu nad ledovou krajinou, před setkáním s umělcem, jsem si už jen se slzami v očích kladl otázku, co může nabídnout nebe, má-li být tohle peklo), rozjasněnými portály do nekonečna a purpurovým leskem halucinací, vyčnívá naprostá velkolepost, kterou snad nikdy nepůjde plně uchopit.

Hra je otevřená a pohybovat se jí lze celkem volně; zakládá se na interakci s prostředím a jeho přizpůsobování ke svému prospěchu. Ať už se chci ukrývat, bojovat, převtělovat, třeba i do něčeho nebezpečnějšího, se záměrem se probít nebo rozpoutat krveprolití, mohu. Neustále se přitom učím a poznávám: někteří tvorové se bojí ohně, jiné jím zase můžu zranit, větší potvory naopak přiláká. Nejblíže k vzpomínce na pozemský svět mají dostaveníčka s dalšími nepřízní stiženými mučedníky, jimž bylo ponecháno lidské vzezření: některým pomůžu, najdou se tací, kteří mě v záchvatu napadnou, kdy se mohu bránit, nebo je nechat na sobě vybít zlost. S příčetnějšími z nich je možné i souvisleji hovořit skrze dialogové okno. Anebo je mohu využít, abych od sebe odlákal pozornost. Možností je nepřeberně.

Nečekají tu předpřipravené stezky, nechybí však prostředky, jak si cestu svébytně proklestit. Při sžití se s pohybovými dovednostmi a agilním zacházením s ohněm, se smrtonosným protivníkům dá ubránit, nalákat do pastí či svrhnout ze srázu. Nic z toho jsem nečekal. Samozřejmě se pak zážitek, zahájený pádem do pekla, hrozí zvrhnout ve frustraci, která odradí; něco, co se mi nestalo, co je cenou za herní, interpretační i emoční svobodu, která vede k smrti a inkarnaci, nebo několika završením.

Vědět, že mi nezbývá mnoho času, a mít chuť strávit ho s hrou, stěží bych hledal jinde. Vždycky má smysl se k ní vrátit a vyzařuje, jako by obsáhla úplně vše. Je v ní něco strašného, na co člověk chce co nejdříve zapomenout, a přeci něco závazně lidského, co mě nesmírně dojímalo, rozeznatelného až na samé propasti toho, co je člověk.
+8
  • PC 20
Tato hra nesplnila ani vzdáleně to o co se chtěla pokusit. Ve hře jsem očekával násilí s explicitními erotickými výjevy a to co se tam objevilo je jen parodie, hra není ani strašidelná a svět je jen několik variací na zamotané uličky nebo mosty. hádanky ve hře taktéž nejsou převratné a kreativní. Příběh není zajímavý a v určité fázi jsem to chtěl mít jen dohrané, než si hru zahrát to si ji raději pusťte ve videu pokud o to někdo má zájem.

Pro: Délka hry

Proti: Zpracování

+4 +5 −1