Humanity's hope begins with one man's retribution.
Prostořeký mariňák James Grayson se v řadách Britského královského námořnictva už něco nasloužil své vlasti. Ta stěží odolává náporu rasy invazivních parazitů, jež v prosinci 1949 vyrazila z téměř půlstoletí devastovaného Ruska na vyhlazovací tažení Evropou. Smrt bratra z Graysona udělala neřízenou střelu, která se po vlastní ose vydala likvidovat konverzní centra Chiméry v širém okolí. Než stačili Jamese zatknout, stihl mstící se dezertér po souostroví zničit přes dvě desítky takových struktur. Zásluhám navzdory by neušel válečnému tribunálu, kdyby o jeho propuštění nepožádalo velení převážně francouzských odbojářů, Maquis. Dokáží si v Paříži společně poradit i s obludností tyčící se vysoko nad Eiffelovu věž?
Necelé dva měsíce po dílčím angloamerickém vítězství v Británii začíná operace Overstrike s cílem zopakovat úspěch v srdci skomírající země za kanálem La Manche. Paříže s centrální strukturou obrovských rozměrů má být dosaženo oklikou přes zruinované Porýní. Chiméra mění v důsledku londýnského debaklu strategii, kterak dál infikovat & expandovat a nedůvěřivý Grayson se opět nejraději probíjí sám. V každé z misí zasazených do vylidněných měst jako Rotterdam, Bonn či třeba Gerolstein rozkryjete plány stvůr, které na dobytém území stačily odpovídajícím způsobem zahnízdit, mimoto také zapojit do boje v Anglii nevídané sebevražedné a vodní formy. Jejich vyspělá pozemní a vzdušná technika plní úlohu minibossů.
Při přestřelkách využívejte krytí za překážkami, k nimž vkleče či vstoje automaticky přilnete. Váš arzenál je i tentokrát fúzí lidské a mimozemské technologie. Všechny střelné zbraně mají nějaký sekundární mód, přičemž plazmové granáty se lepí na protivníky. Měřák nad hlavou ukazuje zbývající výdrž občasného spojence, jehož angažmá ve vytyčeném segmentu ukončí buď skript, nebo CGI cutscéna. Z některých situací vyváznete jen rychlým mačkáním tlačítek ▲OX■ v naznačeném pořadí. Propojení PSP a PS3 se spuštěným Resistance 2 (2008) v Retribution odemyká kampaňový Infected mode, kde zlatooký Grayson disponuje seberegenerací a dýchá pod vodou. Multiplayerové servery byly vypnuty 5. května 2015.
Dva týdny před pokusem osvobodit Francii z dusivého sevření chiméřích pařát se při obraně východního pobřeží Spojených států amerických vyznamenal hasič Tom Riley v rovněž handheldovém Resistance: Burning Skies (2012).
Všivák
Retribution se v mnoha žebříčcích na Youtube dostal do deseti nejlepších her na PSP. Po dvou hodinách hraní jsem moc nechápal, co je na téhle hře tak jedinečného, aby si to zasloužila. Nic hlubokého to rozhodně není. Jdete dopředu a střílíte nepřátele v celkem nudném designu. Navíc jsem je střílel jenom s jednou zbraní, protože ostatní se jí nevyrovnali a nábojů, do ní, padalo z nepřátel dost a dost. Základní zbraň Chiméry, která se dá v sekundárním režimu nabít silou a její smrtící projektil se odráží od zdí a kosí nepřátele až po třech najednou. Proč taky používat něco jiného, když je nejsilnější i na bosse?
Ze začátku jsem měl trochu obavy s ovládání. Tradičně jsem si přehodil ovládání na alternativní. I když je to do druhé ruky, není nad to zaměřovat páčkou. Asistenta míření jsem vypnul, protože s tím se to člověk nikdy nenaučí pořádně mířit. A hurá na střední obtížnost. Byl jsem překvapený, jak to na začátku šlo hladce. Hrdina je sice trochu nemotorný, ale hra s tím evidentně počítá a vždycky vám dá víc času na zamíření. Na začátku byl jediný problém jak efektivně likvidovat malé rychlé potvory co vypadají trochu jako face hugeři, ale člověk časem chytne gryf i na ně.
Hra vám dovolí krýt se za překážkami. To se určitě hodí, ale není to tak, že by Retribution byl kopírkou Gears of War. Překážky nejsou všude a často stačí jen uhýbat do stran a v poklidu nabíjet vetřelčí zbraň. Autoři se snažili vyšroubovat grafiku co PSP dalo. Vykreslí i velké prostranství z hodně nepřáteli a projektily nebo lasery protínající vzduch. Bohužel je to někdy na úkor frame-ratu. Člověku nezbývá, než si na to zvyknout. Handheldy mají jiné standardy, ale jakmile to klesne pod 20 snímků, tak už je to hodně znát. Naštěstí to není všude.
Celou dobu hraní jsem si říkal, že nic ve hře není nic vysloveně kulervoucí nebo bez menších kompromisů optimální. Hrál jsem to při cestách do práce v hromadné dopravě. Občas se vyvztekal u nějakého bosse či tužší přestřelce. Nakonec jsem je sejmul a najednou zjistím, že hraji dva měsíce (necestuji takhle každý den) a za celou dobu nevnímám hodinovou cestu do práce. To je přesně to, co od přenosné konzole potřebuji. Mít v ní jednu hru a hrát jí dlouho. Za tohle patří Resistance: Retribution dík.
V druhé polovině přeci jenom nebylo do vetřelčí zbraně už tolik nábojů a vyzkoušel jsem i jiné zbraně.
Ze začátku jsem měl trochu obavy s ovládání. Tradičně jsem si přehodil ovládání na alternativní. I když je to do druhé ruky, není nad to zaměřovat páčkou. Asistenta míření jsem vypnul, protože s tím se to člověk nikdy nenaučí pořádně mířit. A hurá na střední obtížnost. Byl jsem překvapený, jak to na začátku šlo hladce. Hrdina je sice trochu nemotorný, ale hra s tím evidentně počítá a vždycky vám dá víc času na zamíření. Na začátku byl jediný problém jak efektivně likvidovat malé rychlé potvory co vypadají trochu jako face hugeři, ale člověk časem chytne gryf i na ně.
Hra vám dovolí krýt se za překážkami. To se určitě hodí, ale není to tak, že by Retribution byl kopírkou Gears of War. Překážky nejsou všude a často stačí jen uhýbat do stran a v poklidu nabíjet vetřelčí zbraň. Autoři se snažili vyšroubovat grafiku co PSP dalo. Vykreslí i velké prostranství z hodně nepřáteli a projektily nebo lasery protínající vzduch. Bohužel je to někdy na úkor frame-ratu. Člověku nezbývá, než si na to zvyknout. Handheldy mají jiné standardy, ale jakmile to klesne pod 20 snímků, tak už je to hodně znát. Naštěstí to není všude.
Celou dobu hraní jsem si říkal, že nic ve hře není nic vysloveně kulervoucí nebo bez menších kompromisů optimální. Hrál jsem to při cestách do práce v hromadné dopravě. Občas se vyvztekal u nějakého bosse či tužší přestřelce. Nakonec jsem je sejmul a najednou zjistím, že hraji dva měsíce (necestuji takhle každý den) a za celou dobu nevnímám hodinovou cestu do práce. To je přesně to, co od přenosné konzole potřebuji. Mít v ní jednu hru a hrát jí dlouho. Za tohle patří Resistance: Retribution dík.
V druhé polovině přeci jenom nebylo do vetřelčí zbraně už tolik nábojů a vyzkoušel jsem i jiné zbraně.
Jack_Dark
giantmace
ghost
Wolverine
Pro: dlouhá hrací doba, epická rozloha, pěkné animace
Proti: nevyvážené zbraně