Under a Killing Moon

Tex Murphy: Under a Killing Moon

Access Software

31.10.1994

21 hodnocení Platformy

Žánr: adventura > 3D adventura

adventura > interaktivní film

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Hra se odehrává v roce 2042. Tex Murphy, soukromý detektiv, dostane od tajemné ženy za úkol najít sošku holubice. Při pátrání se však stále víc zamotává do událostí okolo tajemného kultu, který nemá v plánu nic menšího než přesun vybraných lidí na vesmírnou stanici a vyhubení zbytku populace.

Under a Killing Moon je jednou z prvních 3D adventur vydaných pouze na CD. Hru vidíte z pohledu vlastních očí. Příběh je rozdělen do sedmi částí, je často prokládán filmovými sekvencemi. Postavy jsou ztvárněny živými herci. Hra má, na svou dobu, vynikající grafické zpracování a perfektní namluvení herních postav (mimo jiné James Earl Jones).

Poslední diskuzní příspěvek

Ringo

3540

17.03.2022 21:46

@Pluto (17.03.2022 21:31): Mně se právě ten trochu Blade Runnerovský feeling líbil, já mám tuhle adventuru ve své TOP10 adventur. A to i díky neotřelému technickému zpracování. Ale hlavně se mi líbila ta pátrací detektivní práce, atmosféra, rozhovory. Mělo to prostě vše, co mám rád. Stovku jsem asi nedal proto, že byť fakt hodně vtipné hlášky, kdy jsem se zasmál, tak tam byly asi dva až moc parodické momenty, které kapku znevážily celé to dění. Ale zase ne nijak tragicky. Prostě asi jako u Rogera Wilca v mnou velmi oblíbených Space Questech.

Diskuze ke hře

Drolin

15803

24.02.2011 17:43 (poslední úprava 22.12.2021 12:43)

Dohráno

PC 70

Jedna z těch her, u kterých hodnocení nemá takřka smysl. Kvality jsou předem jasné, o čem nasvědčují dva díly v kreslené grafice vyšlé před, a další dva, tentokrát ve stylu Under a Killing a Moon koncipované jako interaktivní filmy s důrazem na adventurní problémy, puzzly a dialogy. Pentalogii jako takovou ale většina hráčů načala právě tímto dílem.

Kdo četl recenzi ze Score, asi si dokáže představit, jaký poprask hra v médiích způsobila. Nevídaný rozsah čtyř CD, nafilmované scény přes celou obrazovku a především grafika samotná. Ta je vyvedena ve třech rozměrech, obsahuje řadu detailů, a hráč se v lokacích může pohybovat tam, kam zrovna chce. To vše ve volitelně vysokém rozlišení. Srovnání s technologickou stránkou ve stejném roce vydaného Dooma 2 nebo System Shocku tak snad nepřipadá ani v úvahu - zde je vše propracovanější a detailnější, na druhou stranu lokací není tolik. Hra navíc nabízí i velice příjemné uživatelské rozhraní. Například body, které získáváte plněním zadaných úkolů a nacházením indicií nebo předmětů, můžete v menu směnit za radu, když nevíte jak dál postupovat. Výborné řešení, které se do obliby pomalu dostává až dnes. Ovládání je také povedené, po lokacích se pohybujete klasicky za pomoci šipek, do interaktivního módu se přepnete mezerníkem. Po technické stránce vše na jedničku. Škoda jen, že tento prvek pro adventuristy ale není tak podstatný a určující.

Bez kvalitního příběhu a ujasnění, jaký žánr že chci vlastně stvořit to jednoduše nepůjde. Na mě působilo dílo Access Software jako jakýsi kočkopes, na jednu stranu tu máme noirově střiženou detektivku inspirující se Maltézským sokolem a cyberpunkovou budoucností zpustošeného San Francisca, na stranu druhou humor a atmosféru, kterou narušují nepřesvědčivé výkony některých postav. Nicméně výkon hlavního protagonisty, Chrise Jonese, neštěstí zachraňuje to, co jeho kolegové v některých scénách předvádí. Ač je také neprofesionál, a defacto se i jako designér podílí na hře, působí přirozeně a tváří se jako správné soukromé očko - a to s dostatečným nadhledem na archetypální klišé.

Příběh je rozdělen do šesti kapitol, mohlo jich být ale méně. Děj na začátku působí uceleně a zajímavě, ale pak v průběhu s řadou přibývajících postav a lokací už jsem ani přesně nevěděl, po čem pátrám. Nakonec jsem tak hru ani nedohrál, skončil jsem někde v půli páté kapitoly a neměl jsem potřebu pokračovat, jen abych zjistil jak to celé skončí. V mém případě tak jde o přesný opak The Pandora Directive, kde mě děj vtahoval stále více.

Hratelnostně bezproblémová a značně inovativní, technologicky bez diskuzí špička, ale obsahově trochu nekonzistentní záležitost. Ovšem ve výsledku stále velmi dobrá tradiční adventura řadící se do kategorie těch "povinných". Zvláště, když další díl patří mezi to nejlepší z žánru v 90. letech.

Pro: technologická špička (1994), ovládání, systém nápovědy

Proti: výkony vedlejších herců, (občas) nepadnoucí humor

+18

Han22

3883

30.12.2018 01:53 (poslední úprava 30.12.2018 01:58)

Dohráno

PC 90

Under a Killing Moon, neboli třetí ze série o Texu Murphym jsem narozdíl od prvních dvou dílů znal od dětství díky recenzi ve Score, ale nikdy jsem se k ní nedostal. Takže tohle nebude nostalgické vzpomínání, ale hodnocení čistě bez emocí. Musím uznat, že začátek mě na pár dní odradil. Ošuntělé prostředí, složité ovládání, milion předmětů na které se dá kliknout. Nakonec jsem se ale odradit nenechal a dobře jsem udělal.

Under a Killing Moon je totiž parádní záležitost. Ano grafika už dnes neoslní, ale v roce 1994 to plně 3D prostředí, ve kterém se volně pohybujete muselo být parádní. Ovládání je skutečně unikátní - pohybujete se volně myší, můžete se skrčit a stoupat, naklánět se dolů a nahoru - a všechno využijete - například při schovávání se před sondou nebo prohledávání košů a šuplat. V případě že Vás na obrazovce něco zaujme, mezerníkem přepnete do průzkumného módu a klasicky adventurně prohlížíte, sbíráte, otevíráte, šoupete. Předměty putují do inventáře, kde je můžete ve 3D zkoumat či kombinovat. A pokud už narazíte na někoho živého, spustí se jeden z desítek FMV filmů, ve kterých si s postavami povídáte. Musím říct, že takhle promakané ovládání neměly v té době ani 3D akce, snad s výjimkou System Shocku.

FMV filmečky jsou parádní, v slušném rozlišení, občas ukážou i nějakou tu akci a ke konci Vás čeká velkolepé outro. Grafika nakonec není tak ošuntělá, protože dokáže vykouzlit překvapivě působivé lokace. A když už začínám tou technickou stránkou, hru provází slušná najazlá hudba, herecké výkony nebijí do očí a hlavní představitel (a designér) Chris Jones podává výborný herecký výkon. Paradoxně nejhorší herečka je představitelka barmanky, o to větší šok pro mě byl, že jde o Margot Kidderovou, která byla v původních Supermanech. Co mě potěšilo, že to vše fungovalo bez jediného zádrhelu či bugu.

Pod tou vší novotou je to jinak pořád stejný Tex Murphy. Hra je rozdělena do 6 dní, kdy vedete rozhovory s postavami, občas musíte projít slovním soubojem (jak ze dvojky), abyste se dostali ke kladení otázek a když se neptáte, do detailů zkoumáte nějaké místo, abyste posbírali co nejvíce stop, důkazů a předmětů (jak v jedničce). Kombinace jsou logické, co udělat většinou tušíte, velikým průserem tak zůstává pixelhunting, kdy autoři sadisticky schovali předměty na místa, kam by Vás vůbec nenapadlo kouknout, nebo kam normálně nevidíte (karta přilepená z boku pod stolem). Puzzle jako skládání papírů mě nevadí, horší byly třeba smrtící skořápky bez uložení předtím či brutálně přestřelený puzzle s cryo komorou.

A nakonec si nechávám to čím většinou začínám - příběh. Protože je to v podstatě jak hrát film, asi bych váhál na ČSFD mezi 3-4 hvězdičkami. Tex Murphy je stále ukázkový loser, bez peněz, rozvedený a bez ženské, bez případu. Většina postav je výborných, dialogy jsou parádní. Problém je, že se to pomalu rozjíždí - Tex pátrá po krádeži v zastavárně, hledá ztracenou sošku, dokonce se snaží odhalit nevěrného manžela. O co jde se dovíte až v půlce a to na nás tvůrci vychrlí tisíciletí starý kult, který chce pomocí viru zničit lidstvo a vyčistit jej od mutací, přežít na vesmírné stanici, aby pak vyčištěnou Zemi znovu obydleli, zabijáka měnícího podobu, několik tajných agentů a jako záporáka jednoho magnáta z minulého dílu. Je to všechno skvěle napsané, jsou tu skvělé lokace vesmírná stanice a občas parádně pitomý humor (basket, piano, ztráta bouchačky), jen ten námět jakoby vypadl z bondovky 70. let. Tex navíc i přes záchranu světa (pokolikáté už?) zůstává na konci stále stejným loserem. Jsou to spíše filmové výtky, na herní příběh z roku 94 je to výborné.

Přes drobné výtky je ale Under a Killing Moon parádní záležitost, která mě po počátečním váhání chytla a nepustila až do dohrání v jednu ráno.

Pro: Opět kombinace noirové detektivky a sci-fi, FMV, 3D pohyb a ovládání fungují, slušné herecké výkony, na svou dobu technicky neskutečné.

Proti: Pomalejší rozjezd příběhu, občas brutální pixelhunting.

+15

jones1240

4471

22.11.2014 22:50 (poslední úprava 23.04.2022 20:29)

Dohráno

PC 75

Adventurám z první osoby jsem se už odpradávna vyhýbal jako kněz koncertu satanistické kapely Gorgoroth a do jednoho večera sem i myslel že to tak navždy zůstane. Dokud sem na jedné stránce nenarazil na hru Under a Killing Moon ke které sem ihned po zjištění že se jedná o adventuru z první osoby a ještě ke všemu s hranými sekvenci tak sem hru ihned odmítl a kladl k ní odpor, ale poté sem si řekl že bych byl idiot kdybych hru hned zatratil kvůli prvnímu pohledu a podivnému filmovému zpracování (podotýkám že toto je má vůbec první filmová adventura). Tak sem se rozhodl si Under a Killing Moon zahrát a rozhodně toho nelituji.

V žijeme se tu do role detektiva Texe Murphyho který se tu zaplete do potečky s kultem a bude donucen zachránit i samotný svět..ano hned z prvu musím říct že příběh není žádné terno a chápu že někoho odradí ale mě bavil nevím jestli to bylo tím že sem milovník béčkových filmů nebo tím že sem si postavu Texe oblíbil na tolik že mě zajímalo co se mu přihodí dál ale prostě příběh pro mě není nějak špatný i když je pravda že ke konci už začal příběh pomalu nudit a docela sem se do toho zamotal.

Samotné herecké výkony mi nepřišly nějak extra strašné ale je pravda že v některých místech mi přišlo že nějaký herec zahrál uplně jinou emoci než se od něj očekávala nebo se začal usmívat ve chvíli kdy se to nehodilo apod. Ale to se nedá říct o hlavní postavě kterou Chris Jones zahrál skvěle a byla radost se na něj koukat, jak si postavu užívá a celou hru pozvedává ještě o kousek výše. Samozřejmě jelikož se hra nese v béčkovém duchu nechybí humor který mi tu sednul ale určitě ve vás vyvolá výbuch smíchu. Samotné dialogy mi přišly zajímavé a s nimi i postavy.

Grafický kabátek je na dobu vzniku vyvedený i když je pravda že ze začátku sem si na něj musel docela dost zvykat ale postupem hrou sem si ho oblíbil co ale bylo trochu horší byla kamera a pohyb ve hře který mi přišel ze začátku příšerně zmatený a otravný např: v momentě když sem musel hledat na dně šuplíku apod. Jenže po nějaké době sem si to už plně podmanil a s ovládáním a kamerou sem neměl skoro žádný problém. To se ale nedá říct o hře samotné které doprovázely chyby klasicky z dosboxu takže sekání obrazu,občas mluvili postavy jak nadopované heliem a tak dále.

Hře se ani nevyhnuly nelogické kombinace předmětů a taková pořád opakující se minihra sestavování textů.....které je tam opravdu hodně,nevím jestli měl tvůrce komplex z dětství že si sním rodiče nestavěly puzzle ale tohle skládání zpráv mě nehorázně nebavilo a otravovalo mi zážitek ze hry..kdyby to bylo jednou tak nic neřeknu ale takhle..ACH BOŽE.. Ano ? ehm.

Co dále se povedlo je soundrack který poslouchám i mimo hru a neuvěřitelně se mi líbí.

Takže shrňme to Under a Killing Moon je třetí pokračování Texe Murphyho s béčkovým a ke konci nudným příběhem, zábavnými dialogy ,humorem,sympatickým hlavním hrdinou, povedeným soundtrackem a zajímavým prostředím San Francisca po třetí světové.

Pro: Murphy,humor,ze začátku příběh,atmosféra,postavy,béčkovost,soundtrack.

Proti: výkony herců (některých) poté nudný zmatený příběh,ze začátku ovládání (pro mě velký nezvyk)

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).