My Memory of Us

Hra nás staví do role dvou malých hrdinů, jejichž přátelství se formuje uprostřed těžkých okolností válečné okupace. Do země vtrhli roboti, některé lidi začali obarvovat nesmazatelnou červenou barvou a tyto postupně separovat v uzavřených ghettech. Zřejmě nikdo nebude na pochybách, že se jedná o parafrázi druhoválečné okupace a židovskou otázku. Vše je ale zobrazeno pohledem dětských, naivních očí a nadto zkreslené časovým odstupem a divokou fantazií starce, který celý příběh vypráví mladé dívce, a ačkoli jde především o přežití, nevykresluje scény jako fatálně zoufalé, tragické či beznadějné, spíš jako situace, se kterými je potřeba se vyrovnat a společně je překonat. Já jsem zde tedy viděl ještě jednu rovinu, která jakoby ukazovala, že život sirotka před válkou nebo během okupace se vlastně příliš neliší.

Herně jde o procházení z boku viděnými příběhovými kapitolami se dvěma postavami - mladým chlapcem, zlodějíčkem, který se umí plížit, opatrně našlapovat, oslňovat cíle pomocí zrcátka a později také svítit, a o něco starší holčičkou, která dokáže běhat, skákat a střílet z praku, ale záhy je označena červenou barvou a nemůže se příliš veřejně pohybovat. S těmito postavami procházíte kapitolami, bavíte se s lidmi (za pomoci zvuků a obrázků), vyhýbáte se robotům a řešíte rozličné hádanky či akčnější pasáže, přičemž u obou aktivit zpravidla musíte přepínat mezi postavami a vhodně využívat jejich schopnosti, případně je přimět chytit se za ruce a dočasně tak propůjčit v tu chvíli klíčovou vlastnost (běh nebo plížení) také druhé postavě.

Hra poměrně vhodně kombinuje pasáže klidnější, příběhové, pasáže z logickým hádankami a pasáže, ve kterých nesmíte být spatřeni hlídkami. Hádanky, akčnější části, ani plíživé pasáže není složité překonat, ale v některých případech možná budete potřebovat více pokusů, protože ovládání postav a jejich přepínání je topornější, než u klasických plošinovek, a nejednou se mi stalo například to, že místo, aby se děti chytily za ruce a společně se plížily vpřed, vyběhla holčina sama a byla chycena strážemi nebo se propadla na nestabilní podlaze. 

Audiovizuálně se hra snaží odlišit. Kreslený dieselpunk zahalený do odstínů šedé, ze kterých jasně vystupuje červená barva označených, je vyobrazený nikoli realisticky, kdy například postavy mají větší hlavy. Kapitoly jsou pak prokládány obrázky doplněné vypravěčovým komentářem. Jinak je hra bez mluveného slova či textu. Postavy jen nesrozumitelně huhlají a obrázek v komixové bublině napoví, co mají na srdci.

Hra je to krátká, se silnou zprávou o důležitosti přátelství a o tom, že se společným odhodláním je možné překonat ledajaké nepříznivé okolnosti. Třeba přežít pád z létajícího robotického vlaku.