Bohyně zla Medusa unesla bohyni světla Palutenu a ukradla tři svaté relikvie, které její armádu připravily o sílu. Dříve mírumilovná říše Angel Land se tak ocitla pod nadvládou démonických monster. Jediný, kdo může Palutenu a její říši zachránit, je mladý andílek Pit, který se z vězení v podsvětí vydává na cestu až do samotného nebe...
Kid Icarus je akční plošinovka s prvky RPG, odehrávající se ve světě inspirovaném řeckými mýty a pověstmi. Hráč se ujímá anděla Pita, jehož úkolem je získat tři svaté poklady a posléze se postavit samotné Meduse. Každý z pokladů se nachází v jednom ze světů (podsvětí, Země a nebesa), složených ze čtyř úrovní. Úrovně jsou oproti mnoha soudobým plošinovkám, jako například Super Mario Bros., orientovány spíše vertikálně.
Pit likvidací nepřátel získává skóre, které slouží jako zkušenostní body a po dosažení určitého počtu zvýší maximální hodnotu jeho zdraví. Nalezením speciálních místností také může zvýšit sílu svých šípů či rovnou získat nové zbraně, jako ohnivé šípy, ochranné krystaly či svatý luk. Z poražených nepřátel lze také sbírat srdce, sloužící jako herní měna, za kterou lze v obchodech kupovat power-upy jako pochodně či léčivé lektvary.
Série Kid Icarus se v roce 1991 dočkala druhého dílu pro handheld Game Boy s podtitulem Of Myths and Monsters.
Už nevím kde, ale četl jsem srovnání, že Kid Icarus je jako dítě, kterému u kolébky stály 3 sudičky: Samus Aran, Link a Mario. A po dohrání musím přiznat, že ono to docela sedí.
Poskakujíce si po levelu nakupujete vylepšení a kydlíte nepřátele.
A víc bych asi psát nemusel. Jenže nikomu se zatím do komentáře nechtělo, a tak mi nezbývá než o hře popovídat trochu víc. Ze začátku jsem byl docela ztracený, přeci jen ovládání je dobové a spoustu věcí jsem odhaloval pomocí metody pokus-omyl. Ale bylo to krásné objevování. Díky limitům doby totiž nebylo třeba pronikat do žádných složitých mechanismů. Stačilo si osvojit mechaniku pohybu hlavního hrdiny, stačilo několikrát utratit těžce vybojované finance a brzy jsem věděl která vylepšení stojí za to. Čekáte, že poté jsem si se hrou poradil stejně snadno jako s táckem vanilkových rohlíčku na vánočním stole? Zklamu vás. Další výzva, a spojnice s Linkovými dobrodružstvími, čeká hned za rohem. Každý boss má svůj labyrint a upřímně řečeno, dostat se k němu bylo většinou složitější než ho porazit :D (Na druhou stranu příjemně potěšila přítomnost počítadla jejich životů). Celkově však hra není nijak extra těžká (kromě několika záludností) a pokud s podobnými hrami máte zkušenosti, pak si ji užijete. Jen berte v úvahu fakt. že tahle hra je starší než většina z vás, kdo tenhle komentář čtete.
Poskakujíce si po levelu nakupujete vylepšení a kydlíte nepřátele.
A víc bych asi psát nemusel. Jenže nikomu se zatím do komentáře nechtělo, a tak mi nezbývá než o hře popovídat trochu víc. Ze začátku jsem byl docela ztracený, přeci jen ovládání je dobové a spoustu věcí jsem odhaloval pomocí metody pokus-omyl. Ale bylo to krásné objevování. Díky limitům doby totiž nebylo třeba pronikat do žádných složitých mechanismů. Stačilo si osvojit mechaniku pohybu hlavního hrdiny, stačilo několikrát utratit těžce vybojované finance a brzy jsem věděl která vylepšení stojí za to. Čekáte, že poté jsem si se hrou poradil stejně snadno jako s táckem vanilkových rohlíčku na vánočním stole? Zklamu vás. Další výzva, a spojnice s Linkovými dobrodružstvími, čeká hned za rohem. Každý boss má svůj labyrint a upřímně řečeno, dostat se k němu bylo většinou složitější než ho porazit :D (Na druhou stranu příjemně potěšila přítomnost počítadla jejich životů). Celkově však hra není nijak extra těžká (kromě několika záludností) a pokud s podobnými hrami máte zkušenosti, pak si ji užijete. Jen berte v úvahu fakt. že tahle hra je starší než většina z vás, kdo tenhle komentář čtete.
Pro: Jedna z u nás méně známých, ale světově kultovních her z historie Nintenda
Proti: Pokud nejste pamětník, milovník echt retra nebo historik, tak jsou lepší kousky na zahrání