Titan Quest: Atlantis

Jelikož se blíží výročí dosažení jednoho z mých největších herních úspěchů, pro který jsem dřel jak japonský workoholik, řekl jsem si, že bych se konečně mohl podívat na zoubek nejnovějšímu přídavku mé nejmilovanější diablovky.

Nenechte se mýlit. Říct, že Atlantis je "Šestým aktem", který přináší zbrusu nové velkolepé dobrodružství, je poněkud zcestné. Je to spíš jen taková bonusová epizůdka, kterou během jediného odpoledne sjedete co by dub. Rozhodně nečekejte stejnou nálož, kterou divákovi představil Ragnarok. V první řadě bych ale chtěl vyzdvihnout moc pěkné grafické zpracování. Různorodost prostředí je uspokojivá, mnozí nepřátelé správně bizarní, plus na mnoha místech má hra pěknou atmošku. Obzvlášť musím pochválit lokaci Garden of the Hesperides, ve které jsem rozhodně chtěl zůstat déle, protože se stopro jednalo o nejhezčí lokaci. Kam se hrabe nějaká zarostlá Atlantida.
Ale i když je prostředí v moha lokacích pěkné, jejich prolézání už bohužel takové žúžo není. Z velké části z toho viním narativní stránku hry, která je velice slabá. Což možná u hry tohoto typu není žádné překvapení, ale předchozí tituly se alespoň snažily vybudovat nějakou jednoduchou konstruktivní dějovou linii, kterou by hráč sledoval. Zde hráč hledá Atlantidu. Toť vše. Půlka celého "děje" se navíc skládá z nudných fetch questů, které jsou potřebné pro vstup do samotné Atlantidy, která upřímně zas až takovým ternem také nebyla. Mnohé lokace jsou navíc až příliš moc krátké a lineární, což do jisté míry také přispívalo onomu mdlému průchodu, který jsem s hrou prožil. Gameplay se od předchozích her nijak zvlášť nemění. Na tuto cestu jsem vytáhl svého Spellbreakera s levelem 73, který veškerými nepřáteli procházel jako nůž máslem. Problémy mu dělal až finální boss, který byl rozhodně lepší než ten v Ragnaroku. Ale docela na pytel, že se o jeho existenci dozvím až 5 minut před koncem hry, cywe. 

Dalším prvkem je i nekonečný grind Tartaros, což je místo, které mi neskutečně chybělo v Immortal Thronu, proto jsem byl zvědavý, jak bude představeno zde. Dal jsem zatím jenom první run, ale příliš odvařený z něho také nejsem (A to tam je dost velký horko). Hráč potkává různě velké nepřátele ze všech předešlých aktů, přičemž po každých pěti kolech se střetne s fotrem hlavního padoucha z původní hry, jehož obtížnost bude hodně záviset na tom, na jakou obtížnost hrajete a za jaký class.

Ve výsledku je Atlantis poměrně pěkným, ale nezáživným přídavkem, po kterém by měli hrábnout opravdu jen ti největší TQ fandové. Že za to po dvou letech chtějí na Steamu furt 15 euro mi přijde na hlavu. Nejen s ohledem na délku, ale i ten obsah.
Takže pokud si někdo sehnal Anniversary a uvažuje o koupi datadisků od Pieces Interactive, doporučuji koupit Ragnarok, který je po letech už pěkně naupdatovaný, a na Atlantis sáhnout pouze v případě, že ještě ze série nebudete mít dost.