Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Layers of Fear 2

28.05.2019
20.05.2021
kompatibilní
69
25 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Layers of Fear 2 je psychologická hororová adventura, ve které se zhostíte hollywoodského herce, který se uchází o novou roli na zaoceánském parníku. Jak to ale u podobných her bývá, nic není, jak má být. Loď je zdánlivě prázdná. V kulisách připravených pro natáčení, stejně jako v předchozím díle, hlavní postava nerozeznává, co je realita a co výplod jeho mysli.

Gameplay spočívá v prozkoumávání parníku a řešení jednoduchých puzzlů, primárním cílem hry je odvyprávět temný příběh očima herce s těžkou minulostí.


Poslední diskuzní příspěvek

@Cathan (10.11.2020 00:08): jasně, ale tak člověk doufá ve změnu k lepšímu...a i přes ty výtky mě observer i blair witch pořád vcelku bavily..stejně tak LoF2 mě ze začátku bavilo. Ale není to moc dlouhý, tak to zkusím projít. A i tak jsem zvědav na jejich další Medium, to by snad mohlo být už něco trochu jiného.

@Cobot (10.11.2020 00:18): jo, hrát to brzy po těch dvou nedoporučuju..

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 40
Tak takto soudruzi z Řeči pospolité ne. Je jasné, že druhý díl Layers of Fear 2 vznikal na popud komerčního úspěchu prvního dílu (který se opravdu povedl), nicméně základní koncept (inspirovaný kojimovým P.T.) měl stále určitý potenciál přinést další kvalitní titul. Tvůrci si ovšem vzali spíše to špatné, čím se inspirovat, a výsledek tak působí jako delší datadisk. A to, více jak tři roky od originálu, nestačí.

Co se tedy nepovedlo? Předně není Layers of Fear 2 vůbec strašidelné, možná i naopak. Děj se odehrává na lodi, které vládne vypravěč - režisér. Motiv kinematografie je ale minimální, a ačkoliv hráč nachází různé plakáty a další kapitoly (dohromady jich je pět) se odehrají skrze nalezenou filmovou pásku, tak další využití média je trestuhodně prováhané. Rámcový příběh se spíše soustředí na dvojici dětí, které po lodi běhají a začínají se jim dít nepěkné věci. A zábavné to, mírně řečeno, vůbec není. Tvůrci měli tolik možností, mohli využít nepřeberného množství filmových děl a přiznaně se jimi inspirovat, mohli střídat žánry nebo jen trochu nahlédnout do tvůrčího procesu, ale bohužel. Ve výsledku tak chodíte po lodi, posloucháte myšlenky režiséra a občas se něco stane (jednoduché puzzle, akční sekvence, nebo příběhový zvrat). Interiéry jsou po nějakém čase nezajímavé, a to i přes výbornou grafiku, a adventurí část je prakticky nulová. A to nejhorší, akční pasáže, kdy vás honí monstrum, jsou už moc. Naštěstí nejsou nijak obtížné, a jen ruší (vylekat nemohou asi nikoho).

Dlouhé roky nevím, jak to tvůrci počítačových her dělají (a zvláště těch horových a mystery), ale závěr mi znovu přišel zcela mimo (jako například i v Call of Cthulhu nebo Amnesia: The Dark Descent). I po něm tak převládl dojem, že přibližně šest hodin bylo zcela zbytečně stráveno u nepovedené hry, která mě zaujala pouze některými vizuálními výjevy. Zbytek asi během pár dnů, či týdnů, zapomenu a mohu se těšit na Blair Witch, které podle všeho mělo a má ve studiu daleko větší prioritu.

Doporučuji jen opravdu velkým fanouškům žánru, jinak doporučuji volit daleko lepší Outlast 2 (s příběhovým módem) nebo Gray Dawn.

Pro: grafika, zvuky

Proti: příběh, délka, nulová strašidelnost, akční i adventurní pasáže

+30
  • PC 80
Jaké to asi je, býti slavným Hollywoodským hercem? Skákat z jedné role do druhé. Neztrácí se v tom pak už člověk trošku? Neztrácí tím sám sebe? Co jste vůbec schopni obětovat pro vybudování výsledného charakteru? Správně, narozdíl od původního dílu, kde jste se chopili štětce a vžili se do kůže malíře, se zde stavíte před kameru. Jste herec, kterého čeká těžká a pravděpodobně životně důležitá role na vyhrazených prostorách parníku. A to tak nemáte v lásce moře.

Atmosféra jedničky. Přesně tato dvě slova jsem si během průchodu řekla hned několikrát. Ale to není jediná záležitost, kterou jsem si během šestihodinového průchodu vybavila. Díky některým pasážím přišly na mysl i Observer, Resident Evil 7 či Silent Hill. Žádná velká inovace se nekoná. Máme podobnou hratelnost, téměř stejný přístup k vyprávění příběhu a pohrávání si s hlavou hlavního protagonisty. Nejasnosti, otazníky, nějaké to počtení a také pomíchánou fantazii se vzpomínkami a realitou. Sbírání dobrovolných i povinných předmětů a nějaký ten bonus navíc. Ale koktejl to byl lahodný!

Audiovizuálně velmi zdařilé. Některé kousky OST jsem si šla po dohrání okamžitě najít. Hra šlapala velmi dobře a nenarazila jsem na jedinou chybu, bug či glitch. Efekty, detaily a rozmanitost prostředí dle mě tak akorát. A ten poslední akt, panečku, ten byl! Vůbec, všechny akty dokázaly oslovit a našla se místa, kde to bez pokochání nešlo. Tady hra boduje a původní komornější díl překonává. Namluvení na úrovni. Zkrátka hra nezklamala a troufám si za sebe říct, že celkově se svému předchůdci dokázala minimálně vyrovnat.

A přece jen se našla i nějaká ta negativa. Tedy jak pro koho, já mám opět potřebu do dojmů zahrnout i některé názory těch, kteří mi během hraní koukali přes rameno. Hra má pomalejší nástup na scénu, a ten může nejednoho hráče snadno zarazit, ba možná dokonce i odradit. Stejně tak to na mě celé jako hororovka zkrátka příliš nepůsobilo. Ač splňuje žánrová kritéria, lekací momenty, až na pár hodně vzácných momentů, nepolekaly a strašidelné chvíle nevystrašily. Byla jsem takový chodící Okay Guy a do toho jsem místy zakroutila hlavou nad pokusy nahnat strach ohlušujícím hlukem. Příjemné to sice není, se ale přece nerozkrájim a vydržím to. Ale nechápejte to špatně, pár momentů přece jen zabralo. Čekala jsem však, že budu místy trnout hrůzou nebo budu potřebovat přestávku... A ono nakonec nic. Konec konců, jednička na mě také příliš nezabírala.

Stručně, jestli Vás bavila jednička, bude Vás dvojka bavit nejspíš ještě o chlup více. Pokud jste se s malířem nudili a čekáte před kamerou nějakou tu závratnější změnu hratelnosti či nárůst zábavnosti/akčnosti, počkejte si raději na slevu. Vynechat by to pro každého nadšence žánru byla škoda, ale zda se to už vyplatí za celou pálku, je čistě na Vás.

Pro: Atmosféra, grafika a detaily, hudební podkres, chytlavé, namluvení postav, příběh, různorodost a rozmanitost, technická stránka

Proti: Nezabírající lekačky, pomalejší rozjezd (pro někoho), případné nejasnosti, zbytečně přehlušená místa

+22
  • PC 90
První díl Layers of Fear mě hned od samého začátku přivedl na myšlenku, že některé typy adventur jsou velice dobře hratelné, neřešíte složité puzzle, které místo herní relaxace jsou spíše k zlosti, a přitom si užijete pěkný příběh, který bývá jedním z tahounů takovýchto typů her. Jak tuto myšlenku podpořil díl druhý?

Dá se říct, že velmi hodně a možná i o něco více. Klasicky zamotaný příběh, který jsem znovu očekával, sice větší část hry působí poněkud fantasmagoricky, ale nemůžu si pomoct, do Layers of Fear jako takového se hodí, a tak trochu paradoxně mi hru dělal zábavnější, na rozdíl od jiných titulů, kde bych nad takovýmto příběhem minimálně otráveně kroutil hlavou. Postupně jsem ale přicházel na to, že ten příběh zas tak fantasmagorický přece jen není a pomalu se jeho pozadí dá odhalovat a jak už to tak někdy bývá, dává hráči trochu i možnost se nad jeho pojetím a podstatou zamýšlet a do jisté míry si ho tak domýšlet podle svojí subjektivní představivosti.

Rozdílem oproti jedničce je fakt, že tentokrát hlavní postava má démonického nepřítele, který mu může způsobit smrt. To jsem ovšem vnímal velmi pozitivně, jelikož občasné scény, kdy jsem před protivníkem byl nucen utíkat ne pokaždé přehlednými úzkými uličkami, měly správný adrenalinový nádech a poněkud hororověji pojatý titul byl pak správně akční.

Co dodat? Za mě opět velká spokojenost včetně velkého přání najít v herním světě více podobně laděných adventur, jejichž atmosféra, příběh a rozumná obtížnost mi zaručí takovouto příjemnou hratelnost, díky níž si často přeji, aby závěrečné titulky přišly co nejdéle.
+17
  • PC 60
První díl Layers of Fear mě zaujal a proto jsem přirozeně tíhl k tomu vyzkoušet i díl druhý. Bohužel musím říci, že se mi dostalo spíše zklamání, které je však z určité části dané čistě subjektivním dojmem. Hra totiž v základu nabízí osvědčený koncept jedničky, zabalený do jiných kulis, s větším využitím akčních a logických pasáží. Grafická a zvuková stránka je opět výborná a námět šíleného režiséra, který natáčí své dílo na parníku je minimálně stejně zajímavý jako koncept šíleného malíře v jedničce. Co se tedy pokazilo?

Oproti některým jiným komentářům mě tolik nevadila absence strachu při hraní. V celé hře není téměř žádná pořádná lekačka a nepocítil jsem ani žádnou velkou tíživost při hraní. Toto jsem totiž ani příliš nevnímal u jedničky. I když tam byla míra "hrůzy" o něco silnější, ani tam nešlo o nějakou kvalitní lekačku, u které by jste propotili pyžamo. Co bylo klíčové byla totiž atmosféra a úžasná imaginace, která dokázala plně vyplnit relativně krátkou hratelnost (která zde byla spíše výhodou). U dvojky mě naopak atmosféra vůbec nechytla a díky delší době hraní není dle mého ani schopna hru utáhnout.

Atmosféra mě prostě nesedla ale uznávám, že je to spíše věc vkusu. Nebavily mě černo-bíle pasáže, které kontrastovaly s barevností jedničky. Nebavily mě ty figuríny. Nebavily mě honičky s bubáky, které spíše než, že by bavily nebo alespoň oživovaly hratelnost spíše otravovaly. Po čase jsem ztratil zájem objevovat, co bude dál a i když druhá část hry nabrala trochu na tempu, tak musím říci, že jsem hru dohrál spíše z povinnosti.

Ani příběh mě nezaujal a i když i v jedničce jsem trochu tesknil po větší hloubce příběhu (sbírání předmětů, dopisů, ze kterých si příběh skládáte je v obou dílech shodný), přece jenom jsem se do toho, co se stalo v domě šíleného malíře vžil více ne do kinematografické oddysey na parníku.

No co říci závěrem. V základu nabízí druhý díl Layers of Fear osvědčený herní koncept předchozího dílu, který však dle mého autoři nevložili do ideálních kulis a některá jejich vylepšení jsou spíše kontraproduktivní. Především mě však chyběla atmosféra a touha jít dál a objevovat, co mě čeká. Hra se tak pro mě smrskla na sice mechanicky dobře zvládnutou ale vlastně nudnou záležitost. Ne každý to však musí vidět stejně...

Pro: Grafika a zvuky, celkem příjemné zpestření logickými úlohami, druhá půlka hry má celkem dobrou dynamiku

Proti: Pro mě ztráta atmosféry a originality oproti prvnímu dílu, zbytečné/otravné akční sekvence, příběh nezaujal

+13
  • PC 90
Tak tohle se skutečně povedlo.

Ačkoliv mám stále raději Blair Witch, která mě skutečně dostala, Layers of Fear 2 je pravděpodobně nejvyrovnanější dílo Bloober Teamu. Nabízí totiž surrealistický příběh ve stylu nočního běsu, vyrovnané hovorové prvky, a pro ně nevídanou optimalizaci. Ve skutečnosti vzali všechny jednotlivé prvky fungující v jiných jejích walking simulátorech, a stvořili, prozatím, Moby Dicka v jejich stylu.

Někomu by mohlo vadit, že musí přicházet k této hře s poněkud otevřenější myslí, a to i na poměry jejich tvůrců. Ačkoliv každá taková hra je tak trochu puzzle, tušíte o co tam jde. Víte, že v Blair Witch jste v lese s čarodějnici, víte, že v Layers of Fear jste zmučený malíř, víte, že >observer_ se pohybujete ve futuristickém světě – zkrátka jsou tam kotvy.

Layers of Fear 2 tohle v zásadě nemá, a od začátku vás nechá plácat mezi několika světy. Dětskou fantazii, dospělým uměním, nočními můrami, sněním a vzpomínkami. A to bez nápovědy. Samozřejmě, že si časem začnete dělat obrázek o čem to vlastně celé je, ale není to pro každého. Vezměme si, že filmy jako Metropolis, Černá labuť nebo Hereditary nejsou pro každého a Layers of Fear 2 je to všechno krát milion, protože přeskakuje velmi divokým způsobem tam a zpátky. Nedivil bych se, kdyby to většinu hráčů otrávilo, ale já to miloval.

Hra nabízí, jak jsem zjistil tak spíše nově, dva módy ke hraní. Normal mode a Safe mode. Asi je rozdíl jasný. V Normal můžete zemřít, ale ve skutečnosti je to jen vyšší obtížnosti, protože musíte zažít předskriptované honičky s monstry. V Safe modu se rozplynou ve stylu „ve snu zemřít nemůžete.“ Oboje je dobré – pokud se vám třeba třesou ruce či tak, je lepší si dát ten Safe. O nic nepřijdete.

Třešničkou na dortu je možnost New Game+. Dnes už tak trochu nutnost, ale je až s podivem, kolik tvůrců na to zapomíná. U LoF2 by to byla vyloženě škoda, protože ve hře je značné množství sběratelských předmětů a také více konců plus jistě i jiných tajemství, takže stojí za to proběhnout hru vícekrát. Zkrátka velmi replay přátelské, což je další věc, kterou se liší Blair Witch. Na rozdíl od jiných jsem měl to nervy BW dohrát asi čtyřikrát nebo pětkrát ale za možnost NG+ bych se fakt nezlobil.

Co hře bohužel ubírá je „dilema rozcestí“, které je znatelně obzvlášť v třetí kapitole. Člověk přesně netuší kam jít a hra za ním často zabouchne dveře a uloží hru, čímž znemožní prozkoumání jiné místnosti až do restartu hry. Na jednu stranu se tomu hráč může vyhnout jistou opatrností, na druhou stranu je to přeci jen trochu frustrující.

Hra je poměrně dlouhá. Samozřejmě, jak bývá zvykem, to za plnou cenu moc nestálo ale co se dá dělat. Co se týče horrové stránky… je to stejné jako vždy. Pro otrlé to nebude nic nového. Layers of Fear byl a vždy bude založený na lekačkách. Atmosféra však byla také poměrně znepokojující především v poslední kapitole. Celkově však platí, že se musí ty horrorové značky brát s rezervou. Většina hráčů už nejsou děti, něco přečetli, viděli a zažili. Když se u horroru nebojíme, nutně to neznamená, že je špatný. Jen máme už tvrdý kořínek.

Na závěr spoiler bonus, který u mě připadá pár bodů na víc. Ačkoliv je to poměrně dost klišé, vždy mě zaujme téma možná kdysi dobrých mužů/žen, z kterých se se stala monstra. Zde tuto roli zastal otec hlavních hrdinů, který nedokázal odpustit svému synovi vinu, za kterou ani sám nemohl. Myslím, že téma rodičů kteří viní děti za smrt svých partnerů – za kterou ani nemohli – se objevuje poměrně často, ale málo se probírá. Zde to bylo vytvořeni velmi surově ale kvalitně.

Muž který týrá své děti jde koupit kytku na hrob své ženy. To je vrchol kvalitní charakterové ambivalence.


Jinak, hra je silně nevhodná pro i slabé epileptiky. I já z toho málem dostal záchvat :D
+10