Void Bastards

Na Void Bastards jsem se velice těšil už od prvního traileru, protože mi hra připomínala skvělé FTL: Faster Than Light. Podobné skoky lodí na mapě, navíc s možností dostat se přímo do lodi (vraku) a celou jí prozkoumat.

Hra má skvělou komiksovou grafiku a úžasný černý humor. V kůži náhodně vybraného vězně se tak vydáváte na průzkum s nadějí úspěchu a odměny, leč Void Bastards je v tomto poněkud jiného názoru a na standartní obtížnost přijde první smrt velice brzy. Tím, ale hra nekončí, vězňů je dostatek a vy dostanete dalšího člena a jediné od čeho se můžete odpíchnout dál jsou upgrady zbraní a výbavy, které se přesouvaní do dalších životů.

Každý vězeň má dobré i špatné vlastnosti, i zde je vidět ten zvláštní humor v tom, že vaše postava je na začátku třeba barvoslepá, nebo zakřičí pokaždé když něco sebere což dokáže nejen přilákat nepřátele, ale po chvilce je to i děsně otravné. Naštěstí vše jde v určitých místnostech vyléčit. Ale na lodích to není žádná procházka, s každým krokem se vás hra snaží dostat, ať už dost silnými turetami, ohněm, radiací, rozlitým olejem, kouřovou clonou, či jen tak pohozeným kabelem elektrického proudu.

A tím to nekončí, je tu velice častá možnost, že na lodi je vypnutý generátor, takže se nedostatnete k tak potřebným součástkám. Nebo jsou všechny dveře zamčené, nemůžete použít minimapu atd. Ale vše jde nějak přežít a po pár lodích už víte, kde nahodit elektřinu, že palivo je převážně u části s FTL, nebo že mapu najdete vždy v pilotní kabině.

Čím jsem byl nemile překvapen, byla četnost nepřátel. Na to, že to mají být opuštěné lodě tu je velice rušno. Navíc jsem doufal, že pokud je vystřílím, budu si moct loď pořádně prohledat, což trochu brzdí omezený kyslík který máte s sebou a hlavně znovu se obnovující nepřátelé na určitých místech, takže ani chvilku nemáte potřebný klid. Vždy vidíte jaký druh nepřítele vás ve vraku čeká, což je velké plus, protože jsem se snažil vždy vyhnout hajzlíkovi zvanému Screw, který má ohromné množství životů a je tak prakticky neodstranitelný, popř. i Zec, kteří mají neproniknutelný štít.

A tak musím i s pravdou ven, hru jsem poprvé dohrál asi za 20 hodin, protože jsem chtěl vylepšit každou zbraň a moc jsem nehledal hlavní potřebné součástky k mateřské lodi. Na druhý pokus už to bylo jen 5 hodin, protože už jsem věděl co a jak. To hlavní přiznání je, že to bylo na lehčí obtížnost. Zkoušel jsem i normal a vyšší obtížnosti, ale dost jsem umíral a přišlo mi, že se vlastně nikam neposouvám. Ale rozhodně to budu zkoušet dál a snad alespoň ten normal pokořím taky.

I tak jsem si Void Bastards velice užil, zasmál se a došel k zajímavému konci. A ještě nesmím zapomenout poděkovat slečně MsRepulsive, která mi hru darovala. Díky moc a já jdu zkusit další pokus....

Edit: Tak nakonec dohráno i na normal a byla to trochu jiná jízda. Hlavní překážkou je zde znovu počet nepřátel v jednotlivých lodích. Už mi tolik nezáleželo na vězních, protože jsem jich vystřídal snad kolem dvaceti. Pro mě to byla jednoznačně výzva, ale stejně bych řekl, že na lehčí obtížnost je hra více zábavná a mnohem víc věcí i prozkoumáte, takhle je to jen o tom rychle vše proběhnout a pokud možno zpátky na svojí loď.