QbQbQb je logický rychlík, ve kterém bude vaší hlavní činností otáčení planety. Hra nabízí tři úrovně obtížnosti, každá úroveň ovšem představuje odlišný princip hry. Základem je planeta uprostřed obrazovky, na kterou dopadají z různých směrů různobarevné bloky. Na lehkou obtížnost hráč musí pomocí otáčení planety poskládat na sebe tři bloky stejné barvy, ty pak následně zmizí a hráč dostává body. Na střední obtížnost dopadají na planetu dvoubarevné bloky. Hráč má znovu úkol spojit tři bloky stejné barvy, tentokrát nemusí být na sobě, ale mohou být i vedle sebe. Na nejtěžší obtížnost musí hráč dva bloky stejné barvy umístit na protilehlé strany planety. Padání bloků postupně zvyšuje svou rychlost. Po dosažení určitého skóre si hráč odemyká další planety.
Kromě hry pro jednoho hráče, je zde i lokální multiplayer ve dvou variantách. Versus mód je vzájemný souboj dvou hráčů ve splitscreenu , každý ovládá svou planetu a cílem je získat větší skóre. V kooperativním módu se princip hry zase trochu mění. K dispozici je jen jedna planeta, na kterou ovšem padají dva bloky zároveň. Hráči tentokrát neotáčí planetou, ale každý ovládá svůj blok a společně se snaží je umístit tak, aby splnili cíl hry. Pro oba multiplayerové módy lze navolit jakoukoliv z uvedených tří úrovní obtížnosti.
Crash
Po čase jsem zas vytáhl nějakou neznámou hru z dávno zakoupeného bundlu indie kravinek. A přiznám se, že první dojem na mě QbQbQb udělala skutečně výborný. Kombinace Tetrisu s principem "Spoj 3" doplněná o slušnou grafiku a výbornou hudbu, to nezní tak úplně špatně, co?
Pojďme si tedy nejprve říct, o čem to vlastně je. Stane se z vás pan Božský, co má moc otáčet s celou planetou, na kterou dopadají různobarevné kostičky, přesněji řečeno obloučky. A celkem klasicky je potřeba dostat bloky se stejnou barvou k sobě, aby zmizely ve věčných lovištích, uvolnily místo dalším z vesmíru padajícím elementům a vy jste navýšili své skóre o nějaký ten bodík. A to všechno zařídíte tím, že pootočíte planetou. Snadné ne? No snadné to je chvilku, pak jako u každého logického rychlíku začne situace ve vesmíru houstnout a z pana Božského se stává uzlíček nervů.
Až potud to možná nezní až tak atraktivně, mě však zaujalo, že hra nabízí tři úrovně obtížnosti, což jsou ale ve skutečnosti tři různé herní principy. Zajímavá mi přišla hlavně ta nejtěžší úroveň, kde hra opouští princip "Spoj 3", ale vaším úkolem je umístit bloky stejné barvy na protilehlá místa planety. A to se zrovna u kruhu ne úplně dobře odhaduje.
Každopádně všechny tři herní principy jsou zpočátku zábavné, bohužel jen zpočátku. To v čem podle mě hra totálně selhává je nějaký ten motivační prvek k dalšímu hraní. A to hlavně pro casual hráče, kteří nemají potřebu se honit za překonáváním nejvyššího skóre. Hra sice nabízí po získání 1000 bodů odemknutí další planety, ale ta se liší jen barvou, herní princip zde zůstává úplně stejný. Takže po odemknutí všech šesti planet máte dohráno. Což mi zabralo ani ne dvě hodiny i s večeří, krmením psa a odpovídáním na všetečné dotazy zbylých členů rodiny. A navíc už zhruba od třetí planety mě to moc nebavilo.
Situaci snad jedině může zachránit lokální multiplayer, který nabízí jednak hru dvou hráčů proti sobě, kde každý ovládá svojí planetu a kdo získá větší skóre vyhrál. Mnohem zajímavěji na mě působil kooperační mód, ve kterém na jednu planetu padají dva bloky zároveň a každý hráč ovládá jeden z nich. Pokud se ovšem bojíte, že při hře s přítelkyní by vaše možné neúspěchy mohly vést k rozchodu, můžete se pokusit i o to zahrát si kooperační mód sami. Na to ale musíte být už pořádný magor. Pravda, ten taky nejspíš nemá přítelkyni...
Pojďme si tedy nejprve říct, o čem to vlastně je. Stane se z vás pan Božský, co má moc otáčet s celou planetou, na kterou dopadají různobarevné kostičky, přesněji řečeno obloučky. A celkem klasicky je potřeba dostat bloky se stejnou barvou k sobě, aby zmizely ve věčných lovištích, uvolnily místo dalším z vesmíru padajícím elementům a vy jste navýšili své skóre o nějaký ten bodík. A to všechno zařídíte tím, že pootočíte planetou. Snadné ne? No snadné to je chvilku, pak jako u každého logického rychlíku začne situace ve vesmíru houstnout a z pana Božského se stává uzlíček nervů.
Až potud to možná nezní až tak atraktivně, mě však zaujalo, že hra nabízí tři úrovně obtížnosti, což jsou ale ve skutečnosti tři různé herní principy. Zajímavá mi přišla hlavně ta nejtěžší úroveň, kde hra opouští princip "Spoj 3", ale vaším úkolem je umístit bloky stejné barvy na protilehlá místa planety. A to se zrovna u kruhu ne úplně dobře odhaduje.
Každopádně všechny tři herní principy jsou zpočátku zábavné, bohužel jen zpočátku. To v čem podle mě hra totálně selhává je nějaký ten motivační prvek k dalšímu hraní. A to hlavně pro casual hráče, kteří nemají potřebu se honit za překonáváním nejvyššího skóre. Hra sice nabízí po získání 1000 bodů odemknutí další planety, ale ta se liší jen barvou, herní princip zde zůstává úplně stejný. Takže po odemknutí všech šesti planet máte dohráno. Což mi zabralo ani ne dvě hodiny i s večeří, krmením psa a odpovídáním na všetečné dotazy zbylých členů rodiny. A navíc už zhruba od třetí planety mě to moc nebavilo.
Situaci snad jedině může zachránit lokální multiplayer, který nabízí jednak hru dvou hráčů proti sobě, kde každý ovládá svojí planetu a kdo získá větší skóre vyhrál. Mnohem zajímavěji na mě působil kooperační mód, ve kterém na jednu planetu padají dva bloky zároveň a každý hráč ovládá jeden z nich. Pokud se ovšem bojíte, že při hře s přítelkyní by vaše možné neúspěchy mohly vést k rozchodu, můžete se pokusit i o to zahrát si kooperační mód sami. Na to ale musíte být už pořádný magor. Pravda, ten taky nejspíš nemá přítelkyni...
Pro: Zajímavá variace na známé herní principy, Výborná hudba, Slušná grafika
Proti: Žalostná motivační složka k dalšímu hraní, takže brzy přichází stereotyp