Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Creaks

10.07.2020
22.07.2020
kompatibilní
84
88 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Creaks je hororová logická plošinovka s prvky adventury od Amanita Design, která se od předchozích titulů studia liší žánrem a atmosférou. Hra začala vznikat mimo studio jako diplomová práce, ale později nad ní studio převzalo ochranou ruku a autoři Radim Jurda a Jan Chlup ji tak mohli dodělat více profesionálně a s pomocí dalších vývojářů. Vývoj tak trval cca 8 let.

Hráč ovládá chlapce, který jednoho dne objeví za stěnou průchod do podzemního světa. Tento svět je jiný, než jaký zná a zvědavost ho nutí k průzkumu. Cestou sestupuje níž a níž a zjišťuje, že tu žijí podivní tvorové a evidentně není vše v pořádku. Svět se pomalu rozpadá a je tak na něm, aby se pokusil tento proces zvrátit a pomohl těm správným postavám.

Chlapec se pohybuje do stran a pomocí různých žebříků, průchodů a děr i nahoru a dolů. Postup je dělen na menší celky, v podobě např. jedné místnosti, nebo patra, kde je potřeba vyřešit logický problém a dostat se dál. Do cesty se hráči staví různá monstra a roztodivní tvorové a je na něm, aby je pomocí prostředí a hry světla a stínu zpacifikoval a třeba i využil k postupu dál. Na některých místech je možné narazit i na různé většinou nepovinné minihry ve stylu pohyblivých obrazů, nebo mechanických dřevěných automatů.

Hra získala ocenění Česká hra roku 2020.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Nejnovější hra od Amanita Design mě ze zatím odehraných bavila nejvíce. Stejně jako předchozí projekty studia má i Creaks krásnou stylizovanou grafiku a hodící se atmosférický soundtrack. Ačkoliv jde o odlišný žánr, hra přesto pasuje k předchozím. Hratelnost a herní doba jsou ovšem jinde. Žánrem je logická plošinovka a poprvé je možné ovládat přímo postavu. Hodně musím pochválit design jednotlivých hádanek. Rozumná obtížnost baví, je výzvou, ale nefrustruje. Nové prvky jsou představovány ve správných intervalech. Nic se neopakuje tak často aby to nudilo a nedá se dostat do slepé uličky. To spolu s krásným designem prostředí a zajímavým příběhem tvoří skvělou hru od které byl problém se odtrhnout. Dohrál jsem ji ve dvou delších večerech a na konci chtěl více. Už to je ideální vizitka povedené hry, ale Creaks mají ještě něco navíc. Tím jsou více či méně interaktivní obrazy a skryté místnosti. Obrazy jsou kratší příběhy ze života místních obyvatel a to pouze na dívání nebo ve formě miniher. Ty opravdu stojí zato hrát všechny. Jsou to nápadité hříčky, které sice nejsou obecně originální, ale v rámci hry je každý jiný. Některé není problém dát napoprvé, jiné trochu potrápí. Prohledávání oblastí je zábava právě kvůli nim, hráč opravdu nechce žádný minout.

Pochválit musím také design jednotlivých "nepřátel". Těšil jsem se na každý nový přírůstek, na to jaké bude mít vzory chování a co je vlastně zač. Hrát znovu nemá moc cenu, tajemno je pryč a herní mechaniky už jasné, ale nějaké rozšíření nebo pokračování by bylo fajn. Povedený je také závěr hry. Doporučit musím i Xzone edici, artbook je pěkný a po dohrání jsem si hezky početl. I litografie a samolepky jsou fajn. Creaks tak jednoznačně doporučuji.
+38
  • PC 90
Znáte ten pocit, když od hry máte nějaká očekávání a ona je nakonec úplně jiná? Tak tohle se mi stalo právě zde. Spokojený s předchozími tituly Amanity jsem samozřejmě nemohl vynechat ani Creaks, zvlášť, když jsou všude možně oceňovány jako jedna z nejlepších českých her posledních let. Věděl jsem, že na hře pracoval trochu jiný tým autorů, ale stejně jsem si myslel, že to bude jakási hororová Botanicula a tak jsem si ani nepouštěl videa, trailery, no vlastně nic, viděl jsem možná pár obrázků, ale opravdu jsem do poslední chvíle o hře nic nevěděl. No a teď už vím, že ta hra je něco kompletně jiného než zbytek dosavadní tvorby Amanity a zároveň je to celé takové dospělejší.

Líbila se mi práce s obtížností, kluk přišel do dané lokace, párkrát dostal co proto a pak bylo většinou jasné, co a jak udělat, aby se dala lokace zase opustit a dostat se dál. Práce se světlem byla parádní a jeho první použití je zároveň největší wow moment celého díla :) Je fajn, že cca každých 10-15 úrovní se změní protagonisté a je potřeba naučit se, co umějí a jak na ně. Ale na druhou stranu je vlastně hra od začátku do konce stejná, což jsem si párkrát uvědomil. On to není vlastně zápor, protože je to stále zábavné, ale přeci jen jsem si říkal, že by nebylo od věci mít tam aspoň pár adventurních prvků typu sbírání a používání předmětů, ale je taky dost dobře možné, že by to celou hru rozbilo. No, asi taky proto nejsem herní designér :)

Co je ale na hře to nejlepší, nejroztomilejší, nejvíc inovativní a zároveň nejvíc retro, tak to jsou obrazy. Jsou dva druhy, jedny se natahují a pak se dá dívat na pěkný obrázek a v něm nějaký pohyb a druhé se natahují klíčkem a je nutná interakce hráče. Některé z nich byly opravdu výzvou a zároveň bylo neuvěřitelné, kolik miniher, nápadů a "příběhů" se na tak malé ploše dalo sledovat a ovládat, takhle si představuji umění ve hrách, protože tyto okamžiky měly všechno.

Zajímavý byl i příběh celé hry, ale tady si myslím, že už Amanita měla i lepší. Objevilo se tu i pár klišé a to se jí dřív nestávalo. Postavy byly opět většinou mírně ztřeštěné, ale nakonec to dávalo i smysl :)

U her od Amanity člověk snad nemůže šlápnout vedle. Creaks jsou jednou z jejich nejlepších her, ale k dokonalosti tam prostě něco málo chybělo. Každopádně bylo hraní zážitkem, na který se nezapomíná a to je to nejdůležitější.

Pro: obrazy, ideální obtížnost, krásné výtvarné zpracování, robopsi

Proti: v podstatě je celá hra stále stejná, hlavní monstrum je nesympatické

+31
  • Switch 80
Cesta do hlubin študákova pokoje se českým tvůrcům vydařila, a tak jsem si na chvilku opět odskočil do světa Amanity díky vydání hry na Switch z edice Super Rare Games (s pěkným steelbookem). Musím podotknout, že hra se velmi hodí k cestování ve vlaku, kde zvukový podkres z okolí docela dobře doplňuje zvukomalbu hry, takže k různým creaks se přidává rytmické drncání ztichlého vagonu a občasné (možná covidové) pokašlávání spolucestujících. Škoda, že hra se nejmenuje dle původního záměru Blik, protože v Japonsku by určitě svým překladem slavila velké úspěchy. Pika pika! 

Příběh hry je v principu jednoduchý. Je lockdown, takže chudý student se snaží učit (tedy, PC jsem nikde v jeho pokoji neviděl), ale cosi mu v tom brání. A tak se vydává na průzkum do útrob světa, o kterém doposud neměl ani tušení. Tento svět se rozkládá hlavně do hloubky a je plný chodeb, sklepení, hádanek, monster a nepoužitých pák a tlačítek. Hráčovým úkolem je tlačítka mačkat a neumřít při tom. Kromě monster, které se při styku se světlem mění v kusy bazarového nábytku, se v přítmí dungeonu pohybuje několik ptáků, čímž mi příhodně evokuje nesmrtelnou sérii Donžon. Ale zpět ke hře. Světu dole hrozí zánik, protože něco se vymklo kontrole. A chudák študák s tím nejspíš bude muset něco udělat. Takže na řadu přichází hromada hádanek - nicméně hádanky jsou opravdu skvěle navržené. Normálně logické hry nemám moc rád, ale kupodivu i přes četná trápení se mi podařilo všechny do jedné vyřešit vlastní hlavou, za což sobě i tvůrcům musím pogratulovat. No a po cestě je možno objevovat ukryté interaktivní malby. Některé jsou ve formě miniher, jiné jsou jen na kochání s hudebním doprovodem.

Celý svět je velmi bohatě prokreslený poctivou ruční kresbou, která opravdu ctí klasický vizuální styl Amanity. V závěru se mi líbilo propojení celého komplexu, ale připadalo mi, že cestování je nekonečné.

Pochválit musím i systém autosavů, který se chová velmi inteligentně a ukládá vždy, když se něco zadaří. Je to snad vůbec poprvé, co jsem viděl opravdu bryskně navržený autosave. Vážně, z Amanity by si měla jiná studia vzít příklad. V kombinaci s mazaným level designem a pěknou hudbou byla radost hru hrát.

Jen škoda, že nevydrží na moc dlouho a ve výsledku mi tam chybělo něco, co by povýšilo příběh na vyšší úroveň. Ale jako logická hra funguje skvěle a určitě nelituju, že mám tuhle jednohubku ve sbírce.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 5 hodin
Obrazy: 29

Pro: Amanita; Floex; autosave; vyřešitelné hádanky; detailně prokreslené.

Proti: Moc krátké; příběh někoho možná neosloví.

+27
  • PC 90
Po roce a něco od vydání jsem si Creaks konečně zahrál, a to jsem si artbook předobjednával, respektive Romča využila můj Xzone účet k uplatnění svých kreditů. Kdybych tušil, jaká je to pecka, určitě bych tak dlouho nečekal.

Creaks se může pochlubit skvělými logickými problémy, které bylo radost řešit. Párkrát jsem se sice kouknul do návodu, ale to bylo jen kvůli tomu, že přibyla nová mechanika a hra na ni nijak neupozornila. Jednalo se ale jen o jednotky případů, asi tři z těch jedenašedesáti scén. Posledních zhruba deset scén už sice není moc o hraní, ale spíše o sledování projitých lokací při cestě výtahem, případně chození po osvětlené vodě, přesto jsem si je užíval.

Perfektní kresba a následná animace, hudba, příšery, které světlo mění na nábytek, občas srozumitelné žvatlání ptačích obyvatel zvláštního komplexu nebo nábytkové monstrum, to vše má vliv na odvíjející se příběh, případně jej tyto prvky či bytosti do jisté míry přímo tvoří. Sám jsem strašně toužil se k tomu zpropadenému kodexu dostat a zachránit tak všechno, co ještě zachránit šlo. Chtěl jsem neustále pokračovat, objevovat a pomáhat, ale bohužel konec někdy přijít musel, akorát jsem stále doufal, že to nebude tak brzy. Podobně, jako u Brothers: A Tale of Two Sons, jsem chtěl víc a chci stále.

Jak zmínil už Voja, po Chuchlovi se Amanita začíná zase zvedat a po výtečném znovuhratelném počinu Pilgrims, se vytasila se svou zatím nejlepší hrou. Věřím, že Happy Game bude také hodně kvalitní dílko, ale začínám pochybovat, zda lze v rámci studia takto vysoko nasazenou laťku ještě překonat. Teď se vrhnu do čtení (nebo spíše prohlížení) The Art of Creaks, protože jsem se tohoto světa ještě dostatečně nenabažil.

Pro: logické problémy, kresba, animace, hudba, příšery, ptačí obyvatelé, nábytkové monstrum, příběh, osvětlená voda, artbook

Proti: kratší herní doba

+26
  • PC 85
Hry od Amanita Design mají obvykle několik společných prvků. Líbivou specifickou grafiku, dobré ozvučení, často beze slov nebo dabingu, jsou jednoduché na pochopení, hraní je tak velmi intuitivní, jsou vtipné a také jsou vhodné pro hraní s dětmi. Hra Creaks toto vše dodržuje s jednou jedinou výjimkou. Atmosféra hry je celkově o něco temnější, hlavní postava při neúspěchu umírá a tím pádem hra není úplně vhodná pro hraní s dětmi, teď samozřejmě myslím s těmi nejmladšími.

Hra je od začátku hodně zajímavá, příběh se klasicky vypráví zcela beze slov pomocí činů a gest jednotlivých postav. Hodně jsem se sžil s tím robůtkem, který mi z nějakého důvodu připomínal menšího Big Daddyho z Bioshocku, což s odstupem času úplně nechápu, když mu není zase tak moc podobný. :) Jeho sežrání monstrem tak na mě působilo dost smutně. O to víc jsem byl překvapený jeho výslednou záchranou, což jsem z důvodu temnějšího pojetí hry tak úplně nečekal. Jinak s příběhem celkově jsem spokojený. Docela se mi líbila závěrečná cesta výtahy nahoru, kde jsem si mohl znovu postupně prohlédnout většinu úrovní, kterými jsem si prošel.

Audiovizuál je klasicky velmi povedený. Líbí se mi, jak ztvárnili jednotlivá "monstra", která se na světle promění v nějakou normální věc. Pochválit také musím animace jednotlivých smrtí. Bohužel ale nejdou přeskakovat, takže když vidím stále stejnou animaci pořád dokola a nemůžu ji přeskočit, tak to celkem zdržuje.

Co se jednotlivých úrovní týče, tak některé z nich vypadají na první pohled hodně složitě, ale obvykle jsem na řešení přišel relativně rychle. Trošku jsem se zapotil jen u několika úrovní těsně před koncem. U těch těžších úrovní jsem ale byl celkem rád, že mají uprostřed checkpoint. Bavily mě i minihry v hracích automatech, je to příjemné zpestření mezi úrovněmi.

Vždycky jsem si myslel, že se nové hry od Amanity již nikdy nevyrovnají jejich skvělému Machinariu. A pak se ke mně dostalo Creaks a já se teď tak nějak nedokáži vnitřně rozhodnout, jestli se jim to povedlo nebo ne. A to hlavně proto, že je to o hodně jiná hra, i když si drží klasický Amanití rukopis. Tak či onak, tato hra se hodně povedla a můžu ji všem doporučit.

Pro: Grafika, atmosféra, hudba

Proti: Animace smrtí nejde přeskočit

+26