Remnant: From the Ashes

Remnant by se dal nejsnadněji popsat jako souls hra se střelnými zbraněmi. V dobových recenzích byl často řazen do looter shooter žánru, ale s tím musím nesouhlasit. Výbava tady nikdy nepadá z nepřátel nebo není v truhlách, zbroje najdete většinou po splnění poměrně specifických questů a lepší zbraně získáte po poražení bossů. Jinak je tady v základu jedna puška, jedna útočná puška, jedna brokovnice a tak dále.

Jádro vývojářů z Gunfire Games tvoří veteráni série Darksiders, některá prostředí a nepřátelé vypadají podobně, ale nejsou zde žádné puzzle/plošinovkové pasáže. Základem hry je souboj se vším co nás naučil From Software (úskoky, bonfiry, estus flašky, respawn soupeřů,vylepšování pomocí shardů (zde železo) a tak dále) a RPG složka, kdy ve hře získáváte postupem v příběhu nebo poražením bossů různé traity (po dohrání kampaně + endgame jsem jich měl lehce přes 30), které vylepšujete skillpointy do maximální hodnoty 20. Traity jsou například vyšší zdraví, vyšší stamina, vyšší critical damage nebo critical chance nebo lepší modifikace zbraní.

Remnant jsem rozehrával snad třikrát v průběhu let, první lokace město a kanály mě přišla nepřehledná a nezajímavá, další biomy poušť, džungle, sníh mě bavili výrazně více. Příběh je nepodstatný, asi jde o nějakou formu nákazy Root, která prorůstá všemi světy a hrdina jí musí zastavit. Na začátku hry si vyberete postavu podle hlavních zbraní, já jsem si zvolil brokovnici a v podstatě do konce kampaně jsem zbraň neměnil, protože se mi zdála lepší brokovnice +10 než nevylepšená zbraně z bosse. Do zbraní je možné vložit jednu modifikací a já jsem použil v brokovnici léčení a v pistoli jsem měl ohnivé náboje. Modifikace nemají cooldown, ale nabíjí se tím, jak danou zbraň často používate. Gunplay se vývojářům podařil a do konce hry neomrzí.

V každém prostředí jsou zhruba 3 boss fighty, bossové samotní jsou většinou zábavní a rozmanití, ale problém je že skoro všichni na vás během boje posílají hromadu základních nepřátel a to že jsem musel věnovat pozornost bossovi a ještě si hlídat záda, jestli mě tam nezačne pižlat pár pohůnků, mě moc nebavilo. Kampaň jsem dohrál asi za 20 hodin a když je hra zamyšlená spíš jako coop pro až tři hráče, tak jsem ji až na výjimky asi u dvou bossů prošel celkem bez problémů sám.
Nechtěl jsem končit a rozhodl se, že zkusím udělat všechny achievementy. Když jsem se podíval co mi chybí, tak mě překvapilo, že jsem nenarazil na spoustu bossů a zjistil jsem že hra má možnost (nevím jestli vždy nebo až po dohrání příběhu) zahrát si pouze jeden z pěti biomů s vaší vybavenou a vylevelovanou postavou a na základě náhody narazíte nebo nenarazíte na jiné soupeře a bossy než v původní kampaní. Tohle rozhodnutí tvůrců jsem nechápal, víc mi vyhovuje jak to mají mistři žánru v Dark Souls, kde všechny ty bossy máte, pouze někteří jsou nepovinní. Tady se mi stalo, že některý se objevil třeba až napopáté, abych prostě předtím čtyřikrát prošel jedno stejné prostředí (jeden průchod trvá zhruba 45 minut) vlastně zbytečně. Zastávám názor že trocha grindu ještě nikoho nezabila, ale tohle mi přišlo až moc a nebylo to to nejhorší. Po poražení těch několika bossů, co mi chyběla jsem potřeboval, aby mi padl nějaký prsten a mince k dokončení dvou achievementových questů. Podle návodu jsem zjistil, že oba mají být v prvním městě a zároveň jsem narazil na zoufalé komenty hráčů, kterým nepadly ani po 20 a více průchodech. Nicméně já postižen achievementovou horečkou jsem se do toho pustil a prsten padl v pátém a mince v devátém průchodu, takže k původním 20 hodinám jsem přidal asi 35 hodin na vyzobávání.

Pokud si chcete dobře zastřílet, tak můžu doporučit kampaň pokud jste kompletář jako já, tak se připravte na skřípání zuby po každém zbytečném průchodu. Za měsíc by měl vyjít druhý díl a doufám, že to co hře vytýkám tvůrci aspoň trochu vyladí a bude to lepší hra než tento první díl.