Příznivcům esoteriky jsou jistě dobře známy karty zvané tarot, které se používají k výkladům budoucnosti. A právě na tyhle karty se obrací i naše hrdinka po právě ukončeném vztahu. Zlomené srdce ji však otevírá bránu ke snovým zážitkům, kde hledá sama sebe i náplast na své problémy.
Sayonara Wild Hearts je samotnými tvůrci popsáno jako popové album. Jde totiž o hudební arkádu, jejíž délka je přibližně stejná, jako poslech jednoho hudebního alba. Ve velkém se tak sází čistě na audiovizuální zážitek, ve kterém probíhají jednoduché koncepty založené na arkádových hrách ve stylu shoot 'em up či runner žánru, občas si zabojujete nebo se třeba po vzoru závodních automatových her projedete na skateboardu, v autě nebo na motorce. Vše při rychlosti přesahující 300km/h.
Sami tvůrci přiznávají inspiraci ve hrách jako Rez (2002), OutRun (1986), Rhythm Tengoku (2006) nebo Space Harrier (1985) a v mnoha dalších. Duo skladatelů (Daniel Olsén a Jonathan Eng) a zpěvačka Linnea Olsson pak byli při vývoji v popředí, jelikož hra vznikala na základě jejich skladeb a veškeré úrovně jsou vytvořeny na míru rytmu hudby. Ta je, jak již bylo zmíněno, převážně popová, se značnou inspirací v synthwave žánru a 80. letech, ale nezapře ani inspiraci u moderních interpretů jako Carly Rae Jepsen či Charli XCX. Vše pak tvůrci zmixovali do velmi unikátního zážitku.
@Fritol (02.01.2020 12:09): Také, ale zrovna zde u Sayonary jsem si to nechtěl poslechnout před hraním :).
Ale určitě, zvláště když je na Spotify stále více herních OST, tak ty lepší také poslechnu rád aniž bych titul hrál.
Ale určitě, zvláště když je na Spotify stále více herních OST, tak ty lepší také poslechnu rád aniž bych titul hrál.
Pro: estetika, závěr, některé skladby
Proti: nepřináší nic nové, absence výzvy