Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Aliens versus Predator

25.04.1999
81
285 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Neobvyklá sci-fi FPS od Rebellionu. Tato akce je hratelná za tři rasy (vetřelec, predátor, člověk-mariňák), kdy především kampaň za Gigerova slavného slizáka poskytovala, díky své perspektivě a odlišné taktice boje, celkem nevšední zážitky. Zbraně a některá místa ve hře odkazují na své populární filmové předlohy. Ačkoli AvP samozřejmě nabízí unikátní kampaň za každou rasu, jejich plány a pohnutky se (na rozdíl od pokračování) nikdy nezkříží.

Hra je věrna své předloze i tím, že se z velké většiny odehrává v temných, futuristických mapách (občas vtipně řízlých starověkou indiánskou architekturou). Ve své době disponovala bezkonkurenční grafikou (jedna z prvních her, která nefungovala bez 3D akcelerátoru) i fyzikou (vetřelec může lézt po stěnách a provozovat rozličné skoky).

Kromě singleplayeru disponuje Aliens versus Predator i freneticky rychlým, i když trochu sporně vybalancovaným, multiplayerem. Hra, která sama navazovala na o 5 let starší stejnojmenný titul z Atari Jaguar, se dočkala přímého následovníka v podobě stejně úspěšného Aliens versus Predator 2.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Tak tohle je super hra. Mě uchvátila především atmosféra a tři různé rasy, jejichž styl boje je zcela odlišný:

Predátor je technologicky nejvýš, má nejvíc vychytávek jako neviditelnost, léčení neustále po ruce a módy pohledu (infravidění apod.), ale vše má jeden sdílený zdroj energie, který se použítím většiny výbavy vyčerpává.

Mariňák je oproti predátorovi mnohem slabší tělesné konstituce, jeho zbraně a výbava nejsou závislé na společném zdroji energie, ale mají svoji vlastní munici. Mají detektor pohybu, který ale vyvolává neustálý strach, než že by nějak přispíval.

Hra za vetřelce je nejtěžší. Může útočit pouze zblízka svým ocasem a pařáty, případně se léčit vykousnutím mozku. Nemá vybavení, ale svým syčením vyvolává v lidech paniku a disponuje velkou rychlostí, několika úhly pohledu a schopností se po kterékoliv stěně dostat takřka kamkoliv.

Nejvíce sem si oblíbil predátora (skoro nesmrtelnej) a mariňáka. Vetřelce však vůbec nemusím. Hra za něj je těžší než za mariňáka a navíc se mi z toho věčného pobíhání po stěnách (stropech) pořádně točila hlava. :-)

Kladem je určitě vysoká atmosféra, umocněná potemnělým prostředím a hudbou. Na svou dobu skvělá grafika a tři velice odlišní bojovníci.

Zápory jsou pro mě místy vysoká obtížnost a hlavně nemožnost ukládání, protože nemám na hraní zas až tolik času, jako kdysi.

Pro: Atmosféra, 3 odlišné rasy, grafika.

Proti: Nemožnost ukládání, místy vyšší obtížnost

+41
  • PC 80
Alien kouše hlavu mariňákovi – Predátor nabodává na kopí Aliena – Arnold Schwarzenegger chytá do pasti Predátora… A tak pořád dokola… AvP bylo cokoli jen ne dokonale vyvážená hra, byla to v prvé řadě zážitková a různorodá hra. Ten zážitek, kdy jste poprvé vstoupili do obleku a kůže mariňáka byl prostě nezapomenutelný. Nemůžu na něj zapomenout, protože po prvním setkání s vetřelcem v úplně prvním levelu jsem musel hru vypnout a nikdy jsem ji do konce nedohrál. Prostě ten pocit, kdy se blížíte v temné chodbě a postupně vám začíná pípat detektor pohybu čím dál rychleji, to jsem nedal. Pak na mě skočila krvelačná bestie, vyškrábala mi oči, a to jsem taky nedal.

Hra za Predátora byla o poznání jistější a bezpečnější. Predátor má totiž to správné vidění světa – buď červené, nebo modré, nebo zelené... S velkou odolnosti a několika super-účinnými zbraněmi se pak dá hrou projít, aniž byste ztratili hlavu. Doslova. Je to paradox, že právě za Predátora se snad hra nejvíce podobá konvenčním střílečkám typickým pro přelom milénia.

Za Aliena je to zase pro změnu pořádný úlet. Můžete doslova lítat po stěnách i stropě a s šíleně přepáleným FOVem máte sice skoro i oči na zádech, ale aspoň mě osobně z toho začínala bolet hlava a upřímně jsem se v prostoru někdy ztrácel. Takové jsou moje vzpomínky na pokusy o dohrání kampaně. Za vetřelce jsem hrál ale nejraději v multiplayeru a ten celkově tvoří mé nejlepší vzpomínky na AvP. Chodíval jsem na základce s několika kamarády do tzv. „kroužku výpočetní techniky“ v Domu dětí a mládeže a jestli jsme se tam o počítačích za ty roky něco naučili, tak to bylo rozstřílet se na sračky v některé z dobových FPS, mezi něž jednu dobu patřil i AvP. Ta hra nebyla vyvážená, ale to 13 letým parchantům vůbec nevadilo. Někdo se prostě procházel jako boss uprostřed mapy za predátora, někdo si vybral příhodný rožek, do kterého mířil minugunem za mariňáka a já jediný jsem k tomu nebožákovi přišel po stropě a vypleskal ho svým ocasem (bez dvojsmyslů) nebo mu rovnou ukousl hlavu. Nepamatuju si žádnou jinou hru, kde by nám vůbec nešlo o závěrečné skóre jako o nefalšovanou a vlastně i filmovou zábavu. Vždyť to byl fakticky „role play“. V tom měl AvP svoje kouzlo, byť já jsem měl samozřejmě hardcore FPS jako Quake 3 nebo Counter-Strike mnohem raději.

Nedávno jsem si nostalgicky hru koupil ve slevě a nainstaloval. První level za Mariňáka už jsem rozdýchal, plácám se po zádech, ale s odstupem času vidím ty silné nedostatky, kterými AvP oproti dobovým konkurentům trpěl. Nejprve jsem nepochopil, proč je gameplay i za Mariňáka tak šíleně rychlý. Hra světel a stínů, a dokonce i zvuky a hudba jsou naprosto parádní, proč tedy hra kladla takový důraz na to, aby jí i mariňák profrčel jak Tony Hawk na pervitinu? Pak mi to došlo. Bohužel za to může poněkud primitivní level design. Předpokládám, že tvůrci nechtěli, abyste vytuhli příliš dlouho v prázdných a opakujících se chodbách. AvP je už tak spíše kratší hra a design prostředí daleko zaostává jak za fantasy Unrealem, za industriálním Quakem 2, tak i za realistickým Half-Lifem. Evokuje však spoustu částí z filmů a to bude leckomu stačit. Hra za Mariňáka je v podstatě jen o atmosféře strachu a pak taky trochu o rychlých reflexech. Je to velmi dobré na první pohled, na první dotek, ale osobně mě to nebavilo příliš dlouho.

Hra za Aliena je vlastně – opět na první osahání – velmi zajímavá, je to velký experiment. Udělat všechny levely tak, aby hráč mohl úplně kamkoli byla nepochybně výzva. Vzhledem k absenci zbraní na dálku je také třeba zakomponovat do hry i menší stealth. Je to ale „rychlý stealth“, prostě jen vletět do akce z dobrého úhlu a ne na všechny najednou. Nepříjemný pocit z neustálého točení a deformace obrazu byl ale zpět stejně jako před 20 lety. Predátor se tedy pro mě stal znovu nejhratelnější postavou. Asi jsem už starý. :)
+31
  • PC 90
Pamatuju si na dobu, kdy jsem listoval preview Aliens versus Predator v časopisu Score. Místo textů v tom článku byly otištěné velké obrázky a titulky s textem "Ticho před bouří...". Já tehdy v té době jsem neměl počítač, který by byl schopen rozchodit tehdejší novinky a tak mi nezbývalo nic než dál slintat nad obrázkama (ještě nutno dodat, že k oběma fenoménům - Predátorovi i Vetřelcům jsem si tehdy vybudoval silný vztah už jenom kvůli jejich kultovním filmům, které jsem znal zpaměti ještě dávno před samotným vydáním hry). Očekávání ale, stálo za to...

I přišla příležitost, já u svého starého PC otáčel dokola bezmyšlenkovitě Doom a ostatní klasiky devadesátých let a do toho jako rána z nebes přišla informace, že si můj otec bude kupovat na tu dobu hodně slušný stroj. Trvalo hodně přemlouvání, trpělivosti i času, ale nakonec k tomu došlo, měl jsem v ruce Alines vs. Predator, čerstvě naistalované a měl před sebou chvíli, na kterou jsem čekal tak dlouho.

Protože jsem byl jako dítě odkojenej na filmech o Predátorovi, tak byla jasná volba, že začnu právě za něj. Konečně, právě v téhle chvíli se proměnily pouhé obrázky z časopisu do reality (nebo spíš - virutální reality :)). Ten pocit, když vidíte z predátorovy termoperspektivy a probíjíte se vojenským objektem doslova jako nůž máslem. Učíte se používat jednotlivé zbraně, od shoulder canonu (který má různé stupně intenzity střel podle množství energie, kterou použijete), po spear gun, ruční čepele, vrhací disk atd. Brzy ale však i jako hráč poznáte, že i predátor není nesmrtelný a od toho momentu budete vážit každých svých kroků, zejména před místy, kde jsou těžce vyzbrojení vojáci granátomety, raketometem, automatizovanými kanóny apod. Hra za predátora je prostě radost!

Alieni (Vetřelci) byli vždycky pro mě úchylná rasa. Co bylo dechberoucí, byla autentičnost, kterou autoři použili a vytáhli z původních filmů (tj. nejen charaktery samotné). U vetřelců máte speciální a takový podivný zorný úhel a možná chvíli někomu potrvá, než si na něj zvykne. Vetřelec coby potvůrka je hodně zranitelný i běžnými mariňáky, proto zde není prostor pro promenádu chodbami jako v případě predátora, ale je třeba volit rafinovanější postupy - lézt po stropech a vymetat každou ventilační šachtu, což mimo logiku má i své ovoce, mnohdy takhle dorazíte na místa, kam by se za běžných okolností měl problém dostat predátor. Škoda jen, že v celé hře můžete hrát jenom za klasického vetřelce (oproti dalším asi 3 verzím, které můžete potkat pouze jako protivník...). Když už těžce a náročně se probijete levelem plným mariňáků, tak Vás čeká třešnička na dortu, hladový predátor. Ale pozor, jediná trefa jeho canonem může způsobit, že je po Vás a tudíž musíte strávit dalších dvacet minut, než s k němu znovu dostanete. Ani si nevzpomenu, kolikrát mi trvalo, než jsem tohle byl schopný dát. Ono rozsápat predátora může být problém i pro zkušeného veltřelce.

Našinec jsem si nechal na konec. Více či méně jde doplnění hry o klasiku, kterou znáte ze spousty jiných her, takže je v podstatě zbytečné to nějak rozvádět. Mariňák má největší sortiment zbraní od sapomalů až po granátomety, plamenomety, raketomeny - prostě klasika. Když už jsme u těch plamenometů - vetřelci velmi, ale velmi neradi hoří. Kdybyste se jich někdo reálně bál, doporučuju mít jeden při sobě. Mariňák je postavičkou v porovnání ostatními velmi slabou, za to ale jeho sortiment mu umožňuje vypořádat se s ostatními a to, jestli se mu to povede, záleží už jenom na hráčových shopnostech, taktice a trpělivosti.

Závěrem, pokud byl někdo do Vetřeců i Predátora úchylný natolik jako já a měl možnost si tuto hru (v době vydání) zahrát, nemusím zmiňovat, že jde zážitky, které se řadí k nezapomenutelným.

Pro: Veltřelci, Predátoři, termovize, červená i zelená krev nastříkaná na zdech

Proti: Některé pokročilejší mise za mariňáka jsou až nepřiměřeně obtížné

+29
  • PC 90
Na svou dobu to byl trhák - to si přiznejme. Kdo zažil dobu, když avp vyšel, ví o čem mluvím. Opravdu horror jak má bejt. Vždy, když jsem slyšel ten divnej zvuk co vydává facehugger, zmocňovala se mě panika. Samozřejmě že jsem už moc dobře věděl jakej pohled mě čeká, když se mu zadaří, přesto sem se pokaždé neskutečně leknul.

Na druhou stranu rozhodně bych hře vyčetl i na tu dobu některý prvky. Například absence baterky (celou hru nic pořádně nevidět - to zamrzí), nebo automatickej respawn vetřelců, kterej sice na jednu stranu vzbzoval ještě větší úzkost, na druhou stranu podvědomě nutil celý levly proběhnout "s nohama na ramenou" což mi dost kazilo atmosféru a zbytečně posouvalo hru od survival horroru k zběsilé běhačce.

Nakonec dám slušnejch 90%. Už kvůli kooperaci v multiplayeru (Mariňáci proti alienům), které sme si na střední užili až až.

Pro: Atmosféra, 3 kampaně, design, strach

Proti: Neustálej respawn vetřelců, absence baterky, jedmotlivý kampaně nejsou navzájem provázaný do jednoho celku

+24
  • PC 85
Jako malý jsem hrozně miloval první dva filmy s Predátorem a proto pro mě bylo velké překvapení, že existuje hra kde se za něj dá hrát. Aliens versus Predator jsem objevil asi dva nebo tři roky po jeho vydání ve školní počítačové učebně, kde byl předinstalován. Tehdy ještě nepolíben filmovým vetřelcem, se kterým mě má drahá mamča seznámila až později jsem se samozřejmě rozhodl hrát za Predátora, který mi byl vždy nejsympatičtější. Nikdy nezapomenu na až hororovou atmosféru, kterou hra byla nasáklá a mnohokrát mi hra způsobila téměř malý infarkt.

Kampaň za Predátora mě bavila nejvíce nejen proto, že je to má oblíbená filmová postava, ale také proto že měl největší arzenál zbraní a tak převyšoval co se týče technologie ostatní rasy. Tím pádem to byla samozřejmě i větší zábava a připadal jsem si neporazitelný. Celou kampaň za Predátora jsem dohrál ve školní počítačové učebně díky mamce, která byla a stále je na škole učitelkou. Později, když jsem disponoval vlastním počítačem jsem se vrhl i na ostatní. rasy. Na řadě byl mariňák, za kterého je kampaň samozřejmě nejděsivější a to nejen díky strašidelné atmosféře, ale také proto, že jako člověk jste nejzranitelnější. Už od prvních krůčků v první misi se na vás valí hutná a děsivá atmosféra podtržená znepokojujícími zvuky sirén a blikáním světel, které bez nočního vidění nebo světlic zhoršují orientaci a autenticky vás prostředí mate. Vyděšeně se otáčíte okolo sebe a hledáte emzáky aby vám neskočili do zad. I přes to, že máte radar, který používali mariňáci v druhém filmovém Vetřelci se raději spoléháte na svůj vlastní zrak. Tohle mě na mariňácké kampani bavilo nejvíce. Děsivá atmosféra. Vetřelčí kampaň jsem si nechal až na samotný konec a dobře jsem udělal. Byla pro mne a myslím že nebudu sám, nejméně zábavná. Už jen samotná orientace když lezete po zdech, stropech a v šachtách je složitější. Do toho se vám motá hlava a dělá špatně z neustálého lezení hlavou dolů. Tedy aspoň mě se nevolno párkrát udělalo. Vetřelec jako nejprimitivnější tvor zde navíc nedisponuje žádnou zbraní ale jako divoká zvěř používáte pouze svá kusadla, pařáty a ocas k zabíjení svých obětí.

Samotnou kapitolou je pak velmi zábavný multiplayer, který vás a vaše přátele dokáže zabavit na dlouhé hodiny. My jsme s přáteli strávili mnoho a mnoho hodin v multiplayeru tím, že jeden z nás byl Predátor a ostatní mariňáci. Každý kdo zabil Predátora vždy pak obsadil jeho místo abychom se vystřídali.

Dodnes jedna z nejlepších her z universa Predátora a Vetřelce, kterou si vždy jednou za čas rád zopakuji alespoň za mého oblíbeného Predátora. Po letech si mi navíc podařilo za slušnou cenu v pěkném stavu sehnat původní Big box edici.

Pro: Zábavná kampaň za Predátora, arzenál zbraní, děsivá atmosféra, grafika, možnost hrát za více ras, vizuál a ozvučení

Proti: Kampaň za vetřelce, mariňák nemůže používat baterku, některé levely za mariňáka jsou trochu bludiště

+24