Poslední z dobrodružství chodícího vajíčka Dizzyho vyšel pro konzole v dubnu 1991 (ovšem poprvé vyjma slabších strojů jako ZX Spectrum, Commodore 64 a Atari), kdy byl dokonce označen i jako adventura roku pro NES (Nintendo Entertainment System). Portu pro PC se hráči dočkali roku 1994. Fantastic Dizzy jako první ze série Dizzy umožňuje plynulé scrollování obrazovky namísto klasického přepínání.
Co se týče příběhu, tak úhlavním nepřítelem bude opět mág Zaks, který unesl vaši přítelkyni Daisy. Dizzy bude řešit puzzly, sbírat bonusové "hvězdičky" (místo dřívějších zlaťáků) a občas se také kompletně přepne do jedné z pěti integrovaných miniher, které jsou v podstatě klony předchozích Bubble Dizzy, Fast Food Dizzy apod.
Han22
Poslední Dizzy vydaný na PC je za mnou a otrávilo mě to nejen celou sérii, ale i celý žánr hopsaček. A zajímalo by mě, jestli tvůrci podobných 90´s šíleností přemýšleli, jestli se hra dá vůbec dohrát?
První dojem byl pozitivní - prostředí scrolluje, grafika je o něco hezčí, ovládání stále stejné. První zklamání přišlo, když mi došlo, že hra je remake Magiclandu - opět stojíte proti čaroději Zaksovi, opět zachraňujete zakleté kamarády, někdy dokonce tím stejným způsobem.
Druhý a ten hlavní šok přišel, když jsem prošel svůj dům, sebral hvězdičku a hra mi zahlásila, že jich mám sebrat ještě 249!!! Začal jsem tušit průser a nespletl jsem se. Hra je monumentální, jen úvodní stromová vesnice mě zabrala pár hodin. Prostředí je tu spousta a dalo by se říct, že stylem se to podobá sandboxu nebo japonským RPG. Absolutně otevřený svět, můžete jít kamkoliv a sbírat stejně jako v předchozích dílech předměty. Ty se Vám hromadí, takže jsem je jak křeček syslil poblíž startovní lokace a v jednu chvíli jsem jich měl kolem 20. Ke konci jsem zjistil, že jsem půlku nevyužil, přestože jsem prošel celou hru a nabral všechny hvězdičky.
Co dál? Inu Fantastic Dizzy, který je mnohem větší než všechny předchozí díly dohromady obsahuje samozřejmě haldu nepřátel, které nemáte jak ničit a kteří většinou stojí/chodí někde, kam zrovna potřebujete skočit. Kromě toho je tu milion a jeden míst, kde se dá zařvat, spadnout do propasti, ostnů nebo někam jinam. I když budete mít nervy z oceli a reflexy tygra, postupem času začnete být unavení, otrávení z neustálého backtrackingu před sto obrazovek a začnete umírat.
A tady přichází ten hlavní důvod proč 40%. Na celou tu srandu o stovkách obrazovek máte celý tři životy!!! Žádné ukládání, žádné hesla, žádné continue, nic. Přes poctivý průzkum jsem za celou hru našel další tři životy a toť vše. Takže jsem našel na abecedaher trainer, který dá neomezeně životů, za průchod těmi všemi šílenými pasážemi jsem asi tak 100* zařval a půlku hry jsem měl intenzivní chuť se na to vykašlat střídanou s prosbami ať už to skončí. Nakonec jsem hru dohrál, Zaks se zabil vlastním kouzlem a hra mi u obrázku Dizzyho a Daisy zahlásila prozaicky The End. Jakoby tvůrci ani nečekali, že se někdo na konec dostane a uvidí nějaké gratulačky.
Pokud si nepletu, tenhle díl jsem nikdy nevyhrál, protože mezi piráty nekoloval a ti asi věděli proč. Pokud máte nostalgickou, zahrajte si první tři díly s vyvážením arkády/adventury/sbírání pokladů a na tenhle kašlete.
První dojem byl pozitivní - prostředí scrolluje, grafika je o něco hezčí, ovládání stále stejné. První zklamání přišlo, když mi došlo, že hra je remake Magiclandu - opět stojíte proti čaroději Zaksovi, opět zachraňujete zakleté kamarády, někdy dokonce tím stejným způsobem.
Druhý a ten hlavní šok přišel, když jsem prošel svůj dům, sebral hvězdičku a hra mi zahlásila, že jich mám sebrat ještě 249!!! Začal jsem tušit průser a nespletl jsem se. Hra je monumentální, jen úvodní stromová vesnice mě zabrala pár hodin. Prostředí je tu spousta a dalo by se říct, že stylem se to podobá sandboxu nebo japonským RPG. Absolutně otevřený svět, můžete jít kamkoliv a sbírat stejně jako v předchozích dílech předměty. Ty se Vám hromadí, takže jsem je jak křeček syslil poblíž startovní lokace a v jednu chvíli jsem jich měl kolem 20. Ke konci jsem zjistil, že jsem půlku nevyužil, přestože jsem prošel celou hru a nabral všechny hvězdičky.
Co dál? Inu Fantastic Dizzy, který je mnohem větší než všechny předchozí díly dohromady obsahuje samozřejmě haldu nepřátel, které nemáte jak ničit a kteří většinou stojí/chodí někde, kam zrovna potřebujete skočit. Kromě toho je tu milion a jeden míst, kde se dá zařvat, spadnout do propasti, ostnů nebo někam jinam. I když budete mít nervy z oceli a reflexy tygra, postupem času začnete být unavení, otrávení z neustálého backtrackingu před sto obrazovek a začnete umírat.
A tady přichází ten hlavní důvod proč 40%. Na celou tu srandu o stovkách obrazovek máte celý tři životy!!! Žádné ukládání, žádné hesla, žádné continue, nic. Přes poctivý průzkum jsem za celou hru našel další tři životy a toť vše. Takže jsem našel na abecedaher trainer, který dá neomezeně životů, za průchod těmi všemi šílenými pasážemi jsem asi tak 100* zařval a půlku hry jsem měl intenzivní chuť se na to vykašlat střídanou s prosbami ať už to skončí. Nakonec jsem hru dohrál, Zaks se zabil vlastním kouzlem a hra mi u obrázku Dizzyho a Daisy zahlásila prozaicky The End. Jakoby tvůrci ani nečekali, že se někdo na konec dostane a uvidí nějaké gratulačky.
Pokud si nepletu, tenhle díl jsem nikdy nevyhrál, protože mezi piráty nekoloval a ti asi věděli proč. Pokud máte nostalgickou, zahrajte si první tři díly s vyvážením arkády/adventury/sbírání pokladů a na tenhle kašlete.
oldgamer89
90210
