Amnesia: Rebirth

Bylo nebylo, psal se rok 2006 a já právě do svého kompu instaloval hororovou věc s prostým názvem Penumbra. Toho času jsem ještě nevěděl, že bude hra rozdělena do tří částí, sic konec první epizody byl velmi otevřený. Hra mě na svou dobu uchvátila v první řadě českým překladem a dabingem protože jsem tou dobou zrovna dobře neovládal angličtinu. Další věcí, která mě dostala, byla parádní atmosféra a slušně napsaný příběh. Hustou novinkou bylo ovládání, které Frictional používají vlastně dodnes. Rok se s rokem sešel, já prošel celou trilogii a kalendář ukazoval rok 2010 - tedy čas první Amnézie. Když jsem se poprvé probudil v opuštěném hradě a odehrál prvních pár hodin, rychle jsem pochopil, že Penumbra byla jen předehra. Vylepšilo se tady všechno. Ozvučení, grafika, ovládání ale především zmizela nutnost bojovat a místo toho se člověk musel schovávat. Byl to pro mě titul, který mě chytl tak moc, že ho defakto hraji dodnes. Okusil jsem mnoho modifikací a těšil se na každou novou. Modlil jsem se však, abych dostal další díl - no a částečně se tak stalo. Jednalo se o levoboček Machine for Pigs (2013) který si střihli jiní vývojáři a podle toho to dopadlo. Neměl kvality původního studia ale za hřích stál, každopádně na opakované hraní to moc nebylo. Tajně jsem tedy doufal, že regulérní dvojka teprve přijde. Inu, nepřišla. Místo toho Frictional vypustil do světa Somu jež se stala po první Amnésii mou druhou nejoblíbenější hrou tohoto studia. Příběh byl opět prvotřídní, obrovsky se zlepšila grafika, doladilo ovládání a vylepšil se už tak dobrý zvuk. Na delší dobu jsem měl tedy vystaráno. No a nedávno, když už jsem se téměř vzdal naděje tak najednou internety hlásí, že jako nová Amnésie, že jako od Frictional a že jako fakt ta dvojka jo a taky že za pár dní má vyjít. Nečekal jsem ani minutu a po vydání hru umístil do své Steam knihovny a pustil se do hraní.

V první řadě bych rád všechny fanoušky upozornil, že titul opět doznal zlepšení ve všech směrech a navíc opravdu propojil příběh s první hrou a nejen s ní. Tentokrát se vžijete do role Tasi Trianon která se svou výpravou čítající mnoho lidí spadne v letadle někde uprostřed Alžírska a je jen na vás dostat ji z rozpálené pouště do bezpečí první temné a chladné jeskyně. Místo křesadel zde máte zápalky jež hojně využíváte k zapalování například uhasnutých svíček. Když sirku zapálíte a rozběhnete se, velmi rychle zhasne. Pakliže děláte rychlé pohyby tak zhasne taktéž rychleji. Moje taktika vždy byla obejít momentální perimetr, zjistit kde se co dá zapálit a následně jsem provedl akci. Nedoporučuji při pátrání po zdrojích možného zapálení plýtvat sirky, lepší malou chvilku běhat po tmě a zjistit co a jak. Ke slovu se samozřejmě dostane i stará dobrá lucerna do které lejete olej po litrech ale dlouho svítit nedokáže. Hra je opět plná textu a musím uznat, že klasicky výborného. Jsou zde tuny zápisků jež si díky fanouškovské a velmi dobře udělané češtině užijete a budete hledat každý kousek papíru co se namane.

Přiznám se, že první hodina na mě nepůsobila příliš dobře ale čím dál jsem se v příběhu dostával, tím více mě to bralo. Jestliže budete mít problém začátek překlenout, doporučím vytrvat, bude se to zlepšovat. Atmosféra bude houstnout a dostanete se do velmi horkých chvilek kdy vám ze zad potečou čůrky potu a hra vás nenechá klidně dvě hodiny v kuse vydechnout. Budete se prodírat různorodým prostředím, řešit hádanky a zjišťovat víc a víc o tom co se kolem vás děje. A věřte mi, že budete chtít vědět každý detail.

Technická stránka titulu je na počítači velmi dobrá, jen mi vadil momentální lock na 60fps. Doporučuji hru nahrát pokud možno na SSD disk a udělit loadingům maximální možnou rychlost. Zvuková stránka mi přišla o fous slabší jak v první Amnésii ale místy ji zase hravě překonala, správné slovo bude tedy takové, že je nevyvážená. Za celou dobu hraní jež se šplhá od 7 do 10ti hodin (záleží na vaši šikovnosti s hádankami či vaši chuti prozkoumávat okolí) jsem nenarazil na jediný bug a mohl jsem si tak v klidu užit klidné hraní a všechny konce - ano, není zde jen jeden a ano budete velmi tápat jaký zvolit (nicméně díky checkpointu lze zkoušet na pohodu různé varianty).

Abych to shrnul. První díl prostě pokořit nejde, nepodařilo se to moderské scéně a nepodaří se to nikdy ani vývojářům ale o to vlastně ani tolik nejde. Je to prostě rozšíření světa a vylepšení všeho co šlo, čekat od toho světový fenomén je zbytečné. Důležité je, že mě osobně borci z Frictional ještě žádným titulem nezklamali. Vždycky dostanu něco, na co nezapomenu a co mě pobaví, vystraší a na konci donutí k přemýšlení. Dostal jsem vskutku druhou Amnésii se vším všudy. Alžírská poušť na mě sice působila slabším dojmem jako potemnělý hrad ale jakmile jsem se dostal do jiného prostředí jež hra hojně střídá hned jsem upadl do lepší nálady. Na venkovní eskapády mne ale neužilo. Celou dobu hraní jsem přemýšlel nad tím jak bych vlastně druhý díl udělal a s čím bych se vytasil - nikdy by mě však nenapadlo to, s čím přišel Frictional. Pro mnohé to bude nepochopené, odhozené a odsouzené ale pevně věřím, že tvrdé jádro to přijme s vděkem a užije si každou minutu. Rozepsal bych se víc, ale to už bych mohl něco vyzvonit. Dodám snad jen, že v hlavním menu na mě svítila položka "MODIFIKACE" a nemůžu se dočkat, až po jejím rozkliknutí objevím nové a propracované kusy od milující komunity pro kterou je tato hra stvořena. Bavilo mě to, nedostal jsem sice co jsem čekal, ale dostal jsem opět kvalitně napsaný a plnohodnotný zážitek, který mi místy orosil čelo a dal vzpomenout na sladké chvíle léta páně 2010.