20XX

20XX není první hrou, která mě hned při úvodu upozorňuje na to, že jestli mám konzolový ovladač, tak ať neváhám a okamžitě hraju s ním. No a jelikož jsem neposlouchal, stihl mě hbitý trýznivý ovladače prostý trest. Aby mě to ale tolik nemrzelo, na truc jsem jí to osolil v hodnocení.

Plošinovky jsou v dnešní době ve formě, co si budeme nalhávat. Dobré plošinovky nicméně potřebují dobrý nápad, atmosféru, určité kouzlo, díky kterému ji budete hrát s chutí a rádi budete dějem prostupovat dál. Ve 20XX tvůrci tohle všechno vynechali a svojí hrou se orientovali na odkaz osmdesátých let - se vším všudy.

Takže v praxi to znamená, že myš tu postrádá smysl (když už teda nezapojíte ovladač) a vše se odehrává na klávesnici. Na ní to, vzhledem k faktu, že hra byla zřejmě vyvíjena právě pro ovladač, není úplně jednoduché. Kór když chcete někam skočit a potřebujete se rozeběhnout. Když už ale tohle přijmete, tak si budete muset zvyknout na ledabylé prostředí, grafiku, skillování, které jaksi přichází náhodně, vylepšuje Vaši postavu a posouvá Vám ji dál. No a k tomu všemu posloucháte tóny 16ti bitových melodií, které vzhledem k dnešní době docela táhnou, ale právě vzhledem k dnešní době k nim potřebujete nějakou nástavbu a ne, že budete poslouchat hity, které opravdu v osmdesátých letech hrál někde v zapadlém americkém maloměstě jeden z mnoha herních automatů, na které kde kdo jen tak nezapomíná.

20XX je spíš jednohubka, tak bych ji vnímal já. Když se do ní pustíte, dohrajete ji za pár chvil, nic zásadního. To, že hra disponuje multiplayerem je sice fajn, ale vzhledem k její oblibě jsem nenašel jedinou místnost, kde bych se mohl vyřádit s někým jiným z okolního světa. Jako jednohubka dobrý, ale jako porovnání s dnešními nápaditými plošinovkami zatraceně tristní. Nic, co byste dřív už nezažili a nic, co byste museli mermomocí chtít si zahrát.