Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura

24.08.2001
82
167 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Vše začíná sestřelením luxusního zeppelinu IFS Zephyr, na jehož palubě se mezi ostatními cestujícími nachází hlavní hrdina hry a neznámý gnóm, který vám těsně předtím, než v troskách zahyne, svěří podivný prsten. Aby toho nebylo málo, tak se k vám okamžitě přidá podivný člověk oblečený v róbě, který se představí jako Virgil. Zmateně Vám naznačí, že zázračné přežití této letecké katastrofy není pouze náhoda, nýbrž zapadá do proroctví jeho kultu. Dobrodružná cesta za nalezením majitele prstenu a vaší skutečné identity tak může začít.

Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura je nelineárním steampunkovým RPG z dílny několika bývalých tvůrců Falloutu a viditelně tak přebírá mnoho jeho vlastností. Ve fantasy světě této hry se právě šíří průmyslová revoluce a nechává v prachu tradiční feudalismus a magická učení. To celé samozřejmě k nelibosti nejen tradicionalistů, ale i dlouhověkých ras považujících to za pošetilost smrtelných lidí.

Systém vývoje postavy hráči při levelování umožňuje rovnocenně investovat své body do naprosto libovolného aspektu charakteru od vlastností, přes schopnosti, až po znalosti v magických, či technologických disciplínách. Zde se odráží vysoká znovuhratelnost Arcana, jelikož nejen dovednosti, ale i specializace buď na magii, či technologii mají znatelný dopad na průchod hrou a hráč musí počítat s důsledky jeho zaměření.


Poslední diskuzní příspěvek

Rasový mód jsem taky upravil a dopřeložil (ufff, po nocích, takže to není ideální překlad). Pokud si ho zvolíte při instalaci Drogova patche, tak je pak nutný si po nakopírování normálního CZ patche ještě ze složky optional překopírovat těch pár souborů toho XRaces modu. Už jsem neměl čas a sílu dodělat nějakej instalátor, to bych to zase odložil a dodělal kdovíkdy....
Hele, je to bez záruky, ale Drog zase tolik chyb nedělá. Spíš je někdy obtížný to rozchodit na moderních počítačích a nových Windows. Na nexusmods je nějaký vylepšení HIgh-res patche a taky videa ve vysoké kvalitě, tak jsem to zkusil a opravdu to na mým stroji 6-jádro na Win7 chodí líp, než Drogův čistej high-res a videa jsou pěkný (jen holt anglický).
Pokud nějaký chyby najdete, tak mi napište sem nebo na forum brahminy.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Obrovské RPG od bývalých tvůrců Fallouta. V době, kdy jsem hrával především izometrické cRPG hry patřilo a stále patří Arcanum jistě k tomu nejlepšímu. Potěšující je i to, že jde vlastní cestou a hratelnost ozvláštňuje ne až tak časté steampunkové zasazení kombinující magii a technologii.

Samotná hratelnost nepřekvapí (jako vždy u Troiky je skvělá), ale neobvykle široká volba možností hlavního hrdiny již ano. Samozřejmostí je řada vlastností, potěší i dovednosti, jež se musí učit od různých postav světa Arcana, stejně tak možnost najmutí dalších hrdinů, kteří vám pomůžou na cestě po světě. Příběh zpočátku nepůsobí příliš komplikovaně, kdy po havárii Zeppelinu hráč získá od umírajícího gnóma prsten a má vyhledat jeho původního majitele, ale později pomalým tempem přeroste od lokálního problému ke celospolečenské pohromě.

Jednou z hlavních předností je velikost celého kontinentu (ač například nalezení lopaty se v pozdější části stalo takřka neřešitelným problémem), a do jisté míry volné putování s řadou měst plných manufaktur s nelichotivými podmínkami zdejších zaměstnanců, trpasličí doly nebo elfí vesnice položená vysoko v korunách stromů. V téměř každé truhličce či městském odpadkovém koši se nachází něco, co se může později hodit na vytvoření předmětu. Stejná volnost je hráči dána i na vyřešení problému, kdy hned počáteční problém s bandity na mostu je možno vyřešit řadou cest.

Arcanum je prošpikováno i detaily jako body reputace, donášením darů božstvu k jejím svatyním s následným zlepšením schopností nebo jen editor, který bohužel nebyl tak úspěšně komunitou přijat jako u konkurence. Pokud je nějaký důvod, proč se do hry pustit i dnes, pak je to jistě díky výbornému designu světa s možnou realizací vašeho herního alter ega. O čem svědčí i to, že jsem hru po dokončení rozehrál znovu a strávil s ní tak půl roku, což je pro mě věc více než raritní. Nebýt ještě o chlup lepší izometrické trojice (BGII, FO2, PST), hodnocení by mohlo být nejvyšší možné.

Pro: krásná grafika, herní svět se vším co by do něj mělo patřit, obrovská rozloha

Proti: slabší souboje

+43
  • PC 90
Kuriózně vzhledem ke svému názvu vytvořila Troika Games jen tři hry, z nichž žádná není vyloženě špatná. Dvě z nich se naopak řadí k tomu nejlepšímu ve svém žánru, což je speciálně u Arcana úctyhodný výkon. 

Vývojářský tým se otrkal u Faloutu 1, a na výsledku je to vidět. Mluvím zejména o propracovaném světě, který jsem hledal v radioaktivních pustinách bývalé Kalifornie a nenašel ho tam. Arcanum ho má, a to dokonce v lákavém steampukově-magickém mixu. Hra disponuje unikátní atmosférou podpořenou specifickou hudbou. Musel jsem si na ty tklivé housle chvíli zvykat, ale rozhodně se o soundtracku nedá říci, že by byl zapomenutelný. Jednotlivé lokace se liší nejen melodiemi, ale i architekturou, rasou obyvatel a nezřídka i přístupem k magii a technologii. Ty koexistují ve zájemné křehké rovnováze. Pokud se vychýlí na jednu či na druhou stranu, nastává problém. 

Tímto v pravdě výbušným vztahem je ovliněn i vývoj postavy. Nabídka charakterových vlastností je nebývale široká a podobně je na tom počet cest, jimiž je možné hrdinu vést. Arcanum dává hráči obrovskou volnost. Podařilo se mi ho dohrát s bojovým mágem, s manipulátorem s medovým hlasem, s charismatickým srabem se soukromou armádou společníků i s nelítostnou vraždící mašinou s IQ šumící trávy. Funkčně skloubit technologii a magii se mi ovšem nepodařilo nikdy. Od určité úrovně magické síly je postavám odepřen transport hromadnou dopravou a poté dokonce vstup do jistých obchodů. Podobně je na tom technologie, která neguje magii. Není to žádné zásadní omezení - naopak obohacuje hratelnost. Relevantní jsou obě cesty. Magická je znatelně snazší, technická je nápaditější a více odměňující. 

Příběh je další silnou stránkou Arcana. Spletité pátrání po majiteli svěřeného prstenu se později překlopí do svého druhu iniciačního úkolu, protože přeroste do objasňování následků dávné zrady, jejíž rozřešení se promění v jednu z indicií blížící se celoplanetární bouře. Příběh je neobvykle košatý, plný odboček a osobních zájmů silných hráčů. Nejde do takové hloubky jako u blízkého příbuzného Planescape: Torment, je ovšem mnohem přístupnější a pochopitelný i pro avatary s mírně podprůměrnou inteligencí. 

Sebelepší příběh by byl poloviční bez silných postav. Mlčenlivého Virgila skrývajícího temnou minulost a zarytě kladného Magnuse pozná každý, ale seznam je mnohem delší a bohatší. Téměř v každém městě žijí upovídané figury s barvitými osudy. Někdo se dá naverbovat - za jistých podmínek, jiný odhalí další střípek z mozaiky světa. Přesto mám ke společníkům jednu výtku. Bylo by hezké, kdyby je bylo možné více ovládat. Nezřídka se třeba stávalo, že léčitel tvrdohlavě doplňoval zdraví jen jedné postavě a na umírajícího druha se úplně vykašlal. 

Největší zápor Arcana je ovšem téměř triviální obtížnost. Navzdory perfektnínu questogu klade příběh určitý odpor, a zaseknout se dá u několik logických hádanek, ale to je tak všechno. Za celou hru jsem absolvoval tři těžší souboje, a všechny v první třetině - jeden hned v první vesnici. Strategie je jednoduchá. Jakýkoliv lepší meč, schopnost uhýbání, kouzlo na štít, uzdravující Virgil po boku a nazdar. Psík zachráněný v přístavním městě je prakticky cheat, protože uděluje neskutečné množství poškození. Jediný problém představují potvory tupící zbraně a likvidující brnění - ovšem kvůli ne moc dobře vyladěné ekonomice je to spíše problém logistický, než život ohrožující. Pokud si myslíte, že ruční zbraně jsou příliš silné, tak vězte, že magie je ještě silnější. Základní kouzlo naučitelné na první úrovni je použitelné až do samého závěru hry. Je levné, má obrovský dosah a není proti němu obrana. Tohle všechno platí pro tahový soubojový systém. Při realtime potvory využily své rychlosti a boj končil po pár vteřinách vyloženě neslavně. 

Rozčilující jsou i drobné otravující bugy. Občas se animace zasekla, mizely ikonky společníků, nebo se soubojový systém zacyklil při nekonečném čekání na další tah. Pathfinding funguje velice uspokojivě - až do doby, kdy fungovat přestane. Nic z toho není vyloženě tragické, ale když se sejde víc selhání za sebou, nebudí to dobrý dojem. 

Arcanum je skvělé RPG vytvořené s láskou k žánru. Není tak propracované jako Baldur's Gate, ani tak velebené jako Falout 2, ani tak inovativní jako Planescape: Torment, ale to neznamená, že je výrazně horší, nebo že by mělo být opomíjeno.

Pro: unikátní svět, charismatiční společníci, volnost ve vedení postavy, hudba, příběh, nápadité questy

Proti: souboje jsou směšně jednoduché, občasné bugy, okrajové části světa jsou prázdné, společníci si žijí vlastním životem

+42
  • PC 95
Tahle hra je pro mne naprostá srdcovka. O jejích záporech jsem schopný mluvit hodiny. O jejích kladech budu mluvit roky.

Že je mé nejoblíbenější RPG zrovna fantasy, přestože žánr moc nemusím, mluví za vše. Autoři vzali koncept Falloutu a posunuli ho na novou úroveň. Myslím, že řešit to zde do detailů postrádá smysl, protože lidé, co tuto hru hráli se dělí do dvou skupin - Jedni jí pobožně vychvalují a druzí si stěžují na level cap. Jedni z nich plýtvají dechem a druzí časem...

Arcanum je jedním z vrcholů RPG žánru a je jen škoda, že úspěšnost akčních a FPS her, které jsou dnes za RPG vydávány, staví znovudosažení této příčky do pesimistického světla.
+40 +41 −1
  • PC 90
Arcanum je po čertech povedené rpg a přesně ten typ hry (pro mne po dlouhé době), kdy si pořád říkáte, ještě jeden level do mé postavy, abych se mohl stát učedníkem, ještě jeden úkol udělám, abych si mohl říct, že jsem ukončil jistou část příběhové linie, a ještě, a ještě… a jdu spát. Jako magicky- technologická mantra. Arcanum je přesně ten typ hry, která nechává vyniknout hráčovu představu o tom, kam budou směřovat kroky jeho avatara, jak bude vypadat a čím se nakonec také stane. Platí to o všech, od krvežíznivého bijce všeho co dýchá, po mírumilovného léčitele, jenž se bude snažit z každé šlamastiky vykecat.

Já, v mém prvním hraní, jsem zvolil typického reka, co bohatým a zlým bere - samozřejmě zásadně po nechtěném upadnutí na mou pyrotechnickou sekeru - a chudým a hodným dává. Vždy ochotný vypomoci těm, co si o to nezapomenou požádat. A že těch žádostí bylo požehnaně, až jsem občas zapomenul na své původní úmysly. Můj "hero" (jak jinak než ViRus - což vedlo i k humorným spojením v rozhovorech) se od počátku zaměřil na chladné zbraně, kapsářství (nejen z poctivého obchodu jest cestovatel živ) a po zkušenostech z Falloutu i na jistý druh komunikace a přesvědčování. S touto trojkombinací, dle mého, by se dalo v klidu vydržet až do samého závěru, ale tím by se hráč ochudil o mnoho kombinací, které zcela mění herní přístup. Hračičkové a hráči s jistým druhem obsese (bažení po splnění všeho do pověstné mrtě), svého hrdinu vytrénují k dokonalosti, naučí ho manuály od získání čisté rudy, až po sestavení mechanické zbroje (každá taková výroba jistě zahřeje na duši) nebo se začnou věnovat magii od základních léčitelských dovedností až po černou necromancii. To je opravdu na každém…

Způsobů, jak se dobelhat konce, je vícero, ale všechny mají něco společné - většina činů sebou nese břímě odpovědnosti a to nejen na přímé osoby, kterým se snažíte pomoci. Tak jak se k nim zachováte, bude se většinou nahlížet i na vás v celém světě Arcana, docela rozlehlého a rozrůzněného. Jsou zde zastoupeny technokratické, magické, chudé, bohaté, tajemné i zcela odporné kouty země a každá tato část má své neskutečné kouzlo, mající až atmosférický pel skutečnosti. Kobky smrdí zatuchlostí, elfí města čistotou, přístavní města skoro až čpí rybinou a takové Vendigrothské ruiny, to je motolice říznutá utopií. Je opravdu lákavé, na chvíli se zastavit a pozorovat dění v těchto lokalitách, občas si s někým jen tak poklábosit (někteří se k vám přidají, což častokrát ulehčí putování a člověk se necítí tak sám), přičemž se podaří, že vydolujete nějaké užitečné informace nebo udáte nalezenou cetku (nalezenců je v této hře opravdu velké množství). Zpočátku (jistota je kulomet), jsem sbíral absolutně všechno, lístky koky, hadry, haraburdí nebo rezaté zbraně, vše s myšlenkou, že se to bude určitě hodit. No ono by se to i hodilo, tedy část určitě, ale opět se dostáváme k důležitosti samotné postavy – pro to, čím se stane, jsou důležité i ty správné nalezené věci. Postupem času se tak stávají jedny předměty nedostatkové a jiné zase zcela bezcenné.

Jiné předměty jsou zase důležité pro splnění jak hlavního questu, tak i těch vedlejších. Ty jsou povětšinou striktně logické a dobře namíchané. Mezi nimi se nacházejí i takové, které se snaží o profouknutí mozkových závitů a že ty mé zažily celkem vichřici.

Z toho, co jsem zatím napsal, se zdá hra jako dokonalá tvář prince Krasoně, leč není to tak úplně pravda. Přece jenom jsou zde malilinkaté jizvičky, kazící jinak esteticky a vůbec povšechně dokonalý zážitek. Nic ale dramatického:

1. Obrovská kupa věci, co jde od počátku hry sbírat (méně je někdy více).
2. Zbytečně je hráč stresovaný tím, jestli prodat či nikoliv (půjde vůbec prodat? Když prodám, naleznu pak?).
3. Nedokonalostí trpí tahový bojový systém, kdy se mi mnohokrát stalo, že přišla řada na protivníka, ale nikdo se nehýbal a na něco se stále čekalo (bylo pak nutné přepnout se do real-time a zase zpět do tahovky).
4. Občasnými chybami trpěl i systém cestování v lokacích pomocí bodů (někdy nebyl problém obejít občana města, jindy jsem se o něj zasekl).
5. Nemožnost loupení peněz po více než 100 zlatých.
6. Nelogičnost chování obyvatel v jistých momentech (páčení občanovy zamčené bedny ani omylem, ale po zcizení klíče od této bedny a následném otevření před občanem samotným žádný problém).
7. A poslední výtku bych měl (zčásti si za to můžu sám) k jistému úkolu, který jsem se snažil nelogicky vyřešit, hra mi mé počínání umožnila, ale už mi neumožnila jej kladně dokončit.
+33
  • PC 95
Tvůrci Falloutu překonali hrou Arcanum sami sebe. Do této hry se proniká déle, na první pohled může odrazovat (slabší grafika, nezvyklý systém vývoje postavy). Každý si k ní musí najít svojí cestičku a ne každému se to povede. Šťastlivci, které tato hra chytne, pak poznají svět Arcanum jako úžasný, propracovaný, fungující a (na poměry her) značně originální. Hráč tak postupně zjišťuje, že i slabá 2D grafika dokáže vykreslit krásná prostředí, že volnost ve vývoji postavy vám umožňuje si vytvořit postavu dle svého gusta a že při hlubším pronikání do hry poznáváte souvislosti světa Arcanum, které na první pohled nejsou tolik zřejmé.
Skutečně nic není do hry plácnuto jen tak. Každá postava, každičký vedlejší úkol (a že jich ve hře je!) má své opodstatnění. Samotný příběh hry, kterému nechybí uvěřitelné zvraty, pak není v tomto světě ani tak zasazen jako je jeho nedílnou součástí.
Jistě, hra má hodně různých chyb, ale jakmile vás atmosféra Arcana doslova pohltí, stávají se tyto chyby absolutně nepodstatnými. Arcanum se pak stane hrou, ke které se budete s chutí vracet. Už jen proto, že nabízí mnoho možností průchodu hrou a řešení úkolů. Jak v rovině přesvědčení, tak ve schopnostech postavy.
Mohl bych se o Arcanu dlouze rozepisovat a stejně bych těžko vyjádřil za jak skvělou jí považuji. Přesto jsem se o to před časem pokusil v recenzi.
+29