Únos aneb Tajemství hlubin lesa

Mám vážně dojem, že tyhle hry mohly vycházet pouze v určitém období české historie. Nikde jinde na světě a v žádné jiné éře by to prostě nebylo možné. Tohle spojení mysteriózního hororu a úchylného, černého a bizardního humoru je tak neskutečně absurdní, že by to dneska už prostě nikdo nevymyslel.

Upřímně by mě zajímalo, jak ta hra vznikala. Jestli autoři napsali kostru scénáře a pak tam jen nacpali do každého dialogu tu největší nekorektní sprosťárnu co je napadla. Nic z toho mimochodem nemyslím ve zlém, protože ono to funguje. Na rozdíl od série Život není krásný, která je většina času jen systematicky úchylná a občas autor naznačí, že v sobě skrývá i něco hlubšího… zde je vážně primární ten mysteriózní děj a ten humor je značkou hry, ale zcela jí netáhne.

Hra je navíc rozdělena do kapitol, a mám dojem, že čím blíže jsme k cíli tím více přituhuje a humor se přesune do pozadí. Je to příběhově vlastně docela chytré, protože to rozděluje „civilizaci“ města a mysterióznost lesa na další úrovni. Je však škoda, že autoři nikdy neměli možnost příběh pořádně rozjet – za což může zřejmě absence původně plánovaného pokračování, a v takovém případě by Únos byl jen takovým prologem.

Nicméně – Únos je poměrně kvalitní adventura, s fajn malovanou grafikou, která není vhodná pro útlocitné povahy, a to skutečně myslím vážně, ne jako když vám někdo řekne, že Doom není pro citlivky – zde jsou někdy vejšplechty které i tomu nejzocelenějšímu hráči mohou hnout žlučí a hlavní hrdina – „hrdina“ – udělá věci na které by nebyl pyšný ani Dahmer. Zároveň však nabízí zajímavou mytologii, která bohužel nikdy nebyla rozpracovaná tak jak si zasloužila. Je to však symbol. Symbol počátku českého nového milénia, který byl takovým dozvukem devadesátek ve videoherní scéně.

Na závěr bych rád zmínil naprosto perfektní bonusovou kapitolu, která už na tu mytologii kašle a prostě tu esenci bizarnosti vezme a dovede na vrchol. A to je právě už tak trochu jako to ŽNK a všimnete si tam toho rozdílu ve vyprávění.