Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

It Takes Two

26.03.2021
04.11.2022
89
147 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

It Takes Two je kooperativní akční adventura od režiséra Josefa Farese (Brothers: A Tale of Two Sons, A Way Out) a jeho týmu Hazelight Studios. Tentokrát se dvojice hráčů ujímá manželů Codyho a May, jejichž manželství zrovna prochází těžkým obdobím a blíží se k rozvodu. Oba se však vlivem kouzla jejich malé dcery Rose ocitají v těle hraček uvězněni v pohádkovém světě, přičemž jedinou cestou ven je pro ně spravit svůj vztah s pomocí kouzelné mluvící knihy, samozvaného odborníka na vztahy Dr. Hakima.

Manželský pár se tak musí vypořádat s řadou výzev a úrovní, kombinujících prvky žánrů jako jsou plošinovky, závodní hry a logické hry. Podobně rozmanité jsou i prostředí a tématika úrovní a na hráče tak čekají úkoly jako boj s opičím astronautem, jízda na pavoucích či DJování na diskotéce. Stejně jako v případě A Way Out, i It Takes Two lze hrát pouze v lokálním či online kooperativním multiplayeru. Stačí však, aby kopii hry vlastnil jeden z hráčů a druhý se k němu může zdarma připojit skrz takzvaný Friend’s Pass.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 95
Zatrubte na trubky, vyvěste vlajky, naleštěte podlahy a oblečte se svátečně. Herní podsvětí a semetiště zla v podobě EA vyvrhlo na svět hru, která není špatná. Nejenže není špatná, ale je přímo skvělá. Ačkoliv osobně nemám rád jak osobu Josefa Farese, tak cokoliv z područí EA z posledních 10ti let, tak jsem s penězi zariskoval a nelituji ani halíře. It Takes Two je klenot, který můžu jenom doporučit a nemám k němu prakticky žádné výhrady.

Premisa hry je poměrně přímočará a dost jasná už z prvních trailerů: rodiče malé holčičky plánují rozvod, ale zázrakem kouzelného přání a upřímných, dětských slz se dá do pohybu jakési "kouzlo", které uvězní rodiče v malých panenkách a lehce otravná, oživlá, hispánská kniha lásky se snaží vyžehlit jejich vztah tím, že je nutí ke spolupráci. Tolik k příběhu, žádné hluboké promyšlené úvahy o smyslu života a divoké zvraty nečekejte, tato hra je úplně o něčem jiném. O spolupráci. Kolem kooperace dvou lidí je vystavěna celá hratelnost a všechno funguje naprosto skvěle. Nejedná se o kooperaci, na kterou jste většinou zvyklí, alá "já střílím z brokovnice, ty střílíš ze samopalu, to nám to ale jde". Hra a jednotlivé levely jsou navrženy tak, že jeden bez druhého projít nemůžete. V každé úrovni získá jak Cody, tak May unikátní schopnost, která je sama o sobě většinou k ničemu, ale v teprve v kombinaci se schopností vašeho partnera budete moci projít úrovní dál. Vaši hrdinové tak dostanou do rukou například kladivo a hřebíky, nebo metač pryskyřice a zapalovač, nebo každý jednu polovinu magnetu. Budete bojovat, skákat, utíkat nebo řešit hádanky. Každou chvíli vás hra překvapí nějakým novým vybavením, na který jsou navázané většinou velmi originální a neokoukané mechanismy. Samotné levely jsou pak velmi pestré, bohaté, detailní a průchod mezi nimi je krásně plynulý, stejně jako samotné ovládání, které je dostatečně komplexní, ale zároveň jednoduché a hlavně přesné, jak se na plošinovku sluší. Většinu času se pohybujete v koridoru, ale sem tam se objevíte ve větší volné lokaci, kde můžete svévolně prozkoumávat, co se vám zachce, hrát minihry nebo jen tropit neplechu s interaktivním prostředím.

Dobrou atmosféru pak doplňuje velmi pěkná stylizace, modely nepřátel a hrdinů, hudba, voice acting a celkové atmosféra hry, která je tak akorád vážná a tak akorád dětsky hravá. Je asi třeba uznat, že si hra občas až moc okatě půjčuje z jiných her, ať už je to Diablo, nebo Ratchet, nebo hry od Nintenda. Pravda ale je, že žádný z těchto mechanizmů není ve hře tak dlouho, aby to působilo jen jako vykradení jiné hry a na každý jeden vypůjčený prvek přijdou čtyři nové originální.

Ještě nikdy jsme se s ženou u společného hraní takhle dobře nebavili. Upřímně a od srdce jsme se nasmáli a upřímně a od srdce jsme si pobrečeli nad nejbrutálnější vraždou toho nejroztomilejšího herního antagonisty v dějinách.

Avšak pozor, pokud se snad chystáte hrát s někým, kdo videohry moc nehrává, mohla by na něj tahle hra být trošku těžká. Čas od času hodně záleží na rychlých reakcích a zručnosti hráče, a jelikož nejde hru hrát tak, že se jeden z vás veze, musí být oba hráči alespoň průměrně zkušení. Takže pozor, aby tato hra právě naopak nevedla k vašemu rozvodu :)

It Takes Two bylo velmi milé překvapení a je to skvělá hra.

Pro: Stylizace, postavy, mechanismy, ovládání, hudba, akce, prostředí, kooperace, Queen Cutie

Proti: Nic

+31
  • PC 95
 Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše 

Nebudu chodit kolem teplého piva, tohle je bezkonkurenčně nejlepší kooperačka, jakou jsem kdy hrál. To množství nápadů, které je na každém kroku, je až neuvěřitelné. Prakticky pořád jsem se těšil, co na mě čeká za dalším rohem. Hratelnost se neustále mění a chvíli jsem hrál arkádu, chvíli plošinovku, pak diablovku, bojovku, no prostě je tu snad všechno... :-)

Každý level je naprosto odlišný od předchozího a stejně tak i hlavní protagonisté získají vždy nové originální schopnosti. Celá hra jsou jedny velké designérské hody a já často nevěděl, kam dřív koukat, zvlášť když u toho je nutné přeskakovat z kolejnice na kolejnici, zaměřovat vosí roje nebo zdrhat před krtky... :-)

Audiovizuál je zkrátka nádherný a nad míru povedený. Totéž hratelnost, které ty množství nápadů vypomáhají v tom, že se ve hře stále děje něco jiného, takže se ten který nápad nestihne obehrát natolik, aby začal nudit. Je pravda, že herní doba je vcelku dlouhá a občas je to trochu natahované, ale já se bavil celou dobu. Perličkou je ještě 25 různých nepovinných miniher, které je ale ve většině případů nutné najít.

It Takes Two je naprosto skvělá hra, dokonalá kooperačka a rozhodně po právu hra roku 2021. Rozhodně dám někdy znovu.

Pro: Vynikající a rozmanitá hratelnost; množství nápadů; minihry.

Proti: Občas trochu natahované.

+31
  • PS4 95
Čekal jsem, že It Takes Two bude mít různorodou hratelnost. Nečekal jsem ale, v jakém rozsahu to bude. Ta hra v sobě obsahuje neuvěřitelně hodně žánrů. A nejlepší na tom je, že to celou dobu nemá hluché místo a hratelnost funguje pořád stejně dobře. It Takes Two vás ani náhodou neznudí stereotypem. Hratelnost se zde mění jako počasí. A to i přes překvapivou délku hry.

Coop hra, ve které se bez totální spolupráce nedostanete ani o kousek dále. To by v tomhle typu her nemělo být překvapující. Je ale skvělé, jak je to celé vyvážené. Každá z postav často dělá úplně odlišnou činnost než ta druhá. A pokaždé je to zábavné. Opravdu si nedokážu vzpomenout, že by jsme se za celou hru dostaly do nějaké nudné pasáže. Pořád to bylo zábavné. Někdy i docela vtipné. Často dost černo humorné. Přes svou infantilnost hra poodkryje pár dost smutných příběhů. Z kterých by bylo nejednomu dítěti určitě smutno. I my dospělí jsme občas v pobaveném zhnusení kroutili hlavou (viz. vyhozený vysavač nebo scéna s dobráckým plyšovým slonem).

Hra má v oblibě často měnit tempo hry. Kombinuje hektické lineární pasáže plné akce a přemýšlením nad hádankami. Občas vás vyhodí do arény, kterou můžete prohledávat a hrát si s prostředím. Hledáte mini hry a celkově se můžete vyblbnout. Mini hry mě osobně tolik nebavily. U šachů jsme se ale zasekli snad na hodinu. Celé prostředí je na pohled pěkně barevné a líbivé. Celé navíc v 60 snímcích i na starých konzolích. Technicky je hra na špici. Za celou dobu jsme zažili snad jen dva záseky za překážkami. Což je s ohledem, na množství překážek ve hře, dobrý výkon.

Od plného hodnocení mě odradil snad jen poněkud přeslazený konec, za který by se nemusela stydět žádná vánoční pohádka. Navíc v Hollywoodském stylu. Když si vzpomenu, že jsem to hrál se ženou a že naše nejoblíbenější kratochvíle byla jak nejefektivněji sejmout toho druhého.. Možná dobré pro čerstvé páry nebo pro lidi, co to spolu hrají na dálku, aby se každý mohl o samotě dojmout.

Chvíli jsem si také stěžoval, jako správný fajfkovač dohraných her, že hra je příliš dlouhá. Ještě k tomu je coop. Ne vždy mají dva lidi čas ve stejnou dobu. Hraní to ještě o nějakou dobu prodlužuje. It Takes Two ale nestaví zážitek na příběhu. Jde tady hlavně o prožitek ze samotného hraní. Nakonec jsem zjistil, že není potřeba nikam pospíchat. Skvělá hra.

Pro: neuvěřitelně pestrá hratelnost, humor, spolupráce, stylizace a technické zpracování, délka hry

Proti: příliš sladký konec

+24
  • PS5 85
It Takes Two byla pro mě první hra, kterou jsem hrála v kooperaci ve split screenu, a byla jsem zvědavá na nutnost spolupráce a na to, jak přítomnost druhé osoby obohatí herní zážitek.

Po zapnutí hry jsem vpadla do neskutečně barevného a nápaditého světa, ve kterém nebyla možnost se ani na chvíli nudit, jako když na horské dráze projíždíte různými světy. Ano, takové zběsilé tempo hra měla.  Jestli bych měla zvolit jedno slovo, které by hru It Takes Two charakterizovalo, pak bych zvolila slovo kreativita. Na ploše zhruba 12 hodin jsem neustále žasla nad tím, jak tohle někoho mohlo napadnout a jakým způsobem své nápady dokázal implementovat do hratelnosti. Nejen, že jsem vystřídala rozmanitá prostředí, která nabízela unikátní zážitek, ale také jsem létala, potápěla se, lyžovala, stala se rytířem s mečem, osedlala pár živočišných druhů či jsem si hrála s gravitací. A to je jen část toho, co hra nabízí. Po celou dobu jsem nepocítila stereotyp či že bych měla pocit, že jsem něco takového už viděla. S každou další kapitolou mě hra dokázala překvapit mechanikou, která na mě v dané části čekala a těšila jsem se, až si ji vyzkouším. 

Přes to všechno jsem někdy měla pocit lehkého zahlcení. Řešení jednotlivých úkolů bylo totiž mentálně vyčerpávající - ne, že by vyžadovaly nějakou vysokou inteligenci, ale bylo jich tolik za sebou a někdy to vyžadovala hlídat si více věcí naráz, že jsem někdy i doufala v konec kapitoly, ale stále se objevoval další obsah. Proto si myslím, že by hra mohla být o něco kratší, alespoň o jednu či dvě kapitoly.

Hra také nabídla celou řadu soubojů s bossy, kteří byli stejně originální jako zbytek hry. Tedy co se týče jejich vzhledu a osobnosti, protože samotné souboje většinou opakovaly některé mechaniky (propadající se podlaha, správě načasované výskoky) a to mě ke konci hru už tolik nebavilo a popravdě považuji souboje za nejméně zajímavou a zábavnou část hry.

Hratelnost byla navíc doplněna četnými minihrami a malými událostmi přinášejícími ještě další porci zábavy. Nejvíce mě zaujaly paradoxně obyčejné šachy a ježdění na saních, kde mě musel roztlačovat druhý hráč. Nemohu se nezmínit o známé kontroverzní scéně se sloníkem a cítila se jako největší svině, když jsem toho nebohého plyšáka tahala vstříc jeho osudu. Hra člověka nezásobuje jen pěknými a veselými věcmi, ale i něčím takovým, nad čím by se dalo i pohoršit a bylo naopak skvělé, že i takové emoce hra vzbudí.

Ústřední dvojice mě spíše štvala, než že bych s nimi nějak soucítila, v jaké situaci se to ocitli. Oba byli rovným dílem naprosto sobečtí a to, že jejich dcera neřeší, že se jí ani jeden z rodičů neozývá, když je několikrát osloví či na ně mluví (postavy v tom reálném světě jsou totiž "vypnuté", zatímco se jejich druhé postavy pohybují úplně v jiném světě), také o něčem vypovídá. Asi je na nezájem zvyklá. Popravdě by se k sobě neměli vůbec vracet a spíše by se měli v dobrém rozejít a trochu zapracovat na sobě a na svém vztahu k jiným lidem. Postava dcery mi navíc přišla lehce divná, až umělá, jakoby se tvůrci soustředili jen na všechnu tu náplň ve hře a mně tak bylo její potenciální štěstí zcela lhostejné.
+22
  • PC 90
Začnem hneď zhúrta.
Začiatok- paráda. Tak svižne som sa už dávno neponorila do hry. Každa nová lokalita, nápad a prevedenie ma nadchýnal a nesmierne bavil. Ta rozmanitosť prostredí a štýlov. Tak veľmi ma to bavilo a tešilo. Nepreženiem to, ak poviem, že som takú prvú polovicu hry mala úsmev na tvári.
No potom sa to nejak seklo. Asi mi ten začiatok nasadil laťku zábavy príliš vysoko a asi mi pretiekol pohár trpezlivosti s hlavnými postavami a príbehom. Tieto dva aspekty hry boli mojim kameňom úrazu. Nech sa tvorcovia nehnevajú ale dať postavám tak neznesiteľné charaktery. Neviem ako ostatní, ale ja som sa s nimi nezžila za celú hru. Jeden vždy fňuká, druhý sa stále sťažuje. Fakt sa nedivím, že sa chcú rozvádzať. Aj to ich dieťa mi príde melodramatické a na záver som sa zmohla len na facepalm. Sorry.

Ruka v ruke s postavami ide aj strašný príbeh. Džízs, tí rodičia vedia byť krutí a sebeckí. Klamú kade chodia a sú strašne nesympatickí. Tešte sa na moment so sloníkom. Nevadia mi v hrách brutálne scény, no musia to byť hry, v ktorých to človek čaká. V takejto hre som to nečakala a nebolo to príjemné prekvapenie.

Po prekonaní nejakej tej strednej časti hry a pár nie veľmi zaujímavých momentov, sa hra ku koncu znova rozbehla, vrátila k tomu lepšiemu a zase to začalo byť ono.

Čo by som ešte vypichla k tým jednotlivým levelom by bolo to, že mi vadilo to, že človeka strašne viedla hra za ručičku. Doslova ti hlavná postava vždy povedala čo musíš robiť a teda človek nemusel nad ničím výrazne premýšľať.
Ďalším aspektom na malé hejtovanie by bolo preskúmavanie lokácií. Niektoré boli tak krásne a plné mini interakcií, že človek nevedel kam skočiť skôr a iné boli takmer prázdne a pritom mali veľký potenciál. Tvorcovia sa s nimi mohli určite vyhrať viac.

V hre sa nachádzajú mini hry- je ich 25. Našli sme ich všetky a dobre sme sa na nich pobavili. Niektoré sme skúsili iba raz, iné nás zamestnali na dlhšiu dobu. (Laser tennis bol náš obľúbený) 

Aj napriek niektorým veciam, ktoré sa mi vôbec na tejto hre nepáčili, prevláda u mňa pozitívny pocit a myslím si, že takto by sa mali robiť hry pre co-op.

Pro: Rozmanitosť levelov, kreatívne nápady, humor. CO-LLA-BO-RATION

Proti: Postavy, príbeh

+21