Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Paradise Lost

24.03.2021
03.12.2021
kompatibilní
69
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh hráče zavede zpátky do alternativní minulosti v Evropě, kterou druhá světová válka sužovala o 20 let déle jen proto, aby nacisté celý kontinent ve výsledku zdevastovali nukleárními zbraněmi. Zbytky civilizace jsou nyní plná tajemství, ale také nebezpečné radiace a tudíž se zde zbytek světa raději nevydává. Vy se zde však vydáte v roli dvanáctiletého chlapce Szymona, který po smrti své matky pátrá po záhadném muži z jisté fotky, která mu po matce zbyla, a pátrání jej zavede k objevení nacistického podzemního komplexu, který je však zdá se opuštěn. Co se zde stalo? A kdo je muž z fotografie? Na tyhle otázky si budete muset najít odpovědi sami.

Paradise Lost je 3D nelineární first-person adventura, která hráči dává moc měnit minulost a tím ovlivnit přítomnost, což zajistí několik možných zakončení. U příběhových voleb však nezůstává a spolu s vašimi zásahy se mění například i vizuální stránka prostředí. To je sice post-apokalyptické, ale v dosti svérázném stylu, ovlivněném především slovanskou architekturou a celkovou kulturou, jelikož se hra odehrává v Polsku. Tvůrci tak připravili mysteriózní zážitek soustředící se na příběhovou a pocitovou stránku, nicméně nechybí ani žánrově typické hádanky.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
O hře jsem nevěděla skoro nic. Sice jsem si četla její popis, ale než jsem se k ní dostala, tak jsem ho zdárně zapomněla, a tak jediné, co jsem tušila, tak že se ocitnu v roli dítěte a že se hra neodehrává v současnosti. Takže jsem neměla žádné předsudky, předem vytvořené dojmy a nevěděla, čemu se hra bude podobat.

První minuty ve hře byly opravdu atmosférické, protože vše bylo ponořeno do tmy a já si cestu dál osvětlovala zapalovačem. A i když v dalších lokacích již bylo světla více, tak to nijak neubíralo na tajemnosti oněch míst a já byla dost zvědavá, co bude následovat a co se bude ve hře dít dále. Navíc názvy kapitol odkazovaly na jednotlivé fáze vyrovnání se se ztrátou dle Elizabeth Kübler-Ross (popření, agrese, smlouvání, deprese, smíření), což jen zvýšilo můj zájem o hru a také mi připomnělo jinou, skvělou hru RiME (druhou podobností pak je, že v obou hrách hrajeme za chlapce). Hudba sice zněla málokdy, ale když už ano, tak skvěle dokázala dokreslit atmosféru hry.

Nakonec ale musím říct, že příběh nebyl tak zajímavý, jak se mi zpočátku jevil. Navíc mi vcelku brzy došlo, o co jde, a tudíž mě žádné dějové zvraty nijak nepřekvapily. Moc tomu nepomohl ani dabing postav, který mi přišel zcela chladný a vzhledem k tomu, co ty postavy říkaly, i bez emocí. Také trochu působilo divně, že na události nereagovala moje postava často nijak překvapeně, šokovaně a často vlastně nereagovala vůbec. A mně se nedařilo se vžít do role opuštěného chlapce, bez rodiny a vůbec bez lidí, protože se choval, jak kdyby mu to bylo jedno, jako robot. Neříkám, že jisté náznaky smutku či osamělosti ve hře nebyly, ale pro mě nebyly ani trochu přesvědčivé.

Nyní něco k samotné hratelnosti. Hned na začátku se ukázalo, že se bude jednat o klasický walking simulátor. Ovšem, co mi vadilo na rozdíl od jiných her podobného typu, že interakce s okolím je omezena na naprosté minimum. Předmětů se v okolí moc neválelo a dokumentů ke čtení tu bylo spíše méně než více. Občas se daly otevřít zásuvky či skříňky, ale v drtivé většině tam něco, co bych mohla prozkoumat, nebylo. Až jsem si říkala, proč je teda můžu otevřít, když je to to jediné, co s tím udělám. Předměty, které jsem nakonec nějak použila, bych napočítala na prstech jedné ruky.

Co mi ještě vadilo, tak byl strašně pomalý pohyb protagonisty. Ne, že bych měla potřebu neustále s ním běhat, ale ta chůze byla příšerně pomalá a pokud jsem se vracela z nějakých míst, tak bych uvítala o něco rychlejší pohyb. Navíc v jednom místě mi hra padala do Windows, a protože se jedná o moderní hru, která umí jen auto-save, tak jsem se vždy ocitla na začátku nějaké části po znovu spuštění hry a já musela opět s velmi pomalou postavou absolvovat celou část znovu. A to asi třikrát, než jsem zkusila změnit směr, ze kterého do onoho problémového místa přijdu, což pomohlo.

Protože je hra relativně čerstvě po vydání, tak ji sužují občasné bugy jako padání hry a v některých částech strašná optimalizace, kdy mi hra najednou spadla o pár desítek FPS na 12 a ze hry se stala slide show a já byla v napětí, jestli hra opět spadne či ne.

Hra nebyla špatná a rozhodně nelituji stráveného času (4 hodiny) u ní, ale přece jenom si myslím, že se jedná o nevyužitý potenciál jinak zajímavého námětu.

Pro: atmosféra, námět

Proti: malá interakce s okolím a předměty, nakonec nezajímavý příběh, dabing postav, fakt pomalá chůze

+28
  • PC 60
Paradise Lost je predovšetkým čistý a jednoduchý walking simulátor nezaťažený žiadnymi hernými mechanikami, ktoré by mohli brániť plynulému rozprávaniu príbehu. Ten tvorí centrálny pól, okolo ktorého sú vystavané všetky ostatné sekundárne prvky, ktoré sú mu fakticky podriadené. Keďže teda v prípade Paradise Lost tvorí príbeh alfu a omegu, mal by svojou celkovou kvalitou vynikať nad všetkými ostatnými hernými prvkami či zložkami. Problém však spočíva v tom, že dej síce obsahuje niekoľko svojráznych nápadov, no na druhej strane, ak sa ho snažíme pochopiť ako celok, je iba priemerný.

Dejová línia Paradise Lost je situovaná do alternatívnej európskej minulosti, kedy sa druhá svetová vojna predĺžila o viac ako 20 rokov a nacistické Nemecko zbombardovalo zo strategických dôvodov celý kontinent jadrovými zbraňami. Ich plán spočíval v tom, že pred plánovanými jadrovými útokmi sa spolu s hŕstkou vybraných uchýlia pod ochranu rozsiahlych podzemných komplexov, zvonku maskovaných v podobe bunkrov. Po poklese radiácie by sa následne vydali ovládnuť dané oblasti, avšak tento plán nevyšiel na sto percent, keďže ešte pred jadrovým výbuchom obsadila jeden z bunkrov skupina odbojárov, ktorá tam bezprostredne na to uviazla.

Vaša cesta sa každopádne začína na povrchu, sužovanom už dlhé roky atómovou zimou. V tomto značne nepríjemnom prostredí sa zhostíte úlohy Szymona, malého chlapca, ktorý sa rozhodne vyhľadať neznámeho muža zachyteného na matkinej fotografii. Pátranie ho zavedie práve do jedného z týchto bunkrov, ktorý sa na prvý pohľad javí ako opustený. Bez toho, aby som zbytočne spoileroval, iba podotknem, že záverečné odhalenie je predvídateľné a neoriginálne.

Z pozitív za zmienku stojí napríklad napodobenina kultu starých slovanských bohov, ktorú si v dôsledku izolácie vytvorili obyvatelia nižších úrovní celého komplexu, či snahy niektorých nacistických pohlavárov zvýšiť morálku podriadených rozprávaním príbehov o mýtických predkoch árijskej rasy. Tieto a mnohé iné nápady zvyšujú úroveň zážitku a ak by sa im venovala väčšia pozornosť, mohla by byť celková kvalita hry neporovnateľne vyššia. Bohužiaľ, na to ako je krátka (dokončenie vám zaberie max. 5 hodín), im venuje až príliš málo pozornosti a skôr tvoria okrajové doplnky, než aby reálne konštituovali podstatnú časť príbehového zážitku.

Po stránke hrateľnosti je Paradise Lost klasickým zástupcom žánru s minimom akcie a aj interakcia s prostredím je extrémne obmedzená. Občas síce treba použiť nejaký predmet, ale inventár absentuje. Stáva sa aktívnym až v prípade, že ho potrebujete. A keď v určitom zmysle náhodou predbehnete udalosti, daný predmet je v tom prípade neaktívny. Niekomu môže inak prekážať až príliš pomalý pohyb hlavného protagonistu, u ktorého som nadobudol dojem, že to bol zo strany vývojárov úmysel, aby sa umelo predĺžil celkový zážitok. V globále mi to však príliš nevadilo a skôr som si všímal niektoré nedotiahnuté technické aspekty. V záverečnej časti mi snímkovanie klesalo až k 12 FPS a taktiež v poslednej oblasti sa zjavilo i viacero podivných bugov, akoby záverečný betatest niekto až príliš urýchlil.

Je preto pomerne škoda, že vskutku unikátny námet s veľkým potenciálom bol využitý len čiastočne a aj to sa tvorcovia zrejme značne inšpirovali aj inými hrami (napríklad SOMA). Občas vcelku pozoruhodný herný dizajn a niekoľko dobrých nápadov (napríklad stvárnenie užívateľského rozhrania nacistických retro-futuristických počítačov z roku 1960) však nestačí na to, aby sa tento titul vymanil zo šedivého priemeru, až nadpriemeru.
Ide o jeden z tých počinov, na ktorý asi veľmi skoro zabudnete.

Pro: Určité originálne nápady, vhodne zakomponované narážky na slovanskú mytológiu

Proti: Technické problémy najmä v záverečných oblastiach hry , okatá inšpirácia niektorými známejšími titulmi

+20
  • PC 60
Člověk by měl zkusit (skoro) všechno, tak jsem se vrhl do mnou zatím neprobádaných vod walking simulátorů. A když se k tomu přidá téma alternativní historie z nacistického Německa, tak to už je silné lákadlo. Bude to vizuálně jako Wolfenstein? Bude příběh stát za to? Bude mě to těch cca 5 hodin bavit? Na poslední otázku můžu odpovědět hned - dojel jsem to na jeden zátah.

Jak ale napovídá hodnocení, záporů jsem našel dost. Ale ty si nechám až na závěr. Rozhodně mě uchvátilo prostředí - to je nadesignované perfektně a několikrát jsem žasl, s jakými detaily si autoři dali práci a přitom kolem nich jen "proběhnete" (ehm). Monstrózní podzemní bunkr vypadá prostě skvěle a hlavně díky němu jsem se od hry nechtěl odtrhnout. Ať už šlo o úvodní vstup do bunkru jen se zapalovačem v ruce (kde by se atmosféra dala krájet) do nádraží nebo luxusní čtvrť s dovolenkovou oblastí, až po inseminační centrum. K prostředí prostě nemám ani jednu výhradu. Ba ne, jednu bych měl - v jedné lokalitě jsem vstoupil do místnosti, kde se aktivní předměty ležérně vznášely ve vzduchu a nebýt stínů, tak bych si nedomyslel, že tam asi jsou i stoly a židle... nicméně po návratu po pár minutách už se nábytek materializoval. Jen malá kaňka na kráse.

Příběh je zezačátku fajn. Poctivě jsem pročítal všechny dopisy a oběžníky a poslouchal nahrávky. Ano, je to trošku klasika, ale zrovna tady mi tenhle způsob objevování pozadí příběhu nevadil. A i když cca od půlky už bylo jasné, jak se věci mají, stejně mě to hnalo vpřed a nevynechal jsem ani jedinou možnost se dozvědět další detail toho, co se v bunkru za jeho fungování odehrávalo. Rovněž počítačové terminály byly fajn detail. Až pocuď zatím paráda.

Trochu problém mi působila hlavní postava Szymon. Pokud by to byl ufňukaný fracek, taky by se mi to nelíbilo, ale on má emoční kvocient na úrovni zmrzlý ryby a to je možná ještě horší. Na povrchu jaderná zima, totálně prázdný bunkr a on ze sebe nevyloudí ani jednu emoci. ANI...JEDNU!!! A že by těch příležitostí bylo. On celkově je dabing bohužel naprosto otřesný, jeho přítelkyně po drátě na tom je ještě hůř, ale tam alespoň občas náznak nějaké emoce je. Když už nadávám na hlavní postavu, tak musím zmínit ten pohyb. Ano, je pomalý a záměr je jasný, aby ta pomalost umožnila vychutnat si prostředí (čti - trochu natáhla herní dobu). Upřímně, mně to nevadilo. Co mi vadilo bylo to, že "běh" byl asi tak o 2 centimetry v hodině rychlejší. Sice jsem ho kvůli prostředí příliš nevyužíval, ale občas by se větší rychlost hodila.

A teď už budu jen nadávat.

Je fajn, že aktivní body jsou vidět z větší vzdálenosti. Jenže 1) běda, jak k nim přistoupíte o 10° z jiného úhlu, než autoři zamýšleli a neděje se nic. Kolikrát jsem tancoval okolo lístečku, abych si mohl milostivě přečíst, co na něm je. A za 2) zhruba polovina z nich je opět jen natahování herní doby, protože k čemu mi je, že Szymon vezme do ruky hrneček nebo flašku šnapsu a kouká na ní? Nebo prázdné šuplíky? Ano, k ničemu, ale čas jsem tím zabil.

Adventurní prvky, tak na ty se mohli vykašlat rovnou. Kromě toho, že v celé hře je slovy tak PĚT (zdráhám se použít to slovo) hádanek, které by vyřešil i prvok, tak je to ještě celé tak okatě vysvětlené, že nechápu smysl, proč tam vůbec toto bylo.

Otevírání dveří, případně podobný pohyb. Nešlo by prostě jen kliknout a otevřít, než používat tu zdržovací klikotahačku?

Gradace příběhu taky nic moc. On hlavně v té druhé půli pěkně slábne. Takže Szymon prostě v klídečku dojde k závěrečné scéně, kde OPĚT (a to už mě strašně vytáčelo) ani nezmění tón hlasu, nedejbože aby vyloudil nějakou tu... no... jo emoci. A příšerný dabing už jsem zmínil, takže na konci jsem si spíš oddechl, že už to mám za sebou. Žádný kulervoucí konec, který by mě rozhadroval na dva dny. Vůbec. Na to budu asi potřebovat jinou hru (doporučí někdo ze znalejších?).

A to by bylo tak všechno. I přes nadávání jsem si Paradise lost docela užil a rád se k podobnému žánru někdy vrátím. Jen doufejme, že v kvalitnější podobě.

Pro: Grafika, design bunkru, atmosféra v začátku

Proti: Dabing, nemožnost rychlejšího pohybu, slabší příběh, natahování už tak krátké herní doby

+14