Evil Islands: Curse of the Lost Soul

Hra s největší počtem loadů v dějinách. Při útoku na nepřítele, utrpí tento jakoukoli náhodnou škodu, od nuly po maximum. Nedá se předem vůbec odhadnout, jak úspěšný útok bude. A tak nezbývá, než si hru před útokem uložit a loadovat a loadovat. Dříve nebo později, padne sebesilnější nepřítel. Jedinou výjimkou je, pokud útočíte s nevhodnou zbraní na extrémně silného nepřítele - pak padají samé nuly.

Ve hře se dá spolehnout na zdravý rozum a funguje to. Jít přímo proti nepříteli, který je dvakrát vyšší než vy, je sebevražda. Lepší je ho pěkně obejít a zaútočit zákeřně zezadu. Pokud nepadne hned, loading a zkoušet to znovu, padne dřív či později.
Jak s oblibou říká hlavní postava: "Není to moc hezké, ale je to nutné."

Někteří nepřátelé vidí i dozadu, především různé magické bytosti, jako kostlivci.
Jak to je, můžete zjistit zakouzlením kouzla, které ukáže dohled nepřítele.
I kontaktní válečník totiž může používat základní kouzla, bez kterých je hraní mnohdy dost těžké.

Hlavní hrdina má staminu, která je zdrojem energie pro kouzla i běh. Množství staminy je omezené. Dá se sice zvýšit pomocí zkušenosti, ale té není nazbyt, a hlavně, každé zvýšení nějaké vlastnosti, zvyšuje cenu ostatních dvojnásobně.
Je potřeba říct, že ke konci hry už hráč dostává tolik zkušeností, že si může dovolit utrácet, ale je to nepříjemný pocit, vědět, že s každým vylepšením ztrácím z dohledu jiná vylepšení, která by chtěl taky.
Tedy stamina je omezená a utéct z boje je nemožné. Dá se to, jen pokud je blízko průchod do jiné mapy. Pokud silný nepřítel nepadne na první ránu, neporazíte ho, ani mu neutečete. Loadovací orgie jsou jasná volba - naštěstí hra načítá velmi rychle.

Nervy mi drásalo, když mému hrdinovi po delším běhu došla stamina a on začal vydávat vzdechy, jako by točil porno, pořípadě mi vytkl, že nemá nohy z oceli.
Mapy jsou obrovské, hlavní hrdina uběhne jen kousek než mu dojde stamina a pak se plouží krokem. Naštěstí si tvůrci uvědomili zdlouhavost svého díla a použili
zrychlování času, které jsem od půlky hry už ani nevypínal.
Po prvních několika mapách, které se procházejí hezky poctivě, nalezením správného průchodu, už naštěstí později můžete vlézt do jakéhokoli průchodu a dostanete se rychle, kam je potřeba.

Zbraň a zbroj si můžete měnit pouze u kováře (obchodníka), nebo při přechodu mezi mapami, jinak se do svého inventáře prostě nedostanete.
Ale! Vaše zbroj se bojem poškozuje a vyžaduje placené opravy. Jakmile se jednou zničí, už nejde spravit, jedině ji prodat a koupit za drahé peníze nazpátek.
Kdybych měl přístup do inventáře, věděl bych, jak moc je zbroj poškozená a sundal bych ji před zničením, nebo ji zašel opravit.
Chápu sice, jak to tvůrci mysleli - všechny vaše věci si sebou netaháte do boje, ty leží na vaší základně. Ale tohle je přece hra a neměla by jít proti hratelnosti.

Naprosto jsem také nepochopil, jak mám s kontaktním bojovníkem, kterého jsem si celou hru pěstoval, bojovat se závěrečným bossem, na kterého vůbec nedosáhne.
Nehledě ke skutečnosti, že mě boss dával na dvě rány, i kdyby bojovat šlo. Těsně před závěrečným soubojem mi hra začala navíc padat (častý problém, dodneška
neopatchovaný), takže jsem se soustředil víc na bleskové ukládání, které mě vždy dostalo o pár vteřin dál. Závěrečné titulky jsem tedy viděl.

Ve hře jsem třikrát použil cheat, všechny na posledním ostrově. Šel jsem do města, to šlo dobře, ale zpátky to už nešlo, protože jsem pobil pár stráží a hlíddky u brány byly ostražité a velmi silné. Kouzlo neviditelnost jsem neměl a nechtělo se mi to hrát celé znovu.

Do stejného města jsem se měl dostat podruhé, ale ať jsem se schoval kamkoli, vždy mě "našli". Tohle považuji od tvůrců hry za schválnost. Nehrál jsi, jak jsme chtěli (stealth), potrestáme tě tak, že ti znemožníme další hraní. A poslední cheat byl u závěrečného bosse, kdy jsem se soustředil spíš na to, aby mi hra (už asi podesáté) nespadla.

Zatím jsem o hře nenapsal nic pěkného, někdo by si mohl myslet, že se mi nelíbila, ale není tomu tak.
Krásná 3D grafika, střídání dne a noci (ačkoli na Gipathu byly velmi tmavé noci a věčně jsem nic neviděl), zvláštní atmosféra, zábavné prozkoumávání obrovského světa, podrazy a msta, každá potvora zanechává stopy, které zahlédnete řív než potvoru, takže se můžete podívat kudy chodí a připravit si útok, příběh hry, ačkoli to není žádný Planescape Torment, mě ke konci příjemně překvapil, ve hře si hráč může vytvářet a vylepšovat své zbraně, zbroj a kouzla, hráč si prostě nasbírá dostatek nějakého vzácného materiálu a pak si (za peníze) předělá své věci, takže jsou podstatně účinnější. Do věcí se dají vkládat kouzla, například do brnění dáte vlastnoručně vytvořené a vylepšené kouzlo, které vás bude léčit a posilovat, kdykoli zbroj někdo zasáhne. Nebo do zbraně dáte kouzlo, které přidá damage, nebo nepřítele oslabí.
Nad tvorbou předmětů a kouzel jsem strávil fůru času a je to věc zábavná. Kouzla se navíc dají vylepšovat pomocí run, které přidávají účinek, dosah, a podobně. K sestrojení kouzla potřebujete jen mít dostatek zkušenostních bodů.

Evil Islands je zábavná hra, obrovský kus poctivé práce. Má atmosféru, něco hráči dává. Neoznačil bych ji jako herní poklad, ale do rodinného stříbra jí mnoho nechybí.