Inquisition

Pokud by bylo cestování v čase reálné, 14. století by zrovna nepatřilo k těm historickým obdobím, do nichž bych chtěl zavítat. Velkou část obyvatel Evropy stíhá mor, krysy a hlad, ale také inkvizice, která svými prostředky donutí k přiznání i naprosto nevinného člověka. Proč ale nevyužít možností videoherního průmyslu a nenavštívit tuto nelehkou dobu alespoň virtuálně?

Hra ze třetího pohledu, ovládaná pouze pomocí klávesnice a vydaná roce 2002? To jako vážně? Konzolová verze neexistuje, takže se nelze vymlouvat na špatný port, ale dobře, to se dá překousnout, ovládání přenastavit a špatná orientace v prostoru kvůli neposedné kameře lze vyřešit přepnutím do pohledu z vlastních očí, což ale znemožní pohyb vpřed.

Kdybych více řešil grafické zpracování ve hrách, Inquisition bych po pár minutách vypnul. Hra totiž vypadá strašně, ale více, než ty rozmazané obličeje postav, nekvalitní videa a neustále se opakující interiéry i exteriéry mi vadilo ukládání.

V první kapitole fungovalo ještě obstojně, než jsem však přišel na to, že je třeba ukládat pouze na začátku každé kapitoly a tu dojet celou na jeden zátah, protože načtení dalších pozic hru shodí, hodně jsem se navztekal. Hra mi párkrát spadla i při přechodu do další kapitoly, ale to se děje u spousty titulů.

Mimo zasazení je jedním z mála kladů příběh, který je sice prostou honbou za pokladem templářů a ten vlastně žádný není, ale je protkán řadou momentů, jež stály za to (šíření morové nákazy, záchrana mrzáka, ztráta lásky). Za zmínku stojí také hudba, navozující tu správnou atmosféru.

Od Inquisition jsem toho moc nečekal, protože hodnocení nejen tady na databázi jsou všelijaká, nakonec nemůžu sice říci, že jsem spokojen, ale zklamán také úplně ne. Z mého pohledu jde o průměrnou akční adventuru, která mohla být daleko lepší, nebýt mnoha technických kiksů.