Quest for Glory: Shadows of Darkness

V posledních dnech jsem rozehrál pár her a zase je obratem vzdal. Buďto kvůli nehratelné obtížnosti (Lion King) nebo proto, že mě ta hra prostě nebavila (Curse of Enchantia, Cool Spot). Postupně jsem začal uvažovat, jestli mě hraní aktuálně nepřestává bavit (mám taková období), a tak jsem šel na jistotu. Quest for Glory 4 má v mém srdci speciální místo. Bylo totiž přílohou SCORE CD 63, což bylo první Score CD, které jsem si koupil.

Série Quest for Glory je mezi Sierráckými adventurami nestandardní tím, že zahrnuje soubojový systém a také RPG prvky. Je tedy tak trochu mutantíkem mezi adventure a RPG (tabulka statistik postavy, které mají reálný vliv na hru). Člověk by očekával kočkopsa, ale Sieře se kupodivu podařilo vše sešít dohromady, takže vznikla zvláštní kombinace, která funguje. Něco jako slané preclíky v čokoládě. Člověk by čekal, jak to bude hnusné, ale nějak se toho nemůže nabažit, dokud pytlík není prázdný (nebo nevidíme outro). A právě taková je série Quest for Glory. Protože aktuálně nemám čas ani chuť rozjet celou sérii, pustil jsem se do mého nejoblíbenějšího čtvrtého pokračování a to za postavu mága, za kterého jsem hru dosud nikdy nedohrál.

Zlí jazykové a reklamní poutače mají ve zvyku tvrdit, že hrou za čtyři postavy (t.j. mág, zloděj, bojovník a paladin) dostáváme čtyři různé hry. To není až tak docela pravda, nicméně každé povolání přistupuje k řešení úkolů rozdílně a některé úkoly má jen a pouze pro sebe. Specifikem série QfG je možnost tvorby multiclass postav, takže zloděj může čarovat, bojovník se naučí třeba páčit zámky a mág po vyčerpání many dorazí nepřítele dýkou. Proto může hráč řešit herní úkoly i jinak, než by je řešilo povolání, za které právě hraje.

Ve čtvrtém díle se hráč prostřednictvím svého herního avatara dostane do Mordavie, což je země připomínající středo- či východoevropskou slovanskou zemi. Mordavie je plná česneku, upírů, vlkodlaků, nemrtvých, cikánů a podobných folklórních postaviček. Hrdina se zde objeví nikým nezván v jeskyni nepříjemně připomínající tlamu příšery uprostřed bažin. V jediném městě hry se s ním nikdo nechce bavit. Každý je k cizincům podezíravý a všude kolem je to jeden smutný příběh vedle druhého. Starý muž ztratil ženu, hostinští postrádají dceru, majitelka místního kvelbu zase manžela. V nedalekém jezeře se nachází krásná Rusalka, kterou na 75% (3 herní postavy ze čtyř) nebudete mít jak vysvobodit. Ale jste přece hrdinové, takže poté, co začnete místním pomáhat, se jejich uzavřenost přece jen zmírní a přes opatrný respekt nakonec může skončit otevřeným obdivem vesničanů. Stačí jen pomáhat (a chránit, jak říká zprofanované motto jisté sociální skupiny Tam Venku Za Monitorem).

Herní systém série QfG je tedy naprosto unikátní. Ani další herní mechanismy nezaostávají. Hudba doprovázející hru je prostě nádherná a podle mě jde o nejlepší hudební doprovod z celé série. Každá obrazovka a některé postavy mají svoje samostatné hudební téma. Co se dalších zvuků týče, není jich mnoho, ale nemám k nim výhrady. Hrál jsem jako vždy dosovou verzi. Ta pod Windows je dokonce namluvena, ale dávám tak nějak přednost němé klasice. Grafika je kvalitní a skvěle do hry pasuje. Zmínit musím zejména nádherné portréty každé herní postavy při rozhovorech a mimořádně nádherná je třeba Eranina zahrada.

Jak jsem zmiňoval v úvodu, hra obsahuje souboje. Soubojový systém je tentokrát zobrazený z boku a evokuje nejvíc bojovky. Upřímně, moc mi neseděl. Naštěstí lze v nastavení hry přepnout bojový systém z arcade na strategy, kde člověk reálně nebojuje, ale pouze nastavuje čtyři parametry, jak by se jeho avatar měl při boji chovat. Což mi vyhovuje mnohem víc. Kromě soubojů nás čekají i rozsáhlé dialogy s herními postavami, nějaké ty logické úkoly (Dr. Cranium) a nevyhneme se ani používání předmětů, tentokrát však přísně logickým způsobem.

Průběhem hry nás provází krásná a záhadná Katrina, kterou poprvé potkáme v okamžiku, kdy opustíme ústí (ústa) úvodní jeskyně. Zatímco všichni ostatní hráči v roce 1999 slintali nad Larou Croft, já tajně miloval Katrinu. A vlastně mi to vydrželo dodnes. Co to o mně vypovídá? Raději nevědět :D.