Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Mata Hari: Betrayal is only a Kiss Away

Mata Hari

29.07.2009
55
12 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Slavná špiónka Mata Hari se 91 let po své smrti dočkala své vlastní počítačové hry. Díky jejímu šarmu se dostala na nejvyšší místa a hrála na obě strany (Německo a Francie). Ve hře si zkusíte některá její dobrodružství a záleží na vás jak jednotlivé mise dopadnou, hra totiž obsahuje několik alternativních konců. Stejně jako ve skutečnosti budete sbírat tajné dokumenty, odkrývat důležitá tajemství a nakonec bojovat i o vlastní život. Zajímavostí je, že se na hře podíleli i Hal Barwood a Noah Falstein (Indiana Jones and the Fate of Atlantis).

Hra Mata Hari vyšla již 21. 11. 2008 v Německu se zkráceným názvem (bez přídomku "Betrayal is only a Kiss Away"), jejíž velká část vývoje proběhla ještě pod 4HEAD Studios, které se těsně před vydáním hry přejmenovalo právě na Cranberry Production.


Poslední diskuzní příspěvek

@Walome (22.06.2023 10:16): Tak hra se odehrává v období první světové války. Jasně, telefony nebyly extrémně rozšířené, ale třeba v osmdesátých letech předchozího století byly i v takové Praze desítky telefonů. A ještě před započetím první světové byly v Praze zavedené telefonní budky. Dá se těžko předpokládat, že by se v té samé době v Paříži nenašel funkční telefon.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
Řekněme si upřímně, že všeobecně povědomí o První světové válce je prakticky nulové a zatímco každý běžný ignorant někdy slyšel o Hitlerovi a koncentračních táborech a tuší, kdo proti sobě stál v Druhé světové válce, tak o První válce se obecně ví pouze to, že byla. Příčiny jejího začátku se nedají shrnout do dvou vět, a proto se nikde neučí, není zde přítomen jasný symbol zla a není spjata s tolika profláknutými příběhy a událostmi, tudíž se o ní moc nepíše, netočí se o ní tolik filmů a dokumentů a počet herních titulů, zasažených do tohoto období, se pravděpodobně zastavil na jednociferném čísle, kdy kromě několika simulátoru typu Red Baron nebo Flying Corps Gold stojí za zmínku pouze skvělý The Last Express, který chaotickou dobu před vypuknutím války popisuje vskutku brilatně.

Tuhle neblahou bilanci se pokusili změnit autoři adventury Mata Hari, hry na motivy jednoho z nejslavnějších příběhu této lehce upozaděné války a řekněme si otevřeně, že právě námět je bez diskuze tím nejvýraznějším a možná i jediným výrazným kladem celé hry. Slavná špiónka Mata Hari, legendární tanečnice, podvodnice a kurtizána je ve hře více než přívětivě vykreslená jako nevinná blbka ve stylu Niny Kalenkov a už úvodní pasáž hry, ve které se Mata Hari "učí" být špiónkou mě svou neskrývanou tupostí málem dovedla k rychlé odinstalaci. Hra se nicméně v jejím dalším průběhu trochu zlepší a místy je i docela zábavná, ale samotná postava Maty Hari působí neživě a její motivace není vůbec vysvětlena. Kromě toho, většina špionážních úkolů má nechtěně komický nádech a vrcholem je poslední převlékací úkol, který dal vzpomenout na slavný "knír" v Gabriel Knight 3: Blood of The Sacred, Blood of The Damned. Trapně působí i zapojení Marie Curie, tvůrci asi potřebovali ještě jednu všeobecně známou postavu a místo tragického příběhu tak hrajeme hloupou uhlazenou adventuru z prostředí První světové války, které je ale dostatečně atraktivní na to, aby hráče udrželo až do konce hry. Ten se dostaví naštěstí poměrně brzy vzhledem k velmi nízké obtížnosti a hru není problém dohrát bez návodu.

Abych jen nekritizoval, Mata Hari se jako klasická jednoduchá point n` click adventura hraje příjemně a docela mě bavily i všechny arkádovité mezihry, byť například taneční mezihra vypadá opravdu hloupě a spíš než sexy taneční vystoupení připomíná záchvat deliria tremens. Grafika, hudba a dabing jsou na solidní úrovni, i když grafika je možná trochu sterilní a bez života. Matu Hari bych tedy doporučil jedině těm hráčům, kteří se zajímají o historii a osud hlavní postavy jim přijde natolik atraktivní, že jsou kvůli tomu ochotní hrát i jinak vesměs průměrnou hru.

Na závěr jedno menší zamyšlení. Autoři počítačových her obvykle nejsou zrovna lidé s velkým literárním, historickým a kulturním přehledem obecně, snad s výjimkou fantasy, sci-fi a komixu, nicméně především pro české tvůrce je to k dispozici vskutku světoznámý námět, že kterého by mohl být potenciální hit. Jedná se o jednu z nejslavnějších a nejpopulárnějších knih od českého autora a to právě z prostředí První světové války a fakt, že se o její zpracování do hry ještě nikdo nepokusil, je pro mě absolutně nepochopitelný a může jej vysvětlit skutečně pouze onen nedostatečný klasický literární rozhled lidí kolem herních studií. Kterápak kniha to asi bude?

Pro: námět, pokus o nelinearitu, akční mezihry

Proti: nevyužití potenciálu, hlavní hrdinka byla v reálu poněkud jiná osoba, stupidní řešení úkolů

+27
  • PC 50
Na hře Mata Hari se podíleli adventurní bardi Hal Barwood a Noah Falstein, i proto hráče překvapí, jaké přešlapy dokáží udělat i takovíto velikáni. Špiónské prostředí točící se kolem slavné tanečnice a špionky Mata Hari slibuje spoustu zajímavých příležitostí na různé adventurní mechaniky i zajímavé směřování příběhu. Obzvláště, když se tvůrci rozhodli děj zasadit rovnou do řady evropských měst. I s vizuální stránkou si dali záležet a hra vypadá staticky i v běhu velice dobře.

Je však nutné uznat, že jako celek prostě nefunguje. A právě hlavní designéři a scénáristé na tom mají největší vliv. A to, co mohlo a mělo být hlavní předností, je nakonec největším utrpením. Jednou ze základních chyb je nepříliš pohodlné ovládání, kdy hráč musí při rozhovorech nejprve kliknout na téma a teprve pak na osobu, se kterou se chce bavit (i když se v tu chvíli vlastně baví jen s jedinou postavou a jinam ani kliknout nejde).

Druhá vada, a bohužel mnohem zásadnější, se týká samotné herní náplně, konkrétně meziher. Pokud nepočítám míchání chemikálií, tak jsou vlastně tři základní. Tou nejméně otravnou je shánění „zvláštních pohybů“ ve světě, kterými se Mata Hari dokáže inspirovat k novým prvkům v tanci, jinak ji majitel šantánu nové představení nepovolí. Samotné tančení je druhou mezihrou, kdy postava tančí, do čtyř kruhů dojíždí zleva a zprava noty a hráč je musí v tom kruhu trefit. Nejčastějším a bohužel i nejotravnějším prvkem je cestování vlakem. Sympatická mezihra, kdy hráč volí při cestování z bodu A do bodu B nejvhodnější cestu tak, aby jej nechytil žádný špion, by ve hře stačila tak dvakrát či třikrát. Když ale hráč musí cestovat asi třicetkrát, to je už na pováženou.

Sice je v pozdějších fázích možné tyto pasáže přeskakovat, ale i tak to ubíjí celkový dojem ze hry. Těmto mezihrám je totiž celá hra kompletně podřízena a spousta věcí je na ně násilně navázána. A tak se s řadou postav dá seznámit či potkat jen na speciálních představeních, jediný funkční telefon na celém světě existuje jen v Berlíně, umístění jedné továrny je potřeba zaletět potvrdit do Paříže, i když dávno víme, kde přesně se nalézá.

Je to veliká škoda, tahle hra měla veliký potenciál a ze začátku byla i zábávná. S pokračujícím se příběhem se však spirála roztáčí více a více ke dnu.
+19
  • PC 70
Prvotina Cranberry Production naznačila cestu, jakou se tohle již zaniklé studio bude ubírat. Namísto strategií, které tvořilo ještě pod hlavičkou 4HEAD Studios, se zaměřilo na adventury a udělalo dobře, protože jak druhý a třetí díl Posla smrti, tak Mata Hari určitě nejsou špatné hry.

O hlavní postavě jsem toho před hraním moc nevěděl, a tak jsem si něco načetl. Více mě ale zaujalo prostředí a lokace, kde se hra odehrává. Důležitou roli zde hrála i vědkyně Marie Curie nebo podnikatel Emil Jellinek se svou dcerou Mercedes, jejíž jméno nesou automobily slavné značky s trojcípou hvězdou ve znaku. Při odposlechu jednoho telefonu jsem se také jen tak mimoděk dozvěděl, že je v plánu nějaký atentát v Sarajevu.

Lokací je sice málo a aktivních míst v nich hra také nenabízí nějaké extrémní množství, ale alespoň nedochází k žádným zádrhelům a hraní mě bavilo. Nejvíce jsem se ale pobavil v továrně na plyn. Převlékl jsem se totiž za muže a nikdo mě nepoznal, to mě vždycky rozesměje a vzpomněl jsem si na Milagros z Divokého anděla, která si vzala kšiltovku a hned se stala klukem.

Na konci mě překvapilo, že smrt Mata Hari byla jen na oko, což jsem opravdu nečekal. Objevil jsem všech 12 tanečních kreací, ale taneční minihra mě moc nezaujala. Ty další, jako bylo zdrhání před agenty ve vlaku nebo propojování elektrických obvodů, však celkem ušly. Při zhodnocení se mi ukázalo, že jsem získal všechny peníze a zkušenosti, jen ve špionáži to trochu vázlo. Hidden object tituly asi vynechám, ale docela mě zaujal poslední kousek studia Lost Chronicles of Zerzura, který určitě někdy vyzkouším.

Pro: prostředí, lokace, postavy, konec, zhodnocení

Proti: málo lokací, převlek za muže, taneční minihra

+16
  • PC 60
Nejsem moc zběhlý v historii, o Mata Hari jsem věděl akorát to, že byla během první světové války dvojitou špionkou. Videoherní zpracování není samozřejmě žádným přesným dokumentem, i tak jsem se těšil, co se o této historické postavě případně dozvím.

Příběh je zajímavý, minimálně v první polovině hry, kdy se Mata Hari postupně sbližuje s různými vlivnými lidmi a získává od nich informace. I když mi přišlo, že je získává až podezřele snadno. Z historických pramenů jsem věděl, že skutečná Mata Hari byla nakonec popravena, proto mě celkem překvapil happy-end v závěru, kdy byla její smrt jen fingovaná a ona žila dál.

U adventur mám rád, když jsou v nich přítomný mezihry a zde jich je celkem dost. Ta nejčastější - tancování - je ale celkem nudná, zvláště pak hledání inspirací různě po lokacích. Jednou jsem tu inspiraci hledal asi čtvrt hodiny. Zbytek je celkem fajn. Dost mě bavila ta s cestováním mezi městy. S pozdější potřebou častějšího cestování jsem byl ale celkem rád, že se vždy zpřístupnila i možnost rychlého přesunu bez minihry.

Během hraní jsem však narazil i na řadu nesmyslů a příběhových děr. Například je potřeba odposlechnout telefonní hovor v Madridu, jenže Mata neví, jak na to. Tak odcestuje do Monaka se to naučit a následně se přes Berlín vrátí zase do Madridu. A kupodivu, ten potřebný hovor stále probíhá. Stejně tak je divné, že když je Mata v Paříží a potřebuje někomu v tomto městě zavolat, tak musí odcestovat do Berlína, kde je jediný přístupný telefon.

Vzhled jednotlivých lokací vypadá celkem fajn, hlavně Paříž. Akorát mi to přišlo celé takové statické. Plus si myslím, že by nebylo na škodu, kdyby zde bylo více lokalit. Je fajn, že je možné se v rámci obrazovky přesouvat na dvojklik, bohužel to ale nefunguje i pro východ z obrazovky. Tam musí Mata vždy dojít. Ze začátku jsem pak celkem bojoval i s volbou témat k rozhovoru, ale časem jsem si zvykl. Jsem rád, že je zde přítomna funkce zvýraznění interaktivních předmětu. I díky ní jsem tak naštěstí neměl moc záseků.

Celkově považuji tuto adventuru za mírný podprůměr. Délka je spíše kratší, ale to lze vzít i jako klad, protože to aspoň rychle uteče.
+13