Chuck
7379 @Brasikona (28.02.2022 19:09): Třeba to bere tak, že v jednoduchosti je krása. :-)
Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory
Ubisoft Montreal •
Ubisoft Pune (PS3)
- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Již třetí pokračování úspěšné série Splinter Cell z univerza Toma Clancyho. Příběh doznal změn a teď si již nebudete tolik jistí, kdo je ten špatný a kdo váš spojenec. Vše se točí kolem nastalé krize mezi Jižní a Severní Koreou. Samozřejmě do krize promlouvá i Čína a Japonsko. Opět se podíváte na různorodá místa - dopravní trajekt brázdící oceán, peruánský ostrov, lázně na ostrově Hokkaido v Japonsku, Soul, Washington... Přibyly vedlejší úkoly, nelineární postup a také nové vychytávky na vaši zbraň. Velkou devízou se stal nůž, který má hned několik využití. Vylepšena byla AI nepřátel a grafika. K multiplayeru také přibyl kooperativní režim.
Poslední diskuzní příspěvek
Chuck
7379 Nejlépe hodnocené komentáře
Jelikož během svého hraní rád střídám herní styly, po ryzí akci, kterou jsem měl možnost si užít v předchozí hře F.E.A.R. 2, byl čas zvolit nějakou stealth akci, kde by se moje hráčská role přeorientovala pro změnu v poněkud tišší a diskrétnější styl. Po předchozích dvou dílech jsem se bez sebemenšího zaváhání vrátil k sérii Splinter Cell, tentokrát tedy k dílu třetímu s názvem Chaos Theory.
Po jeho úvodním rozehrání jsem zaznamenal jednu velmi příjemná změnu, která se týkala grafické stránky, kterou si ovšem lze vychutnávat poměrně zřídka, jelikož i u tohoto dílu je tma na prvním místě, s čímž je ale nutné u takové hry počítat a nebrat to jako zásadnější negativum. Vše je totiž náležitě a bohatě vynahrazeno v kvalitním stealth stylu, v němž ani Chaos Theory není žádnou výjimkou potvrzující pravidlo. Ba naopak, tento díl je pomyslným mistrem ve svém oboru, který navíc nabízí i pár drobných změn, které hru určitě zpříjemní.
Kromě již zmíněné grafiky totiž přibyl novější způsob likvidace nepřátel, mezi které patří použití nože, ale pokud se to hráčovi příčí a do Samovy ruky mu moc tento zabijácký nástroj nesedí, nemusí tento drsnější způsob používat prakticky vůbec. Jednak je tu stále k dispozici již známý omračující úder či nově přiškrcení, pomocí něhož má hráč jistotu, že nepřítele okamžitě nepošle jednou provždy na onen svět a jednak si tím snižuje výslednou statistiku jednotlivých misí, která mu prozradí, jak kvalitní práci odvedl.
Další výhodu spatřuji v možnosti více variant postupu hrou, jelikož dostat se k určitému cíli je většinou možné minimálně dvěma způsoby, čímž je hráčovi dána určitá možnost vlastní inspirace, což jsem bral za nezanedbatelnou přednost.
Poslední výhodu, která by mohla stát za zmínku, jsou i nepovinné a bonusové úkoly, které mají rovněž vliv na statistiku mise a které osloví hráče, kteří mají v sobě trochu jakéhosi soutěžního ducha a chtějí splnit maximum úkolů, které jim daná mise nabízí.
Co dodat? Přestože proti předchozím dvěma dílům nemohu říct křivé slovo, myslím, že Chaos Theory je celkově propracovanější a záživnější a pro mě tedy excelentním a nezapomenutelným kouskem série Splinter Cell, který si milovník stealth akce vychutná, stejně jako já, opravdu v maximální míře a který se mu dokáže vrýt hluboko do paměti.
Po jeho úvodním rozehrání jsem zaznamenal jednu velmi příjemná změnu, která se týkala grafické stránky, kterou si ovšem lze vychutnávat poměrně zřídka, jelikož i u tohoto dílu je tma na prvním místě, s čímž je ale nutné u takové hry počítat a nebrat to jako zásadnější negativum. Vše je totiž náležitě a bohatě vynahrazeno v kvalitním stealth stylu, v němž ani Chaos Theory není žádnou výjimkou potvrzující pravidlo. Ba naopak, tento díl je pomyslným mistrem ve svém oboru, který navíc nabízí i pár drobných změn, které hru určitě zpříjemní.
Kromě již zmíněné grafiky totiž přibyl novější způsob likvidace nepřátel, mezi které patří použití nože, ale pokud se to hráčovi příčí a do Samovy ruky mu moc tento zabijácký nástroj nesedí, nemusí tento drsnější způsob používat prakticky vůbec. Jednak je tu stále k dispozici již známý omračující úder či nově přiškrcení, pomocí něhož má hráč jistotu, že nepřítele okamžitě nepošle jednou provždy na onen svět a jednak si tím snižuje výslednou statistiku jednotlivých misí, která mu prozradí, jak kvalitní práci odvedl.
Další výhodu spatřuji v možnosti více variant postupu hrou, jelikož dostat se k určitému cíli je většinou možné minimálně dvěma způsoby, čímž je hráčovi dána určitá možnost vlastní inspirace, což jsem bral za nezanedbatelnou přednost.
Poslední výhodu, která by mohla stát za zmínku, jsou i nepovinné a bonusové úkoly, které mají rovněž vliv na statistiku mise a které osloví hráče, kteří mají v sobě trochu jakéhosi soutěžního ducha a chtějí splnit maximum úkolů, které jim daná mise nabízí.
Co dodat? Přestože proti předchozím dvěma dílům nemohu říct křivé slovo, myslím, že Chaos Theory je celkově propracovanější a záživnější a pro mě tedy excelentním a nezapomenutelným kouskem série Splinter Cell, který si milovník stealth akce vychutná, stejně jako já, opravdu v maximální míře a který se mu dokáže vrýt hluboko do paměti.
ColdplazPredtým som napísal komentár k pôvodnému Splinter Cell, išlo o dobre urobenú špiónsku akciu, aj keď jej chýbala určitá osobnosť. Pandoru Tomorrow som preskočil po prvých niekoľko leveloch, lebo nie je od Montrealu a technicky vyzerá o dosť horšie, tak som išiel na tretí a údajne najlepší diel.
Chaos Theory je pokračovanie, ktoré vyriešilo takmer všetky nedostatky predchádzajúcucih dielov, levely sú menej lineárne, dajú sa riešiť viacerými spôsobmi a pribudli vedľajšie úlohy, aj keď to stále nemá na otvorenosť Hitmana a Deus Ex, do hry pribudla aj mapa, ale prišla mi trochu nepraktická.
technicky je tiež všetko vylepšené, grafika na skvelej úrovni, detailne spracovaný zvuk, zbrane sú oveľa presnejšie a AI je vylepšená.
Za ďaľšie veľké plus považujem, že sa do hry rozhodli konečne pridať Score systém pre väčšiu výzvu a túžbu zlepšovať sa, schopnosť výberu technického náradia mi ale prišla zbytočná, veď sa od 1. dielu ani nezmenili. V hre sa už nevyskytujú žiadne nútené akčné pasáže, takže sa všetky levely dajú prejsť na 100% stealth takmer bez zabitia. Sam ale dostal aj nôž a rôzne násady na svoju pušku ako Shotgun a sniperku, takže hru môžete hrať aj akčnejšie, aj keď v tom nevidím pointu.
Pripadá mi ale, že oproti prvému dielu je hra ľahšia, to asi preto lebo tam boli nepriatelia niekedy naozaj hypercitliví na zvuk a svetlo a ohľadom neho, do hry teraz pridali už aj ukazovateľ nielen viditeľnosti, ale aj hluku, takže môžete presne vedieť ako rýchlo sa pohybovať.
Ovládanie sa vôbec nezmenilo, aj keď stále vyžaduje trochu zvyku.
Príbeh bohužiaľ je ale stále nudný a nevýrazný ale o ten v týchto hrách aj tak nikdy nešlo, Fisher už má ale v sebe viac charakteru a občas povie nejaké sucho vtipné hlášky, hlavne keď vypočúva strážcov.
Prostredia sa tiež stále ponášajú jedno na druhé a okrem Hokkaida, lode a Banky sa mi žiadne nedostalo do pamäti, aj keď na tom až tak nezáleží keďže všade je tma.
Musím rozhodne ale zmieniť výborný ambient/elekto soundtrack, na ktorom pracoval Brazílčan Amon Tobin, hlavne skladby The Lighthouse a El Cargo.
Ak máte chuť na hru kde je cieľ iný, ako zabiť všetko okolo, tak túto hru vám môžem len odporúčať.
EDIT: Po druhom dohraní zvyšujem skóre na 90%
Chaos Theory je pokračovanie, ktoré vyriešilo takmer všetky nedostatky predchádzajúcucih dielov, levely sú menej lineárne, dajú sa riešiť viacerými spôsobmi a pribudli vedľajšie úlohy, aj keď to stále nemá na otvorenosť Hitmana a Deus Ex, do hry pribudla aj mapa, ale prišla mi trochu nepraktická.
technicky je tiež všetko vylepšené, grafika na skvelej úrovni, detailne spracovaný zvuk, zbrane sú oveľa presnejšie a AI je vylepšená.
Za ďaľšie veľké plus považujem, že sa do hry rozhodli konečne pridať Score systém pre väčšiu výzvu a túžbu zlepšovať sa, schopnosť výberu technického náradia mi ale prišla zbytočná, veď sa od 1. dielu ani nezmenili. V hre sa už nevyskytujú žiadne nútené akčné pasáže, takže sa všetky levely dajú prejsť na 100% stealth takmer bez zabitia. Sam ale dostal aj nôž a rôzne násady na svoju pušku ako Shotgun a sniperku, takže hru môžete hrať aj akčnejšie, aj keď v tom nevidím pointu.
Pripadá mi ale, že oproti prvému dielu je hra ľahšia, to asi preto lebo tam boli nepriatelia niekedy naozaj hypercitliví na zvuk a svetlo a ohľadom neho, do hry teraz pridali už aj ukazovateľ nielen viditeľnosti, ale aj hluku, takže môžete presne vedieť ako rýchlo sa pohybovať.
Ovládanie sa vôbec nezmenilo, aj keď stále vyžaduje trochu zvyku.
Príbeh bohužiaľ je ale stále nudný a nevýrazný ale o ten v týchto hrách aj tak nikdy nešlo, Fisher už má ale v sebe viac charakteru a občas povie nejaké sucho vtipné hlášky, hlavne keď vypočúva strážcov.
Prostredia sa tiež stále ponášajú jedno na druhé a okrem Hokkaida, lode a Banky sa mi žiadne nedostalo do pamäti, aj keď na tom až tak nezáleží keďže všade je tma.
Musím rozhodne ale zmieniť výborný ambient/elekto soundtrack, na ktorom pracoval Brazílčan Amon Tobin, hlavne skladby The Lighthouse a El Cargo.
Ak máte chuť na hru kde je cieľ iný, ako zabiť všetko okolo, tak túto hru vám môžem len odporúčať.
EDIT: Po druhom dohraní zvyšujem skóre na 90%
Pro: Najlepšie prepracovaná Stealth hra svojho druhu, hudba.
Proti: Stále nudné prostredia a príbeh.
DaemonChaos Theory je zatraceně kvalitní stealth akce. Máte několik možností jak věci řešit ve správném stylu takové hry a map design, který vás v tom podporuje a zároveň nabízí zajímavou výzvu. Ze začátku jsem si říkal, že vychytávek, které má Sam k dispozici, je příliš, protože se hra kvůli tomu stává možná až moc snadná. Ale přínosem toho je možnost volby. Můžete si vybrat nástroje, které vám sednou nejvíc a podle toho i postupovat hrou.
Hra navozuje tu správnou atmosféru plížení ve stínech, tiché likvidace nic netušících nepřátel hezky z blízka. Na této základní úrovni na mě působila dobře, ale jinak mě vůbec neoslovila. Je to pro mě jedna z těch řemeslně kvalitních her bez duše. Jednou zahrát, dobře se bavit, ale pak snadno zapomenout. Nezapůsobila na mě celková atmosféra, něco díky čemu by mě hra pořádně chytla, opravdu pohltila. Je to stejné jako u dřívějších dílů série. I přes technická a herní vylepšení se od předchůdců některé věci nezměnily.
Příběh je až bolestivě nezajímavý (vezměte základ příběhu z Bondovky, oškubejte ho o všechno zajímavé a máte zhruba představu), celá hra působí naprosto neosobně. Tvůrci se sice snaží ze Sama vytřepat nějakou osobnost při rozhovorech, ale je to slabé, ani různé vtipné hlášky příliš neohromí. Lineárního postupu se hra také nezbavila. Je to maskováno opravdu zdařile. Používají se různé způsoby, jak tento fakt zakrýt, a ty se zručně střídají, dílčí problémy lze řešit více způsoby, přesto se nedá přehlédnout, že všechny mise jsou v důsledku koridorem od startu k cíli, který se maximálně několikrát lehce rozdvojí na dvě cestičky, aby se hned za rohem zase spojil. Jen díky tomu nevadí, že 3d mapa by potřebovala přidat na přehlednosti. Moc jí stejně nevyužijete. Stále to není o rozsáhlých lokacích, kde by se nacházely vaše cíle, k nimž si správným ovládnutím prostředí utváříte cestu podle svého uvážení. Ten pocit mi v této hře chyběl. Tak si já totiž představuju pořádnou stealth akci. Snad proto, že série Thief mi předvedla, jak skvělé může být něco takového hrát.
Hra navozuje tu správnou atmosféru plížení ve stínech, tiché likvidace nic netušících nepřátel hezky z blízka. Na této základní úrovni na mě působila dobře, ale jinak mě vůbec neoslovila. Je to pro mě jedna z těch řemeslně kvalitních her bez duše. Jednou zahrát, dobře se bavit, ale pak snadno zapomenout. Nezapůsobila na mě celková atmosféra, něco díky čemu by mě hra pořádně chytla, opravdu pohltila. Je to stejné jako u dřívějších dílů série. I přes technická a herní vylepšení se od předchůdců některé věci nezměnily.
Příběh je až bolestivě nezajímavý (vezměte základ příběhu z Bondovky, oškubejte ho o všechno zajímavé a máte zhruba představu), celá hra působí naprosto neosobně. Tvůrci se sice snaží ze Sama vytřepat nějakou osobnost při rozhovorech, ale je to slabé, ani různé vtipné hlášky příliš neohromí. Lineárního postupu se hra také nezbavila. Je to maskováno opravdu zdařile. Používají se různé způsoby, jak tento fakt zakrýt, a ty se zručně střídají, dílčí problémy lze řešit více způsoby, přesto se nedá přehlédnout, že všechny mise jsou v důsledku koridorem od startu k cíli, který se maximálně několikrát lehce rozdvojí na dvě cestičky, aby se hned za rohem zase spojil. Jen díky tomu nevadí, že 3d mapa by potřebovala přidat na přehlednosti. Moc jí stejně nevyužijete. Stále to není o rozsáhlých lokacích, kde by se nacházely vaše cíle, k nimž si správným ovládnutím prostředí utváříte cestu podle svého uvážení. Ten pocit mi v této hře chyběl. Tak si já totiž představuju pořádnou stealth akci. Snad proto, že série Thief mi předvedla, jak skvělé může být něco takového hrát.
pipboyTřetí díl v sérii zatím považuju za nejlepší - graficky opravdu pěkný, stealth mechanismy jsou dost propracované na to, abych je bral vážně (když jsem po první misi zjistil, že po mě hra háže statistiky zabití, zkusil jsem hrát bez likvidace nepřátel a hle - šlo to), lokace dál úspěšně ztrácejí na linearitě - tohle všechno dělá z Chaos Theory opravdu kvalitní stealth akci.
Nové hračky jsou opět pěkně zpracované, občasný humor baví, no prostě třetí Splinter Cell mi udělal radost. Ále samozřejmě má svoje chyby: Product placement zde nabývá absurdních rozměrů - že všechny udělátka ve dvojce byly Sony Ericsson, to ještě beru, i ty AMD64 a Nokia spořiče, snad i Prince of Persia poznámky bych s lehkým pohrdáním přešel, ale Airwaves žvejky už jsou prostě trochu přes čáru. Hra si taky občas utahuje z jiných her a tváří se jako lepší a dospělejší, jakoby říkala "teď když hraješ tuhle hru, tak už seš velkej kluk", nebo cojávim. Tohle jsou dvě věci, které mi hru docela znechutily.
Menší připomínky bych pak měl ke vzhledu Sama Fishera, který v animačkách vypadá podstatně mladší a jeho xicht ve hře ve mě vyvolával nutkání toho chudáka utratit >_> Taky jsem měl podivný pocit, že v animačkách Sama mluví někdo jiný, ale to byl asi jen pocit.
Příběh je zase nudnější než ve dvojce a hlavně mi u něj scházela dynamika předchozích dílů - tam bylo celkem jasně znát, jak se krize vytvořila, řešila a ukončila. Tady mi přišlo, že se konec uměle oddaloval přes několik posledních misí a popravdě začínalo to být docela otravné.
Nové hračky a fičury fungují dobře, nicméně nějak mi uniklo, k čemu tam byl ten EMP pohled a výběr vybavení na začátku mise mi připadal tak nějak zbytečný. Za velký plus považuju přítomnost mapy.
Leveldesign i když často komplexností dosahuje něčeho, co už nemůžu nazývat lineárním, často taky zůstává obyčejnou chodbou, dál se rád spoléhá na z ničeho nic bezdůvodně otevřené nové cesty dál. A co není vyloženě chyba, ale přihodilo by hodnocení tak 5%, je variabilita misí, která není zrovna velká a i když prostředí se docela mění, hraje se to pořád vesměs stejně - tady si myslím opět Pandora Tomorrow vede.
Ale celkově jsem s dosavadním vývojem série spokojený - třetí díl se kvalitou dostává tam, kde jsem ji vzhledem k pověsti čekal.
Nové hračky jsou opět pěkně zpracované, občasný humor baví, no prostě třetí Splinter Cell mi udělal radost. Ále samozřejmě má svoje chyby: Product placement zde nabývá absurdních rozměrů - že všechny udělátka ve dvojce byly Sony Ericsson, to ještě beru, i ty AMD64 a Nokia spořiče, snad i Prince of Persia poznámky bych s lehkým pohrdáním přešel, ale Airwaves žvejky už jsou prostě trochu přes čáru. Hra si taky občas utahuje z jiných her a tváří se jako lepší a dospělejší, jakoby říkala "teď když hraješ tuhle hru, tak už seš velkej kluk", nebo cojávim. Tohle jsou dvě věci, které mi hru docela znechutily.
Menší připomínky bych pak měl ke vzhledu Sama Fishera, který v animačkách vypadá podstatně mladší a jeho xicht ve hře ve mě vyvolával nutkání toho chudáka utratit >_> Taky jsem měl podivný pocit, že v animačkách Sama mluví někdo jiný, ale to byl asi jen pocit.
Příběh je zase nudnější než ve dvojce a hlavně mi u něj scházela dynamika předchozích dílů - tam bylo celkem jasně znát, jak se krize vytvořila, řešila a ukončila. Tady mi přišlo, že se konec uměle oddaloval přes několik posledních misí a popravdě začínalo to být docela otravné.
Nové hračky a fičury fungují dobře, nicméně nějak mi uniklo, k čemu tam byl ten EMP pohled a výběr vybavení na začátku mise mi připadal tak nějak zbytečný. Za velký plus považuju přítomnost mapy.
Leveldesign i když často komplexností dosahuje něčeho, co už nemůžu nazývat lineárním, často taky zůstává obyčejnou chodbou, dál se rád spoléhá na z ničeho nic bezdůvodně otevřené nové cesty dál. A co není vyloženě chyba, ale přihodilo by hodnocení tak 5%, je variabilita misí, která není zrovna velká a i když prostředí se docela mění, hraje se to pořád vesměs stejně - tady si myslím opět Pandora Tomorrow vede.
Ale celkově jsem s dosavadním vývojem série spokojený - třetí díl se kvalitou dostává tam, kde jsem ji vzhledem k pověsti čekal.
Jumas
Už je to nějaký ten měsíc (přesněji řečeno půl roku), co jsem hrál Pandoru Tomorrow, která sice nebyla špatná, ale obsahovala několik bugů znepříjemňujících samotné hraní. Velmi jsem se proto těšil na třetí všemi opěvované pokračování série Splinter Cell s názvem Chaos Theory a jelikož se ke mně nedávno dostalo DVD s touto hrou, mohl jsem se znovu vžít do role Sama Fishera.
Hra doznala mnoha změn, z nichž tou nejzásadnější je bezpochyby nový přírůstek do Samovy výbavy - nůž, který se mimo zabíjení dá využít na prořezávání stanů nebo igelitu, na plnění úkolů a v neposlední řadě místo pistole na vyhrožování. Novou funkci, kterou jsem hojně využíval, dostala do vínku i pistole, a to možnost zkratovat kamery a světla a snáze tak překonat obtížná místa.
Další novinkou je hodnocení vašich stealth schopností po každé misi, které výrazně pomáhá znovuhratelnosti a i mě donutilo k opakování některých misí. Poučen z předchozích dílů jsem si zvolil obtížnost expert, na kterou jsem hrál celou dobu a i když mi předposlední mise dala hodně zabrat, v celkových statistikách se rozsvítila hodnota 100%.
Vliv na již zmíněné hodnocení mají také úkoly, jenž ve hře plníte, a to jak primární, které musíte splnit vždy, tak také úkoly sekundární, příležitostné a bonusové, jenž jsou nepovinné. Na konec každé mise je možné se dostat vícero způsoby, což znovu podporuje znovuhratelnost. Velmi zajímavé zpestření hry přináší možnost nechat se v poslední misi zajmout, což jsem nechtěně vyzkoušel a jen překvapeně zíral, co že se to děje.
Hra není úplně dokonalá, ale chyb obsahuje minimum. S 3D mapou se špatně pracuje a vůbec se na ní špatně orientuje, ale jelikož jsem ji téměř nepoužil, nebylo to až tak na škodu. Příběh je opět nezáživný, ale běží na vedlejší koleji, a tak ho nelze ani za chybu považovat. Další drobné chybky, jenž se sem tam objeví, nestojí ani za řeč.
Při hraní jsem nenarazil na žádné bugy, díky čemuž spolu s dalšími vyjmenovanými klady, řadím tento díl na absolutní vrchol stealth akcí, po bok Chameleona.
Hra doznala mnoha změn, z nichž tou nejzásadnější je bezpochyby nový přírůstek do Samovy výbavy - nůž, který se mimo zabíjení dá využít na prořezávání stanů nebo igelitu, na plnění úkolů a v neposlední řadě místo pistole na vyhrožování. Novou funkci, kterou jsem hojně využíval, dostala do vínku i pistole, a to možnost zkratovat kamery a světla a snáze tak překonat obtížná místa.
Další novinkou je hodnocení vašich stealth schopností po každé misi, které výrazně pomáhá znovuhratelnosti a i mě donutilo k opakování některých misí. Poučen z předchozích dílů jsem si zvolil obtížnost expert, na kterou jsem hrál celou dobu a i když mi předposlední mise dala hodně zabrat, v celkových statistikách se rozsvítila hodnota 100%.
Vliv na již zmíněné hodnocení mají také úkoly, jenž ve hře plníte, a to jak primární, které musíte splnit vždy, tak také úkoly sekundární, příležitostné a bonusové, jenž jsou nepovinné. Na konec každé mise je možné se dostat vícero způsoby, což znovu podporuje znovuhratelnost. Velmi zajímavé zpestření hry přináší možnost nechat se v poslední misi zajmout, což jsem nechtěně vyzkoušel a jen překvapeně zíral, co že se to děje.
Hra není úplně dokonalá, ale chyb obsahuje minimum. S 3D mapou se špatně pracuje a vůbec se na ní špatně orientuje, ale jelikož jsem ji téměř nepoužil, nebylo to až tak na škodu. Příběh je opět nezáživný, ale běží na vedlejší koleji, a tak ho nelze ani za chybu považovat. Další drobné chybky, jenž se sem tam objeví, nestojí ani za řeč.
Při hraní jsem nenarazil na žádné bugy, díky čemuž spolu s dalšími vyjmenovanými klady, řadím tento díl na absolutní vrchol stealth akcí, po bok Chameleona.
Pro: nůž, nová funkce pistole, hodnocení misí, znovuhratelnost a možnost nechat se zajmout
Proti: 3D mapa a příběh
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Hitman_47
Oleee11
KRoman47
Snix
Statistiky
- Id hry:
- 296
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h296
- Přidána:
- 14.06.2008
15 let a 317 dní
- Hodnocení:
- 215 (40-100 %)
- Komentářů:
- 17
- Oblíbenost:
-
22
45
-
7
187
- Návštěvnost:
- 45774× (celkem)
- 334× (poslední měsíc)
- 61× (poslední týden)
- 1× (dnes)
Pro: vylepšená grafika, velmi kvalitní stealth styl, celková propracovanost
Proti: nic zásadního