Aurora Watching

Hra je jedna z těch, kterou jsem si do svého seznamu plánovaných her nezařadil, ale jelikož u slovního spojení "stealth akce“ a "TPS“ jsem tradičně a nemálo zbystřil, hra tedy nakonec v mojí síti uvízla.

Hlavní postavou je poručík White, který utápěn v alkoholu je vládou požádán o provedení speciální úkolu, kde se jeho profesionální schopnosti opět oživí a on konečně láhev alkoholu vymění za roli špióna, v jehož pozici před lety tolik vynikal.

Zpočátku se mi hra jevila jako poměrně zdařilá směsice žánrů, které jsem od ní očekával. Velmi kladně bych vyzdvihl možnost přepnutí do ptačí perspektivy, která v rámci možností prozradí, co by mě mohlo čekat za dveřmi či nějakou překážkou.

Pokud jde o zbraně, od začátku mě zarážel fakt, že jakožto špión nemám ve svojí výbavě takovou samozřejmost, jakou je bezesporu tichá pistole či alespoň podobně zaměřený samopal. Vzápětí jsem pochopil, že na rozdíl od nesrovnatelného konkurenta Sama Fishera můj hrdina takovouto zbraň vlastně ani moc nepotřebuje. Proč? Odpověď se skrývá v dalším tématu, které na tento fakt bezprostředně navazuje a tím je umělá inteligence nepřátel. Pokud totiž jednoho protivníka odprásknu a pár metrů od něho hlídkuje další, on se touto přestřelkou ve většině případů nenechá nikterak vykolejit a hlídkuje vesele dál. Že by ta moje pistole byla nakonec přece jen tichá a autoři nějak pozapomněli namíchat ten správný zvuk? Já vám nevím, ale myslím, že v tomto žánru tento fakt působí přinejmenším dost divně.

Další věc, která mi na hře příliš nevyhovovala, byly možnosti pohybu postavy. Přece jen je člověk zvyklý na více možností než jen na tři a sice ve formě chůze, plížení a běh. U takovéto hry je potřeba i něco mezi, jelikož různorodé situace si více pohybů vyžadují. Nebo je to moje pouhá rozmlsanost ze série Splinter Cell? Ani to nemohu vyloučit.

Poslední věcí, kterou bych rád zmínil, je prostředí. Dokud jsem byl v lokacích venkovních, tam jsem si hru v mrazivém prostředí Severního pólu užíval, ale jakmile jsem se ocitl v jakýchsi podzemních komplexech či poté v tajných laboratořích, tam mi velmi často všechna místa připadala na vlas stejná a vymotat se z nich bylo často natolik otravné a únavné, že se mi ve hře již nechtělo dál pokračovat.

Co dodat? Aurora Watching není zas tak špatná hra, jak by se z mých předcházejících slov mohlo zdát, ale k její lepší kvalitě by podle mě stačilo velmi málo a je moc velká škoda, že to málo zůstalo kdesi viset.