Neuromancer je cyberpunková adventura z konce 80. let založená na stejnojmenném románu Williama Gibsona.
Hra se odehrává v roce 2058 v Chiba City na území Japonska. Zápletka se točí okolo hlavního hrdiny, který se snaží vypátrat důvod zmizení svých přátel – kybernetických kovbojů. Bohužel, hlavní hrdina prožívá těžké časy, a tak byl nucen prodat svoji kyberprostorovou desku. Prvním úkolem po probuzení se v místním lokále (Ratzův bar) tedy bude třeba získat nazpět svoji desku, díky níž by se hrdina mohl dostat do kyberprostoru.
Ve chvíli, kdy získáte správné vybavení a hacknete místní databáze, dostanete přístup do kyberprostoru, kde se střetnete s mocnými umělými inteligencemi, které brání přístup do důležitějších databází. Abyste je dokázali porazit, je třeba vylepšovat své dovednosti pomocí implantátů. Když jste v kyberprostoru, hra se přepne do 3D perspektivy se světelnou mřížkou. V „reálném“ světě je Neuromancer klasickou 2D adventurou s dialogy, sbíráním předmětů a řešením hádanek.
Hamster
2131 Hodnocení jsem této hře dal velice vysoké, ale i přesto musím přiznat, že pro mne byla docela zklamáním.
Problém nebyl rozhodně po herní stránce, která je opravdu fajnová. Nejde totiž o úplně klasický přístup k adventuření. Hráč má i nějaké ty staty a řeší součástky, a dokonce i reálně disponuje svými orgány, které může jako přivýdělek prodávat místnímu chirurgovi výměnou za lacinné náhrady, což je celkem zajímavý přeskok normálního inventorního přístupu (který v 89 nebyl ještě úplně ustanoven, ale budiž). Po téhle stránce si s tím tedy autoři docela hráli a to já obvykle ocením, i pokud vše nešlape přesně jak asi chtěli (což tenhle případ zrovna ani není, nebo si už zpětně nic špatného nevybavuji).
Co mě ale skutečně mrzelo bylo to, že se při psaní neubránili tehdejšímu dominantnímu trendu humorných adventur a udělali ze settingu tak trochu frašku. Já nevím, možná jsem neprohlédl skrytou satiru, ale předloha mi komediální nikdy moc nepřišla a tak trochu jsem u herního zpracování čekal, že se atmosféry a settingu bude držet. To je taky koneckonců jedinné, čím ta knížka disponuje, protože to nikdy žádný literární lanýžek nebyl. Jen je prostě ukrutně cool. V tomhle hra úplně selhává a nevážně pojatý gibsonův setting působí asi jako kdyby Leisure Suit Larry chodil po reálné rumunské vesnici (To zní v jistém smyslu fantasticky, ale lepší ilustrace se mi teď nedostává).
Hra je tedy parádní jako adventura, za předpokladu, že tedy člověk není zlenivělý novějšími žánrovými bratránky, ale čekat od toho Neuromancera na místě není.
Problém nebyl rozhodně po herní stránce, která je opravdu fajnová. Nejde totiž o úplně klasický přístup k adventuření. Hráč má i nějaké ty staty a řeší součástky, a dokonce i reálně disponuje svými orgány, které může jako přivýdělek prodávat místnímu chirurgovi výměnou za lacinné náhrady, což je celkem zajímavý přeskok normálního inventorního přístupu (který v 89 nebyl ještě úplně ustanoven, ale budiž). Po téhle stránce si s tím tedy autoři docela hráli a to já obvykle ocením, i pokud vše nešlape přesně jak asi chtěli (což tenhle případ zrovna ani není, nebo si už zpětně nic špatného nevybavuji).
Co mě ale skutečně mrzelo bylo to, že se při psaní neubránili tehdejšímu dominantnímu trendu humorných adventur a udělali ze settingu tak trochu frašku. Já nevím, možná jsem neprohlédl skrytou satiru, ale předloha mi komediální nikdy moc nepřišla a tak trochu jsem u herního zpracování čekal, že se atmosféry a settingu bude držet. To je taky koneckonců jedinné, čím ta knížka disponuje, protože to nikdy žádný literární lanýžek nebyl. Jen je prostě ukrutně cool. V tomhle hra úplně selhává a nevážně pojatý gibsonův setting působí asi jako kdyby Leisure Suit Larry chodil po reálné rumunské vesnici (To zní v jistém smyslu fantasticky, ale lepší ilustrace se mi teď nedostává).
Hra je tedy parádní jako adventura, za předpokladu, že tedy člověk není zlenivělý novějšími žánrovými bratránky, ale čekat od toho Neuromancera na místě není.
