Gateway 2: Homeworld je hra navazující na první díl série: Frederik Pohl's Gateway. Zároveň je posledním dílem série. Jde o 2D science-fiction adventuru se silným důrazem na příběh, který je založen na slavné knižní sérii Gateway Frederika Pohla.
Deset let uplynulo od chvíle, co jste zachránili svět před jistou zkázou. Nyní jste v důchodě, s padesáti milióny dolary na účtě a vypadá to, že vaše budoucnost je růžová. V tom se však na orbitě Pluta objeví masivní objekt neznámého původu. Lidé jej okamžitě označí jako loď Heechee, nelze to však potvrdit. OSN se tedy rozhodne vyslat loď s velvyslancem, aby identitu artefaktu potvrdila. Jste povoláni instruovat velvyslance, když v tom na vás zaútočí teroristé a jedinou cestou je útěk lodí určenou velvyslanci.
Oproti prvnímu dílu je zápletka hlubší, herní doba delší. Vylepšila se taktéž grafika, přibyly cutscény. Všechny hádanky ve hře jsou striktně logické, jestliže tedy dáváte pozor, nebudou vám dělat problém. Pro ty, co neví, jak dál, je k dispozici nápověda.
Fingon
První Frederik Pohl's Gateway pro mne byla kdysi zjevením a ani při nedávném znovuzahrání (a dohrání) neztratla nic ze svého kouzla. Druhý díl je bohužel dost rozpačitý. Druhý díl tentokrát nabízí kapitoly čtyři, ale jejich úroveň (a působivost) je bohužel značně rozdílná.
Zejména první část sekvence na kosmodromu je mimořádně dynamická, hráč je kromě svého vlastního postupu pomocí vysílačky informován o postupu nepřítele i o statečném boji ochránců. Tato kapitola je sice nejkratší ze všech, ale zato nabízí porci napětí, kterou jsem u textovky ještě nikdy nezažil.
Druhá a třetí kapitola už bohužel podobné intenzity nedosahuje. Rozumějte, stále je to dobré, stále se to poměrně dobře hraje... ale to kouzlo už tam není. Konečně poslední kapitola, kdy se protagonista octne v černé díře, kde se už po tisíce let schovávají Heechee, ta mě moc nebavila. V samotném závěru se pak děj vrací do lodě z druhé kapitoly.
Snad to bylo způsobené problémy s emulací (dosbox + externí knihovny), či cutsceny byly prostě špatně naprogramované, ale hra se mi občas při přechodu mezi samotnou hrou a externími animacemi na čas sekla (po alt-tabování se animace rozběhla, ale taky bylo vidět, jak se jednotlivá okna aplikace přehazují).
Zejména první část sekvence na kosmodromu je mimořádně dynamická, hráč je kromě svého vlastního postupu pomocí vysílačky informován o postupu nepřítele i o statečném boji ochránců. Tato kapitola je sice nejkratší ze všech, ale zato nabízí porci napětí, kterou jsem u textovky ještě nikdy nezažil.
Druhá a třetí kapitola už bohužel podobné intenzity nedosahuje. Rozumějte, stále je to dobré, stále se to poměrně dobře hraje... ale to kouzlo už tam není. Konečně poslední kapitola, kdy se protagonista octne v černé díře, kde se už po tisíce let schovávají Heechee, ta mě moc nebavila. V samotném závěru se pak děj vrací do lodě z druhé kapitoly.
Snad to bylo způsobené problémy s emulací (dosbox + externí knihovny), či cutsceny byly prostě špatně naprogramované, ale hra se mi občas při přechodu mezi samotnou hrou a externími animacemi na čas sekla (po alt-tabování se animace rozběhla, ale taky bylo vidět, jak se jednotlivá okna aplikace přehazují).
