Dragonfire: The Well of Souls

Dragonfire Well of Souls je nápaditý mix RPG, akce a adventury, stylově velmi podobný hře Clans, předchozímu počinu téže firmy.

Hra se skládá z celkem sedmi rozsáhlých kapitol. Začíná útěkem z vězení, následně se hrdina dostane do města a na loď, lodí dopluje do dalšího většího města plného orků a drowů, pak se přesune na hřbitov, do pralesa, a nakonec se přes katakomby probojuje až do finální pevnosti. Prostředí má velmi dobrou atmosféru, celá hra je patřičně temná, dvourozměrná grafika nestárne. Opět je možné hrát za čtyři různé postavy (rytíř, půlork, elfka a kačer, coby bývalý pirátský kapitán), u vybrané postavy je možné znovu naházet statistiky (síla, životy, obratnost, jednoruční zbraně, obouruční zbraně, luky). Hádanky jsou poměrně jednoduché, ale nápadité a příjemně osvěžují jinak hodně akční hru. Například útěk z první místnosti se odehrává stylem "Najdu klíč v chlebu, utrhnu nohu od stolu, ozbrojen zlikviduji dva strážné před celou". V průběhu hry je možné se vyzbrojit rozličnými meči, sekerami, holemi či luky, hrdina na sebe také může navěsit různé typy brnění, helem a štítů. Kvalitu zbraní a brnění je ovšem možné zjistit pouze podle účinků v boji (tj. na kolik ran zhruba "klekne" konkrétní nepřítel), případně podle ceny u obchodníků.

Celá hra je založena na švédském RPG systému Drakar och Demoner, jak ostatně napovídá její původní název. Postava nezískává zkušenosti, ale své vlastnosti vylepšuje pitím speciálních lektvarů. Těch je ve hře poměrně hodně, je možné je najít či koupit, proto se vyplatí prozkoumat každý kout mapy. Bojů je v celé hře na můj vkus zbytečně mnoho, hlavní hrdina se uzdravuje pouze pomocí lektvarů a člověk netuší, kolik jich bude potřebovat. Save/load je tak poměrně často používaná funkce, nicméně nakonec jsem měl uzdravujících lektvarů více než dost. Obtížnost hry je značně nevyvážená, první tři kapitoly člověk projde jako po másle, ovšem čtvrtá kapitola je strašně rozvleklá, téměř v každé obrazovce se nachází několik tuhých nepřátel (možná by byla čtvrtá kapitola jednodušší, kdybych si na konci třetí koupil zbraně a brnění místo vylepšujících lektvarů). Další kapitoly už mají díky kvalitnějšímu vybavení přiměřenou obtížnost.

Inventář je poměrně malý, můžete s sebou nosit pouze devět předmětů a jedno místo z oněch devíti navíc zabere váček se zlatými mincemi. Na konci třetí kapitoly jsem také utratil všechny peníze za vylepšující lektvary (zbraně a brnění jsem nekupoval nikdy), ve čtvrté jsem vyšel s nalezenými penězi tak tak (od obchodníka je třeba koupit dva drahé questové předměty), i když v pár finálních místnostech (s velmi tuhými nepřáteli, kterým jsem raději utekl) jsem nakonec našel další osm set. Na konci hry mi zbyly asi dva tisíce, protože pro změnu nebylo za co je utratit. K vítězství ve finálním boji je údajně třeba několik artefaktů (meč, helma, štít, brnění), ovšem já jsem hlavní záporačku umlátil úplně jinou zbraní, i když jsem artefakty našel všechny. A pokud nebudete stejně jako já chápat, proč hru stále dohráváte se špatným koncem, tak je třeba po finálním boji na rakev s kouzelníkem Vicotnikem použít bombu.