Arcania: Gothic 4

Arcania je moje první hra, kterou jsem si koupil na GoG. Což je paradox, protože dobrá hra to není ani sama o sobě, natož jako pokračování Gothic.

Ostatně název série, na kterou toto samostatné dílo "navazuje" slouží jen a pouze jako záštita. Je fascinující, jak noví tvůrci nedokáží ani s již vytvořeným světem, mytologií a postavami vytvořit lepší hru než je Risen od původních Piraní, kteří museli svoje nové dílo vytvářet od základů.

Co je a co není Gothic, si může určit do jisté míry každý hráč sám. Někteří nepovažují za součást série ani právem zatracovaný třetí díl. Ačkoli je to neuvěřitelné, tak Arcania dokáže být v některých ohledech ještě horší. Celý titul působí jako nedodělek, který snad ani není možné brát vážně.

Je to vidět už jenom na takových maličkostech, jako že není možné si upéct ani kousek masa nad ohněm, jak není možné spát v posteli, jenom ležet. Je možné míchat vařečkou v kotli, ale nikoliv vařit. Podle všeho je ve hře něco jako Alchymie nebo Kovářství, zajímavé je, že jsem ani jedno z toho ve výsledku vůbec nepotřeboval. Obvazů na léčení ran budete mít mraky, tak na co mastit nějaké lektvárky! Stejně tak zbraně najdete dost silné i bez kovařiny. Pokud na někoho vytáhnete zbraň, nedočkáte se žádné reakce jako "Put that thing away!" jak to bývalo i v nenáviděném Gothic 3. A navíc nikomu nevadí, když mu vykradete barák, tak proč se omezovat?

Vývojový strom vypadá rozmanitě, ve výsledku je ovšem velmi chudý. Přidáváte bodíky, které mají stejný pasivní efekt jako hodnota Mastery ve WoW. Já začal hrát za "Vyrovnanost", takže na začátku mám Frostbolt, který se po nějaké době zlepší na možnost nepřátele zamrazit na určitou dobu. A to je tak vše. Zbraně nevyžadují žádné nároky na sílu ani obratnost - takže jsem se mohl jako mág ohánět obouručním mečem a střílet lukem, jako by se nechumelilo. Asi neexistuje lepší způsob, jak dovedněji pohřbít znovuhratelnost hry, když už je příběh jen další klišé v jiných kulisách.

Stejně tak není žádné omezení ani u zbrojí, které si prostě vyberete po splnění některých hlavních úkolů a vybrat si můžete jaké chcete. Já jsem třeba jako mág běhal s loveckou zbrojí. Tím se dostávám k další věci - neexistují zde žádné frakce. Je jenom jedna jediná, kterou jedete od začátku do konce a tím to hasne. Žádná možnost volby ani rozhodnutí, nic. A proč to taky dělat složitě, když v jednoduchosti je krása! Nebo ne?

Protivníci jsou idioti, kde kromě speciálního pohybu má každý úplně stejné umělé idiotství, nikoliv inteligenci. Všichni se skoro pořád napřahují k silnému útoku, takže se připravte, že nerealisticky vypadající kotoulování bude pro vás větším základem boje jak útočení samotné. Díky možnosti udělat více útoků v řadě je navíc boj pořád dost klikací. Volba obtížnosti je v tomto směru naprostý nesmysl - možnost Gothic způsobí, že celá výhra boje je v podstatě o štěstí, možnost Normal zase to, že je hra směšně jednoduchá. Easy by tam ani být nemusela a Hard je nesmysl proto, že boje v Arcanii stejně nejsou žádnou slávou, kterou by stálo za to si vychutnat. Některá monstra vypadají pěkně (močálový žralok) a jiná jsou tam jen jako připomínka původních dílů, aniž by měli nějaký smysl samy o sobě. (královna důlních červů) 

Příběh si ani nepamatuji a v podstatě mě ani nezajímal. Záporák tohoto dílu, pro kterého je prý Sleeper z prvního dílu pouhou hračkou, je opravdu hodně nepovedený a podivný, vůbec se mi do tak drsného prostředí, jakým Gothic vždy byl, nehodí. Stejně tak ony jinak zajímavé myšlenky na nějakého čtvrtého boha vedle již zažitých původních tří bohů a filozofování okolo. Ke konci byl dobrý ten úkol, kdy je možné si vybrat, jestli úkol splníte pro Adanose, Innose nebo Beliara. Člověk se jenom ptá, proč takových nápadů nebylo vícero? A navíc, ten přechod na temnou stranu síly u Rhobara III. není nijak originální.

Arcania je sama o sobě dobrá oddychovka a trochu i no-brain zábava, zvlášť pro milovníky stereotypu. Má pěkné prostředí, příjemnou hudbu, některé zajímavé nápady ohledně zvířat, světa, zbraní a zbrojí. Sama o sobě se svým jednoduchým koridorovým stylem je takovou jednoduchou jednorázovou blbostí. Jenže její název je Arcania: Gothic 4 a podle toho si také zaslouží být právem hodnocena, kritizována a bohužel i zatracena.

Piraně dokázali povstat a se svým dílem Risen dokázali od základů vytvořit mnohem lepší hru, jež je mnohem víc Gothic než Arcania: Gothic 4. A to je jednoduše neodpustitelné. A v porovnání s Gothic 3 nutno dodat, že pokud je Arcania lepší, tak jenom v něčem, takže dohromady vyjdou v podstatě nastejno. Jen ten třetí Gothic jsem byl schopný hrát stovky hodin i přes očividné mrhání časem. Arcanii jsem si zahrál jednou a znova už se to nejspíš ani nestane. Není proč.