Hráč se ujme role Kyousukeho Azaie. Je synem legendárního gangstera Gonzoua, nechvalně proslaveného v celém podsvětí. Svůj čas tráví ve škole, poslechem Bacha a večer potají pracuje pro svého otce. Vše se ale změní, když do města přijíždí dva jedinci, dívka jménem Haru Usami a mezinárodně známý terorista přezdívaný Maou (ďábel). Téměř okamžitě mezi nimi vypuká smrtelná hra na kočku a myš, do které zapletou i Kyousukeho.
Hra nebyla nikdy vydáno mimo Japonsko, ale její neoficiální překlad je možné stáhnout na stránkách TLWiki. Obsahuje malý počet erotických scén, tudíž není vhodná pro osoby mladší 18 let.
Solidor
Pokud by jste se zeptali člověka, který má alespoň minimální zájem o vizuální novely na ty nejlepší z nich, bez nejmenších pochyb se dříve či později zmíní o G-Senjou no Maou. Vynikající a hlavně strhující příběh o geniálním zločinci, těch, kteří mu stojí v cestě a nevinných lidech do jejich sporu zatažených. Thriller plný logického myšlení, pastí a obsahující jeden z nejlepších konců, které jsem ve hrách kdy viděl.
Ale postupně. V první řadě hru táhnou jednotlivé postavy. V čele s jedním z nejlepších protagonistů žánru (podobně jako v Sharin no Kuni od stejných tvůrců) se objevují uvěřitelně napsané charaktery procházející v průběhu děje vnitřním vývojem, navíc doplněné o skvělé namluvení (konkrétně z Maoua charisma přímo tryská). Ovšem nejen hlavní, ale i vedlejší postavy dokážou nejednou vyvolat sympatie, což je u daného žánru spíše sporadicky.
Nemohu se nezmínit o jedinečném OST složeného převážně z remixů klasické hudby (např. Bach či Schubert) a nutno uznat, že se jedná o vynikající nápad. Ovšem i původní skladby dosahují vysokých kvalit, takže celek, jako takový, působí zcela kompaktně a nenuceně.
Z jednotlivých kapitol, počínaje druhou, se lze výběrem správných přesunout na vedlejší cesty, soustředící se na některou z důležitějších postav. Právě ony jsou však největším záporem hry. Oproti té primární postrádají jakékoli napětí. Nezáživnost nastupuje již krátce po jejich začátku a postupně se mění v neustávající nudu. Tvůrci je mohli klidem vypustit a radši přidat další kapitoly k hlavnímu ději.
Chcete-li si v životě vyzkoušet ,byť jen jednu jedinou, vizuální novelu, pak jednoznačně ukazuji směrem na The Devil on G-String. Především její "západnější" pojetí, napínavý příběh a skvělý OST z ní dělají jasnou volbu.
Ale postupně. V první řadě hru táhnou jednotlivé postavy. V čele s jedním z nejlepších protagonistů žánru (podobně jako v Sharin no Kuni od stejných tvůrců) se objevují uvěřitelně napsané charaktery procházející v průběhu děje vnitřním vývojem, navíc doplněné o skvělé namluvení (konkrétně z Maoua charisma přímo tryská). Ovšem nejen hlavní, ale i vedlejší postavy dokážou nejednou vyvolat sympatie, což je u daného žánru spíše sporadicky.
Nemohu se nezmínit o jedinečném OST složeného převážně z remixů klasické hudby (např. Bach či Schubert) a nutno uznat, že se jedná o vynikající nápad. Ovšem i původní skladby dosahují vysokých kvalit, takže celek, jako takový, působí zcela kompaktně a nenuceně.
Z jednotlivých kapitol, počínaje druhou, se lze výběrem správných přesunout na vedlejší cesty, soustředící se na některou z důležitějších postav. Právě ony jsou však největším záporem hry. Oproti té primární postrádají jakékoli napětí. Nezáživnost nastupuje již krátce po jejich začátku a postupně se mění v neustávající nudu. Tvůrci je mohli klidem vypustit a radši přidat další kapitoly k hlavnímu ději.
Chcete-li si v životě vyzkoušet ,byť jen jednu jedinou, vizuální novelu, pak jednoznačně ukazuji směrem na The Devil on G-String. Především její "západnější" pojetí, napínavý příběh a skvělý OST z ní dělají jasnou volbu.
WeissDreams
Messersch
Fredericco
Bedivere
Pro: napínavý příběh v hlavní dějivé linii, hudba, postavy, dabing, emotivní závěr
Proti: nudné vedlejší cesty