Sniper Elite V2

Jelikož první díl Sniper Elite je pro mě herním kouskem, na který dodnes rád zavzpomínám, nemohl jsem díl druhý ponechat bez povšimnutí, zvlášť když kvalitních titulů, kde sniperská puška hraje klíčovou roli, je doslova jak šafránu.

Dvojka spatřila světlo světa o sedm let později a na jejím grafickém kabátu je to opravdu setsakramentsky znát. Kromě této markantní změny přišlo pár dalších a ne všechny byly vítány.

Hlavní postava, resp. rychlost jejího pohybu, není tentokrát ve stylu starších dílů Splinter Cell, takže možnosti pohybu se zúžily pouze na dvě, a to běh a plížení, což v mnoha situacích není zrovna praktické, zvlášť když při běhu má člověk pocit, že obuv zřejmě sniper zdědil po legendárním Golemovi. Vezmu-li v úvahu, že dvojka se oproti jedničce dá mnohem častěji hrát stealth stylem, myslím, že omezené možnosti sniperových pohybů jsou pak vyloženě jeho handicapem. Jestliže jsem zabrousil na stealth styl, k němuž je hra částečně nakloněna možností ukrývání těl a tiché likvidace holýma rukama, musím říct, že mi dal často dost zabrat, k čemuž nemálo přispěl i chybějící quicksave. Navíc je obrovská škoda, že sniperku nelze vybavit tlumičem a tajnou akci tak použít se vším, co k ní patří.

Kromě sniperky je hlavní postava vybavena samopalem, pistolí s tlumičem a pár výbušninami. Právě ty jsem za celou dobu hraní nepoužil ani jednou, přestože zas tak málo užitečné nejsou, jelikož např. nášlapná mina by mě zcela jistě ochránila proti vpadnutí nepřátel do zad, k němuž při vyzrazení mojí polohy docházelo poměrně často.

K samotnému sniperování musím říct, že je prostě božské! Jen těžko mohu popsat herní pocity, když kulka zasáhne svůj cíl, zaryje se do protivníkova těla a stane se tak i bez použití zadržení dechu, kdy pak uvedený pocit dosahuje téměř vrcholu. Již první díl disponoval úchvatnou animací letícího náboje a v případě dílu druhého šli tvůrci ještě o kousek dál. Rozhodně nechci tvrdit, že by mě po zasažení cíle popuzoval jakýsi rentgenový snímek protivníkova těla, který mi zobrazí, jaké orgány jsem zasáhl a doslova je zdevastoval, ale myslím, že s některými efekty se to zas nemusí přehánět a je lepší věci ponechat takové, jaké byly.

Co dodat? Shrnu-li svoje dojmy do jedné věty, druhý díl Sniper Elite má standardně tuctový příběh, velmi pěknou grafiku, ale i několik nedostatků, které dokážou naštvat, mezi nimiž bych jmenoval umělou inteligenci nepřátel, jejich nepřirozená přesnost a ještě nepřirozenější bystrozrakost. Tahle negativa ovšem naprosto rozdrtí výborná akční herní náplň, která mě prostě nedokázala omrzet. Vím, že druhý díl se z hlediska oblíbenosti řadí na hodně vzdálenou pozici, ale já si prostě nemůžu pomoct.